Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Rodinná tragédie o třech dějstvích

Rodinná tragédie o třech dějstvích

Rodinná tragédie o třech dějstvích

ANALÝZA: Kmotr I až III – JAROSLAV STUCHLÝ –

Kmotr (1972)

„Muž, který netráví čas se svou rodinou, nikdy nemůže být opravdovým mužem.“

Když z temnoty zazní hlas majitele pohřebního ústavu Bonasery („Věřím v Ameriku.“) a během řeči sleduje divák jeho obličej, zatímco tvář muže sedícího naproti němu zůstává dlouhou dobu ukryta, upozorňuje tím režisér Coppola na dvě skutečnosti: jednak se v následujím příběhu bude zabývat především odvrácenou (temnou) stránkou americké společnosti (ale také lidské duše), jednak je postava Dona Vita Corleona (M.Brando) až jakousi mytickou figurou, vzbuzující kromě úcty a okázale projevovaného respektu také docela obyčejný strach. A tak zatímco na zahradě rezidence Corleonových probíhá velkolepá oslava svatby Kmotrovy dcery Connie (T.Shireová) s Carlem Rizzim, uvnitř za fasádou této manifestace rodinné pospolitosti se plánují zločiny. Svatební veselí plní ještě jeden účel – je příležitostí k setkání, a dovoluje tedy divákům seznámit se na malé ploše uzavřeného prostoru se všemi nejdůležitějšími postavami. Ty postupně představuje nejmladší Donův syn Michael (A. Pacino) své přítelkyni Kay (D. Keatonová), která jako anglosaská protestantka zvenčí nahlíží do rozvětvené rodiny italo-amerických katolíků. Dozvíme se, že kromě sestry má Michael (z války se právě navrátivší vyznamenaný hrdina) dva starší bratry: impulsivního Sonnyho (J. Caan) a slabého,  podceňovaného Freda (J.  Cazale). Corleonovi adoptovali ještě irského chlapce Toma Hagena (R. Duvall), který se brzy stane consiglierem, tedy jakýmsi pokladníkem a Donovou pravou rukou.

Al Pacino jako Michael Corleone v typicky nasvíceném záběru kameramana Willise; zdroj: outnow.ch

Přestože hereckou hvězdou filmu Kmotr byl M.Brando v roli Vita Corleona[1], skutečným ústředním hrdinou příběhu je právě Michael, ztělesněný Alem Pacinem.[2] Don Corleone neprochází žádným vývojem, je představen jako moudrý, spravedlivý[3] a poněkud sentimentální patriarcha, jenž ctí tradice a rodinná soudržnost a ochrana rodinného podnikání je mu nade vše. Druhou stránkou věci je fakt, že předmětem rodinného byznysu se už dávno stal organizovaný zločin.[4] Michael se od rodiny drží dál (do války šel jako dobrovolník přes výslovný otcův nesouhlas), a když Kay „baví“ rodinnými historkami, neustále zdůrazňuje, že „to je moje rodina, ale nejsem to já.“ Tento postoj mu ovšem dlouho nevydrží. Před Vánoci je Don postřelen a původci atentátu chtějí dojednat smír právě s Michaelem. Vraždou Solloza a jeho policejního ochránce nastupuje Michael cestu, ze které není návratu, cestu ke ztrátě své pracně vybudované identity (a přijetí své odpírané, ale „pravé“ identity mafiánské) a v konečném důsledku i své duše. Kmotr je tedy nejen rozsáhlou rodinnou kronikou a pronikavým vhledem do fungování sicilsko-americké mafie (rodinný klan se svou precizní organizovaností stal až jakýmsi státem ve státě, díky konexím a korupci téměř nedotknutelný běžnými institucemi), ale především osobním dramatem člověka, který přes upřímně míněné úsilí nezapřel svou krev a byl okolnostmi donucen stát se tím, kým se nikdy stát nechtěl. Dokonce i jeho otec, který věděl, že ze všech tří bratrů je to právě inteligentní a chladně uvažující Michael, kdo by po něm měl zdědit žezlo a tím pádem nejen moc, ale především tíživou osobní zodpovědnost za rozhodnutí, jež budou mít vliv na životy ostatních, v skrytu duše doufal, že nejmladšího syna od této cesty uchrání. „Nikdy jsem to nechtěl předat tobě,“ říká Michaelovi těsně před svou smrtí, kdy mu vyjeví, co bude následovat a jak se má Michael zachovat. Smrt Vita Corleona je paradoxně jediným přirozeným skonem celého filmu – důstojný patriarcha, jenž tolik dbal na rodinné hodnoty, zemře v klidu a míru na infarkt během hry s vnoučkem. Všichni ostatní umírají násilně: Sonny je rozstřílen samopaly ve scéně inspirované Pennovou gangsterkou Bonnie a Clyde a Divokou bandou Sama Peckinpaha, Michaelova „andělská“ manželka Apollonie (kterou poznal během svého exilu na Sicílii) zahyne při výbuchu auta, pro zrádce Carla Rizziho je připraveno škrtidlo.

Konec Corleonových nepřátel, který naplánuje ještě starý Don, ale příslušné rozkazy vydá po jeho pohřbu již Michael, vstoupil svou důmyslnou střihovou skladbou do dějin kinematografie (stal se jakýmsi „kmotrovským“ trademarkem, zopakovaným v obou pokračováních) a zrcadlí vlastně začátek filmu. Jen svatbu nahradil jiný pompézní obřad (křest dítěte Connie a Carla, jemuž jde Michael za kmotra) a plánování v přítmí longbeachské rezidence vykonání poprav na všech, kdo se pokoušeli rodinný klan Corleonových zničit. Tyto události měly rodinu stmelit, ale stávají se prvotní příčinou jejího pomalého rozkladu. Přestože úloha žen v ryze patriarchálně nastaveném soužití je mlčet (případně trpět jako Connie bitá svým manželem i v době pokročilého těhotenství), po Carlově vraždě obviní hysterická Connie před Kay svého bratra ze zinscenování tohoto zločinu. V soukromém rozhovoru chce od manžela Kay slyšet pravdu a Michael jí naprosto chladnokrevně zalže. Když však vzápětí Kay pozoruje, jak je Michaelovi prokazována úcta coby novému Donovi, a zabiják Al Neri před tímto výjevem zavírá dveře, pochopí nejen hroznou pravdu, ale také to, že nic už nebude jako dřív, že mezi ní a jejím manželem se otevírá propast, na jejíž dno nebude možno (a snad ani radno) dohlédnout.

Kmotr II (1974)

„Své přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž.“

Robert De Niro jako mladý Don Vito; zdroj: outnow.ch

Pokračování Kmotra ohromilo diváky i filmové kritiky odvážnou narativní strukturou. PuzoCoppolou předkládají dvě časově oddělené příběhové linie, které se sice střídají, ale v žádném okamžiku nemohou protnout. Záměrem bylo ukázat podobnost osudů otce Vita a syna Michaela[5] v přibližně stejném věku (kolem třicítky). Film začíná v roce 1901 na Sicílii, odkud je zmatený a vystrašený devítiletý Vito Andolini po vyvraždění své rodiny šéfem místní mafie tajně převezen do Spojených států. Zde po nedorozumění s imigračním úředníkem dostává jméno Corleone (podle místa, odkud pochází). Retrospektiva se pak soustředí především na období 1917-1927 a popisuje, jak se Vito Corleone (oscarový R. De Niro) vypracuje z pomocníka v koloniálu a drobného zlodějíčka až na samotného Dona. Tvůrci v těchto pasážích přesně ukázali, jaké jsou kořeny, z nichž vyrostla ve Státech sicilská mafie: chudoba, šikanování, nezájem ze strany úřadů a z toho pramenící nutnost postarat se sám o sebe. Vito pochopí, že aby ochránil svou rodinu a své přátele, musí odstranit stávajícího Kmotra-velkopanskými způsoby oplývajícího Fanucciho[6]. Sám pak zaujme jeho místo a buduje si pověst hodného strýčka ze sousedství, jenž řeší problémy těch, kteří jinde nenajdou zastání. Retrospektiva končí opět na Sicílii, kam se Vito krátce vrací, aby vlastnoručně vykonal vendetu na vrazích svých rodičů a bratra.

Obří límečky budoucího Kmotra značí… Zdroj: outnow.ch

Druhá linie začíná roku 1958 při další velké rodinné oslavě u příležitosti biřmování Michaelova syna Anthonyho na jezeře Tahoe v Nevadě. Od doby, kdy se Michael stal Donem, uplynulo desetiletí, a rodina přesunula své aktivity z New Yorku do lasvegaských kasin. („Do pěti let budou naše podniky legitimní.“) Zatímco v prvním filmu byli zkorumpovaní politici jdoucí mafii na ruku jen letmo zmíněni a na několika případech byla explicitně ukázána prohnilost policie (mimochodem, už žádné rozbíjení policejních fotoaparátů jako v úvodu Kmotra, naopak uniformovaný příslušník auta hostů hlídá a je mu přinášeno občerstvení), zde je nám nabídnuta postava senátora Gearyho, který s Michaelem tvrdě vyjednává o ceně za zprostředkování herních licencí v hotelech, jež Corleonovi nakoupili.[7] Michael se snaží ze všech sil ochránit rodinný byznys před složitým komplotem, v jehož pozadí stojí Hyman Ross (filmový debut zakladatele proslulého Actors Studia L. Strasberga), což se mu podaří. V případě vlastní rodiny však žalostně selhává.[8] Kmotr II se tak stává studií člověka, jenž za postavení, moc a peníze platí příliš vysokou cenu. Vrcholem se zdá být zhroucení manželství s Kay. Když se manželka pokusí Michaela v emocionálně vypjaté scéně opustit i s dětmi, udeří ji (což by jeho otec nikdy neudělal) a ona mu vmete do tváře, že raději podstoupila interupci, než by měla další dítě s člověkem, jako je on. V další společné scéně, v níž se Kay loučí s dětmi, před ní Michael chladně zavírá dveře. Na konci Kmotra ji zavřené dveře oddělily od Rodiny (rozuměj zločineckých praktik manžela), nyní stejná metafora znamená vyhoštění z rodinného kruhu.

Před senátní vyšetřovací komisí bylo Michaelovi docela horko; zdroj: wikipedia.org

Ale také Michael se ocitá ve vyhnanství, které je o mnoho tíživější než jeho vynucený exil na Sicílii po vraždě Solloza.[9] Jedná se totiž o vyhnanství vnitřní. Když zjistí, že Ross do svého spiknutí proti jeho osobě zatáhl i po uznání a respektu toužícího Freda, nechává svého staršího bratra po smrti matky nelítostně zlikvidovat. Na konci zastihuje divák Michaela opět na jezeře Tahoe, ale tentokrát jako krutého, vnitřně osamělého muže, kterého už obklopují jen ti, kteří se jej bojí. Jako z jiného světa působí krátká retrospektivní scéna, v níž rodina čeká na příchod oslavence, Dona Vita. Michael právě oznamuje, že vstoupil do armády, a je považován za blázna. Podpory se mu dostane pouze od Freda. Když otec přichází (Branda však v záběru nespatříme), hrnou se mu všichni v ústrety. Michael zůstává u stolu sedět sám. Je to však jiný druh samoty než ten stávající. Tehdy se rodině vzepřel. Nyní je samota výsledkem paranoie, podezíravosti a likvidace protivníků. Tím se Michaelův osud zároveň stává jakousi metaforou nixonovské Ameriky počátku 70.let.

Kmotr III (1990)

„Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, abych vás uchránil od hrůz tohoto světa.“

V roce 1979 Michael dotáhl do konce plán zlegalizovat rodinné podnikání. Za svou charitativní činnost v rámci nadace Vita Corleona je katolickou církví vyznamenán medailí Řádu svatého Šebestiána. Svatba, biřmování, oslava této pocty – každá z částí trilogie začíná velkou rodinnou sešlostí inspirovanou církevními rituály. V závěrečném dílu se tvůrci rozhodli zaměřit pozornost právě na sepětí mafie s katolickou církví. Zápletka (Michael se pokouší ratifikovat dohodu o odkoupení vatikánského podílu v tzv. Imobiliáři, jde o nákup nemovitostí v Evropě a následný převod peněz přes vatikánskou banku) vychází ze skutečných událostí na konci života papeže Pavla VI., velmi krátkého pontifikátu jeho nástupce (Jana Pavla I.) a kolapsu banky Ambrosiano na přelomu 70. a80. let. To však není důležité. Podstatné je, že Michael je již starší a zdaleka ne tak energický muž se zdravotními problémy (cukrovka), není to však fyzická bolest, která ho stravuje. Počátek ságy řeší mimo jiné vztah otce a syna, pokračování se odvíjí jako vztah dvou bratrů, nyní je Michael zmítán svými vnitřními démony, má strach, bojuje se svým svědomím o vykoupení a spásu. Když se ohlíží za svým životem, vidí násilí a smrt, jež ho oddělily od vlastní rodiny (Kay se po rozvodu znovu vdala, o bratra pečuje Connie, která je zde stylizována do podoby jakési Černé vdovy a proti všem předchozím pravidlům se účastní byznysu, dává příkazy k vraždě, a dokonce sama vraždí), tedy hříchy, které jsou podle něj už mimo dosah Božího odpuštění. Ve zpovědi kardinálu Lambertovi[10] doznává svoje provinění, přičemž za vůbec nejhorší považuje příkaz k popravě bratra Freda. Nad rakví sicilského přítele, Dona Tommasina, dokonce pláče a v pochybnostech se sám sebe ptá, kde se v jeho životě stala chyba. („Zradilo mě moje srdce? Nebo to byla moje mysl?“)

Předání moci – vpravo Andy Garcia jako Vincent Mancini; zdroj: wikipedia.org

Zároveň však musí zajistit další fungování Rodiny poté, co se pokusil oddělit podnikání Corleonů od praktik ostatních mafiánských klanů. Nástupnictvím pověří nemanželského syna svého nejstaršího bratra Sonnyho, Vincenta Manciniho (A. Garcia). Svým způsobem mladíka zkorumpuje, protože výměnou za titul dona ukončí Vincent romantické vzplanutí k Michaelově dceři Mary.[11]

Vše vrcholí na Sicílii (z výletu Michaela, Kay a jejich dětí je jasně patrná snaha o návrat ke kořenům), kam se celá rodina vydá podpořit Anthonyho při vystoupení v palermské opeře. Scéna je připravena nejen k áriím z Cavalleria Rusticana (Sedlák šlechticem), ale také k dalšímu (poslednímu?) kolu násilí  a Michael netuší, že konečná cena, již bude muset zaplatit za hříchy minulosti, bude větší, než si kdy představoval v nejhrůznějších nočních můrách.

Teprve při pohledu na Michaelovu reakci nad tělem zavražděné dcery (ocitá se v hlubokém šoku a doslova vyje jako raněné zvíře) si Connie a Kay uvědomí, co pro něj doopravdy rodina znamenala. Tato scéna končí krátkou vzpomínkovou montážní sekvencí, v níž Michael postupně tančí se třemi ženami svého života – nejprve s Mary, potom s Apollonií a nakonec s Kay, kterou nikdy nepřestal milovat.

Poslední záběr datovaný do roku 1997 ukazuje starého a fyzicky i duševně zlomeného Michaela, jak sedí osamoceně na židli před sicilskou vilkou. Náhle se bezvládně sesune k zemi, což tvůrci zřejmě zamýšleli jako kontrapunkt ke smrti Dona Vita. Ten zemřel v pohybu, v přítomnosti svých nejbližších. Michael umírá staticky, všemi opuštěn, jeho tělo symbolicky očichá jen malý psík.[12] Po otci zakladateli, který o svém poslání a úloze nikdy nezapochyboval, odchází v Michaelovi[13] druhá mafiánská generace. Současnost patří podle filmařů horkokrevným, bezskrupulózním střelcům typu Vincenta Manciniho.


[1] Byl za svůj výkon oceněn Oscarem za mužský herecký výkon v hlavní roli.

[2] Nominace na Oscara za mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

[3] Ona spravedlnost je vedena příslovečným oko za oko, zub za zub. Když Bonasera žádá smrt pro mladíky, kteří zmlátili a zneuctili jeho dceru, Don ho přesvědčí, že spravedlnosti bude učiněno zadost, když budou  trpět stejně. Soukromě pak říká caporegimovi: „A najmi na to někoho, kdo se umí ovládat. Nejsme žádní vrazi, ačkoli si to ten funebrák myslí.“

[4] Don ostře odmítne Sollozovu žádost o zapojení se do obchodu s narkotiky. Pozornému divákovi ale neujde, že tak nečiní ze zásadovosti jako spíš proto, aby nepopudil své vysoce postavené ochránce (rozuměj politiky a soudce), kteří hazard (hlavní příjem Corleonových) považují za neškodnou neřest, kdežto s drogami se zaplést nechtějí.

[5] To se skvěle daří zejména v prvních dvou prolínačkách, které představují motivické sjednocení obou linií – vztah otce  a jeho syna (Vito-Michael, Michael-Anthony). Avšak další předěl, v němž se od vztyčování vývěsního štítu Vitovy firmy na dovoz olivového oleje (symbol začínající prosperity) dostává divák spolu s Michaelem před senátní vyšetřovací komisi (největší ohrožení rodinného byznysu státní mocí), působí trochu násilně a střih z manželské scény Michaela a Kay přímo na Sicílii roku 1927, kam Vito s celou rodinou přijíždí vyrovnat účty, je již docela rušivý.

[6] Tato vražda se odehraje během pouličního církevního svátku a už ze způsobu snímání (Fanucci kráčí po ulici mezi davy, zatímco Vito ho sleduje ze střech domů) je zřejmé, kdo bude mít v této konfrontaci navrch. Až ironicky působí scéna, kdy se Vito bezprostředně po vraždě vrací ke své rodině na ulici, s úsměvem bere do rukou právě nejmenšího Michaela a říká, jak moc ho miluje.

[7]Kmotrovi III budou podobně tvrdými vyjednavači, jež si nezadají se způsoby mafiánů, vatikánští arcibiskupové.

[8] Rozpad rodinných vztahů má svou paralelu i v místech děje. Zatímco v Kmotrovi se téměř vše podstatné odehrávalo v New Yorku a tím byla demonstrována rodinná soudržnost, vzájemné odcizení postav v Kmotrovi II naznačuje rozptýlení děje do mnoha různých destinací, např. Florida, Kuba, Miami, New York atd.

[9] Právě na Sicílii (jak píše Puzo v románu), kde to ještě v polovině 20.století vypadalo jako ve středověku, pochopí Michael úděl svého otce a také to, co by se s rodinou stalo, kdyby nevzal její osud do vlastních rukou.

[10] Předobrazem této postavy byl Albino Luciani, pozdější papež Jan Pavel I.

[11] Herecké ztvárnění Mary režisérovou dcerou S. Coppolovou (na poslední chvíli nahradila již obsazenou W. Ryderovou, jež kvůli zdravotním komplikacím musela natáčení odříct) je patrně největší castingový problém celé trilogie. Oč lepší je dnes Coppolová scenáristka a režisérka, o to amatérštěji působí jako představitelka jedné z důležitých postav Kmotra III.

[12] Coppola nechtěl, aby se film jmenoval Kmotr III, prosazoval název Smrt Michaela Corleona, ale protože už zdaleka neměl takové rozhodovací pravomoci jako při natáčení Kmotra II, ve sporu se studiem neuspěl.

[13] Možná by bylo zajímavé vědět, zda Puzo predestinoval svého hrdinu (dá-li se mluvit o hrdinech, protože skutečně kladná postava, s níž se lze bez výhrad ztotožnit, v Kmotrovi není) vědomě už výběrem jména. Michael znamená „Kdo je (jako) Bůh“ a vezmeme-li v úvahu ony mýtické („božské“) rysy, jimiž je obdařen Don Vito, a těsné sepětí Rodiny s církví, nemusí jít o spekulaci postrádající jakýkoli smysl.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 233

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru