Zde se nacházíte: 25fps » Téma » All You Need Is Love

All You Need Is Love

TÉMA: HUDEBNÍ FILMY – Všechny moje lásky (režie: Stephen Frears) – EDA SPÁČIL –

„Co bylo vlastně první, ta muzika, nebo ta mizérie? Lidem dělá starost, když si děti hrají se zbraněmi nebo když mladiství vidí násilí na videu. Bojíme se, že pak podlehnou jakémusi kultu násilí. Když děti poslouchají tisíce – doslova tisíce – písniček o zlomených či zavržených srdcích, bolesti, trápení a prohře, nikdo si s tím nedělá těžkou hlavu. Poslouchal jsem tu muziku, protože mi bylo mizerně, nebo mi bylo mizerně, protože jsem poslouchal tu muziku?“

Rob (John Cusack) na tom není nejlépe. Je mu přes třicet, právě se rozešel s přítelkyní Laurou (Iben Hjejle), zapaluje si jednu cigaretu od druhé a přemýšlí, kde dělá pořád chybu. Proč ho všechny ženy jeho života opouštějí? Jako správný masochista si připomíná předchozí neúspěchy a vyžívá se ve svém utrpení. Rob vlastní obchod s muzikou, kde prodává zejména speciality pro hudební fanatiky. Stejné šílence, jakým je on sám i jeho dva zaměstnanci – bláznivý exhibicionista Barry (Jack Black) a extrémně plachý Dick (Todd Louiso). Všichni tři jsou posedlí věčným sestavováním žebříčků pěti nejoblíbenějších písní či alb na různá témata a řešením „zásadních“ popkulturních otázek, které zbytek lidstva bůhvíproč netrápí. Rob si rekapituluje TOP 5 nejbolestivějších rozchodů a napadne ho se po letech se svou osudovou pětkou setkat a vyjasnit si, proč ho dotyčné nechaly. Je zcela jasné, že to nedopadne nejlépe, ale třeba mu to umožní pomalu pochopit hlavně sám sebe a dospět. Bude mít ještě šanci zachránit vztah s Laurou?

Všechny moje lásky (velmi volný, ale docela výstižný český překlad originálního High Fidelity) jsou v první řadě adaptací populární knížky Nicka Hornbyho, britského autora známého svou slabostí pro fotbal a populární hudbu. Zfilmovány už byly i další jeho romány – Fotbalová horečka (Fever Pitch, dokonce dvakrát) a Jak na věc (About A Boy). Hornbyho silnou stránkou je smysl pro humor a neobyčejně obyčejní hrdinové, kteří jsou i přes své chyby sympatičtí a kteří se snaží vyhrabat z nějakého osobního průšvihu. Důležitým rysem jeho tvorby je také chápání popkultury jako nezbytné součásti našich životů. Hornby nevěří ve snadná řešení, i šťastné konce si ponechávají hořkou příchuť reality.

Lásky samy o sobě jsou velmi dobrým filmem, ale spíš než adaptace je to lákadlo na přečtení si Hornbyho knížky. V tom není žádná výtka vůči tvůrcům v čele s představitelem hlavní role, producentem a jedním ze scenáristů Johnem Cusackem či režisérem Stephenem Frearsem. Hlavní „problém“ je v samotné předloze, která je proudem vyprávění, úvah a představ hlavního hrdiny, plná života a životních pravd, k jejichž pochopení vede cesta zřejmě jen přes prožité omyly a zklamání, a hlavně humoru. Hlavní hrdina svou situaci jako humornou samozřejmě nevnímá, ale Hornbyho lehký a přitom výstižný popis zážitků, s kterými má čtenář většinou vlastní zkušenost, vede k osvobozujícímu smíchu. Skoro každému vztahovému průšvihu se totiž s odstupem dá zasmát. Adaptátorům ale nezbývalo než košaté monology osekat a doufat, že přesto uchovají kouzlo originálu.

Film se oproti románu přesouvá z Londýna počátku devadesátých let do Chicaga přelomu století. Vztahy a láska k muzice jsou naštěstí témata tak univerzální, že tento posun příliš nevadí. „Mladší americký“ Rob je možná o něco víc allenovský neurotik, který nám své proudy myšlenek musí ne příliš filmově vyprávět přímo do kamery, a protože stále prodává vinyly (což už koncem století byl hudební formát jen pro opravdové labužníky) a nahrává stále výběry na kazety, působí tím silněji jako člověk „mimo svou dobu“. Jinak je to ale stejná osoba – svobodný třicátník, který zůstal trčet mezi pubertou a dospělostí (a jehož jediní kamarádi z obchodu jsou na tom stejně, nebo spíš ještě o trochu hůř), neschopný vzít věci, s kterými je nespokojený, do vlastních rukou, očekávající změny z venku, bláhově snící o životě se zpěvačkou (kterou by inspiroval k písničkám a dočkal se za to poděkování na obalu alba), zahleděný do minulosti a sebelítostivý. Tohle sice nezní zrovna jako charakteristika postavy, s kterou se člověk snadno ztotožňuje, ale Rob je naštěstí také dost sympatický na to, aby ho divák měl přes všechny slabosti rád a fandil mu. Snad také proto, že – a teď přijde střelba do vlastních řad – nedospělých třicátníků je mezi námi spousta. Náhlý odchod Laury a nepříliš šťastný nápad setkávat se s bývalými přítelkyněmi (k čemuž filmového Roba vyzve vyfantazírovaný Bruce Springsteen) snad budou tím potřebným impulzem, aby se věci v Robově životě daly zase do pohybu.

„Boss“ nás dovádí k dalšímu velkému tématu Lásek, muzice. Už plakát s „devíti hlavami“ Johna Cusacka, pocta beatlesáckému coveru desky „A Hard Days Night“, svědčí o tom, že to s námi tvůrci myslí dobře a žádná „hamburgerizace“ předlohy nehrozí. Až na jednu podle mého názoru zbytečnou výjimku (kdy Robovu krátkou radost doprovází prvoplánový úryvek z „We Are the Champions“ od Queen) je celý soundtrack přehlídkou leckdy nepříliš známých hudebních lahůdek (ale i velkých jmen jako Bob Dylan či Velvet Underground), a ač zahrnuje prakticky muziku čtyř dekád, drží bez problémů pohromadě. Jedná se tedy o ideální doprovod k filmu o lidech, kteří už „všechno slyšeli“ (nejen o soundtracku prý tvůrci dlouze diskutovali se samotným Hornbym, který se jinak na filmu nepodílel). Hudba je zároveň symbolem možného osobního posunu všech tří postav z obchodu – od „pouhé“ konzumace (a náležitého analyzování a seřazování do žebříčků, případně urážení zákazníků „bez vkusu“) k prostředku k seznámení se (plachý Dick), překvapivé demonstraci nečekaných pěveckých schopností (do té doby povýšený a hádavý Berry) nebo aspoň návratu k bavení hudbou nejen sebe, ale i druhých (Rob).

Jak už jsem zmiňoval, Hornby ví, že šťastné konce chtějí hodně práce a snahy a nemají extatickou povahu a záruku trvanlivosti jako v klasických hollywoodských komediích. Stejně tak lidé se nemění ze dne na den. Film Všechny moje lásky stejná pravidla ctí, a proto je i přes nucenou osekanost hodně dobrou hornbyovskou komedií ze života (stejně jako třeba Jak na věc). Je vtipný, ale ne lacině a nuceně, je o citech, a není sladkobolně romantický, je o muzice, která na vás nevyřvává od rána do večera z rádií, ale máte si ji chuť sami poslechnout, protože je jednoduše silná a dobrá, je o lidech, kteří nejsou dokonalí a ani se dokonalými nestanou, ale snaží se být aspoň o trochu lepší. Těm, kdo ještě nečetli, neslyšeli a neviděli: přečtěte si knížku, pusťte si soundtrack a pak se podívejte na film. Spokojenost zaručena.

Všechny moje lásky / High Fidelity

Režie: Stehen Frears

Scénář: D. V. DeVincentis, Steve Pink, John Cusack, Scott Rosenberg

Kamera: Seamus McGarvey

Střih: Mick Audsley

Hudba: Howard Shore, The Velvet Underground, Bob Dylan a další

Hrají: John Cusack, Iben Hjelje, Todd Louiso, Jack Blafl a další

USA, 2000, 113 min.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 17

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru