Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Smrtonosné Vánoce

Smrtonosné Vánoce

TÉMA: Smrtonosná past – EDA SPÁČIL –

Vánoce nejsou jen rozzářené úsměvy celé rodiny u stromečku. Vánoce jsou taky někdy boj hrdiny o život vlastní i jeho bližních. Akční série Smrtonosná past, v současnosti čítající už čtyři díly, použila tento alternativní pohled na prosincové svátky hned dvakrát. Vše se řídí heslem: kdo chce dárky pod stromkem, musí se Štědrého dne dožít. Chápu, že se tu mohou vyskytnout purističtí milovníci umění, opovrhující poctivou filmovou akcí. I jim je věnován tenhle článek. Přicházejí totiž o řemeslně skvěle zvládnutou zábavu, právem se řadící mezi absolutní špičku tohoto „klukovského“ žánru.

Zápletka jedničky i dvojky je totožná: jsou Vánoce a žena newyorského policisty Johna McClanea je v ohrožení života. Aby ji zachránil, musí John pozabíjet spoustu padouchů a utrousit větší než malé množství suchých hlášek. Rozdíl je v tom, že díl první se odehrává v mrakodrapu v Los Angeles, venku je krásně a docela teplo, zatímco v druhém díle (vystavěném podle jednoduché hollywoodské sequelové poučky – zopakujeme to, co bylo dobré na originále, a pořádně šlápneme na plyn) se nacházíme na letišti ve Washingtonu a venku zuří sněhová bouře.

Vznik scénářů pro akční filmy obecně by si možná zasloužil pozornost, jsou to občas zajímavé peripetie. Oba díly Pastí jsou adaptacemi knižních předloh. Nothing Lasts Forever Rodericka Thorpa je pokračováním románu The Detective, podle kterého byl natočený stejnojmenný snímek s Frankem Sinatrou1 v hlavní roli. Detektiv Joe Leland byl pro Smrtonosnou past přetvořen v Johna McClanea. V předloze hlavní hrdina zavítá do sídla společnosti Klaxon Oil (ve filmu japonská firma Nakatomi), aby navštívil svou dceru Steffi Leland Genarro (McClane navštěvuje odloučenou manželku Holly Gennaro), zatímco budovu přepadne německý terorista Tony Gruber (ve filmu Hans Gruber) se svou kohortou. Aby té provázanosti nebylo málo, Thorp přiznal, že ho při psaní inspiroval klasický katastrofický snímek Skleněné peklo, odehrávající se kde jinde než v hořícím mrakodrapu. Navíc Thorpův román byl původně adaptován jako pokračování kultovního Komanda s Arnoldem Schwarzeneggerem.

Díl druhý je též adaptací románové předlohy, 58 Minutes od Waltera H. Wagera. Obyčejný policista se snaží zachránit svou dceru, která je v letadle, co má přistát na letišti ovládaném teroristy. Stejně jako u prvního dílu byla dcera změněna na manželku a hrdina v Johna McClanea. Útěchou nám budiž fakt, že ve třetím díle jsou už John s Holly definitivně rozvedeni (a úplně ji chápu, nechat se ohrožovat na životě každé Vánoce omrzí) a ve čtvrtém pro jistotu John zachraňuje konečně dceru.

John McClane je rozhodně jedním z nejmilovanějších akčních hrdinů vůbec. Může za to chytře vymyšlená postava obyčejného policisty, který se v kritických situacích mění ve stroj na hlášky a vraždění teroristů. McClane je Willisova životní role, kde může dobře uplatnit své fyzické dispozice i smysl pro komiku, vytrénovaný v seriálovém Měsíčním svitu. Když si v prvním díle pořeže chodidla o střepy, věříte mu jeho bolest, není to nezničitelný superman. Stejně tak mu ale uvěříte, že pro záchranu ženy se na ty bolavé nohy opět postaví a padouchům nakope zadek. Fakt je, že s každým pokračováním se McClane stává trošku víc nezničitelným, ale pořád je tam ta zemitost a drsný humor, kvůli kterým diváci tuto postavu tak zbožňují. Fanoušci by si určitě neměli nechat ujít film v originálním znění, protože ono známé na „f“ začínající anglické slovíčko neumí snad nikdo ucedit s takovou procítěností a libozvučností jako božský Bruce. O to víc zamrzela (já vím, sem to nepatří, ale nemohu to nezmínit) pro mládež „vyslušněná“ verze čtvrtého dílu. Když vám totiž jde o život a padouši jsou v přesile, slušnou mluvou si neulevíte. Mimochodem Willisův hrdina je vlastně update klasického westernového pistolníka (konkrétně Garyho Coopera v klasice Pravé poledne – stejně jako McClane se Cooperův Will Kane musí s přesilou nepřátel vypořádat sám poté, co je jeho „volání o pomoc“ nevyslyšeno), na což scénář vědomě upozorňuje v dialozích McClanea s padouchem Gruberem.

Absence skutečně výrazného záporáka je slabou stránkou pokračování. Díl první, kde hrdinovi zatápí Alan Rickman jako elegantní a sofistikovaný lupič/terorista Hans Gruber, naplňuje Hitchcockovu teorii, že film je tak dobrý, jak dobrý je jeho padouch. A Rickman je skvostný. S Willisem si vyměňují přes vysílačku jedovaté vzkazy, snaží se přechytračit jeden druhého, náš hrdina má opravdu rovnocenného soupeře. V díle druhém podobně působivý protivník chybí, žoldácká jednotka v čele s Williamem Sadlerem působí příliš uniformně. A ani Franco Nero jako osvobozovaný generál to nezachrání.

Režisér jedničky John McTiernan natočil svůj film v klasickém, chlapácky rozvážném stylu, na míle vzdáleném současným epilepticky nastříhaným podívaným. Neupozorňuje na sebe, ale je poznat, že má všechno pod kontrolou. Naopak finský „divočák“ Renny Harlin kašle na psychologii a tlačí na akční pilu, seč mu síly stačí. Uvěřitelnost se nám začíná vytrácet, náhradou dostáváme víc vtípků (Willis si spoustu hlášek sám vymyslel) a adrenalinu. McClane skákající z vrtulníku na rozjíždějící se letadlo už zavání lehkou parodií, ale pořád je to ohromná zábava. První díl se dá vnímat jako thriller s akčními prvky, Past 2 je už vyložená akční horská dráha.

Úspěch mcclaneovských filmů inspiroval mnohé napodobeniny, uzavírající akční eskapády svých hrdinů na specifická místa jako např. Přepadení v Pacifiku (námořní loď) a Přepadení 2: Temné území (vlak) Stevena Seagala, Náhlá smrt (zimní stadion) Jeana-Clauda Van Dammea, Nebezpečná rychlost (autobus) s Keanu Reevesem, Skála (ostrov) s Nicolasem Cagem a další. Sama smrtonosná série se naopak čím dál víc „otevírala světu“: z mrakodrapu na letiště, poté do New Yorku a nakonec do celých Spojených států.

Ačkoliv lze mít k druhému dílu mnoho výtek zejména ve srovnání s bezchybným originálem, oba filmy představují to nejlepší, co nám akční žánr kdy nabídl: výjimečného hrdinu, napínavý příběh se spoustou zvratů, adrenalinovou a hlavně „nedigitální“, fyzicky působící akci plnou krve a sprosté mluvy, což je v dnešní vydezinfikované, politicky korektní filmové době nedostatkové zboží. Možná jsem už příliš staromódní, ale mám to tak rád.

 

Smrtonosná past

Die Hard, USA 1988, 127 min.

Režie: John McTiernan

Scénář: Jeb Stuart, Steven E. de Souza podle románu Rodericka Thorpa

Kamera: Jan De Bont

Hrají: Bruce Willis, Alan Rickman, Bonnie Bedelia a další

 

Smrtonosná past 2

Die Hard 2: Die Harder, USA 1990, 118 min.

Režie: Renny Harlin

Scénář: Steven E. de Souza, Doug Richardson podle románu Waltera Wagera

Kamera: Oliver Wood

Hrají: Bruce Willis, William Sadler, Bonnie Bedelia a další

 

 

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 17

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru