Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Láska s pachutí smrti

Láska s pachutí smrti

RECENZE DVD: Příběh Marie a Juliena – ANDREA SEDLÁČKOVÁ –

Temný pokoj. Něžné, smyslné doteky. Chuť a vůně milostného spojení. Pouhý sen. Sen, vyvěrající z toužebných představ po blízkosti člověka. Lidské bytosti. Tvář zakrytá temnou rouškou hrůzného tajemství. 

„(…) zabloudila jsem v lese. Už hodiny bloudím pořád dokola. Šaty mám rozedrané, boty jsem ztratila. Mám poraněné nohy, krvácejí mi.“

„Po dlouhém trmácení jsi došla na cestu. Tam jsi uviděla muže. A ten muž je hrozně špinavý. Má modré oči a ruce.“

„Ruce řezníka. Nemám strach. Prosím ho, ať mě zachrání.“

„Říká ti, že tě dovede na silnici. A místo toho se s tebou noří hloub a hloub do lesa.“ „Uprostřed trní a hloží jsem bolavá, rozdrásaná… Pod roztrhanými šaty mi probleskuje kůže, jdu beze slova za ním.“

„Dovedl tě do prkenné boudy, do barabizny uprostřed lesa. Říká, že je to jeho domov (…)“

Jeho jméno se na poli evropské kinematografie zrodilo na počátku šedesátých let, výrazně se prosazuje v polovině téhož desetiletí, kdy osobitě tvůrčím způsobem vtiskl Diderotovu románu Jeptiška (1965) svou osobitou vizi. Vzniklo dílo provokující, šokující, dílo, v němž po vzoru literární předlohy autor zcela obnažil církevní dogmata. Jacques Rivette.

Ač jeden z představitelů francouzské nové vlny, svým svébytným pohledem, primárně se vymezujícím tématům, která by byla spjata se soudobými politickými otázkami či existenciální problematikou, se od samotného počátku středu tohoto hnutí filmařů vymezoval. Rivette se v myšlence díla zaměřil na svět umění. V jeho tvorbě se prolínají aspekty snu s prvky oscilujícími na samé hraně skutečnosti. Součást reality představují podivuhodné vize, fantaskní situace se v kontrastu snoubí s autentičností.

V těchto intencích se nese také Rivettův snímek Příběh Marie a Juliena (2003), předcházející prozatím autorovu poslednímu dílu Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais) z roku 2007.

Samotná úvodní sekvence filmu evokuje poetiku Rivettovy tvorby. Muž. Osamělý muž sedící na lavičce v parku. Uprostřed města, avšak zcela skryt lidskému pohledu. Kamera se stává mlčenlivým svědkem setkání, iracionálního střetu muže a ženy. V souvislosti se stránkou textu dochází k rozkolu mezi složkou fabule a syžetu. Divák přihlíží zcela odosobněnému jednání, pramenícímu z náhody, náznaků, které odkrývají milostnou touhu, chtíč. Aspekty gradující v okamžiku vražedného útoku.

Rivette prostřednictvím svého uměleckého díla zobrazuje dvě sféry, času a prostoru. Hranicím mezi nimi ponechává ambivalentní charakter, čímž je zpětně schopen podtrhnout snovost a zdání transcedence.

Ve spojitosti s koncepčním členěním se scénáristé uchýlili k dělení snímku na čtyři části, v závislosti na variujícím se úhlu pohledu: Julien, Julien a Marie, Marie a Julien, Marie.

Julien Müller. Osamělý a osamocený člověk zoufale prchající – před minulostí, která jej pronásleduje, city, pro lidskou bytost přirozenými, utvářejícími její podstatu. V činech i jednání jeho osobu obestírá tajemství. Tak jako ženy, jež si k němu nalézají cestu. Démonická madame X, nedobrovolně poutaná k Julienovi záhadou obchodně-vyděračského vztahu, i Marie vstupují do mužova života nečekaně. Obě postupně odkrývají Julienův vnitřní svět, jehož časoprostorové dimenze vyměřují tikající, jako lidské srdce tepající hodinové strojky.

Marii k Julienovi poutá chtíč, vášeň, posedlost, bezmezná, avšak zapovězená láska. V živočišně orgastických křečích mu odevzdává celou svou bytost, již vzápětí s mrtvolným chladem odtahuje. Vzdaluje se mu do svého vlastního světa, skrytého lidskému zraku, vnímání. Julien zaslepen láskou k femme fatale, nečekaně se vynořující i mizící, bezmocně tápe v temnotách, usiluje o poodhalení roušky tajemství. Hrůzného tajemství, které v syntéze vnitřních dimenzí s vnějšími vede na samou hranici šílenství, z níž směřuje jen jediná cesta, a tou je smrt – jakožto symbol vysvobození. V kontrastu se sváří láska se smrtí. Ty, které vyvádí Juliena ze stereotypu každodenního bytí.

V souladu koexistence dvou bytostí (muže a ženy) se do popředí prodírá moc, určující vývoj vztahu. Madame X se zcela ocitá v Julienově vlivu. Kompromitující materiály, aniž bychom znali bližší skutečnosti, předcházející jejich získání, ji vydávají jemu napospas. Činí z ní bytost v podstatě poslušnou, plně si vědomou toho, že k dosažení vlastního profitu se musí změnit v ženu submisivní, odevzdanou Julienově libovůli. Nic na tom nezvrátí ani marná snaha k odporu v podobě porušení pravidel, příchodu do vyděračova domu. Důsledky jsou o to horší, je donucena přinést desetinásobek vymáhané částky. Marie se Julienovi odevzdává zcela dobrovolně, a to prostřednictvím erotické předehry:

„(…) položí mě na postel. Na železnou postel (…) dělám všechno, co mi říká.“

V mileneckém vztahu Marie zcela vědomě prahne po submisivním postavení. O to hrůzněji tyto skutečnosti vyplouvají na povrch s postupným odhalováním její vlastní minulosti. Milostný cit, smyslné doteky, spojení dvou lidských těl, bytostí, je kladen do příkrého protikladu s hrůzností slov, která jsou pronášena. Slov, vyvěrajících z psychických problémů, vedoucích ke smrti.

Délka snímku tvoří bezmála dvě a půl hodiny. Budeme-li na něj nahlížet jakožto na celek, můžeme dospět ke stanoviskům, že se v díle nic neděje. Tato skutečnost úzce koresponduje s faktorem psychologickým. Autor prostřednictvím filmové vize usiluje o podtržení narativní formy, tedy způsobu, jakým je na postavy a jejich vzájemné jednání nahlíženo. Zasazuje je do prostředí známého, které ovšem od samotného počátku ovlivňuje tajemná, iracionální síla. Rivette využívá letmých náznaků (kocourovy rozšířené zorničky hrůzně zírající směrem ke stropu, prázdná, pomačkaná dopisní obálka), s jejichž pomocí důmyslně buduje napětí, a to rovněž za přispění symbolických motivů. Plynutí času, neustále zpřítomňované tikotem hodin, na sebe přejímá transcendentní rámec, potlačuje realitu a podsouvá magičnost. V podobných intencích lze pohlížet také na les, do jehož hlubin se Marie s Julienem po boku noří. Les představuje synonym tajemství a neprobádaného světa, v alegorické rovině může být chápán jako lidské nitro. Konkrétní situace (milostný akt) nabízí výklad touhy po splynutí bytostí, nikoliv pouze ve smyslu tělesném, ale duševním. Nicméně Julien si uvědomuje bolestnou realitu, která pramení z nemožnosti nahlédnout do hlubin Mariina nitra. To začíná být pomalu odkrýváno teprve ve chvíli, kdy se Julien setká s Mariinou bývalou přítelkyní.

Dlouhé záběry, střídání subjektivních pohledů kamery s objektivními rovněž navozují zdání zasazení příběhu do reálného časoprostoru, který je vzápětí zpochybňován. Stupňující se pocity úzkosti, hrůznosti vrcholící detailním vylíčením Mariiny rituální sebevraždy. Rychlý sled záběrů evokuje prolínání skutečnosti s magičností a děsivou hloubkou snu. Marie, šokovaná posedlostí, s níž si Julien chce vzít život, se pro něj náhle stává neviditelnou. Detail tváře, jejích očí, ze kterých vyvěrají slzy. Stékají po tváři, dopadají na její ruce. Každá kapka odkrývá vnitřní bolest; rány, které zacelila smrt, nyní ožívají krví. Julienův sen je narušen procitnutím a pohledem na, pro něj neznámou, ženu.

„Kdo jste? (…) Ne, vy vůbec nejste můj typ.“

„Dejte mi trochu času.“

Krutost a nemilosrdnost noční můry se uzavírá. Uzavírá do kruhu.

Histoire de Marie et Julien 

Režie: Jacques Rivette

Scénář: Pascal Bonitzer, Christine Laurent, Jacques Rivette

Kamera: William Lubtchansky

Střih: Nicole Lubtchansky

Hrají: Emmanuelle Béart (Marie), Jerzy Radziwilowicz (Julien), Anne Brochet (Madame X), Nicole Garcia (kamarádka), Bettina Kee (Adrienne) a další

Francie, Itálie, 150 min.

DVD

Zóna – Aerofilms 2008

bar., 1.85:1 (anamorfní), francouzsky DD 2.0 (stereo), DD 5.1, české titulky (Vlasta Dufková)

Bonusy: trailer 

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 9

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru