Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Andělská touha snoubící se s lidskou

Andělská touha snoubící se s lidskou

RECENZE: DVD Nebe nad Berlínem (režie: Wim Wenders, 1987) – ANDREA SEDLÁČKOVÁ –

Ústřední aspekt Wendersova snímku Nebe nad Berlínem, který se konečně díky edici Netuctové filmy dočkal luxusního vydání na DVD, představuje touha. Ta je společným prvkem bytostí lidských i andělských, prahnoucích po tom, čeho zdánlivě nemohou dosáhnout.

_

Nebe nad Berlínem

„Když dítě bylo ještě dítětem, chodilo s rukama svěšenýma.

A chtělo, aby potok stal se řekou,

řeka veletokem a tahle louže mořem.

Když dítě bylo ještě dítětem, nevědělo, že je dítě.

Všechno mělo svoji duši a všechny duše byly jedno.

Když dítě bylo ještě dítětem, na nic nemělo názor, ani návyky,

jen sedalo s nohama zkříženýma

a v mžiku se zas rozutíkalo se vzdornou vlnkou ve vlasech

a nezpůsobným pohledem u fotografa.“

_

image-10697
Tak jako dítě, člověk citlivý i ten, kdo se ocitl na samém prahu smrti, je schopen prohlédnout realitu světa, dostat se při svém pozorování až na druhý břeh. Tam, za hranici časoprostoru… Jeden svět. Město. Rozdělené zdí. Město, v jehož podzemí je zbudováno metro, město, nad nímž se rozprostírá nebe. Lidé. Tisíce bezejmenných osob, tisíce příběhů. Uzavřeni do vlastních mikrokosmů, jež utváří celistvost lidského života. Tisíce drobných osudů, zdánlivě skrytých očím okolí, skládajících ve své podstatě mozaiku lidské historie. Strhující radosti i všeobjímající hořkost a drásavý žal. Do tohoto smutného světa vstupují dva andělé. Ani jejich pohled ovšem není radostný, neboť musí přihlížet lidskému utrpení a utápění se v malých problémech, zatímco to podstatné zůstává jejich vnímání zastřeno.

Nebe nad Berlínem (1987) režiséra Wima Wenderse lze bezesporu zařadit mezi filmová díla, která se výrazným způsobem vyčlenila z klasických uměleckých snímkům. Tato skutečnost je dána již samotným námětem.

Do sféry soudobé společnosti sestupují dva andělé: Damien (Bruno Ganz) a Cassiel (Otto Sander). Bytosti nadpozemské, které ovšem nejsou vykresleny v intencích křesťanských zásad. Primárně není náboženství vyzdviženo, v rovině explicitní ani implicitní. Sami andělé se spíše podobají lidem. Také oni se na skutečnost dívají omezeným pohledem. Ač obdařeni schopností sledovat tok myšlenek, na svět, jehož se stali součástí, nazírají očima plnýma melancholie. I oni mají, tak jako lidé, své touhy: okusit všechny pozemské krásy, cítit, dotýkat se, vonět… Avšak jejich smysly toho nejsou schopny. Nadpřirozenost se projevuje do té míry, že oni sami nedokáží rozeznávat barvy. Černobílé vidění reality, tedy vnějšího světa, se dostává do kontrastu se schopností nahlédnout do světa vnitřního. Zvoleným aspektem Wenders dosáhl toho, že způsob nazírání andělů na lidskou společnost v podstatě vytvořil protipól k vnímání lidskému – bohatému na barvy, ovšem do značné míry oproštěného od empatie.

Pro Wima Wenderse, který je nadto podepsán pod scénářem, a spisovatele Petera Handkeho andělé představovali bytosti chápané v kontextu metafyzického vnímání podstaty lidstva. Skutečnost nadto umocněna zdůrazněním empatie. Ta je natolik silná, že Damien s Cassielem jsou schopni prostoupit za hranice mysli. Zvolený způsob nabízí v rovině interpretační nové možnosti, jak dílo v ucelené formě chápat. Přesah do sféry transcendentální, filozofické. S tím úzce koresponduje sama skutečnost, že andělé, budeme-li je primárně chápat jako boží bytosti, nepřicházejí do míst, která jsou spojena s náboženstvím, tedy do kostelů. Naopak – setkávají se v berlínské knihovně, tedy v prostorách, které v literární podobě shromažďují duchovní hodnoty lidstva. Je příznačné, že právě na tomto místě dochází k syntéze dvou koexistujících časoprostorových rovin. Scény z knihovny lze bezesporu vnímat jako ty, jež utváří poetiku příběhu. Prolnutí sféry andělské a lidské bylo posíleno střídáním subjektivních záběrů kamery s objektivními. Jen nezřetelná, až minimalistická gesta účastníků tohoto lidského mikrokosmu. Spatří je lidé vnímaví, kteří se zoufale neupínají ke své vlastní bytosti. Andělé se stali pouze těmi, s jejichž pomocí jsou lidé schopni spatřit i v nedostatku sílu a hodnotu, jež je s to posunout je v životě dál. Ovšem ani v tom nejsou jejich schopnosti neomezené. Třebaže mohou lidem usnadnit překonání každodenních drobných problémů, od těch, které drásavě spalují jejich vnitřní svět, jim nepomohou. Potlačený Cassielův výkřik při sebevraždě mladého muže je výkřikem čirého zoufalství nad ztrátou blízkého člověka.

_

Umělecké aspekty

image-10698
Od samotného počátku tvůrci vycházeli z předpokladu, že nejenom lidé senzitivní mají schopnost naslouchat hlasu okolí. Součástí děje se stávají umělci. Artisté i filmaři. Snímek, který natáčí, se odehrává v období hitlerovského Německa, tedy doby minulé, jenž ovšem nejenom prostřednictvím záběrů, ale zejména díky paměti umělců a andělů, utváří kompaktnost celku. Neměnnosti lidského bytí, v němž dochází ke splynutí časů. Peter Falk, jenž byl v tomto imaginárním díle obsazen do ústřední role, ve své podstatě ztvárňuje sama sebe. Je hercem, umělcem, jehož nazírání na vnější svět obohacuje jeho vnitřní charakter. A podobně jako Francois Truffaut, Andrej Tarkovskij či Jasudžiro Ozu, jimž byl snímek věnován, i on je bývalým andělem. Bytostí, která se rozhodla vzdát se černobílého, pasivního pohledu na skutečnost a začít svůj život naplňovat. Prostřednictvím umění.
To ve snímku sehrává nezanedbatelnou roli. Je na něj pohlíženo jako na prostředek, s jehož pomocí lze obohatit nejenom život vlastní, ale zejména dát vzniknout novým hodnotám, které mohou oslovit širokou veřejnost. Berlínská knihovna, cirkusová manéž či filmové ateliéry. Za využití smyslového vnímání, andělům odepřeného, jsou lidé schopni oprostit se od reálného světa a pohroužit se ve vnitřních zkušenostech do sebe sama. Takto smazat hranice mezi skutečnostmi, které lze uchopit empiricky, i těmi, které se vzpírají na první pohled logickým zásadám. Prvotní diferenciace času a prostoru následně prostřednictvím umění dává světu tvar kompaktního celku.

Prostředkem, jenž nejlépe tuto ohraničenost vystihuje, je kamera (Henri Alékan). Zároveň však s pomocí jejího pohledu lze objevit bohatost. Totální nadhledy z výškových budov či švenky v mracích, symbolizující let ptáků. Střídání objektivních záběrů se subjektivními, prvky zcizujících principů, překračujících hranice mezi filmem a skutečností, nebo rychlý sled scén, oddělených od sebe pomocí přímých střihů. Okamžik, kdy se Cassiel vrhá z výškové budovy, je nejenom pronikáním do hloubi prostoru, ale také přesunem v čase. Válkou zničené město, rozvaliny budov, v jejichž troskách kdysi žili lidé. Zbyly po nich jen přízraky.

image-10699
Naproti tomu se prosazovaly dlouhé jízdy kamery, nejvíce patrné v záběrech z knihovny či metra. Tváře lidí, jejich ruce. Na každou z těchto postav, zdánlivě bezejmenných, se nahlíží jako na osobnost utvářející vlastní svět. Plavný pohyb kamery, přibližující se letu, ve spojení s hudební složkou (Jürgen Knieper) odkazuje k přesahům do transcendentálních sfér. Nese v sobě prvky mystiky i svobody andělského pohybu, podmíněného houslovými variacemi, majícími nadpozemský charakter. V tklivosti prostupující z nebeských sfér do reálného světa.

Touha. Zbožná touha lidských bytostí jít dál. Touha andělů prostoupit všemi smysly skutečnost. Ta z nich činí anděly padlé. Damien se stává jedním z nich. Jedním z mnoha. Dobrovolně se zříká nadpozemskosti, aby mohl nalézt lásku v lásce k Marion. Jejich poselstvím se stává zrod nové lidské generace a s ní spjaté nové epochy. Epochy, jejíž součástí bude i umění, jakožto hodnota vedoucí k dokonalosti.

O detailech DVD vydání více v textu Petra Gajdošíka (Nostalghia.cz) zde.

Nebe nad Berlínem

Der Himmel über Berlin

Režie: Wim Wenders

Scénář: Wim Wenders, Peter Handke

Kamera: Henri Alékan

Hudba: Jürgen Knieper

Hrají: Bruno Ganz, Solveig Dommartinová, Otto Sander, Curt Bois

Německo/Francie, 1987, 122 min.

Na DVD v rámci edice Netuctové filmy vydala Zóna a Aerofilms

čb/bar., 1.85:1 (anamorfní), německy DD 2.0 (mono), DD 5.1, české titulky

Bonusy: nepoužité scény a záběry z natáčení s komentářem Wima Wenderse (30 min., české titulky), audiokomentář Wima Wenderse (anglicky, bez českých titulků), hudba Jürgena Kniepera k Nebi nad Berlínem, trailer

Print Friendly

Autor

Počet článků : 9

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru