Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Napište, ať udělají mír

Napište, ať udělají mír

TÉMA – FILMOVÉ ADAPTACE LITERÁRNÍCH DĚL: Bílá nemoc – LUKÁŠ GREGOR –

Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Film natočený podle stejnojmenného románu Karla Čapka je paralelou k událostem v Německu třicátých let.

Společnost Filmexport Home Video, jak jsme již v minulých číslech psali, se vrhla se vší vervou na to, aby využila boomu (jak ještě dlouho potrvá?) levných DVD. V novinových stáncích se během týdne objevují nové a nové snímky, ve většině případů FEX pokrývá komediální žánr, přičemž zdigitalizovaná filmografie takového Vlasty Buriana dosahuje úctyhodných dvouciferných rozměrů.

Už jen zřídka se objevuje na trhu od Filmexportu DVD v plastové krabičce. Pokud ano, bývá připraveno s velkou měrou pečlivosti. Jsem rád, že v krabičce (a nikoliv rovnou v papírové pošetce) se objevil jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů z období do roku 1945, adaptace Čapkovy Bílé nemoci.

Hugo Haas patří mezi mé přední oblíbence, vyhovuje mi jeho jemná gestikulace, humor a balancování mezi poklidem a sympatickou nervozitou. To mám pochopitelně na mysli Haasovy komediální role. Jeho režijní filmografie v Československu nečítá mnoho titulů, první doteky s vedením herců si odzkoušel ve spolupráci s Otakarem Vávrou při natáčení mírně ironické komedie Velbloud uchem jehly. To bylo v roce 1936 a hned v tom následujícím se utkal se třemi filmy. Vedle spíše průměrných taškařic Kvočna a Děvčata, nedejte se! se ale také utkal s tehdy čerstvě vydaným (a na jevišti inscenovaným) dramatem Karla Čapka. Postavu doktora Galéna psal Čapek Haasovi přímo na tělo, v Národním divadle na sebe inscenace strhla pozornost a pochopitelně velkou zásluhu na tom mělo Čapkovo zvolání, varující před rozrůstajícím se fašismem a vůbec před morem války. Hugo Haas, do té doby de facto zásadně apolitický, se rozhodl převést hru i do filmové podoby. Nebylo by moc spravedlivé v tom hledat kalkul (nicméně film měl v kinech vynikající výsledky), naopak – byl to Haasův výrazně politický krok a měl svoji logiku. Divadelní ansámbl se s Bílou nemocí mohl stěží dostat do všech koutů země, zato kino mělo ledajaké městečko. Podobenství o zhoubnosti totalitní ideologie a propadnutí vůni války a moci se mohlo šířit a rezonovat. Ostatně v Haasově adaptaci byl posílen motiv vzdorující malé země, na kterou mocný stát v čele s Maršálem zaútočil. Pod malou zemí si velmi snadno můžeme představit právě Československo, není to ale nutné. Malá země a její vzdor (a přežití) symbolizuje naději, že i jednotlivec dokáže přemoci zlovůli přesily.

Bílá nemoc má silný základ v textu, Haas jej maximálně zachoval a stavěl na něm, přesto dokázal dramatickou předlohu obohatit o filmovou řeč. Což, vzhledem k jeho malým režijním zkušenostem, bylo nejen odvážné, ale po zhlédnutí výsledku i překvapivé. Jeho snímek pracuje s dvěma výraznými stylizacemi. Zahaluje prostory co nejvíce do sterilní jednoduchosti, chladné bílé, odcizeného světa bez emocí, kde se za dveřmi na lůžkách ukrývá bolest a smrt. Tu ale Haas záměrně neukazuje, aby její obraz v naší představivosti byl o to silnější.

Vedle této, mnohdy až přeexponované bílé využívá Haas kontrasty s černou. Stíny až expresionisticky laděné, vrhané na stěny chodeb, stíny symbolizující často právě smrt. Obdobně jako třeba Lang v Metropolis i on skládá z lidí obrazce. Vedle sebe se tak objevuje přísná geometrická linie (v nemocnici) a rozpohybovaný chaos, živel (dav před palácem).

Vzhledem k tomu, že Bílá nemoc stojí na silných dialozích, krotil Haas svoji filmařskou rozmáchlost právě ve prospěch zachycení jemných nuancí v herectví. Obsazení se takřka do jednoho shodovalo s divadelním ansámblem, který hru hrál na divadle, ve filmovém zpracování se ale podařilo Haasovi, aby teatrálnost byla maximálně potlačena. I takový Štěpánek zde hrál více filmově nežli divadelně. Pochopitelně ale největší příležitost vytvořil film pro samotného Haase. Ten i zde pracuje převážně s umírněným projevem, emoce bublají v jeho nitru a na povrch se dostanou v příběhu pouze na několika málo místech. Stav, kdy Galén/Haas neudrží své pocity pod povrchem, ve filmu rozbije ledy, rozpohybuje události. Galénova „posedlost“ nastolením světového míru nemá v Haasově projevu ani špetku teatrálnosti, je naléhavá, vycházející skutečně od srdce. Dochází zde k viditelnému propojení mezi postavou a reálným člověkem, Hugo Haasem, Židem, který musel kvůli Hitlerovi opustit svoji zemi.

DVD vyšlo ve velmi dobré obrazové i zvukové kvalitě, doplněno o řádku bonusů, které jsou pro snímky z této kolekce již tradiční – obrazová galerie, filmografie, bibliografie, seznam ocenění, také (mnou vždy oblíbená) dobová dokumentace. Slovo historika obstaral Pavel Jiras, ten si však mohl z časového koláče ukousnout menší prostor než těch 30 minut. Mnohdy se nechal strhnout emocemi, čímž se nejen poněkud zamotává a odbíhá od tématu, ale často bohužel staví i na obecných frázích.

To poslouchat spisovatele Ivana Klímu už přináší více informací, ostatně, napsal o Karlu Čapkovi monografii, takže ví, o čem hovoří. I jeho výpověď dosahuje téměř půlhodinové stopáže.

Bílá nemoc se na filmová plátna od roku 1937 již nedostala, možná ze strachu, že nemá už takovou bezprostřední naléhavost, možná ze strachu, že by bylo obtížné se vyrovnat s tak mistrnou adaptací Hugo Haase. Sdělovat toho však může ještě stále dost, takže filmová verze zakotvená do 21. století by rozhodně byla výzvou.

 

Bílá nemoc

scénář a režie: Hugo Haas

Československo, 1937, 102min, čb

vydal: Filmexport Home Video

bonusy: slovo historika, fotografie, biografie a filmografie, soudobá dokumentace (+ na DVD-ROM), festivaly a ocenění, rozhovory

titulky: anglické, německé a české pro neslyšící

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru