Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » (Ne)důmyslné triky

(Ne)důmyslné triky

RECENZE: Fígle – MICHAL VALEŠ – 

Režisér Andrzej Jakimowski se na polskou filmovou scénu uvedl v roce 2002 svým celovečerním debutem Přimhuř oči, v němž se zaměřil na postavu desetileté dívky, která se rozhodne utéct z domova a útočiště nalezne na opuštěném zemědělském stavení. Jako noční hlídač tu pracuje její někdejší učitel. Již v této prvotině je patrný Jakimowského poetický styl s lehkým nádechem artu. Konflikt dětského světa a světa dospělých Jakimowski rozpracoval a dále rozvedl v pořadí druhém filmu Fígle (2007), který v listopadu vstupuje do české kinodistribuce. Nutno podotknout, že k oběma snímkům si Jakimowski sám napsal i scénář.

Děj filmu odehrávající se na polském maloměstě vypráví příběh šestiletého Štefka, který prožívá poslední bezstarostné a poněkud nudné léto. Volný čas vyplňuje hrami, u nichž si povětšinou vystačí sám; do kolejí staví malé figurky vojáčků, na střeše domu pozoruje dva starce při hraní šachů přemýšlejíc jak by mohl vypustit holuby, které jeden z nich chová, nejvíce času ale tráví na místním nádraží, kde stále vyhlíží rodinu opustivšího otce, jehož si ani pořádně nepamatuje a jediné, co mu po něm zbylo je stará fotka s vypíchanýma očima. Štefek aktivity provádí s až obřadnou pravidelností, den za dnem, s jen malými změnami. Jednou na nádraží zahlédne muže čekajícího na vlak. Starší sestra Elka Štefkovi tvrdí, že muž jejich otcem není. Chlapec ale na sesterčiny řeči nevěří, muže-otce si již napevno vyhlédl. Ospalé, zapadlé městečko se v druhé části filmu stává přímým svědkem Štefkova počínání, jenž za pomocí nejrůznějších léček, triků a fíglů docílí toho, aby (ne)známý muž skončil s květinou v ruce na prahu matčina obchodu se zeleninou.

Epizodická struktura filmu se jeví jako značně rozstříštěná bez pevného bodu, kterého by se mohl divák zachytnout. Na rozdíl tak od debutu Přimhuř oči, jenž je v tomto smyslu diametrálně odlišný, jde spíše o sled scének, které na sebe příliš nenavazují a nejsou pevně propojeny. Jakýmsi pojítkem mohou být pravidelně se opakující motivy (např. holubi, chlapcovy hry či sesterčiny pracovní pohovory) a také prvek náhody, jenž představuje zásadní roli. Motivace postav nejsou ve filmu příliš vysvětleny, spíše jen lehce naznačeny, divák si může v mnoha momentech jen domýšlet. Přesto mohou být Fígle českému divákovi bližší, než se na první pohled zdá. Příběh zasazený na periferii; příběh lidí žijících spíše na okraji společnosti v poklidu bez větších zvratů; příběh se silným sociálním podtextem; příběh, jehož sdělení občas míří do ztracena a konečně příběh, jenž se snaží sám sobě nastavit určitou poetickou tvář. Fígle tak mohou připomínat filmy, jenž vznikaly a stále ještě vznikají v Česku, někdy nazývané také jako „chcípácké“.

Na závěr již jen krátký výčet z mnoha ocenění, jenž snímek získal jak na domácí, polské filmové scéně, tak i na mezinárodním poli. Bylo tomu tak např. na festivalu v Benátkách, San Francisku či Sao Paulu. Film se také stal, po loňské nominaci Wajdowy Katyně, dalším polským kandidátem na Oscara.

 

Sztuczki

Scénář a režie: Andrzej Jakimowski
Kamera: Adam Bajerski
Hudba: Tomasz Gassowski
Střih: Cezary Grzesiuk
Hrají: Damian Ul, Ewelina Walendziak, Tomasz Sapryk, Rafal Guzniczak
Polsko, 2007, 95 min.

Česká premiéra: 13. 11. 2008 (AČFK)


Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 12

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru