Zde se nacházíte: 25fps » Téma » The Lady from Shanghai

The Lady from Shanghai

TÉMA – FILM NOIR: Dáma ze Šanghaje (režie: Orson Welles, 1948) – CHRIS JUSTICE (překlad: ANDREA SEDLÁČKOVÁ) –

Bizarní umělecké dílo žánru noir Orsona Wellese Dáma ze Šanghaje začíná zjevnými narážkami na pohádku a je uzavřeno v panoptiku. Neděje se tomu ale shodou okolností…

Zdroj: www.filmreference.com

Bizarní umělecké dílo žánru noir Orsona Wellese The Lady from Shanghai začíná zjevnými narážkami na pohádku a je uzavřeno v panoptiku. Neděje se tomu shodou okolností. Film v sobě zahrnuje několik epických konvencí a forem, mezi nimiž neschází pohádka, bajka, noční můra, prvky surrealismu, filmu noir a mýtus. Větší část snímku se odehrává ve vodě či její těsné blízkosti, jde o motiv, který přímo koresponduje s vlastnostmi fluida, hypnózy či fata morgány. Ve vztahu k dílu se stejně tak staly legendárními příběhy z prostředí filmové produkce. Snímek v sobě také mistrovským způsobem mísí realismus se surrealismem, umění s realitou, sny s vědomím. Tyto komponenty z filmu činí jednu z Wellesových nejvíce esteticky komplexních vizí a zároveň jeden z nejvýznačnějších filmů žánru noir.

Welles začal The Lady from Shanghai točit na konci roku 1946, snímek byl dokončen na počátku roku následujícího, ovšem společnost Columbia jej pustila do distribuce až na sklonku roku 1948. Film však zklamal většinu diváků. Původně byl snímek označen jako Take This Woman a Black Irish, vznikl na základě románu Sherwooda Kinga If I Die Before I Wake. William Castle, který je podepsán pod asistencí režie a později sám vytvořil úspěšné horory House on Haunted Hill (1958) a 13 Ghosts (1960), vlastnil na tuto knihu práva. Castle se rovněž podílel na scénáři. Záběry snímku vznikaly ve společnosti Columbia, v prostoru Acapulca, Mexica i San Francisca. Další místa přispěla k vytvoření nezapomenutelných obrazů pobřeží Sausalito, Valhalla Bar a Café, čínské čtvrti, Steinhartova akvária v Golden Gate Park či Whitneyova zábavního parku.

Welles, který nejenom režíroval, psal scénář, podílel se na produkci filmu, ale zároveň byl i jedním z jeho protagonistů, se v polovině čtyřicátých let ocitl na černé listině. V Hollywoodu byl vnímán jako marnotratný filmař, jehož tvorba ne vždy dosahovala hranice investic. Značná část jeho děl navíc zůstala na podlaze ve střižně, jako se tomu stalo v případě The Magnificent Ambersons (a později i Touch of Evil, mistrovskému dílu žánru noir). Tato neblahá skutečnost se nevyhnula ani Lady of Shanghai. Film byl v porovnání s Wellesovou původní verzí o hodinu kratší, to je také důvod, proč je vyprávění místy složitě surrealistické a matoucí. Dalším faktorem, který se na snímku podepsal, se stala skutečnost, že film natáčeli tři význační kameramani své doby, z nichž dva představovaly opravdové hollywoodské legendy: Charles Lawton jr. a Rudolf Mate. Nicméně i přesto je oněch 87 „zbylých“ minut řazeno mezi to nejlepší, co bylo v americké kinematografii vytvořeno.

Zdroj: imagecache2.allposters.com

Paradoxně zájem o film vzrůstal díky Wellesovým „přestupkům“. Harry Cohn, ředitel produkce Columbia, finančně podpořil Wellesovu hru Around the World in 80 Days, ale to, co vzniklo, byla katastrofa. Cohnova posedlost jednou z žen, která tehdy utvářela svět filmu, Ritou Hayworth, jež v době, kdy byl snímek stříhán, byla stále ještě Wellesovou manželkou, se taktéž podílela na tom, že Cohn dílo podpořil. Ve skutečnosti producent doufal, že natáčení jej s Hayworth sblíží. To se nestalo, třebaže Cohn využil veškerých svých prostředků, aby si její přízeň uchoval. Naopak – byl přesvědčen, že je zničená kvůli tomu, že byla Wellesem obsazena do role femme fatale, a nadto bylo manipulováno s jejími pověstnými vlasy. Ve skutečnosti však Welles se svojí ženou zinscenovali až teatrální výstup, v němž předvedli její nový účes (čímž podle všeho Cohna rozhněvali). Zpravodajům bylo povoleno o věci podat svědectví, na jehož základě pak vznikaly články.

Dále Cohn požadoval, aby nejméně jednu píseň zazpívala právě Hayworth – nakonec Please Don´t Kiss Me Alana Roberte a Doris Fisher byla do filmu včleněna (s nákladem 60 tisíc dolarů). Několik detailních záběrů s Hayworth bylo dodatečně přidáno v post-produkci. Cohna podle všeho rozhněvala také cena, již bylo nutno zaplatit za Wellesovu extravaganci, a až do konce filmování Cohn na své okolí působil spíše zmateně než jako člověk, který by měl projevovat zájem. Dokonce nabídl odměnu tomu, kdo by mohl toto spiknutí proti němu jakýmkoliv způsobem vysvětlit. Tahanice mezi Wellesem a Cohnem vedly nevyhnutelně k tomu, že vzrostlo tvůrčí napětí, které nakonec ovlivnilo celkový charakter díla.

Skutečnost, že manželský svazek mezi Wellesem a Hayworth postupně slábl, vedla ze strany Cohna k nabídce další spolupráce. Mnoho kritiků zastává názor, že přestože byl snímek prostoupen duchem surrealismu, napětí, které se formovalo mezi párem, vedlo ke skutečně neobvyklému a efektivnímu tvaru, jenž dal vzniknout opravdovému filmu. Rozvodové řízení proběhlo v listopadu 1947, stres, který s tím souvisel, na plátně vykreslil jejich vztah velmi reálným způsobem. Hayworth a Welles si sebe navzájem velmi vážili, tento respekt byl nadto posílen po rozpadu manželství. Několik osob, jež byly s filmem spojeny, se shodovalo, že vztahy mezi Hayworth a Wellesem mimo kameru byly velmi přátelské. Nadto se objevila tvrzení, že se oslovovali jako „maminka“ a „tatínek“.

Zřejmě největší výzvou pro produkci bylo fyzické zdraví, jemuž se těšili členové štábu. Loď, ve snímku označená jako Circe, vlastnila filmová legenda Errol Flynn, který ji údajně v průběhu natáčení řídil opilý. Natáčení provázela řada problémů: na jeho samém začátku zemřel asistent kamery, Wellese poštípal hmyz a jeho oko dosáhlo neskutečných rozměrů. Ani Hayworth se necítila nejlépe. Nevolnost byla způsobena především problémy psychického rázu. V jedné chvíli byl dokonce Welles kvůli ní nucen natáčení na jeden měsíc pozastavit.

Film je vyprávěn postavou jménem Michael O´Hara (Welles), irským námořníkem s pověstí siláka, pobývajícího v New York City. Jednou si všimne Elzy Bannister (Hayworth), ženy, již spatří ve městě v koňském spřežení, a ihned je sveden její krásou. Avšak ona je provdána za Arthura Bannistera (Everest Sloane), „světově nejznámějšího právníka“. Později O´Hara zachrání Elzu před třemi zločinci, kteří ji napadli v Central Parku. Poté, co ji doprovodí k jejímu autu, mu Elza nabídne pozvání na dobrodružnou plavbu. Jejich konverzaci ovšem vyslechnou dva lidé, kteří spolupracují s Arthurem Bannisterem. O´Hara je odhalen, ale ochromený právník mu dopomůže ještě k jednomu dni svobody.

Zdroj: img5.allocine.fr

Ve snímku The Lady from Shanghai Welles obratně porušuje vytyčené žánrové konvence, divákům se nabízí pohled na působivý a důkladně propracovaný film noir. Tím, že víme, co se odehrává v O´Harovově nitru, je od samotného počátku očividné, že ví o Elzině svádění. Na povrch prosakuje jeho zlověstné vyprávění, mísící se s hloubavým smyslem fatalismu, a třebaže je on sám bezmocný, jedním z aspektů, které nezapadají do ryzí podoby noir je to, že nakonec překovává předsudky i pošetilá rozhodnutí. Nicméně jeho hlas je podkreslen dramatickou nostalgií.

Elsa je skvostnou femme fatale, která je sice schopna odhalit velmi malou část své osobnosti, záměrů i rozpolcenosti, to je však vykompenzováno tím, že velmi často O´Harovi odkrývá své tělo. Jako bývalá „dáma noci“ moudře skrývá svou předchozí šanghajskou minulost. Hovoří tak často o své fyzické kráse, jako se u ní projevují stavy úzkosti, její tělo se stává prostředkem k vyjádření této vnitřní bolesti. Scény, v nichž se koupe u útesů, či za zpěvu na lodi, nabízí konotace korespondující s její rolí sirény. Taktéž oděv, do něhož je zahalena, symbolizuje její postoj k „věrnosti“. V jednom okamžiku je oděna do barvy bílé, poté černé, aby ve scénách, které budou následovat, měla na sobě kombinaci obou barev. Je to právě ona, kdo v průběhu celého filmu manipuluje s muži: s O´Harou, Grisbym i Bannisterem. Většina těchto machinací se odehrává mimo záběr, čímž samotná její postava získává na kouzlu a síle. Welles usiloval o to, aby byla představena Elzina vnitřní osobnost, na místo fyzické stránky.

Násilí je ve filmu skryto více než cokoliv jiného. Třebaže znaky toho, že se stala vražda, jsou zobrazeny přímo na plátně. Závěrečný obraz, kdy Elsa s Arthurem stojí v pokoji plném zrcadel, odkazuje k tomu, že nejenom jejich těla byla přetvořena, ale také jejich obraz sama sebe, sebeúcta a osobní přínos. Udivuje je, že by O´Hara byl znepokojen jejich přítomností; nicméně jeho hlas v samém závěru filmu signalizuje, že zbytek svého života stráví překonáváním této zkušenosti. Zatímco vizuální stránka nabízí pouze jedno řešení, O´Harův hlas navrhuje další. Tato dichotomie je specifickým rysem The Lady from Shanghai, jejím paradoxním aspektem. A navíc – Grisbyho paranoia o jaderném útoku je podryta v okamžiku, když je na nosítkách odnášen pryč; jeho šálivé obavy možná jen vyrušily skutečnou hrozbu, kterou je Elza. Takovéto rozptýlení lze vnímat jako typ ideologického násilí, jež navrhuje celá politická filozofie vnímající studenou válku jako šílenství.

Zdroj: www.moderntimes.com

Welles prostřednictvím svého filmového díla mátl diváky. Jen zřídkakdy užíval kamery tak, jak bývali diváci zvyklí, mnoho záběrů vznikalo z nezvyklých a neobvyklých úhlů, čímž dosahoval pocitů klaustrofobických efektů či nastiňoval chaos. Záběry z totálního nadhledu ze stožáru jachty navodí stav závratě, který trvá po celý zbytek filmu. Grisby, jenž vysvětluje své spiknutí proti O´Harovi, je zachycen v okamžiku, kdy se nachází na pobřeží. Tato skutečnost předznamenává koexistenci dvou světů: života a smrti. Scény z akvária se vzpírají logice, neboť deformace pozadí společně s abnormálně velkou rybou odráží disfunkční popředí, v němž je zobrazena milostná scéna mezi nevinným a zranitelným O´Harou a Elzou, černou vdovou. Obraz samozvaného soudu rovněž rozvíjí divákovo očekávání, protože není zasazen do oficiálních prostor soudní síně. Detaily hovořících postav ve spojení s nadhledy na soudce hrající šachy vytváří ze scény metaforu pro celý právní systém: chaos, jednání nekorespondující se zákonem a lehkomyslnost. Když se žalobce podrobí křížovému výslechu a O´Hara předstírá, že je členem další poroty, veškerá logika je zcela smazána. Tato humorná Odyssea vrcholí ve scénách z domu smíchu, kde vznikla relativně krátká sekvence nesmyslů, mající povahu karnevalu. Obrazy ne nepodobné dílu Alice in Wonderland, nicméně značně zkráceny, svou hloubkou odhalily to, co O´Hara opravdu prožil: noční můru na křižovatce života a smrti, na pomezí reality a fikce, lásky a chtíče.

Bohužel, The Lady from Shanghai bylo jedním z posledních Wellesových děl, která vznikla v Hollywoodu. Dále Welles natočil Macbetha (1948) a Othella (1952). Mr. Arkadin/Confidential/Report natočil v roce 1955, ale tento snímek vznikl v Evropě. V tomto období se Welles coby herec objevil také v několika filmech, z nichž nejpozoruhodnější byl snímek The Third Man (1949; Carol Reed), nicméně většina jeho filmových rolí byla zapomenuta. Na pole filmové režie se navrátil až roku 1958, kdy se jeho jméno objevilo pod snímkem Touch of Evil, filmem noir, za nějž byl hollywoodskou organizací osočen z komercializace. The Lady from Shanghai se stal snímkem, který je vnímán jako jeden z nejlepších svého žánru.

Chris Justice

přeloženo se svolením Senses of Cinema

Originální text, který vyšel v červnu 2005 v časopise Senses of Cinema, naleznete na adrese http://www.sensesofcinema.com/contents/cteq/05/36/lady_from_shanghai.html


The Lady from Shanghai

Režie: Orson Welles

Scénář: Orson Welles, adaptace díla Sherwooda Kinga If I Die Before I Wake

Kamera: Charles Lawton, ml.

Střih: Viola Lawrence; Hudba – Heinz Roemheld

Hrají: Orson Welles, Rita Hayworth, Everett Sloane, Glenn Anders, Ted de Corsia, Gus Schilling, Louis Merrill, Erskine Sanford

USA, 1948, 87 minut

_

Chris Justice

Přednáší angličtinu a média na The Community College na Baltimore County v Catonsville, Marylandu. Jeho články se objevily v The Baltimore Sun, Senses of Cinema, The News Transcript, Classic-Horror, The Home News Tribune či Bay Weekly. Rovněž působil v Greater Media Newspapers v New Jersey.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 8

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru