„Černá a bílá jsou barvy“

Publikace kameramana Johna Altona z roku 1949, Painting With Light, se stala první a na dlouhou dobu jedinou kameramanskou příručkou napsanou předním hollywoodským kameramanem. Měla nesmírný vliv na další generace kameramanů a prohloubila a znásobila vliv filmů, na kterých se John Alton podílel. Na začátku byla série článků, které začal Alton v roce 1945 psát pro časopis International Photographer. O čtyři roky později se jejich souhrnného vydání ujalo nakladatelství Macmillan. V roce 1995 vyšla reedice s rozsáhlou předmluvou Todda McCarthyho, předního filmového kritika časopisu Variety, bohatou na faktografii z Altonova osobního, ale především profesního života, doplněnou obsáhlým soupisem jeho filmografie. McCarthy se s Johnem Altonem několikrát osobně setkal krátce po realizaci dokumentárního snímku věnovaného práci světových kameramanů Visions of Light: The Art of Cinematography (1992), na němž se jako tvůrce podílel s Arnoldem Glassmanem a Stuartem Samuelsem a který je zčásti poctou i samotnému Johnu Altonovi. Na filmovém festivalu v Telluride v roce 1993 McCarthy Altona doprovázel na diskuzích k projekcím zasvěceným jeho dílu.

V Painting With Light John Alton na prostoru téměř dvou set stran popisuje srozumitelným jazykem přístupným i laikům svou práci kameramana – od naprostých základů po sofistikovanější poznámky o rozličných uměleckých efektech. Všech čtrnáct kapitol je doplněno bohatými obrazovými přílohami. Celkově je v knize užito 292 fotografií a grafických náčrtů ilustrujících popisované aparáty a jejich rozestavění, jednotlivé techniky a postupy, ale i konkrétní záběry z filmů, přičemž převažují výjevy z noirových snímků Amazing Mr. X a těch, které John Alton natočil s Anthonym Mannem.

Již od první kapitoly nazvané „Hollywood Photography“, zaměřené na popis práce jednotlivých technických štábů a konkrétních přístrojů, klade Alton velký důraz na techniku svícení. Prezentuje se jako propagátor minimálního osvětlení, čímž si ostatně ve své době znepřátelil řadu kolegů, neboť pro ně díky své úsporné práci se světlem znamenal obrovskou konkurenci. Současně vyvolal vlnu odporu ze strany zastánců tradičních postupů, kteří jeho metody považovali za prosté a amatérské.1 „Kde není světlo, není vidět; a kde není vidět, představivost začíná pracovat. Začínáme tušit, že se něco stane. V temnotě se ukrývá tajemno.“2 V rámci Altonova bohatého příspěvku do noirového cyklu zaujmou četné návody k osvětlení mysteriózních scén (například jaký světelný efekt způsobí na tváři herce zapálená cigareta či metoda svícení záporných postav). Kapitola o speciálním svícení je nejrozsáhlejší z celé knihy: obsahuje zevrubné instrukce k nasvícení ulic, deště, mlhy, zrcadel, sněhu či automobilových interiérů. „Ne všichni se narodili krásní. Kvalitní fotografie nám může dodat to, co příroda zanedbala, krásu, šarm, hezké držení těla,“ píše v kapitole „The Hollywood Close-Up“. Současně tvrdí, že neexistují pravidla pro svícení detailních záběrů – chce to čas, trpělivost, dobrý vkus a smysl pro vyváženost (je nutné všímat si úhlů, velikosti, kompozice a hlavní myšlenky). Popisuje jednotlivé nástroje užívané pro detailní záběry, vyzdvihuje důležitost make-upu (příhodnější termín je podle něj „cover-up“), zmiňuje typickou zkoušku pro studenty: nasvícení pomeranče. Rozepisuje se o postupech a druzích svícení, jak nasvítit jednotlivé části hercova těla, a zdůrazňuje rozdíly ve svícení odlišných charakterů postav. V „Outdoor Photography“ pojednává o pravidlech svícení v exteriérech, speciální zmínku věnuje westernovým filmům. Názvy následujících částí, „Symphony in Snow“ a „Ocean Voyage“, jsou rovněž výmluvné – jsou komentářem k natáčení zasněžených exteriérových scén a natáčení na lodi na otevřeném moři. Prostor zbylých třiceti stran pokrývají minikapitolky obsahující poznámky o studiových portrétech a tónování. „Nepochybuji o tom, že ta nejkrásnější hudba je smutná a nejkrásnější kamera je v low-key svícení s pronikavými černými barvami. Možná to je důvodem toho, že, pokud vím, nekontrastní práce s kamerou nikdy nebyla oceněna Cenou Akademie jako nejlepší.“3 .. Alton dále hovoří o cenných zkušenostech z práce v laboratoři, kde sám začínal. Je toho názoru, že každý adept na post kameramana by se měl nejprve zaučit v laboratoři. Velice pozoruhodná je rovněž kapitolka „Day and Night, Ladies, Watch Your Light“, v níž razí přesvědčení, že světlo může ženu zkrásnět (jednu z podkapitol výstižně pojmenovává „Love at first Light“). Svou publikaci uzavírá kritickým zamyšlením nad prostředím a atmosférou tehdejších kinosálů a úvahou na téma „The World is a Huge Television Studio and We Are All Photoghraphers“.

I přesto, že některé technické postupy popisované v Painting With Light jsou již překonané, řada poznatků o svícení konkrétních situací a prostředí je stále přínosná, a proto si publikace uchovává aktuální přesah a důležité místo mezi ostatními kameramanskými příručkami. Rovněž ji můžeme vnímat jako jedinečný historický pramen o technologickém zázemí a praxi poválečné americké kinematografie.