Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Pat Garrett a Billy the Kid

Pat Garrett a Billy the Kid

TÉMA – BUDDY MOVIE: Pat Garrett a Billy the Kid (režie: Sam Peckinpah, 1973) – MILOŠ KAMENÍK –

U westernu Sama Peckinpaha se nabízí otázka, co má společného a čím se odlišuje od většiny titulů, které bývají řazeny k tzv. „kámošským“ filmům. Od ní je už jen krůček k pojmenování výlučnosti osobního vztahu hlavních hrdinů, jejich postojům k establishmentu, k ženám, identitě v bandě a vztahu ke smrti.

 

Pat Garrett a Billy the Kid není klasickým „buddy“ filmem, ve němž spojí síly dva protikladní jedinci a navážou kamarádský vztah procházející různými zkouškami. Není zde rovněž přítomen rasový či etnický aspekt, jenž by muže odlišoval, ani zkouška v podobě ženy. Vztah obou mužů se nachází v „postparťácké“ etapě, kdy stojí proti sobě, ale stále je cosi spojuje. Jsou přátelé, respektují a uznávají se, ale zároveň si usilují o život, který si parťáci běžně zachraňují (Top Gun, Smrtonosná zbraň aj.) Pat a Billy se sice vzájemně zabít nechtějí, ale nově nastolená situace a jejich vlastní neústupnost vede k nevyhnutelnému konci.

Hrdinové společně netráví skoro žádný čas (kromě scény na začátku filmu a následného Kidova zatčení). Zpočátku netušíme, co je k sobě váže. Snímek není pokračováním filmu mapujícího jejich předcházející osudy. Vzhledem k faktu, že film zpracovává kdysi skutečně žijící osobnosti, můžeme čerpat z historických pramenů, ale ty nejsou pro fikční svět filmu relevantní. Vztah a dřívější vazby obou mužů tedy jen tušíme a „čteme“ z narážek a výmluvných pohledů.

Rozhovor u sklenky poodhaluje také spíš to, co hlavní postavy rozděluje. Billy je hledaný zločinec a jeho bývalý kolega se nechal najmout jako šerif. Na Patovu poznámku, že časy se mění, Kid zareaguje, že časy možná, ale on ne.

Nastává soumrak Divokého západu jako romanticko-anarchistické představy o životě. Stejně jako každý historický film ani Pat Garrett a Billy the Kid nevypráví tolik o zobrazované době (1881), jako o době, kdy film vznikl (1973). Ve snímku patrná skepse zjednodušeně odráží právě uplynulá idealistická 60. léta a deziluzi z táhnoucí se války ve Vietnamu. Etickou relativizaci reprezentují i postavy, jejichž postoje a činy nelze zjednodušeně klasifikovat jako dobré či zlé.

Desperát Billy odmítá nové „pořádky“. Naopak Pat zestárnul a chce se usadit. Dá se na stranu zákona, společenského řádu, který ale v Peckinpahově pojetí není, na rozdíl od klasických westernů, synonymem spravedlnosti a dobra. „Jsi ve špatný společnosti,“ vysvětluje Billy Patovi, který kontruje: „Ale jsem naživu.“ „Já také,“ namítá Billy, který už zřejmě ví, že než takový život, tak raději žádný. Pat se rozhodl naopak zemřít jako „prachatej šedivej stařík“, a tak volí kolaboraci. Nenechá si oholit knír, „tatíkovský“ symbol usedlosti a pořádku. Upíše se statkářům, kteří chtějí vše „oplotit,“ což přeneseně znamená zničit volnost a svobodu. Muži zákona jsou ve filmu vyobrazeni jako služebníci všemohoucích statkářů. Obyčejní lidé stojí na straně Billyho Kida. Když utíká ze zajetí, ochotně mu pomáhají. I Patovi si stěžuje jeden muž, že všichni dělají vše pouze pro peníze a že se vytratil veškerý glanc. Tvrdí, že by raději přešel na druhou stranu zákona, než aby jako on pomáhal Chisumovi1. Spokojený není ani Pat, obzvlášť, když ho nadřízení vnímají jako polovičního zločince a rozhodně ne jako sobě rovného. Nestojí o jejich dolary, chce Kida polapit z jiného důvodu. Patovi je jasné, že způsob života, který vede Billy (nebo třeba Butch Cassidy a Sundance Kid) je dlouhodobě neudržitelný a že pokud chce žít, musí jednat tak, jak musí. Film můžeme chápat jako nepřímou kritiku kapitalistického systému.

Jedním z témat „buddy“ filmů bývá hledání mužské identity. Do jaké míry je vztah mezi muži přátelstvím a kdy už se blíží k homosexuálnímu vztahu? S dávkou interpretační fantazie by někdo mohl pohlížet na příběh Pata a Billa jako na latentní vztah, jehož nenaplnění vede k žárlivému rozkolu s fatalistickým koncem. Billovu odhalenou hruď pokropí smrtící Patovy kulky. Pokud by ale skutečně došlo k explicitnímu naplnění homosexuálního vztahu, nemohli bychom již hovořit o „kámošském“ filmu, poněvadž by význam tohoto slovního spojení nekorespondoval se zobrazovanou skutečností.

Nespojuje (a zároveň nerozděluje) je ani láska k jedné ženě, ale sexuální poměr s několika společnými ženami. Ženy a jejich úloha jsou až provokativně upozaděny a dehonestovány. Tuto záměrnou nekorektnost si vykládám jako kritiku patriarchálního systému, i když ne natolik feministicky explicitní, jako v případě Thelmy a Louisy. Jediné ženy, se kterými přijde Billy do styku, jsou prostitutky. Přestože scéna milování před jeho smrtí působí intimně a citlivě, nelze z Billyho strany vystopovat emocionální vazbu k žádné z dívek. Sexuální a citovou nevázanost lze číst i jako Kidovu nedospělost, k čemuž odkazuje i jeho přezdívka. Z tohoto úhlu pohledu není dospělý ani Pat, který se jinak pro tento „stav“ vědomě rozhodnul. Hádá se se svou ženou a labužnicky si užívá hned s několika prostitutkami najednou (snad jediný moment, kdy je ve filmu šťastný a spokojený). Patova žena manželovi vyčítá, že už se jí ani nedotkne a veškerý čas věnuje pátrání po Billovi. Druhou ženskou postavou, která ve filmu neplní úlohu sexuálního objektu, je manželka jednoho z šerifů. Rázná pistolnice ale vykazuje více mužských rysů než příslušnost k něžnému pohlaví.

Jiným prvkem „buddy“ filmů bývá hledání pocitu sounáležitosti mezi muži (viz armáda v Top Gunu). Pat s Kidem už nepatří k jedné partě a jsou silnými individualisty. Nejsou vyloženě samotářští, ostatně se vždy nacházejí v obklopení bandy, ale nikdy se s ní neidentifikují. Oprávněně se cítí být nad nimi. Poskoci jim nikdy nepomůžou. Kidovi muži jsou překvapeni, že se jejich šéfovi podařilo utéct ze zajetí.2 Patovi pohůnci se jako hyeny vrhnou na Kidovo mrtvé tělo, ale v momentě, kdy ho mohli zastřelit, selhali. Je to výše zmíněný glanc a vzájemná úcta, které Pata a Billa odlišují od jejich přisluhovačů. Významný je rovněž status žijících legend, ke kterým jejich podřízení vzhlížejí. Když bezvýznamní pistolníci kvůli nim umírají, přejí si, aby se jejich jména objevila v novinách vedle jmen slavnějších „kolegů“ – jejich vrahů. Mlčenlivý podivín Alias (Bob Dylan), který se z obdivu k Billymu vzdal zástěry symbolizující obyčejný život a připojil se k jeho bandě, prohodí: „Mexiko možná není špatný.“ „Záleží na tom, kdo jsi,“ reaguje Kid a pokračuje i k dalším banditům: „Být vámi, tak se odtud klidím, čekají nás krušné časy.“

Kid ví, že zemře. Vědomě se odevzdává smrti a pouze od Pata je ochotný tento úděl přijmout. Těsně před tím, než ho zasáhne Patova střela, podívá se mu do tváře a usměje se.

Úvod filmu tvoří dvě paralelně sestříhané sekvence, mezi nimiž je několikaletý časový rozestup (jde o syžetově nejvzdálenější obrazy). V jedné scéně se Billy pro zábavu strefuje do hlav znehybněných kohoutů a Pat se k němu připojí. Tento výjev je prostříhán se zastřelením již starého Pata. Peckinpah složil záběry za sebe tak, že Pat nepřímo skolí sám sebe. Když Billy na konci filmu klesne mrtev k zemi, objeví se za ním zrcadlo, v němž se odráží vrah, Pat Garrett. Vystřelí po svém obrazu a kouká na díru, kterou má místo srdce. Znovu obrazně zabil sám sebe.

Pat Garrett a Billy the Kid najdou souznění ve smrti, zabíjení a střelbě jako takové. Stejně jako se Pat připojí ke Kidovi při střílení do slepic, tak se jen tak začne trefovat do plechovky v řece, do které si pro zábavu střílí muž plavící se na voru. Přirozeně a zcela nevázaně pak muži „jen tak“ vystřelí i sami po sobě.

Billy the Kid nebyl ochoten „dospět“, což by obnášelo přijmout nová pravidla hry. Pat tak učinil, ale spolu s Kidem zničil i část svého já.

 

 

Pat Garrett & Billy the Kid

Režie: Sam Peckinpah

Scénář: Rudy Wurlitzer

Kamera: John Coquillon

Hudba: Bob Dylan

Střih: David Berlatsky, Garth Craven, Tony de Zarraga, Richard Halsey, Roger Spottiswoode, Robert L. Wolfe

Hrají: James Coburn, Kris Kristofferson, Bob Dylan, Richard Jaeckel ad.

USA, 1973, 115 min.

 

1 Chisumovi lidé ve filmu své okolí takřka bezdůvodně terorizují.

2 Pistoli, díky níž mohl Billy uprchnout, schoval na záchodě asi sám Pat Garrett, ale přímou indicii jsem pro to ve filmu nenalezl.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 60

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru