Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Přepsání minulosti jako způsob pokání

Přepsání minulosti jako způsob pokání

RECENZE: SOUNDTRACK K FILMU POKÁNÍ (ATONEMENT) – VERONIKA ZÝKOVÁ

Dario Marianelli (*1963) se etabloval mezi elitu skladatelů filmové hudby svým soundtrackem k filmu Pýcha a předsudek (2005) režiséra Joe Wrighta, za nějž byl nominován na Oscara a řadu dalších cen. Složil hudbu k filmům Kletba bratří Grimmů (2004), V jako Vendeta (2005), Mé druhé já (2007), Goodbye Bafana (2007) a dalším snímkům. Avšak je to opětovná spolupráce s režisérem Wrightem na jeho novém filmu podle knižní předlohy Iana McEwana Pokání, která skladateli dovolila plně rozvinout jeho osobité variace pro smyčce a klavír. Zůstává nástrojové složení (Anglický komorní orchestr, cello – Caroline Daleová, klavír – Jean-Yves Thibaudet), avšak Marianelli se posouvá od romantické polohy Pýchy a předsudku k dramatičtějším a pochmurnějším kreacím, které si samotný film žádá.

Již v první skladbě, která provází velmi dynamický úvod filmu, slyšíme údery psacího stroje. Ten se objevuje zprvu jako prvek zdánlivě nahodilý, nerytmický, aby se posléze údery do klávesnice staly rytmickými a nesly motiv, který je zásadní a objevuje se v několika skladbách. Onen motiv psacího stroje jako vyjádření Brioniných spisovatelských ambicí a přebujelé fantazie bychom mohli označit za jakousi abstraktní (a zároveň dobovou) zbraň, která zničí život mladým milencům i samotné Briony. Je zároveň nástrojem, pomocí něhož lze alespoň zdánlivě přepsat minulost a učinit tak ono pokání.

V první skladbě je psací stroj především rytmickým prvkem, v dalších skladbách se pak stává složitějším a významotvornějším prvkem. Dominuje skladbě With My Own Eyes, která tvoří hudební paralelu k Brionině osudovému rozhodnutí a je notně dramatická. Klavírní tóny probublávají pod povrchem a zlověstný konec odťukává opět psací stroj za gradujícího doprovodu smyčců.

Je třeba říci, že Marianelliho užití psacího stroje jako hudebního nástroje není z hlediska hudební historie ničím neobvyklým. Již v roce 1917 Erik Satie použil psací stroj jako hudební nástroj ve svém baletu podle Jeana Cocteaua nazvaném Parade. Marianelli ovšem posouvá tento nástroj v rovině významové. Pracuje s ním a podporuje jeho úlohu ve filmu, zároveň jej funkčně zapojuje do skladeb.

Mnohovrstevnatá skladba Come Back v sobě propojuje zásadní rytmické a tematické prvky předchozích skladeb – psací stroj, klavír spolu s varhany. Motiv Brioniny viny je v této skladbě možná nejsilnější, když na psací stroj naváží varhany, které nejsou oslavou právě uzavřeného manželství, nýbrž vyvrcholením výčitek, a zároveň ohlašují nečistý sňatek.

Marianelli využívá propojení diegetické a nediegetické složky hudby, když nechá Briony zahrát poslední tón na klavír či Celii rozeznít strunu. Obzvláště silně však působí propojení obrazu a hudby v Elegy for Dunkirk. Ta je zřejmě nejsilnější skladbou, když se do ponurých tónů smyčců prolíná zesilující sborový zpěv vojáků. Jímavá a mrazivá skladba vyjadřuje šílenství, bezmoc i naději ve spásu. Slova písně tvoří Dear Lord and Father of Mankind podle básně kvakerského básníka Johna Greenleafa Whittiera. Vzpomínání Robbieho na domov a Cecilii tvoří další rovinu, která je dominantní ve skladbách The Half Killed a Rescue Me.

Skladby, ve kterých psací stroj nefiguruje, nepostrádají dramatičnost a nápad. Two Figures by a Fountain jsou variací skladby Briony v čistě instrumentálním podání. V teskné Farewell se objevuje foukací harmonika, stejně tak ve skladbě nazvané příznačně Rozuzlení – Denoument. Ta předznamenává závěr alba, který může působit poněkud jednotvárně, to však vyvažuje jímavost a síla jednotlivých skladeb. Tečkou za celým hudebním dílem je Měsíční svit (Clair de Lune), duet pro klavír a cello francouzského impresionistického skladatele Clauda Debussyho.

Hudba k filmu Pokání je výsledkem pozoruhodné tvůrčí invence a osobitosti, stejně tak pochopení filmové látky. Bude zajímavé sledovat, jak a kam se Marianelliho hudba posune v následujících filmových projektech Hippie Hippie Shake (příběh ze 60. let podle knihy Richarda Nevilla, ve které vzpomíná na dění kolem undergroundového časopisu Oz, jjež vydával, a alternativní kulturu) a především snímku The Soloist, který je jeho další spoluprácí s Joe Wrightem. Příběh schizofrenního jazzového muzikanta (Robert Downey Jr.) napovídá, že můžeme opět očekávat pozoruhodný filmový a hudební zážitek.

Autor: Dario Marianelli
Vydavatel: Universal Classics & Jazz
Stopáž: 49:53

Seznam skladeb:

1. Briony (1:45)
2. Robbie’s Note (3:06)
3. Two Figures by a Fountain (1:17)
4. Cee You and Tea (2:27)
5. With my own Eyes (4:41)
6. Farewell (3:32)
7. Love Letters (3:12)
8. The Half Killed (2:11)
9. Rescue Me (3:21)
10. Elegy for Dunkirk (4:15)
11. Come Back (4:28)
12. Denouement (2:29)
13. The Cottage on the Beach (3:25)
14. Atonement (5:23)

15. Claude Debussy – Clair de Lune (4:52)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Veronika Zýková
Editorka, garantka rubriky Český film

Zajímají mě méně probádané či neprobádané oblasti československé kinematografie, nerealizované scénáře, krimi inscenace Čs. televize 60. a 70. let, současný český film, současné britské TV seriály a série (opět zejména krimi), videohry (především adventury), české i světové komiksy a další oblasti a témata. To vše střídavě, průběžně, současně, jak to přichází, odchází a navrací se ke mně...

Počet článků : 279

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru