Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Zachránce italské kinematografie

Zachránce italské kinematografie

PORTRÉT: Giuseppe Tornatore – BARBORA SLEZÁKOVÁ –

Giuseppe Tornatore je v současnosti považován za jednoho z nejznámějších a nejtalentovanějších italských režisérů, což jen potvrzují mnohá mezinárodní ocenění, které jeho filmy získaly. Patří do generace tvůrců začínající v polovině osmdesátých let1, kteří dokázali povznést skomírající italskou kinematografii a znovu o ni probudit zájem. Zatím jeho filmografie čítá devět celovečerních snímků, z nich poslední Baaria (2009) měl premiéru letos srpnu.

Článek nejprve přibližuje tvorbu Giuseppa Tornatoreho od jeho prvních úspěchů s krátkými filmy a dokumenty až po současnou celovečerní tvorbu. Druhá část se pak zaměřuje na vykreslení některých základních rysů, které se objevují v tvorbě tohoto italského režiséra.

 

Cesta k úspěchu

Giuseppe Tornatore se narodil 27. května 1956 v italském městečku Bagheria nedaleko Palerma na Sicílii. Vyrůstal v tomto svérázném jihoitalském prostředí, jehož vliv se projevuje v jeho tvorbě. Po úspěchu prvního krátkého filmu Il Carretto začal na konci sedmdesátých let spolupracovat se státní italskou televizí RAI, věnoval se především dokumentární tvorbě a natočil pro televizi RAI několik filmů: Ritratto di un rapinatore – Incontro con Francesco Rosi, Scrittori siciliani e cinema: Verga, Pirandello, Brancati e Sciascia a Diario di Guttuso.2

V roce 1982 na Salerno Film Festival vyhrál se svým dokumentem Le minoranze etniche in Sicilia a díky tomuto úspěchu mu pak byla umožněna realizace jeho prvního celovečerního filmu, Il Camorrista (1986).3 Jedná se o adaptaci románu Giuseppa Marrazzoa, jenž vypráví o vzestupu a pádu šéfa mafie přezdívaného profesor, italsky camorrista (Ben Gazzara). Pod vlivem své dosavadní dokumentární tvorby se v něm Tornatore snaží o realistické zachycení sociálních podmínek na jihu Itálie.

Bio ráj (1988), v pořadí druhý celovečerní snímek Giuseppa Tornatoreho, se stal nejen pro jeho tvůrce, ale i pro italskou kinematografii přelomový4. Děj filmu se odehrává v zapadlé vesnici na jihu Itálie a s nostalgií vypráví o přátelství mezi promítačem (Philip Noiret) a malým klukem (Salvatore Cascio) a o době, kdy kino představovalo pro obyvatele jihoitalské vesnice jedinou zábavu. Po mezinárodním úspěchu Bio ráje se stal Giuseppe Tornatore známým tvůrcem a s napětím se očekával jeho další film.

 

A co bylo dál

Ve snímku Všem se daří dobře (1990) se Tornatore zaměřuje na rozpad rodinného života v moderní Itálii. Postarší vdovec (Marcello Mastroianni) cestuje po Itálii a snaží se znova dát dohromady svých pět dětí, aby spolu usedli u jednoho stolu. V následujícím roce přispěl Giuseppe Tornatore krátkým snímkem nazvaným Il cane blu do povídkového filmu La domenica specialmente (1991). Jeho příspěvek vypráví o podivuhodném poutu mezi zatoulaným psem a mizantropickým holičem.5

Radikálním odklonem od režisérovy dosavadní tvorby se stal snímek Pouhá formalita (1994). Psychologický thriller se odehrává během jedné noci v odlehlé policejní stanici. V roli policejního vyšetřovatele se objevil režisér Roman Polanski a spisovatele, který je podezřelý z vraždy, ztvárnil Gerard Depardieu.

Následující snímek Starman – výrobce hvězd (1995) je podobně jako Bio ráj režisérovým vyjádřením obdivu ke kinematografii. Děj se odehrává na Sicílii během padesátých let a vypráví o Joeovi Morelli (Sergio Castellitto), který se vydává za hledače talentů pro studio Cinecittà v Římě. Vše se ale změní, když se setká s mladou dívkou Beatou. Tímto snímkem Giuseppe Tornatore navázal na tradici italského neorealismu, když ve filmu obsadil neprofesionální herce.

V pořadí druhou adaptací zmíněného italského režiséra je snímek Legenda o „1900“ (1998). Předlohou byl monolog Novecento Alessandra Bariccoa. Film skrze vzpomínky hudebníka Maxe Tooneyho (Pruitt Tailor Vince) vypráví o záhadném pianistovi (Tim Roth), který získal mezinárodní věhlas bez toho, aby jedinkrát za život opustil svůj domov – zaoceánskou loď.

Poté se znova Giuseppe Tornatore vrátil do jemu blízkého prostředí na Sicílii a natočil film Malena (2000). Snímek bývá srovnáván s Tornatoreho úspěšným snímkem Bio ráj (1988), avšak nedosahuje jeho kvalit. Děj se odehrává v jihoitalské vesnici na pozadí druhé světové války a vypráví o dospívání Renata Amorosoa (Giuseppe Sulfaro), který se stejně jako ostatní muži ve vesnici zamiluje do místní krasavice Maleny, kterou ztvárnila Monica Bellucci.

Snímkem Neznámá (2006) se Giuseppe Tornatore vrací k žánru thrilleru. Děj tentokrát zasazuje do současnosti a zabývá se otázkou zneužívání žen. Mladá neznámá žena přijíždí do italského města, aby se zde usadila. Zpočátku působí její jednání tajemně, ale postupně se odkrývá motivace jejích činů a zároveň i její minulost, se kterou se musí vypořádat.

Posledním zatím dokončeným snímkem Giuseppa Tornatoreho je Baaria (2009). Jedná se o autobiografickou ságu zachycující život tří generací žijících v jedné sicilské vesnici. Do konce letošního roku by pak měl mít premiéru ještě jeho další film nazvaný Leningrad.

 

Filmy podle Tornatoreho

Giuseppe Tornatore se vedle režie podílí i na tvorbě scénářů ke svým filmům a při realizaci svých snímků musí mít zcela pod kontrolou jejich vznik. V této spojitosti se o něm často hovoří jako o režisérovi auteurovi6. V roce 1991 navíc založil vlastní produkční společnost Sciarlò, jež se stará o jeho díla.

Giuseppe Tornatore si velmi brzy kolem sebe vytvořil tým stálých spolupracovníků, kteří se podílejí na mnohých jeho filmech7, jako je například hudební skladatel Ennio Morricone, jenž složil hudby ke všem jeho snímkům s výjimkou celovečerního debutu Il Camorrista a snímku Malena.

Při tvorbě svých snímků si Giuseppe Tornatore zakládá na vysoké kvalitě a na vizuálním stylu, který je esteticky vypilovaný, což mu umožňuje určitá finanční svoboda, kterou získal od studií. Jeho tvorba se vyznačuje subjektivním, lyrickým a emotivně laděným příběhem, jenž má bezprostředně u diváka vyvolat emocionální reakci. Pomyslně se tak staví proti současným trendům v kinematografii, které se spíše zaměřují na sebereflexi daného média.

Rámec filmů Giuseppa Tornatoreho tvoří historické (druhá světová válka v Maleně), sociální (nuzné podmínky na Sicílii v Il Camorrista) či kulturní problémy (cizinka z Ukrajiny v Neznámé). Hlavní postava pak na pozadí těchto událostí prožívá své osobní problémy a radosti, zároveň se tak nabízí i prostor k vykreslení sociální situace v daném období v rámci komunity, ve které žije hlavní postava, např. v Maleně je zachycen nástup a následný zánik fašismu během války.

Minulost se stává důležitým prvkem v tvorbě Giuseppa Tornatoreho. Vedle toho, že děj většiny svých filmů zasazuje do minulosti (např. Malena), je stejně tak důležitou i minulost postav ve snímcích, které se odehrávají v současnosti (např. Neznámá). Vzpomínání se pak stává rámcem celého narativu, např. v Bio ráji tvoří rámec příběhu vzpomínání režiséra na dětství. V Neznámé se naopak minulost postavy stává předmětem rekonstrukce a pochopení jejího jednání. Zpočátku krátké flashbacky tak postupně získávají význam, až nakonec vše do sebe zapadne a vysvětlí se minulost hlavního protagonisty. Každá postava má svou vlastní minulost, která ji formuje, např. v Il camorristo je na začátku formou jedné scény z dětství hlavního hrdiny nastíněna sociální bída na Sicílii, kde vyrůstal, což jej ovlivnilo.

Dalším výrazným prvkem v tvorbě Giuseppa Tornatoreho je prostředí, do kterého zasazuje své filmy. Konkrétně se jedná o jeho rodnou vesnici Bagheria, ve které se natáčel jeho neznámější snímek Bio ráj, a kde se odehrává autobiografický snímek Baaria, což je mimochodem slangové označení pro tuto vesnici. Obecněji se pak jedná o jih Itálie, respektive Sicílie, kde se odehrávají mnohé jeho filmy, např. Il Camorrista, Starman – výrobce hvězd či Malena. S italskou národností pak souvisí jisté stereotypy, které Tornatore používá pro zdůraznění etnické příslušnosti. Typický příklad představují rodiče hlavního hrdiny ve filmu Malena – výbušný otec a jeho matka jako náboženská fanatička.

 

Itálie srozumitelná všem

Giuseppe Tornatore bezesporu patří mezi významné režiséry nejen v rámci italské kinematografie. I přesto, že mnohé své filmy zasazuje do specifického prostředí jižní Itálie, jsou mezinárodně srozumitelné a úspěšné. Snímky Pouhá formalita a Neznámá dokázal, že vedle nostalgicky laděných snímků z minulosti, které v jeho tvorbě převažují, zvládne i žánr thrilleru. S napětím se tedy očekává, kudy se bude Giuseppe Tornatore jako filmař dále ubírat.

 

 

Filmografie:

Il camorrista (1986)

Bio ráj (Nuovo cinema Paradiso, 1988)

Všem se daří dobře (Stanno tutti bene, 1990)

La domenica specialmente (1991)

Pouhá formalita (Una Pura formalitè, 1994)

Starman – výrobce hvězd (L‘ Uomo delle stelle,1995)

Legenda o „1900“ (La Leggenda del pianista sull’oceano, 1998)

Malena (Malèna, 2000)

Neznámá (La Sconosciuta, 2006)

Baaria (2009)

 

 

1 Dále mezi tuto generaci režisérů patří například Silvio Soldano či Gianni Amelio.

2 Mancini Lecture to Feature Italian Film Director and Oscar Winner Giuseppe Tornatore. [s.l.] : [s.n.], 2005. Dostupný z WWW: <http://www.naz.edu/dept/casa_italiana/docs/CasaFall05.pdf>. s. 1.

3 BALDASSARRE, Angela. The Great Dictators: Interviews with Filmmakers of Italian Descent. [s.l.] : [s.n.], 1999. s. 99.

4 Osmdesátá léta nebyla v Itálii pro filmovou tvorbu příliš příznivá. Kina měla mizivou návštěvnost a na programech dominovaly především zahraniční filmy, zvláště pak americké. Protože v Itálii v té době neexistovala filmová škola, postrádali se studenti i noví režiséři. Tvůrci se potýkali s problémy při realizaci svých filmových projektů, a když už byl nějaký snímek dokončen, tak nastaly potíže s jeho uvedením. A právě v tomto pro italskou kinematografii nelehkém období přinesl snímek Bio ráj mezinárodní úspěch a zájem, což postupně vedlo k následnému zlepšení podmínek pro filmaře. BALDASSARRE, Angela. The Great Dictators: Interviews with Filmmakers of Italian Descent. [s.l.] : [s.n.], 1999. s. 99.

5 HOPE, William. Giuseppe Tornatore: Emotion, Cognition, Cinema. [s.l.] : [s.n.], 2006. s. 2.

6 Teorie, kterou vytvořili tvůrci francouzské nové vlny, spočívá v tom, že režiséra považují za tvůrce filmu, podobně jako spisovatel je autorem knihy. Tento přístup ale není zcela přesný, protože snímek je kolektivním dílem, a tak v důsledku této teorie bývá často režisér vyzdvihován na úkor ostatních členů štábu, kteří se na filmu podílejí.

7 HOPE, William. Giuseppe Tornatore: Emotion, Cognition, Cinema. [s.l.] : [s.n.], 2006. s. 2.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 34

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru