Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Nollywood aneb O historickém velkofilmu německé kinematografie

Nollywood aneb O historickém velkofilmu německé kinematografie

RECENZE: Baader Meinhof Komplex (režie: Uli Edel, 2009) – JAKUB GANTNER –

Německý snímek režiséra Uliho Edela tematizuje teroristickou organizaci RAF, která od začátku sedmdesátých let bombovými atentáty, únosy a loupežnými přepadeními sužovala Západní Německo. Skupina mladých lidí sdružená okolo dvou hlavních vůdců Meinhofové a Baadera rozpoltila tehdejší společnost. Recenze se pokusí o kritický náhled na problematiku dramatické stavby reálného historického příběhu a vykreslení postav Edelova snímku.

 

Historické filmy biografického či faktografického charakteru by se daly zjednodušeně zařadit do dvou skupin. V první se nacházejí všechny historické snímky, jejichž autoři nikterak nerespektují dějinné události, o jejichž ztvárnění se pokoušejí. Mnohdy dokonce vytvoří tak hustou dějepisnou dezinformační síť, až to vypadá, že si historii berou jako rukojmího, jehož pitvoří ve výkvět fantazijní autorské představivosti.

Druhá skupina filmů si za základ bere důkladnou znalost historických pramenů a vědeckou erudovanost, ovšem i tento přístup má v samém důsledku jedno velké primární negativum. Postavám, které mají své vzory v historických osobnostech, přiřknou tvůrci chování, slova a zejména skutky osobního ale i společenského života, které ze svojí podstaty nejsou historicky ověřitelné a jsou tudíž ponejvíce scenáristickou fabulací.

Mezitím co autor prvního typu filmu (většinou hovořící americkou angličtinou) není schopen historii zrekonstruovat a objasnit, autor druhého typu dokáže s veristickou přesností zobrazit konkrétní událost tak, aby odpovídala faktografickým náležitostem. Co však nedokáže ani sebelepší autor ctící dokumentační prameny, je absolutně věrné zachycení jednotlivých postav. Právě s problematikou transformace historických postav a dějinných událostí se potýká i nový film režiséra kultovního snímku Děti ze stanice Zoo Uliho Edela.

Baader Meihof Komplex si vytknul za cíl zrekonstruovat vznik a vývoj extrémisticky levicové teroristické skupiny RAF a zasadit ji do celkového klimatu tehdejší společensko politické situace. Úvodní scéna studentské demonstrace (2. červen 1967) vedené proti íránskému šáhovi dokumentuje, s jakou přesností Edel ztvárňuje každou událost, která předcházela založení RAF. S mikroskopickou důsledností se vrhá do každého momentu, jenž zapříčinil a rozpoutal německé nepokoje. Následně ještě v detailnějším pohledu zobrazuje prvních jedenáct let života RAF, v nichž se kupí nepřeberné množství konfliktů a zvratů. Režisérův záměr nevynechat nic důležitého lze nazvat heroickým i pošetilým.

I když se metráž (150 minut) přizpůsobila autorské ideji toužící po extrémní drobnokresbě toho, co RAF činila či páchala, nutně tato filmařská cesta vede ke zkratkovitosti až nahodilosti. Pakliže Spielberg věnuje událostem mnichovské olympiády celý jeden film a Edel se s podobnou výpovědní hodnotou pokouší tuto událost vylíčit několikaminutovou sekvencí, musí nutně ztroskotat. V návaznosti na recepci je pak divák mnohdy uvězněn ve změti událostí, změn časoprostoru, v nichž jenom mlhavě hledá něco hlubšího nežli listování učebnicí dějepisu. Dramatická struktura zahrnující a směšující všechny linie a místa v nekonečný „karnevalový“ rej se negativně projevuje ve vykreslení postav. Aby scenáristovi jednotlivé postavy nezničily úctyhodnou koncepci informačního absolutna, musí nutně podléhat typizaci.

Příčinou souvislostí se dostáváme k historickým postavám, jimž právě typizace nejvíce škodí, nebo lépe řečeno škodí filmu. Při tvorbě postav se scenárista snímku uchýlil k dosazení vžitých klišé hierarchického postavení hlavních členů RAF. Místo důkladné propracovanosti psychologie postav nabízející možné indicie pro uchopení a pochopení jejich jednání v jiných nežli obecně známých a ztrivializovaných definicích členů RAF se základem staly tyto osobností vzorce − Andreas Baader, násilnický postpubertální terorista, jenž v brutálních výbojích spatřuje zejména vzrušení, Ulrika Meinhofová, pravý opak Baaderovy povahy, představuje intelektuálně smýšlející teoretičku skupiny. Tvůrcům se namísto hlubinného vhledu do mentality postav podařilo naplnit zkostnatělé označení o hlavě a pravé ruce německé teroristické organizace.

V časoprostorových variacích se však především utápějí vedlejší postavy, jejichž význam se minimalizuje a někdy postrádá jakýkoli smysl. Pakliže se na začátku filmu věnuje pozornost manželovy Meinhofové, v okamžiku, kdy ztrácí pro hlavní dějovou linii smysl, je odsunut kamsi do postranní, odtud se někdy v půlce filmu vynořuje jenom proto, aby nevěřícně zakroutil hlavou nad teroristickým životem své manželky. Dramaturg se scenáristou měli od samého začátku počítat s tím, že postavu, které je po určitou část filmu věnována pozornost, nelze jen tak jednoduše odstranit. Podobně je tomu s rodiči třetího leadera RAF Ensslinové nebo s přítelem Meinhofové. Pokud se autoři snažili naznačit, že hlavní postavy se svými rodinnými příbuznými rozvázaly jakýkoli poměr či kontakt, měli tuto skutečnost explicitně, ať už vizuálně či verbálně, signifikovat.

Z výše popsaného zatím jednoznačně vyplývá recenzentovo záporné kritické přijetí, ovšem k vyřčenému je zapotřebí též přidat několik pochvalných uznání. Zejména lze s povděkem kvitovat národní snahu o zmapování nelichotivé historie a objektivistický nádhled. I když se děj především opírá o trojici teroristů, nečiní z nich módní ikony a nechtěně tak neadoruje a nezaměňuje fakta z dojmy á la ikonografie Che Guevary. Stejně tak nechápe oficiální politiku Západního Německa jako vzorovou cestu chování státu vůči terorismu. Jestliže se film něčím vzdaluje paradigmatům hollywoodské tvorby, je to především pokus nepostavit příběh na souboji dobra se zlem. Srovnání s Hollywoodem ovšem není zcela bezpředmětné, neboť systémem práce s postavou uvnitř příběhu, gradací jednotlivých (nejenom akčních) scén se do německého filmu vkrádá pečeť americké kinematografie vizuálních atrakcí.

 

 

Baader Meinhof Komplex

Režie: Uli Edel

Scénář: Stefan Aust, Bernd Eichinger

Kamera: Rainer Klausmann

Hrají: Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Jan Josef Liefers, Bruno Ganz, Vinzenz Kiefer, Alexandra Maria Lara, Hannah Herzsprung

Německo, 2008, 150 min.

 

Distributor: Bontonfilm

Premiéra: 9. 4. 2009

Autor

Počet článků : 636

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru