Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Chceme dětský filmový klub

Chceme dětský filmový klub

ROZHOVOR s předsedkyní filmového klubu v Žamberku, Monikou Duškovou – ONDŘEJ ŠÍR –

Náš seriál o filmových klubech pokračuje. Tentokrát jsme se zajímali o situaci filmového klubu ve východočeském městě Žamberk. Ačkoliv se nejedná o velké město a situace filmového klubu tak není rozhodně jednoduchá, lze z odpovědí předsedkyně klubu Moniky Duškové vyčíst letitý zájem, ale také aktuální snahu o inovaci.

Když se bavíme o filmových klubech, jak si představujete ideální filmový klub?

Klub dělá klubem zejména skupina lidí se stejným zájmem, takže klub by měl mít členskou základnu, která má nejen zájem chodit na filmy, ale podílet se i na jejich výběru, diskutovat o nich po projekci apod. A aby byl klub ideální, pomohlo by klubové prostředí, tj. sál nebo prostor k promítání, ale i besedování, menší kapacita, ale útulnější prostředí, možnost posedět nejen při vlastní projekci.

 

Váš filmový klub promítá dvakrát měsíčně, pravidelně ve čtvrtek. Můžete říct, že pravidelná projekce filmů má své výhody?

To je jasný fakt, ověřený léty, že pravidelnost promítání filmového klubu má vliv na návštěvnost, respektive na složení diváků. Ve čtvrtek je prostě filmáč.

 

Do jaké míry spolupracujete s městem?

Jednak je naším zřizovatelem Městský kulturní podnik FIDIKO, takže de facto financování, programování, plakátování, vše jde ve spolupráci s městem, přes tuto složku. Dále využíváme možnost zažádat město přes městskou radu o mimořádný příspěvek na akci apod.

 

Využíváte pomoci Asociace českých filmových klubů například při sestavování programu nebo získávání dotací?

O možnosti dotací přes AČFK nevím, ale je to zřejmě z výše uvedeného důvodu (FIDIKO), k programování určitě AČFK využíváme. Trochu postrádám tzv. programovací semináře, na které jsme měli možnost jezdit do r. 1990. Tam se vždy promítaly maratónským způsobem „novinky“ – ne filmové, ale distribuované, takže jsme měli víc povědomí, co odehrát.

 

Je pro Vás důležitá spolupráce s tiskem a ostatními médii?

Určitě je to důležité, ale moc to nefunguje. Když jsme upozornili na námi konanou akci, která stála za zveřejnění, nikdy tak nebylo, pouze v místní plátku Žamberských listech nám redakce vychází vstříc.

 

Nevyužíváte příliš vlastního webového prostředí, setkáváte se v tomto ohledu s nějakými problémy?

Ano, je to skutečně problém, který nemůžeme ovlivnit. Opět jsme limitovaní zřizovatelem, ale už jsme „své“ stránky měli (včetně webmastera). Jenže došlo k personálním změnám ve vedení MKP a momentálně nemá stránky ani FIDIKO.

Snad se to zlepší, je to v současnosti nepostradatelný způsob komunikace s diváky.

 

Váš filmový klub promítá za poměrně nízké vstupné (45-50 korun) Dá se s takovým vstupným filmový klub vůbec finančně zajistit?

Tak tady je naopak výhodou, že zřizovatelem filmového klubu je městská složka, protože naše představení částečně dotují komerční projekce. Ale snažíme se ztráty eliminovat už při programování, propagací a osobním pozváním. Není to lehké.

 

Zvyšuje ve vašem případě přítomnost hosta ve filmovém klubu návštěvnost?

To každopádně.

 

V současné době se rozšiřuje programová nabídka distribučních společností a na klubové filmy se jich specializuje čím dál víc. Kde je podle vás dnes hranice mezi artovým filmem a neartovým filmem?

(úsměv) Nejsem filmový kritik, nevím, zda jsou nějaká pravidla pro zařazení filmů do těchto kategorií, ale určitě jsou filmy, které vyžadují určitý vkus diváka, pro běžnou klientelu kin je takový film méně srozumitelný, třeba nudný, neakční, tak šup s ním do filmáče. A naopak se snažíme naše klubisty „neurážet“ promítáním ledasjakých kousků.

 

Ve Vašem filmovém klubu občas uvítáte hosty, například nedávno u filmu Sestra s diváky diskutoval Vít Pancíř a Martin Čihák. Je přítomnost hosta ve Vašem filmovém klubu pravidlem, nebo spíše ojedinělou záležitostí?

Za těch 9 let působení v obnovené podobě jsme měli jako hosty již zmíněné pány. A to Vítka dokonce třikrát, pozvali jsme Jaroslava Duška s tehdy improvizačním divadlem VIZITA (zvlášť byla beseda a zvlášť divadelní představení), Pavel Taussig nám báječně uvedl Machatého Extasi, úžasnou návštěvnost a ohlas měla návštěva pana režiséra Špáty. Návštěvy tvůrců spojujeme s promítáním jejich děl, k tomu slouží každoroční vánoční besídka.

 

Mají členové vašeho filmového klubu možnost spolupracovat například při tvorbě programu?

Mají, ale moc nevyužívají. Přestože před každým filmem po úvodníku vyzývám klubáky ke spolupráci, mohlo by být zájemců víc. Ale našli se obětavci, např. program FK (vždy na pololetí) již léta tvoří jeden člen základny (taky již léta).

 

Často se stává, že si „klubáci“ objednají v dobré víře nějaký pozapomenutý „artový“ film a nikdo jim do kina nepřijde. Stává se Vám to často? A jaký pocit z toho jako předsedkyně filmového klubu máte?

Nestává se to často, ale stane se. I když si myslím, že takové filmy do klubů patří, museli jsme jejich počet snížit z právě zmíněných důvodů. Možná už lidi „starší“ věci viděli jinde, možná o ně nestojí, ale jednou za čas takový film do klubu patří, i když návštěvnost nebude vysoká.

 

Do jaké míry spolupracujete se školami v Žamberku a okolí?

V podstatě máme podchycené pouze gymnázium, jiné střední školy v Žamberku nejsou. Učiliště o tyto filmy zájem nemá a pro základní školy nejsou určené (jsou i výjimky, Knoflíková válka měla úspěch!). Ale uvažujeme o založení Dětského FK, potřebujeme podporu vedení zřizovatele.

 

Jak vidíte budoucnost filmových klubů?

Nevidím, ale doufám… doufám, že počet zájemců o zhlédnutí filmu ve velkém sále, ve společnosti ostatních diváků a zájemců o společný prožitek se bude držet alespoň v dosavadních číslech. A že některé omrzí koukat na výpravná dramata a „veselé“ komedie a přijdou na film o životě, který bude někdy pořádné drama nebo velká komedie.. Á propos – není to hranice mezi artovým a neartovým filmem?

Print Friendly

Autor

Počet článků : 49

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru