Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Film není realita, film je iluze

Film není realita, film je iluze

Film není realita, film je iluze
RECENZE: The Movie aneb Úvod do filozofie autorského filmu (režie: Ivo Trajkov, 2007) – ANDREA SEDLÁČKOVÁ –

Motto: „Kdo stále chodí ve šlépějích někoho jiného, nezanechává žádné stopy.

Reinhard K. Sprenger

 Režisér, scénárista a producent makedonského původu Ivo Trajkov je absolventem pražské FAMU. Po studiích zůstal v České republice, kde také započal svou profesionální dráhu filmaře. Jeho dílo doposud čítá pět celovečerních snímků, jejichž šíře žánrového rozpětí zahrnuje komedie, dokumentární či historické drama a v neposlední řadě tvorbu experimentální. Jako dramaturg a producent se Trajkov podílel na sedmi desítkách epizod z dokumentárních cyklů Nevyjasněná úmrtí a Předčasná úmrtí. Je také nositelem mnohých ocenění, z nichž uvádíme ta nejzásadnější, jimiž jsou Cena Literárního fondu v Praze (1991) za film Nalejme si čisté vody a cenu za Nejlepší videofilm, kterou obdržel o dva roky později za tentýž snímek na Mezinárodním filmovém festivalu Alpe Adria Cinema v Itálii. Již zmíněný cyklus dokumentů – Nevyjasněná úmrtí a Předčasná úmrtí – získal nejvyšší ocenění za dokumentární dílo v letech 1999–2001, v roce 2001 pak také zvláštní cenu Filmové a televizní společnosti. Hraný snímek Velká voda (2004) Makedonská republika oficiálně nominovala na cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film.

The Movie aneb Úvod do filozofie autorského filmu patří do kategorie experimentálních snímků. Ivo Trajkov se tentokráte podepsal nejen pod režii, námět a scénář. Jeho jméno lze spatřit i pod titulkem „střih“ a svou tvář propůjčil také protagonistovi. Dílo je koncipováno jako příručka pro začínající filmaře toužící vytvořit nezávislý snímek. Po formální stránce je členěno do prologu, sedmi kapitol a epilogu. Prolog je vnímán jako zrození. Zrození filmu. Zrození díla. Tma a ticho, které je náhle přerušeno slovy, jež představují to, co bude následovat: učebnici, jejímž stěžejním (?) úkolem je poučit budoucí filmaře. Jednotlivé kapitoly poté předznamenávají základní aspekty, které musí mít tvůrci při natáčení díla na zřeteli.

Prolog

Samotný počátek snímku lze vnímat v intencích „improvizace“. Do čiré tmy náhle prostoupí hlasy z rádia. Za okamžik se ztratí v touze nalézt stanici, která by posluchačovu uchu ladila mnohem více. Šumot a opět tma, jež je jen nahodile porušena číslicemi ubíhajících okének. Pro autora je film médiem, jehož prostřednictvím si neomezeně může pohrávat s divákem. „Film není realita, film je iluze.“ Tato slova jsou umocněna obrazem otočeným o sto osmdesát stupňů. V současné době se stále častěji objevují tendence mladých (a nejen jich) lidí natáčet filmy navzdory absenci uměleckého vzdělání. Situace, jež autor rozehrává, jsou vystavěny v rámci pravidel, která jsou řečena, či se s nimi dostávají do přímé konfrontace. Právě vytyčením těchto aspektů Trajkov zdůrazňuje samotnou podstatu filmu, zobrazujícího svébytný svět. Ten se nemusí opírat o další druhy umění, tím méně teoretickou literaturu. „Chcete snadno a hravě realizovat autorský film a dosáhnout úspěchu ve světě filmového umění? Naše publikace vám poradí, jak na to.“ A právě literatura (či to jsou přímo vysokoškolská skripta, resp. poznámky psané psacím strojem se spoustou překlepů) tvoří onu šedivou teorii. Praxe je ovšem život sám…

Život

Bezejmenný režisér se ocitl na samém dně svých sil: zkrachovala jeho produkční firma, kromě uměleckých plánů mu zůstaly jedině dluhy a vzpomínky na středoškolská a vysokoškolská studia, z nichž zbyl jen pel sexu. Jeho život připomínal spíše telegram. Stop. Sex. Sex. Sex. Vše bylo zničeno. Všechny jistoty, které měl, se náhle ocitly v troskách. Koupě amatérské kamery byla jen začátkem nového života, jenž měl být lepší než ten předchozí. V autě, teď již ukradeném, neboť si jej nechala jeho bývalá milenka, touží natočit vrcholný amatérský film. Film ze života, v němž by si hlavní postavy zahráli lidé, jejichž osudy se střetly s jeho. Podivínský stopař se svým nekompromisním „jo“ i „ctnostná“ dívka, která se tak náhle zjevila v režisérově životě, jako z něj odešla, aby se do něj posléze opět vrátila a ukázala své „horší“ já. Žena vnímána jako symbol rozkoše. Vrcholná rozkoš v podobě orgasmu. Zas a znova, stále dokola. Vzrušení. Masturbace. Nemožnost ukojení. „Film stojí za hovno, ale život je krásný.

Ano život. Život jsou lidé. Jejich osudy. Neboť každý člověk si zaslouží, aby byl jeho život zachycen. Majitel trafiky, muž toužící po kariéře porno herce, barman i patolog. Každý z těchto lidí je výjimečný. Jako stopař. Charismatický muž oděn do běloskvoucího šatu, avšak autor jej vnímá jako muže v černé („Man in black“). Lze jej vnímat jako režisérovu lepší stránku, která je schopna upoutat, zatímco žena muže odvádí od umění a svádí jej k čiré sexualitě, z jejíchž osidel není autor s to vyváznout.

Nejvýraznější stránkou filmu je složka vizuální. Kamera (Michal Černý) je svébytnou postavou, stávající se divákovým alter egem, popř. se ztotožňuje s režisérem či stopařem. Rozmanité odstíny černé a bílé jsou dominantními barvami snímku. Výjimku tvoří pohledy stopaře. Pouze v jeho očích je svět barevný, spatřuje jeho skutečné krásy, neomezujíc se pouze na pudovost. Režisér vše vnímá šedě, růžová je ve zlomku vteřiny jen Sabina, jeho bývalá milenka. Využitím metody volných asociací jsou na sebe v přímým střizích napojeny zdánlivě nic neříkající záběry. Klíčové události, které se hlavnímu hrdinovi vryly hluboko do paměti: hospoda, tvář dívky, noční ulice, honička aut prolínající se s potlačeným výkřikem „Sabino!“, znásobeným v ozvěně. Využití ruční kamery umocňuje její svébytnost, nezávislost, autenticitu i ve vztahu k postavám. Neboť i ony usilují o to vymykat se průměru společnosti. Každá svým vlastním způsobem. Stejně tak kamera: rychlé švenky, nadhledy, podhledy, detaily, přímé střihy. Záběry z ujíždějícího auta, pohledy přes přední sklo, natáčení vlastní chůze či svého obrazu v zrcadle. Autor za žádnou cenu nechce být lapen v osidlech komercializace. Proto neustále zdůrazňuje, jak by se jeho postavy chovaly či situace vyvíjely v „béčkovém“ či ještě hůře v „céčkovém“ filmu.

 Epilog

Existují jen dva základní závěry vyprávění: svatba, smrt.“ Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že nejvýraznější postavou celého příběhu se stala kamera, je její smrt logickým vyústěním díla. Neboť film je jejím životem. Na jeho samém konci tedy musí zemřít. Hozením do vody. Není to šílené? A není celý film, tvářící se od počátku jako realita, jen jedním velkým bláznovstvím, dílem šíleného režiséra, který jeho prostřednictvím usiloval o vylíčení svých těžkých a bezvýchodných životních epizod…? Protože… navzdory nepřesným střihům (kdy se do záběrů dostává materiál, jenž neměl být použit či záběry na bílou barvu) nebo postsynchronům (na ryze amatérské úrovni) má „každý právo na svůj film“.

The Movie aneb Úvod do filozofie autorského filmu

Režie: Ivo Trajkov
Námět: Ivo Trajkov
Scénář: Ivo Trajkov
Kamera: Michal Černý
Střih: Ivo Trajkov
Hudba: Kiril Džajkovski, Toni Kitanovski
Hrají: Ivo Trajkov, Miroslav Táborský, Karel Zima, Madla Zimová
Distributor: AČFK
Premiéra: 27. září 2007
ČR, 2007, 84 min.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 9

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru