Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Antoine, uličník

Antoine, uličník

TÉMA – DĚTŠTÍ HRDINOVÉ VE FILMU: Nikdo mne nemá rád – MILAN CYROŇ –

Truffaut se ke svému dětství vrací bez sentimentu a k problematice dospívání se vyjadřuje věcně, často s ironickým odstupem. Vypráví příběh chlapce, jenž má vzhledem ke svému věku problémy nejen doma a ve škole, ale také sám se sebou.

 

Snímek Nikdo mne nemá rád (1959) Francoise Truffauta měl být po krátkometrážních Uličnících (1957) druhou částí zamýšlené trilogie s dětskými hrdiny. Místo toho se však stal prvním dílem pentalogie o Antoinu Doinelovi, která pokračuje povídkou Antoine a Colette z filmu Láska ve dvaceti letech (1962),1 a celovečerními filmy Ukradené polibky (1968), Rodinný krb (1970) a Láska na útěku (1979). První tři díly v sobě ukrývají řadu autobiografických prvků, ovšem již od třetího pokračování se na hrdinových osudech podepsal také jeho představitel Jean-Pierre Leaud. Ten ztvárnil i hlavní postavu Truffautovy Americké noci (1973), filmového režiséra Alphonse2, jenž by se dal považovat za Doinelovo alter ego. K dětským hrdinům se pak Truffaut vrátil ve snímcích Divoké dítě (1970) a Kapesné (1976).

Nikdo mne nemá rád vypráví o dvanáctiletém Antoinovi, který je považován za nenapravitelného uličníka nejen ve škole, ale také doma. Přesto si právě on získává divákovy sympatie, ačkoli chodí za školu3, utíká z domova nebo krade psací stroj. Významnou roli v tom sehrává negativní zobrazení dospělých, ale také pojetí samotného dětského hrdiny. Ve škole je poslán do kouta, jelikož jej učitel přistihne při prohlížení časopisu, který sice koluje mezi všemi chlapci ve třídě, ale učitel si toho všimne teprve u Doinela. Antoine pak napíše na zeď, že „zde trpěl neprávem odsouzený Antoine Doinel“, což by jistě kantorovi alespoň dočasně ušlo, kdyby si nápis nezačal číst hlouček spolužáků. Antoinovy se podaří ukrást psací stroj z otcova zaměstnání, aniž by si ho kdokoli všiml, je však chycen v okamžiku, kdy stroj po nezdařeném prodeji vrací (což vlastně dělat nemusel). Tento malý uličník tedy není představen jako ztracený případ, jehož čeká kriminál (ačkoli si to dospělé postavy myslí), ale spíše coby romantický smolař. To dokládá také obdiv k Balzakovi, jemuž zhotoví „svatyni“. Když v ní za svůj vzor zapálí svíci, způsobí tím v pokoji malý požár. Na sympatiích Antoinovi přidává také to, že si uvědomuje, že není vzorným synem. Právě proto dvakrát utíká z domova. Poprvé, když zalže učiteli, že jeho matka zemřela (přičemž si v danou chvíli neuvědomuje závažnost svého výroku, je k němu přinucen tlakem ze strany vyučujícího) a domnívá se, že po tomto činu se nesmí k rodičům, jimž ublížil, vrátit. Podruhé, když matce poví, že jeho slohová práce dopadne dobře (jelikož si to skutečně myslí), jenže se tak nestane. Učitel si obdiv k Balzakovi, jehož slova Antoine v práci použije, vyloží jako plagiátorství a text označí za nejhorší, přičemž z Antoina opět udělá ničemu. Poněkolikáté tak coby pedagog selhává.4 Svou roli však nezvládají ani oba rodiče. Antoine se matce (Claire Maurier) upřímně svěřuje, že by pro ni i otce (Albert Rémy) bylo lepší, kdyby odešel a živil se sám. Když je v závěru snímku umístěn do nápravného ústavu, matka mu při své návštěvě jeho upřímná slova necitlivě připomene a sdělí mu, že se o sebe bude starat sám, jak si přál, jelikož mu nic jiného nezbude. Matka přitom během celého filmu nejeví o syna sebemenší zájem. Vřele se k němu chová pouze jednou, za její náklonností se však skrývá faleš, jež nahrazuje mateřskou lásku finanční odměnou za nejlepší písemnou práci. Když se s otcem baví, co s ním budou dělat o prázdninách (ale také v ostatních rozhovorech týkajících se jeho osoby), nejmenují jej a hovoří o něm jako o „klukovi“. Když si na něj (nevlastní) otec v hádce stěžuje, matka klidně řekne, že ho mohou dát k jezuitům, když ho nechce. A když Antoine učiteli poví, že zemřela, sobecky se stará pouze o to, proč nechal zemřít zrovna ji, důvody, které ho k tomu vedly, nehledá. Otčím neváhá nezdárného syna odvést po příhodě s psacím strojem na policii a bez jakéhokoli citového pohnutí jej zanechá přes noc ve věznici, načež o něj nadobro ztrácí zájem. Přitom by právě on měl být tím, u nějž nalezne syn, i když nevlastní, útočiště.

Truffaut se ke svému dětství vrací bez sentimentu a k problematice dospívání se vyjadřuje věcně, často s ironickým odstupem. Vypráví příběh chlapce, jenž má vzhledem ke svému věku problémy nejen doma a ve škole, ale také sám se sebou. Lidem, kteří by mu měli být oporou, je spíše přítěží (jedinou chvílí, kdy je rodina pospolitá, se stává návštěva kina, v němž promítají Paříž nám patří Jaquese Rivetta).5 Ke všem problémům se přidává odhalení matčiny nevěry a zjištění, že otec není otcem vlastním, kvůli čemuž ztrácí Antoine otcovský vzor. Truffaut je k selhavším rodičům velmi přísný. Tuto svou neshovívavost vůči nim pak reflektuje v Rodinném krbu, kde Christine Antoinovi říká, že to není umění, když v připravovaném románu vypráví o svém mládí a obviňuje rodiče. Nikdo mne nemá rád ovšem podává autentický obraz nelehkého dospívání chlapce, který je odkázán výhradně sám na sebe.

 

 

Literatura:

MONACO, James: Nová vlna. Akademie múzických umění v Praze, Praha: 2001.

 

1 Dalšími povídkami přispěli Andrzej Wajda, Renzo Rossellini, Marcel Ophüls a Shintaro Ishihara.

2 Stejně pojmenuje Antoine Doinel v Rodinném krbu svého syna – proti vůli manželky Christine.

3 Místo školy chodí s nejlepším přítelem Reném (jeho předobrazem byl Robert Lachenay, Truffautův přítel z dětství, později taktéž filmový kritik) např. do kina. Jednou navštíví loutkové divadlo hrající Červenou Karkulku. V této scéně můžeme sledovat autentické reakce malých dětí na představení.

4 Ve filmu Kapesné z roku 1976 je naopak učitel vykreslen jako postava kladná. Negativní postavy pedagogů nalezneme také v Amarcordu (1973) Federica Felliniho. V obou filmech je scéna, v níž žák před vyučujícím úmyslně kazí výslovnost anglických slov.

5 V době vzniku Truffautova filmu nebyl Rivettův ještě dokončen.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 34

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru