free-slots.us.org
Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Queer is here aneb Nejteplejší prosinec za poslední desetiletí

Queer is here aneb Nejteplejší prosinec za poslední desetiletí

SERIÁL: QUEER – EVA CHLUMSKÁ -

V tomto úvodním teoretickém textu se pokusím provést krátký exkurz do queer teorie a jejích hlavních myšlenek, s nimiž budeme pracovat v následujících textech týkajících se „queer televize“.

 

Pojem „queer“

Queer lze v anglickém jazyce použít nejen jako podstatného jména, ale také jako přídavného jména a slovesa. Jako podstatné jméno se nejčastěji používá pro označení někoho divného, „teplouše“ nebo „buzny“. Jako adjektivum označuje něco divného, podivínského, zvláštního, výstředního, homosexuálního nebo „teplého/teploušského“. V případě slovesa znamená něco „zmrvit“, zkazit. Označení sebe samých za queer přijali v 90. letech 20. století radikálové jako otevřené stanovisko vyjadřující nesouhlas s myšlenkou stabilní, „přirozeně“ dané identity, čímž demonstrovali proti „tradičně“ konstruované sexualitě.

Queer tedy označuje nejen gaye a lesby, ale i další ne-normativní osoby a vztahy. Tento termín zastřešuje jako základní oblasti: bisexuály, intersexuály, gaye, lesby a trans-identity (transvestity, transsexuály, transgendery, „třetí pohlaví‘). Pojmenování, které nemá pevně stanovené hranice, tak může zahrnovat jakoukoliv identitu, jež se vymyká normálu. „Queer je v podstatě cokoliv, co není zahrnuto mezi normální, všeobecně uznávané, převládající. […]…popisuje horizont možností, jejichž přesný rozměr a různorodý rámec nemohou být v zásadě předem omezené.“1

 

Queer teorie

Queer teorie představuje neohraničený soubor myšlenek a bádání v oblasti lidské sexuality. Zkoumá především vztahy mezi pohlavím, sexualitou, genderem a jejich společenské konotace a snaží se o rozbití binárního systému homo versus hetero. Dominantním teoretickým východiskem tohoto směru je sociální konstruktivismus, podle nějž nás utváří společnost, ve které žijeme, její normy, pravidla a hodnotový systém, jež ale neexistují a priori, samy od sebe. Svět je pro nás poznatelný jen skrze možnosti a prostředky, které nám ta či ona kultura/společnost nabízí a ona také vymezuje hranice toho, co považujeme za „přirozené“ a „normální“. Queer teorie ale čerpá i z mnoha dalších odvětví (např. feminismu, poststrukturalismu, psychoanalýzy, „rasových“ teorií atd.). Oblasti, jimiž se queer teorie zabývá, nelze striktně vymezit a její mnohovýznamový charakter je právě to, co ji charakterizuje jako vskutku postmoderní oblast vědeckého zájmu.

Mezi nejvytěžovanější oblasti bádání patří socio-kulturní konstrukce sexuálních identit (podmíněnost genderu a sexuality), otázky týkající se původu lidské sexuality, které zahrnují spory mezi dvěma stanovisky: esencialistickým (idea identity jako něčeho daného, „přirozeného“) a konstruktivistickým (identita je fluidní, nestálá, mění se na základě kontextu), kritika heteronormativní společnosti atd.

Kořeny queer teorie spadají v USA už do 70. let 20. století, kdy se začala vytrácet nutnost odkazování se na esencialismus. Neustále narůstala důležitost sociálního a historického kontextu při zkoumání společenských jevů, jako byla právě homosexualita. Na přelomu 80. a 90. let pak vznikla queer teorie stavící se proti normalizující společenské hierarchii a politice identity. Termín Queer teorie vytvořila teoretička Teresa de Lauretis, která ho použila v úvodu ke speciálnímu vydání časopisu differences (A Journal of Feminist Cultural Studies) v roce 1991. De Lauretis zde vyjádřila potřebu kritických prací, které by se zabývaly dekonstrukcí dominantních diskursů.

 

Heteronormativita

Heteronormativita nebo heterocentrismus označuje praktiky, jimiž dominantní diskurs uplatňuje svou moc nad ostatními „podružnými“ diskursy, a utvrzuje tak svůj status normy. Dalo by se tedy říci, že heteronormativita je jakýmsi méně viditelným druhem homofobie. A to takové homofobie, která je ve společnosti hluboce zakořeněná. Heteronormativita je jednoduše řečeno přesvědčení, že heterosexualita je „přirozená“, a tedy ta správná orientace. Toto přesvědčení ovlivňuje jako jedno ze základních (ať už vědomých či nevědomých) společenských perspektiv smýšlení naprosté většiny lidí (ať už heterosexuálních, homosexuálních či bisexuálních) a promítá se do každodenního života všech jedinců.

Příkladem heteronormativního pohledu by mohl být automatický přenos modelu vztahu mezi mužem a ženou na stejnopohlavní páry. Tedy například požadavek trvalého, stabilního, monogamního soužití osob stejného pohlaví, které většinová společnost vyžaduje, ale často oficiálně nepodporuje a většinou přehlíží. Je to však i vžitá představa asymetrického modelu, kdy jeden/jedna z páru „hraje ženu“ a druhý/druhá „muže“. Pro označení vládnoucího diskursu sexuality se dále používají termíny heterosexismus, heterocentrismus nebo vnucená/povinná heterosexualita, přičemž heterosexismus lze označit jako předsudky nebo diskriminaci gayů a leseb analogicky k rasismu a sexismu. Vnucená/povinná heterosexualita pak představuje tlak, který nutí ne-heterosexuální jedince do heterosexuálních vzorců chování.

 

Queer identita

Queer teorie zcela odmítá uznání identity jako něčeho stabilního, neměnného a „přirozeného“, naopak identita je v jejím pojetí rozmanitá, fluidní a nestálá. Inspirací pro toto pojetí je poststrukturalistická konstrukce subjektivity a jako hlavní strategii volí denaturalizaci identity (a kritický odstup od teorie identity vůbec), je proto spojována s anti-esencialismem a postmodernistickým obratem ve vědeckém bádání. Identita nahlížená z hlediska postmodernismu je vždy provizorní a závislá na kontextu. Jednou ze základních myšlenek queer teorie je zpochybnění rozdílnosti genderu a pohlaví. Butler charakterizuje gender jako performativ když tvrdí, že „náš gender je utvářen naším jednáním, stejně jako slib vzniká na základě aktu slíbení. Mužem nebo ženou se stáváme opakováním určitého jednání, které stejně jako Austinovy performativy závisí na společenských konvencích, na tom, jak se co v dané kultuře obvykle dělá.“2 Odmítá myšlenku, že genderová identita pramení z jakési předem dané esence. Jinými slovy, reprezentace lidské identity nemá kořeny v biologicky dané postatě, ale naopak v citování praktik a diskursů, které zpětně vedou ke konstituování vlastního já. Teorie o performativitě genderu se stala jednou z elementárních a zároveň nejkomplikovanějších koncepcí, které se v queer teorii objevily.

 

Kritika queer teorie

Je třeba dodat, že queer teorie má mnoho zastánců i odpůrců. Mezi nejčastější výtky patří přílišná složitost, v níž jako by zanikalo spojení se „skutečným“ světem. Podle Seidmana je jedním z největších problémů to, že queer teoretičky a teoretici nejdou „za hranice textu“. Mezi další výhrady, které proti queer teorii bývají vznášeny, se řadí přílišná akademičnost, abstraktnost, všeobecně pohrdavý přístup ke světu, samoúčelnost, nepřenositelnost na jiné než západní kultury, elitářství, ale i možnost vzniku dalších diskriminovaných skupin. Přestože sexualita zůstává pro queer teorii prioritou, okruh zkoumání se v poslední době rozšiřuje. Do popředí se dostávají další témata spojená s nerovnými mocenskými vztahy ve společnosti (např. etnicita, věk, třída, vzdělání apod.).

 

Queer teorie v televizi

Některé myšlenky queer teorie zasáhly do mnoha jiných oborů, mezi něž patří i různé umělecké oblasti, včetně literatury, filmu a divadla. Zároveň se objevuje snaha queer pohled aplikovat na všechny druhy umění už při jejich tvorbě. Co se týče televizní produkce, zlom nastal v 90. letech 20.  století. Po letech mediální „neviditelnosti“ GLBT osob (pokud jde o fikční televizní obsahy) se neheterosexuální jedinci pomalu začali v TV objevovat stále častěji a byl jim věnován větší prostor, přičemž tyto tendence vyvrcholily po roce 2000. O nějakých vlivech queer teorie na televizní obsahy se dá hovořit přibližně od poloviny 90. let, přičemž zobrazování queer témat je vždy považováno za velmi kontroverzní, a to z důvodu samotné povahy televize jako rodinného média.

 

Seznam použité literatury:

 

BARŠA, P. Judith Butlerová: teorie performativního rodu a dilemata současného feminismu. In: Filozofický časopis, 1999, č. 5.

FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jana Piskiewicze, 2004.

CHLUMSKÁ, E. Queer as Folk: Televizní reprezentace queer tematiky. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na katedře Divadelních, filmových a mediálních studií. 2008. Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Hudec, Ph.D.

JAGOSE, A. Queer Theory. Victoria: Melbourne University Press, 1998.

SEIDMAN, S. – ALEXANDER, J. C. The New Social Theory Reader: Contemporary Debates. London; New York: Routledge, 2001.

 

1 HALPERIN, D. : Queer politics. In: SEIDMAN, S. – ALEXANDER, J. C.: The New Social Theory

Reader: Contemporary Debates. London; New York, 2001. s. 297.

2 BARŠA, P.: Judith Butlerová: teorie performativního rodu a dilemata současného feminismu. In:

Filozofický časopis, 1999, č. 5. s. 779.

 

Print Friendly

Autor

Počet článků : 12

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru