Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Thelma and Louise: Poslední výlet

Thelma and Louise: Poslední výlet

TÉMA – BUDDY MOVIE: Thelma and Louise (režie: Ridley Scott, 1991) – EVA CHLUMSKÁ –

Road movie o cestě za svobodou, nezávislostí a poznáním sebe sama. Thelma a Louise se vydávají na jednosměrnou cestu, která odhalí nejen hranice jejich přátelství. Jaký je rozdíl mezi „mužským“ a „ženským“ buddy filmem a je možné považovat snímek Thelma and Louise za buddy film?

 

 

Na svou dobu kontroverzní film Thelma a Louise z roku 1991, který režíroval Ridley Scott, se ihned po uvedení do kin stal hitem. Vyvolal nejen velký ohlas u diváků a divaček, ale zejména u filmových kritiků a kritiček. Jedním z důvodů této obrovské vlny často antagonistických reakcí ze strany odborného publika byl zcela jistě fakt, že Scott a scenáristka Callie Khouri (která za scénář k tomuto snímku získala Oscara) využili tradičních „mužských“ žánrů road movie a buddy movie a zcela je převrátili. Hlavními postavami tentokrát nejsou muži, ale dvě ženy – kamarádky. A podobně jako o několik let dříve s Vetřelcem se Scottovi podařilo vyprovokovat diskuze zejména v okruhu feministických (filmových) kritiček a kritiků. Někteří považovali film za neo-feministický, jiní naopak za antifeministický. Mnozí mužští kritici film odsoudili za přílišnou míru násilí, která je páchána na mužích. Lesbické publikum si film interpretovalo jako cestu za poznáním a objevením sebe sama a finální polibek Thelmy a Louise (stejně jako silné pouto, které je mezi ženami) považovalo za jasný důkaz. Susan Sarandon o finálním polibku prohlásila, že se nachází mimo sexualitu, za ní, a vyjadřuje prostě lásku1, a tím jeho interpretaci ještě více znejasnila. „Šíře názorů na film Thelma a Louise byla značně široká, pokrývala názory od ‚je to jen fantazie, uvolnění‘ přes ‚je to jen road movie a je stejně násilná jako její „mužská“ varianta‘ přes ‚je feministický a progresivní‘ až po ‚je násilnický a ubližující mužům‘.“2 Některé feministky film zavrhly, neboť považovaly cestu k osvobození Thelmy a Louise za příliš „mužskou“ (násilí, používání zbraní apod.), snímek byl přirovnáván k tzv. rape-revenge filmům, pro jiné byla vzpoura hrdinek proti útlaku příjemným osvěžením v jinak nepříliš invenčních mainstreamových filmech. Mnohé feministky se ptaly, zda musí být osvobození ženy od mužské nadvlády vykoupeno smrtí. Každopádně se film stal fenoménem a zařadil se do pop kultury.

Jak už zde bylo řečeno, buddy film je často považován za „mužský“ žánr. Hlavními postavami jsou dva či více mužů, přičemž je kladen důraz na jejich odlišnosti (věk, rasa, třída apod.), které musí překonat, aby dosáhli určitého cíle. Zároveň se často problematizují vzájemné vztahy mezi muži a tematizuje se napětí mezi homoerotikou a homofobií. Právě z těchto důvodů je otázka, zda vůbec lze hovořit o „ženském buddy“ filmu, na místě. V naší společnosti jsou ženské a mužské genderové role konstruovány jako protiklady, s kterými dále pracují genderové stereotypy (např. muž – aktivní, rozumný, logicky uvažující, tvrdý, odvážný… vs. žena – pasivní, emocionální, uvažující iracionálně, poddajná, bojácná…).

Mužova identita se vymezuje i tím, čím není, tedy ženou nebo alespoň mužem zženštilým. Podle těchto pravidel je to tedy tak, že mužská přátelství nejsou plná vřelých objetí, společně sdílených emocí a verbálních projevů náklonnosti, ale „chlapáckým“ poplácáním po zádech a siláckými řečmi3. Je tedy jasné, že jakékoli porušení tohoto modelu vyvolává pnutí mezi jednotlivými aktéry. Strach z nařčení z homosexuality je v mužích silně zakořeněn a veškeré myšlenky, které by směřovaly tímto směrem, je třeba zničit již v zárodku (pro tento případ se nejlépe hodí verbální útoky, které zajišťují dostatečné potvrzení vlastní maskulinity). Ženská přátelství jsou na rozdíl od mužských intimnější, založená na emocích a vzájemné podpoře4. Ženy obecně častěji slovně vyjadřují své pocity a potvrzují vzájemnou náklonnost, častěji se také dotýkají apod. Kvůli odlišné konstrukci ženského genderu by se dosahovalo mnohem obtížněji stavu napětí mezi aktérkami, neboť ženy jsou přeci běžně důvěrnější ke svým kamarádkám než muži. V tom případě by tedy patrně bylo zapotřebí explicitnějšího „sexuálního“ projevu než obdivného pohledu nebo například vzájemného doteku.

Jak už jsem zmínila, protagonistkami tohoto snímku jsou dvě ženy – nejlepší přítelkyně. Louise Sawyer je servírka, třicátnice, asertivní. Thelma Dickinson je žena v domácnosti, mladší než Louise, naivní. Příběh je poměrně jednoduchý. Louise a Thelma si vyjedou na víkend na dovolenou, protože se chtějí alespoň na chvíli vymanit ze všednodenních starostí. Večer začne přiopilá Thelma, která je nadšená z toho, že je na čas osvobozená od svého despotického manžela, svádět místního proutníka Harlana. Ten se ji následně pokusí na parkovišti znásilnit, vtom se ale objeví Louisa a po prudké hádce ho zastřelí. Thelma a Louise se rozhodnou, že čin neoznámí na policii a dají se na útěk. Chtějí utéct před zákonem do Mexika a v průběhu cesty se propadají stále hlouběji (ozbrojené přepadení a vloupání apod.), až nakonec musí volit mezi svobodou = smrtí a životem ve vězení (pravděpodobně trest smrti či doživotí). Ve finále si obě volí svobodu a vyrážejí se svým autem vstříc smrti.

Thelma a Louise jsou jako ženy netypické představitelky road movie, neboť jsou vytrženy ze své „přirozené“ domácí sféry, a vydávají se do neznámého a nebezpečného prostředí. Louise je v jejich vztahu dominantní. Ona rozhoduje, kam se pojede (jedou jejím vozem), ona poučuje Thelmu, jak se má chovat, a ona ji nakonec na parkovišti zachrání. Je zvyklá být nezávislá a soběstačná. Její přítel Jimmy je věčně na cestách, a Louise se proto musí umět postarat sama o sebe. Thelma je zpočátku naivně spontánní a poddajná, naučená poslouchat a podřídit se svému despotickému manželu Darrylovi. Svobodu si užívá naplno. V průběhu jejich „cesty“ však dojde k proměně obou postav. Po incidentu na parkovišti vyplouvají na povrch útržky informací o Louisině minulosti – zejména pak neupřesněné informace o sexuálním násilí, jehož byla obětí (tento fakt ještě více sbližuje obě ženy). Z těchto střípků se doplňuje hlubší motivace Louise k zabití Harlana i pozdější odpor k sexistickému řidiči kamionu či nedůvěra k J. D. Na Thelmu v tomto ohledu silně zapůsobí noc strávená s J. D. Zde je ve filmu věnován nemalý prostor odhalené mužné hrudi Brada Pitta v roli J. D. Kamera dává divačkám a divákům možnost obdivovat jeho mladé vypracované tělo. Spektakularitě mužského těla je v tomto případě jasně daná přednost.

Pro Thelmu je tento zážitek zlomový. Je to, jako by se probudila do jiného světa. To ona poté několikrát převezme iniciativu, když už Louise neví jak dál, a stává se tak její rovnocennější partnerkou. Přátelství Thelmy a Louise se stává skutečně přátelstvím na život a na smrt, jejich vztah se postupně utužuje společně prožitými událostmi. Jejich pouto je silnější i díky tomu, že jsou ženy, které bojují proti moci, již představují právě muži.

Mužské postavy jsou ve filmu v naprosté většině vykresleny jako negativní: Jimmy, přítel Louise, který se bojí závazků; Darryl, domácí despota; Harlan, násilnický macho; J. D., podvodník; řidič kamionu se svými oplzlými gesty a siláckými řečmi a konečně policie (tedy „muži zákona“), která představuje utlačující patriarchální moc. Postavení se této moci Thelmu a Louisu na jedné straně osvobozuje, ovšem na druhé straně jim nenechává možnost uniknout bez trestu. Závěr filmu přímo odkazuje k jinému buddy filmu, a to ke snímku Butch Cassidy a Sundance Kid z roku 1969. Ani zde není ukázána smrt obou protagonistek, obraz je „zmrazen“ ve chvíli, kdy jejich auto opustilo pevnou zem a letí střemhlav do Grand Canyonu.

Myslím, že snímek Thelma a Louise jde označit jako „ženský“ buddy film, neboť až na jednu výjimku (tedy, že protagonistkami jsou ženy) splňuje základní předpoklady – hrdinky jsou povahově rozdílné, překonávají spolu překážky, přičemž se jejich vzájemný vztah prohlubuje, jakési napětí mezi protagonistkami je zřejmé zejména ke konci filmu a vrcholí již zmiňovaným polibkem, který si může každý interpretovat po svém. Jejich smrt pak představuje poslední, absolutní osvobození.

 

Thelma & Louise

Režie: Ridley Scott

Scénář: Callie Khouri

Kamera: Adrian Biddle

Střih: Thom Noble

Hrají: Susan Sarandon, Geena Davis, Harvey Keitel, Michael Madsen, Brad Pitt, Christopher Macdonald …

USA/Francie, 1991, 129 min

 

1 The Celluloid Closet, r. Epstein, R. a Friedman, J., 1995.

2 WALTERS, S. D. Material Girls: Making Sense of Feminist Cultural Theory. University of California Press, 1995, s. 6.

3 Upozorňuji, že zde využívám modelu „mužského přátelství“, který je založen na genderových stereotypech, a tedy nemusí odrážet skutečnost. Jde o zobecněný vzorec.

4 Upozorňuji, že zde využívám modelu „ženského přátelství“, který je založen na genderových stereotypech, a tedy nemusí odrážet skutečnost. Jde o zobecněný vzorec.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 13

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru