free-slots.us.org
Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Když choděj kluci s klukama

Když choděj kluci s klukama

TÉMA – BUDDY MOVIE: Lovec jelenů (režie: Michael Cimino, 1978) – JANA BÉBAROVÁ -

Podobně jako ve svém režijním debutu Thunderbolt a Lightfoot (1974) zpracovává Michael Cimino ve svém druhém celovečerním snímku Lovec jelenů (1978) tzv. buddy motiv. Přestože Lovec jelenů nenese tolik typických aspektů buddy movie jako prvně jmenovaný film, toto označení si rovněž nárokuje.

Podobně jako ve svém režijním debutu Thunderbolt a Lightfoot (1974)1 zpracovává Michael Cimino ve svém druhém celovečerním snímku Lovec jelenů (1978) tzv. buddy motiv. Přestože Lovec jelenů nenese tolik typických aspektů buddy movie jako prvně jmenovaný film, toto označení si rovněž nárokuje. Ve své práci si budu všímat, jakým způsobem je v narativní struktuře filmu ukotvena sexualita hlavních mužských hrdinů, jež je od samého počátku nejasná, a zároveň jakým způsobem se odráží ve vizuální stránce. Zaměřím se na vzájemné vztahy mezi hlavními postavami, přičemž budu klást důraz na milostné trojúhelníky, které v jejich rámci vznikají.

Největší záhadou je především vztah Michaela a Nicka, tedy dvojice, kterou krom hlubokého přátelství pojí i láska k jedné ženě, Lindě. Již vzhled obou mužů vypovídá o jejich vzájemné polaritě. Michael je plachý a straní se širší společnosti. Hrubé rysy a zarostlá tvář jej dělají starším, než ve skutečnosti je. I přes svou introvertní povahu je typem vůdce. Jeho autorita v partě kamarádů je patrná v každé scéně. Naopak rád se předvádějící Nick svým mladickým vzhledem, jemnými obličejovými rysy, delšími vlasy a ladnou chůzí působí poněkud zženštile.

Homoerotické čtení se nabízí hned v úvodní expozici, kdy oblečený Michael prochází sprchami a zdraví se s nahými muži, s jedním z nich si přátelsky plácne. Později téhož dne rozjařen pronásleduje auto novomanželů a postupně ze sebe shazuje svršky. Zcela obnaženého jej uvidí jen za ním běžící Nick. Když ho dohoní, sakem mu zakryje intimní partie. Ještě příznačnější je ale laškovná scéna v baru s písní Can’t take my eyes off you, kterou si muži (Michael, Nick, Stan, Steven, Axel a John) zpívají. Jejich počáteční pobrukování se postupně mění v euforické vyřvávání. Především refrén „I love you, baby, and if it’s quite alright, I need you, baby, to warm a lonely night“ společně vykřikují, jako by tato slova byla heslem, které vyznávají. Navzájem si přitom vyměňují několik významných pohledů, dokonce dojde i k jednomu polibku. Na melodii této písně pak Michael tančí se Stanem během svatební hostiny.

Vztah Stana a Michaela je rovněž důležitý z hlediska jejich sexuality. Michael Stana často oslovuje slangovým výrazem „Stosh“, odvozeným z polské verze jména Stanley, který se používá jako hanlivé označení pro hlupáka. Stan ho zase několikrát nazývá „teploušem“ a zmiňuje své nesčetné marné snahy dohodit Michaelovi nějakou dívku. Přitom je to Michael, za kým Stan chodí pro úsudky ohledně výběru svých partnerek. Stanův vztah k Michaelovi, jeho časté obviňování druhých z homosexuality a jeho „sukničkářství“ z něj dělá latentního homosexuála. Napovídá tomu i jeho potřeba mít neustále při sobě zbraň, jež má reprezentovat Stanovu mužnost, kterou ostatním potřebuje dokazovat. Když mu během svatební sekvence jiný muž přebere partnerku a svádí ji, Stan naštvaně prohlašuje, že si jde do kabátu pro „bouchačku“. Nato ho vidíme, jak míří k páru a udeří dívku, čímž jednak projevuje svou slabost, ale zároveň i neschopnost postavit se muži. Stan přehnaně dbá o svůj vzhled, několikrát je snímán upravující se před zrcadlem. Jeho nejasná sexualita se odráží ve vizuální stránce filmu ve chvíli, kdy se (poté, co políbí jednu z družiček) upravuje před rozbitým oknem auta.

Záběr, ve kterém se Stan upravuje před rozbitým sklem, naznačuje jeho nejasnou sexualitu.

 

Nick, Linda, Michael

Milostný trojúhelník mezi Nickem, Lindou a Michaelem je poprvé naznačen, když Linda přichází za Nickem s žádostí o dočasný azyl. Jejich rozmluvu vnímáme skrze point of view Michaela, jenž dvojici stojící před domem pozoruje oknem. V momentě, kdy Linda s Nickem vchází dovnitř, Michael protějšími dveřmi odchází ven. Podobná situace nastává při svatební hostině. Když Linda stojící s Michaelem u baru uvidí přicházejícího Nicka, rázně odchází, jakoby se bála si mezi nimi vybrat.

Rivalita mezi muži je vizualizována prostřednictvím nadživotních fotografií Nicka, Stevena a Michaela na zdi sálu během svatebního veselí, symbolizujících oslavu jejich statečnosti a odvahy, se kterou odcházejí do války. Rozmístění těchto fotografií rozhodně není náhodné, stejně tak i úhly, ze kterých jsou na nich muži vyfoceni, mají svůj význam. Zatímco pohled Stevenovy podobizny umístěné doprostřed míří přímo, profilové fotografie Nicka a Michaela jsou komponovány tak, že se na sebe dívají, čímž je zvýrazněno jejich „soupeření“ o Lindu. Umístění fotografií bychom však mohli interpretovat i přes výše zmíněný homoerotismus. Fotografie, konkrétně Michaelova, má v této sekvenci ještě další úlohu: v momentě, kdy Nick žádá Lindu o ruku, je do polodetailu páru zakomponován i obličej Michaela shlížejícího na ně ze stěny.

Kompozice fotografií mužů jasně vypovídá o jejich vztazích.

 

Milostný trojúhelník: Michael shlížející z fotografie na Lindu a Nicka.

Během obřadu i bujaré oslavy kamera neustále upozorňuje na Michaela, jak z povzdálí pozoruje Lindu, která jeho pohledy zachycuje a opětuje. Je tedy zřejmé, že si je jeho citů vědoma. V souvislosti s tím je pak nejvíce zarážející scéna při tanci, ve které Nick se slovy: „Na co proboha čekáš?“ doslova vhazuje svou dívku Michaelovi do náručí. Je si snad i on sám vědom Michaelovy náklonnosti k Lindě? Vzhledem k jejich dlouholetému přátelství a k tomu, že se oba dva navzájem velice dobře znají, by bylo bláhové se domnívat, že si Nick ničeho nevšiml. Současně se nabízí otázka, jak moc Nick Lindu miluje a jaké city k ní vlastně chová. Když ji totiž na slavnosti (již značně opojen alkoholem) poněkud neohrabaně žádá o ruku, je překvapen její rychlou reakcí a souhlasem. Pravděpodobně i udiven tím, co před chvílí sám řekl, nastolenou otázku rozpačitě zamlouvá a jeho křečovitý úsměv ve tváři je viditelně předstíraný. Z Vietnamu Lindě nenapíše jediný dopis, ani není schopen jí zavolat. Místo, aby se za ní vrátil domů, dává přednost své hráčské vášni, které postupně zcela propadá. Michael se po svém návratu z války s Lindou intimně sblíží, ačkoliv se jí zpočátku straní. Ze scény, kdy si Linda lehá za Michaelem do postele, zatímco on už spí, bychom mohli usuzovat, že se sexuálnímu aktu vyhýbá. Dokonce se nabízí možnost, že je impotentní, což by potvrzovalo Stanova dřívější slova. Nicméně milostný akt mezi Lindou a Michaelem je později naznačen. Zda k němu opravdu došlo s určitostí nevíme, neboť jeho podstatná část byla elipticky vynechána.

Přestože je Nick považován za nezvěstného, Michael jeho nepřítomnosti nezneužívá. Soupeření mezi ním a Nickem dále pokračuje. Výstižně je zobrazeno ve scéně, kdy Michael navštíví Angelu. Její (a zároveň Nickův) syn hrající si v pokoji na něj míří maketou pistole. Michael se krátce poté vrací zpět do Vietnamu, aby svého kamaráda našel a přivedl domů. Nakonec tedy vítězí přátelství, respektive láska (ať už hetero či homosexuální) mezi muži nad láskou k ženě. Milostný trojúhelník mezi Michaelem, Lindou a Nickem ale přetrvává i po Nickově smrti, což je naznačeno v samotném závěru. Po „zmrazeném“ záběru, v rámci něhož si Michael s Lindou opět vyměňují pohledy, následují závěrečné titulky, jimiž je jako první zmíněn herecký představitel Nicka Christopher Walken (ne Robert De Niro, jak bychom očekávali na základě titulků úvodních). Michaelův vztah s Lindou tedy nemá žádnou budoucnost, protože Nick mezi nimi bude stát navždy.

Rivalita mezi Nickem a Michaelem: Nickův syn míří maketou zbraně na Michaela a symbolicky jej zastřelí.

 

Nick, Angela a Steven

O Nickově přelétavosti a nestabilitě ve vztahu s ženami svědčí i jeho vztah k Angele. Nelze si nevšimnout jeho dlouhých zamyšlených pohledů, které jí během svatebního obřadu věnuje. Poté, co novomanželé vychází z kostela, vidíme Nicka, jak Angele pomáhá do auta a líbá ji. Téhož dne večer se mu Steven svěřuje o svém panictví, z čehož vyplývá, že dítě, které Angela čeká, není jeho.2 Poskvrněnost Angely je vizualizována scénou, v níž novomanželé pijí společně z jednoho kalicha víno, a několik kapek červené tekutiny ukápne nevěstě na bílé šaty. Současně se tímto symbolicky předznamenává jejich nepříliš radostná budoucnost, neboť jak jeden ze svatebčanů poznamenal: „Když nevylijí, je to štěstí na celý život.“ Štěstí je opravdu mine velkým obloukem – po svatební noci Steven odjíždí do Vietnamu, odkud se vrací fyzicky i psychicky zdrcený. Stejně tak je psychicky zlomená i Angela. Ze Stevenova chování můžeme už od počátku usuzovat, že Angelu zřejmě vůbec nemiluje. Že si je nejistý svým důležitým životním rozhodnutím, které má před sebou, je patrné z jeho vystupování v baru: na své vlastní rozlučce se svobodou je duchem zcela nepřítomný. Zamyšleně sedí u barového pultu a opijí se do němoty. Když jej posléze matka odvádí domů, vzdorovitě vykřikuje, že Angelu miluje a ona jeho taky, jakoby o tom přesvědčoval nejen ostatní, ale především sám sebe. Svou nedospělost projevuje, když říká Nickovi, že neví, co bude dělat, až se dítě narodí. Nick pro změnu svou sobeckou odpovědí: „To je věc Angely,“ dává zřetelně najevo svůj postoj nejen k ní, ale i k ženskému pohlaví obecně. Na druhou stranu je však velmi pravděpodobné, že během svého pobytu ve Vietnamu je Nick s Angelou v kontaktu. Jak jinak by totiž mohl vědět, kam má Stevenovi posílat peníze, když o jeho pobytu v léčebném zařízení ví právě jenom Angela?

Robin Wood v knize Hollywood from Vietnam to Reagan zmiňuje, že největší záhadou Lovce jelenů je Michaelova nejasně definovaná sexualita.3 Podobně se však jednoznačnému výkladu vzpírají i další mužské postavy, především Nick a Stan. Latentní homosexualita se tak stává jedním z hlavních témat filmu.

 

The Deer Hunter

Režie: Michael Cimino

Scénář: Deric Washburn

Kamera: Vilmos Zsigmond

Hudba: Stanley Myers

Střih: Peter Zinner

Hrají: Robert De Niro, Christopher Walken, John Cazale, John Savage, Meryl Streep ad.

USA, 1978, 183 min.

 

Použitá Literatura:

WOOD, Robin: Hollywood from Vietnam to Reagan. Columbia University Press, 1986.

 

1 Jedná se o akční komedii s Clintem Eastwoodem a Jeffem Bridgesem.

2 Ve speciální edici DVD Lovec jelenů režisér Michael Cimino v rozhovoru přiznává, že dítě, které Angela čeká, je Nickovo.

3 In: WOOD, Robin: Hollywood from Vietnam to Reagan. Columbia University Press, 1986. Str. 292.

Print Friendly

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 161

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru