Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Být či nebýt – válka jinýma očima

Být či nebýt – válka jinýma očima

TÉMA – ERNST LUBITSCH: Být či nebýt – ANDREA SEDLÁČKOVÁ –

Poetika tolik opěvované tvorby Ernsta Lubitsche spočívá v preciznosti využití filmových prostředků, které zcela nenásilným způsobem zdůrazňují jedinečnost sedmého umění, ovšem také psychologii postav či variující se interpersonální vztahy v rámci jednotlivých situací.

„Lubiński, Kubiński, Łomiński, Rożański, Poznański. We´re in Warsaw, the capital of Poland.

It ´s August, 1939. Europe is still at peace.“

Tato slova uvozují jedno z nejslavnějších děl, jež uzavřelo vrcholné umělecké období Ernsta Lubitsche, děl, jejichž prostřednictvím se autor navrátil do divadelního prostředí, v němž začínal. Být či nebýt (1942).

Poetika tolik opěvované tvorby Ernsta Lubitsche spočívá v preciznosti využití filmových prostředků, které zcela nenásilným způsobem zdůrazňují jedinečnost sedmého umění, ovšem také psychologii postav či variující se interpersonální vztahy v rámci jednotlivých situací. Co se žánrového zařazení týče – Ernst Lubitsch byl ve své době považován za nekorunovaného krále komedií, v nichž se mísila ironická nadsázka se sofistikovaným humorem.

Třebaže se Lubitsch proslavil jako filmový režisér, jeho umělecká dráha byla zpočátku spjata s divadelním uměním. Jeho učitelem se stal Max Reinhardt, v jehož Deutsches Theater působil jako herec. Navzdory tomu, že jméno Ernsta Lubitsche se natrvalo pojí s filmem, prostředí, z něhož vzešel, se v jeho tvorbě promítlo. Komedie Být či nebýt je toho jasným důkazem, a to nejenom proto, že ji lze vnímat jako kroniku osudů jedné divadelní společnosti, jejíž svobodomyslnost byla ukončena s počátkem druhé světové války.

Varšava. Srpen 1939. Pokojný život města evokují lidé v ulicích, lidé, kteří nikam nespěchají, ba v poklidu si vychutnávají toulky. Avšak v okamžiku se vše změní. Nehybní, s pohledem upřeným kdesi do dáli. Dav jako jeden člověk. Jako by život byl zcela paralyzován. Kdo je toho příčinou? Muž s malým knírkem – Adolf Hitler. Režisér již při koncepci tohoto obrazu využívá syntézy filmového umění s aspekty příznačnými pro divadlo, a to ve snaze docílit ironického nadhledu. V těchto intencích autor od chvíle, kdy byla odhalena příčina této nenadálé změny lidského chování, pokračuje i nadále – avšak zrychlující se hlas komentátora zní mnohem naléhavěji, zuřivěji, vášnivěji. Pomocí brechtovských zcizovacích postupů (hlas komentátora) získává tvůrce (a jeho prostřednictvím i divák) nad celou situací nadhled, čímž je s to zdůraznit ony bezmála absurdní prvky projevující se v lidském jednání. Strach lidské masy z muže s knírkem. Kráčí za ním v těsné blízkosti, aniž by cokoliv řekla, dělá vše tak, aby jej nerozrušila (chůze). Muž s knírkem se zastaví před lahůdkářstvím. Stejně tak lidé. Vzrušený hlas komentátora obraz uzavírá jízlivým: „That´s impossible! He´s a vegetarian!“

Celou scénu lze vnímat jako syntézu filmových postupů s aspekty divadelního umění. I přes to, s ohledem na poetiku Bertolta Brechta, se zde objevují prvky jeho metodě se vymezující. Zásluhou komentátora získává divák nad celým obrazem nadhled. Jeho hlas, iluzivně podtrhující jednání lidí (údiv nad chováním Hitlera), stojí v rozporu s Brechtem a jeho učením o antiiluzivnosti. Lubitsch pomocí uplatněného způsobu (ironie v hlasu) byl schopen zdůraznit samotný žánr komedie.

Divadelní iluzivnost představuje jeden ze zásadních rysů snímku. Scenáristé (Melchior Lengyel a Edwin Justus Mayer) na sebe vrství roviny iluze i reality, čímž dochází ke specifické hře mezi tvůrci a diváky. Takto jsou koncipovány nejenom úvodní tři obrazy. Komentátor na výše uvedenou scénu navazuje retrospektivou z prostředí gestapa. I tento tragikomický výstup (vtipy o Hitlerovi) uzavírá příchod vůdce, resp. jeho slova: „Heil, myself!“. Zásluhou této improvizace je otevřena třetí linie, a to divadelní zkoušky nové inscenace, kde Hitler, ztvárněn hercem Bronským, je pouze protagonistou příběhu. Co se před chvílí jevilo jako skutečné, náhle získává obrysy pouhé iluze. Scenáristé však ve své hře s diváky pokračují dále. Ironickým demaskováním manýrů herců (samolibost – Bronski jako Hitler se vydává do ulic Varšavy v domnění, že mezi obyvateli města vyvolá jeho přítomnost pozdvižení) se v dalším obraze vracíme na samotný začátek. Výrazy tváře kolemjdoucích stále evokují údiv (podobně jako v úvodní scéně), avšak není to šok nad příjezdem vůdce, nýbrž příjemné překvapení ze setkání s oblíbeným hercem. Přesvědčivost jeho počínání (role Hitlera) je ovšem zlomena ve chvíli, kdy jej malá dívka požádá o autogram – tvůrci se i v tomto případě přiklonili k postupům Bertolta Brechta (zcizovací princip), neboť herec „vystoupí“ ze ztvárňované role a jedná sám za sebe.

Tato úvodní sekvence scén je důležitá nejenom z hlediska časoprostorové struktury snímku, ale rovněž pro onu iluzivnost, prostupující celým dílem, třebaže v modifikované podobě, odkazující k divadelnímu umění (převleky).

Ernst Lubitsch v Být či nebýt využívá širokou škálu prostředků, s jejichž pomocí dosahuje komického efektu. Vedle výše zmíněných postupů, jejichž základ tkví v sebeironii zahalené do závoje iluze, si autor pohrává s konvencemi divadelního umění. V této souvislosti se ve snímku objevují klasické typy postav (mezi jinými – záletná žena /Maria Tura/, žárlivý manžel /Joseph Tura/, milovník /Stanislav Sobinski/ atd.), jsou vyzdvihovány vlastnosti herců negativní (ješitnost, egocentrismus, ukřivděnost atd.) i pozitivní (soudržnost, přátelství). Na těchto základech Lubitsch staví celé scény, v nichž se prolíná prvek tragický (zastoupen krutostí nacistů) s komickým aspektem, majícím lidskou podobu (příznačně tuto rovinu zastupuje společnost herců, jejichž tváře jsou skryty za divadelní maskou).

Ambivalentnost pohledů (prostupování iluzivních sfér s antiiluzivními) ve snímku získává ještě jeden rozměr. Objevuje se ve spojitosti s motivem kruhu. Ten je výrazný nejenom v úvodní sekvenci (obraz s Hitlerem), kde získává nádech ironie. Kruh (chápán ve významu opakování) slouží k nastavení zrcadla společnosti (záběry na varšavské domy, na jejichž štítu jsou v době míru zavěšeny cedule se jmény osob, které zde mají své živnosti, jsou dány do kontrastu se stejnými domy, jež podlehly granátům a raketám a nyní se jako memento vypínají nad sutinami toho, co již dávno nelze nazvat městem), má ovšem také tragikomický rozměr (herec, který touží po roli Žida Šajloka, paradoxně dostává příležitost ve chvíli, kdy je obklopen nacisty) i charakter čistě komický (při slavném Hamletově monologu se den co den v jedné z prvních řad zvedne muž a odchází za manželkou představitele této Shakespearovy postavy).

Být či nebýt – elegance, lehkost a preciznost, dominující technické stránce, se snoubí s ironickým až sarkastickým nadhledem. Je až s podivem, jak Ernst Lubitsch ve své době dokázal (pomocí syntézy filmu a divadla) za využití nadsázky vyjádřit sílu přátelství a lidské soudržnosti ve vyhrocené etapě našich dějin.


To Be or Not To Be

Režie: Ernst Lubitsch

Scénář: Melchior Lengyel, Edwin Justus Mayer

Kamera: Rudolph Maté

Výprava: Julia Heron

Hudba: Werner R. Heymann

Střih: Dorothy Spencer

Produkce: Ernst Lubitsch

Hrají: Carole Lombard (Maria Tura), Jack Benny (Joseph Tura), Robert Stack (Stanislav Sobinski), Felix Bressart (Greenberg), Lionel Atwill (Rawitch), Stanley Ridges (Profesor Siletsky) a další

USA, 1942, 99 min.


Pozn.:

  1. „Lubiński, Kubiński, Łomiński, Rożański, Poznański. Nacházíme se ve Varšavě, hlavním městě Polska. Píše se srpen 1939. V Evropě je stále ještě mír.“ [zpět]
  2. „To není možné! Vždyť je vegetarián!“ [zpět]


  • Realita ve významu základní dějové linie, tedy příběhu herecké společnosti, která je konfrontována s válečnými událostmi. [zpět]
Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 9

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru