Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Buddy motivy ve filmu Kamarád do deště

Buddy motivy ve filmu Kamarád do deště

TÉMA – BUDDY MOVIE: Kamarád do deště (režie: Jaroslav Soukup, 1988) – ADÉLA DOUDOVÁ –

K možnosti zabývat se snímkem Jaroslava Soukupa Kamarád do deště (1988) z hlediska buddy motivů vybízí už samotný název. Otázkou ovšem je, do jaké míry se zde naplňuje sice široká, avšak ne neuchopitelná definice buddy, tedy kámošských filmů. Za hlavní aspekty budu považovat vztah, popřípadě přátelství dvou mužů, jejich rozdílnost, podobu přátelství a vývoj skrze společně prožité problémové situace, případné napětí mezi homoerotikou a homofobií a dále funkci, kterou v rámci příběhu (přátelství) plní ženy. Přihlédnu také ke druhému dílu Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992), který na první tematicky navazuje a je již zasazen do období po sametové revoluci.

Pozici dodnes populárního filmu si Kamarád do deště vybudoval především díky ústředním protagonistům Lukáši Vaculíkovi a Sagvanu Tofim, jejichž dvojici ustanovili režisér Jaroslav Soukup a scénárista Miroslav Vaic už ve filmu Vítr v kapse (1982). Zformoval se zde nejen model dvou nerozlučných kamarádů, ale také byly definovány jejich povahy, které s menšími nuancemi zůstaly stejné i v následujících snímcích, ačkoliv na Vítr v kapse dějově nenavazují. Na začátek je také nutno říci, že snímek nemá větší umělecké ambice, s čímž souvisí jistá jednoduchost a přímočarost jak v ději, tak v charakterech postav. Tvůrci snímek definují jako kriminální komedii. Od banální kriminální zápletky se skutečně děj odvíjí a komediálnost vyplývá spíše z odlehčené atmosféry celého snímku.

Úvodní titulková pasáž prvního dílu je složená z černobílých fotografií, zachycujících kamarády Michala (Sagvan Tofi) a Tomáše (Lukáš Vaculík) v situacích z jejich života (flákání se po městě s lahví vína, napovídání ve škole, divoké večírky, vojenská služba, vztahy s dívkami, zábava na diskotéce, první povolání a s ním spojený soud). Tato část nejenže představuje hlavní hrdiny a jejich přátelství, ale slouží také jako expozice příběhu. Podobně, avšak rafinovaněji a jinde umístěná, fungovala fotografická sekvence ve filmu Butch Cassidy a Sundance Kid (George Roy Hill, 1969), který je obecně považován za jeden z prvních kámošských filmů. Stejně tak oba filmy obsahují píseň, která se poté stala populární. Zatímco v Hillově snímku spíše podtrhuje atmosféru a náladu postav, v případě Soukupova filmu funguje (zejména text písně) jako ilustrace k fotografiím, jako dovysvětlení úvodní části a jako jakási heroizace přátelství. K tomu ještě přispívá fakt, že interprety jsou sami Vaculík s Tofim. (text viz příloha)

Kamarád do deště nepatří k těm filmům z řad buddy, ve kterých jsou dvě hlavní postavy k sobě přiřazeny z intencí „vyšších míst“. Přátelství Michala a Tomáše je dlouholeté a mnoho spolu již prožili. Tomáš je klidnější, rozvážnější, citovější; Michal je temperamentnější, jedná mnohdy bezhlavě, a navíc je svázán podmínečným trestem, získaným neprávem. Rozdíly jsou však jen v drobných povahových rysech, v jádru zůstávají oba hochy, kteří vše, co dělají, myslí upřímně a dobře, a pokud si někdy prošli počátečním antagonismem, bylo to již dávno. Vzájemné přátelství je tak samozřejmé, že ve chvíli, kdy je Michal v nesnázích, neváhá mu Tomáš bez rozmyslu pomoci i s rizikem, že může mít sám problémy. Kvůli tomu, že chtějí potrestat podvodníka Kadlece (Karel Augusta) za to, že Michala dostal do problémů, se ještě více zapletou s podsvětím. Společně tak prožijí mnoho nebezpečných situací, které přesto jejich vztah nerozvrátí.

To, co stojí pomyslně nad přátelstvím Michala a Tomáše, a co svým způsobem formuje jejich životy, je rámec doby – tedy normalizace. Období veksláků, podvodníků a hesla „Kdo nekrade, okrádá rodinu“, ve kterém uspěje právě ten, kdo má správné přátele na správných místech. Proti „podvratným živlům“ se rozhodnou kamarádi bojovat sami, protože policie už jednou v případě Michala zklamala. Zákon jako takový je zde vlastně mimo hru. Podsvětí má zákony vlastní. Michal s Tomášem jsou tak nuceni dosáhnout spravedlnosti nelegálním způsobem, což však není ve filmu jakkoliv odsuzováno, spíše naopak. Pomocí malých podvodů bojují proti ještě většímu zlu. Když se jim nakonec podaří Kadlece dostat do rukou policie, stojí vlastně, i přes to, jak toho dosáhli, na straně zákona.

Kamarádství je ve většině případů zobrazováno skrze provokatérské akce, jen málokdy jsou spolu muži skutečně o samotě. Veškeré rozhovory se točí kolem plánů na potrestání Kadlece. O ničem jiném vlastně ani mluvit nemohou, protože nic jiného je zřejmě netrápí. Oba mají přítelkyně, se kterými jsou spokojení, Tomášovi rodiče jsou také ideálně tolerantní a o rodičích Michala nepadne ani slovo. Právě proto, že se oba kamarádi nedostanou do intimnější situace ani rozhovoru a právě proto, že mají oba rádi své přítelkyně, nedá se zde vůbec hovořit o jakémkoliv homoerotickém napětí.

Všechny ženy jsou ve filmu prezentovány jako zcela samozřejmá součást životů hrdinů. Stejně jako je automatické přátelství Michala a Tomáše, je samozřejmé, že ženy z jejich blízkosti jim kdykoliv přijdou na pomoc, ať se jedná o cokoliv. Nejsou však zcela pasivní, pouze za pomoci jejich aktivity lze dosáhnout cíle. Když nemůže kabaretní umělkyně (Alena Vránová) zapůjčit peníze, sehraje aspoň roli falešné televizní produkční. Stejně tak je ochotna ve všem vyhovět Michalova přítelkyně Magda (Beata Andrasiewicz). Několikrát změní svou identitu kvůli podvodu, nechá si naschvál ukrást automobil, nechává u sebe Michala bydlet a kdykoliv je potřeba, ukonejší ho milými slovy, obětím a snad i sexem (což však není nikdy explicitně zobrazeno a vlastně ani přímo naznačeno). Ideální ženou je také Tomášova starostlivá a milující maminka (Valentina Thielová). Jedinou skutečně pasivní je přítelkyně Tomáše, jejíž činnost se omezuje na sezení s ním u baru a utěšování ho. S ostatními se vlastně setkává jen dvakrát při tanci na diskotéce. Tomáš, Michal a Magda tak tvoří jakýsi zvláštní neerotický trojúhelník, jelikož Magda je přítomna i ve chvílích, kdy by mohli být chlapi spolu o samotě. Jako by byla od Michala neoddělitelná.

Stvrzení toho, že přátelství dvou mužů – kámošů je snad něco více, se ukáže až v závěrečných dvou scénách. Na diskotékové oslavě je nejprve zabírána společnost v celku, poté kamera snímá Tomáše v detailu, když ho objímá jeho přítelkyně. On se však upřeně dívá na Michala. Po chvíli se od ženy odtáhne a s pohledem z očí do očí si kamarádi vítězoslavně plácnou. Poslední záběry filmu, doprovázené dryáčnickou písní z úvodu, už jsou věnovány pouze ústřední dvojici, a podobně jako v již zmiňovaném snímku Butch Cassidy a Sundance Kid končí filmovou mrtvolkou neboli „freeze framem“. Akcentuje se povědomí nerozlučného přátelství, které přečká vše špatné, což se potvrdí i ve druhém díle.

Určitá heroizace hrdinů je uskutečněna zvláštním a trochu nelogickým způsobem v úvodní scéně snímku Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu, kde budoucí hlavní ženská postava sleduje v televizi první díl.

Druhý díl, ačkoliv dějově velice úzce navazuje na první (Odehrává se po 2 letech a zápletkou je Kadlecova msta po návratu z vězení.), prodělal značný posun hned v několika rovinách. Základní změnou je změna režimu, která mezi díly proběhla. Veksláci se stali úspěšnými podnikateli, ovšem s již vyzkoušenými praktikami. Policie přebírá aktivnější úlohu a tím pádem i důležitější místo v příběhu. Skrze ni dokonce probíhá vzájemná msta dvou stran. Pokud byly v předchozím díle ženy sice ke všemu ochotné, ale projevovaly se aktivně, jsou zde degradovány na pozice submisivních žen v domácnosti, narkomanek nebo obětí organizovaného zločinu.

Hlavním rozdílem je pojetí a prezentace samotného kámošství Michala a Tomáše. Ačkoliv se ukázalo jako trvalé, když se rozhodli společně podnikat provozováním diskotéky, v rámci příběhu je mu věnováno minimum prostoru. Je chápáno jako zcela automatické a upozaděno na úkor detektivní zápletky, milostného vztahu Tomáše a Ivany (Simona Krainová) a hojného product placementu, jenž po revoluci do filmu pronikl. Kámoši jsou pasivnější i při akcích podnikaných proti Kadlecovi. Ve většině případů pouze vymyslí plán, který splní někdo jiný. Povahy mužů zůstávají stejné, jen Michal působí lehkomyslněji, než když byl mladší. Stálou partnerku nemá a zřejmě ji ani nehledá. Jeho vztah k ženám je limitován na silácké řeči typu „Ta po mě jede!“ atd. Ivanu, o kterou zpočátku jeví zájem, přenechá bez problému Tomášovi. Postupem času (s vědomím, že Ivana dělá luxusní prostitutku) ji začne před Tomášem shazovat a nakonec ho nechá odhalit její tajemství. Bál se snad Michal, že do vztahu s Tomášem vstupuje žena, nebo chtěl jen jeho dobro? Ivana a Tomáš se přesto dají dohromady a vypadá to, jako by ve druhém díle začínala nad kamarádstvím dvou mužů převažovat jistota vztahu se ženou. Neznamená to však, že by se na sebe navzájem již dále nemohli spolehnout.

Hledisko homoerotiky zde, podobně jako v prvním díle, příliš nefiguruje, i když několik scén by se při troše nadintepretace dalo takto nahlížet (Když se Michal ve vězení loučí se svalnatým mužem polibkem nebo když se spolu opilí Michal a Tomáš válejí na gauči.). Nic z toho ale nehraje natolik významnou roli, aby byl důvod se tím zabývat.

Pokud by se dal první díl Kamaráda do deště považovat na základě rysů přátelství, které prochází zkouškami, jež ještě přispějí k jeho upevnění (v tomto případě spíše stálému přetrvávání), za jakýsi „odvar“ nebo zjednodušenou českou verzi buddy filmu, druhý díl už je pouze buddy ze setrvačnosti, čerpající z předchozího úspěchu a názvu.

 

 

Kamarád do deště (1988)

Námět a scénář: Jaroslav soukup a Miroslav Vaic

Režie: Jaroslav Soukup

Kamera: Vladimír Smutný

 

Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992)

Námět a scénář: Jaroslav Soukup, Miroslav Vaic, Jaroslav Vokřál

Režie: Jaroslav Soukup

Kamera: Vladimír Smutný

 

Příloha:

Dávej, Ber /text B.Janíček/

 

Až do teďka jsi byl jen samá bota

teď dostáváš se sám už do života

pojď -otevřem a jdem do jeho dveří

tak vystartuj a vlítnem tam!

 

Už neváhej, tak pojď a zmáčkni kliku

a v životě, my dva, jsme v okamžiku

tak zabouchej, jen víc, tak zakřič na něj

ten za dveřma jsem já jsem jááá

 

R.: Dávej, ber, dávej co máš co můžeš,

Dávej, ber, třeba se svlíkni z kůže

Dávej ber, nedělej fóry

no tak dávej, tak dávej

 

Za náš život, už dýl ve frontě stojíš

jsi nabitej, tak co, tak co se bojíš

vem za kliku a vstup a zakřič na něj

ten za dveřma jsem já jsem jááá

 

R.3krát : dávej, ber…

Print Friendly

Autor

admin
Počet článků : 308

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru