Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Eastwoodovský hrdina

Eastwoodovský hrdina

TÉMA: CLINT EASTWOOD – Jana Bébaro

Během své dlouholeté filmové kariéry vytvořil Clint Eastwood desítky filmových rolí, které však jsou, jak při bližším pohledu zjistíme, kontinuálním variováním tří základních prototypů postav: leoneovského mlčenlivého samotáře – Muže beze jména, cynického misantropa Harryho Callahana a komického prosťáčka Philo Beddoa. Vyjma zanedbatelných miniroliček na počátku kariéry, seriálové postavy Rowdyho Yatese a epizodní role v evropském snímku Le Streghe (1967), ztvárnil Eastwood více než čtyři desítky ústředních postav. Pouze jednou za celou hereckou kariéru nechal svého hrdinu ustoupit do pozadí (Dokonalý svět, 1993).

I přes prvotní pestrost mají všechny Eastwoodovy filmové role jedno společné: téměř vždy ztvárňuje svéhlavé samotáře, kteří patří mezi ty nejlepší v oboru své činnosti. Ať už je to nejlepší pistolník, lovec lidí, strážce zákona, vládní agent, voják, pilot, boxer, novinový reportér, fotograf či zloděj. Eastwood měl vždy zálibu v (anti)hrdinech, kteří mají své chyby a musejí se potýkat s nejrůznějšími překážkami osudu. Zápletky jeho filmů se často točí kolem úkolu, jehož splnění se zdá být nad jeho síly, přičemž se opakovaně dostává do konfliktu jak s autoritami, tak všemi okolo. Nevychází se svými kolegy a většinou překonává počáteční antipatii s ženským protějškem. Vždy stojí na straně dobra, jako ochránce lidí a mentor. Jen zřídka Eastwoodovy postavy umírají – za celou jeho dlouhou filmografii se tak stalo pouze ve třech filmech (Oklamaný (1971), Honky Tonk Man (1982) a Gran Torino (2008)).

V historii amerického filmu můžeme vystopovat dvě zásadní postavy, které se dají vnímat jako adekvátní předobraz Eastwoodových osamělých hrdinů. Vedle Shanea Alana Ladda ze stejnojmenného westernu (1953) George Stevense, jehož vlastní verzi natočil i sám Eastwood (Bledý jezdec, 1995), bývá jeho hrdina nejčastěji přirovnáván k Willovi Kaneovi Garyho Coopera ze Zinnemannova westernu V pravé poledne (1952), šerifovi, který se zrazen všemi postaví skupině trestanců. Callahanovo proslulé opovržlivé odhození policejního odznaku v Drsném Harrym (1971) je výstižnou reminiscencí právě závěrečného Kaneova gesta na adresu místných obyvatel.

MUŽ BEZE JMÉNA

Tajemný muž beze jména, který na začátku přichází a na konci odchází neznámo kam, je jednou z esenciálních filmových postav Clinta Eastwooda. Původ má v kultovních spaghetti westernech Sergia Leoneho Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), jimiž se Eastwood po deseti letech ve filmovém průmyslu konečně zapsal do širokého povědomí diváckého publika i kritiky. Jako mlčenlivý samotář, antihrdina stojící sám proti všem, muž bez minulosti i budoucnosti.

Eastwood jako leoneovský Muž beze jména

V Americe se Eastwoodův westernový hrdina dále vyvíjel a byl různě variován, počínaje hercovým prvním americkým filmem Pověste je výš (1968) režírovaným jedním z předních režisérů seriálu Rawhide Tedem Postem a dále snímky Dva mezci pro slečnu Sáru (1970) Dona Siegela a Joe Kidd (1972) Johna Sturgese. S každým dalším filmem se charakter Muže beze jména prohlubuje, například ve zmiňovaném Siegelově komediálním westernu se do popředí dostává jeho vztah k ženě – linie, jež byla u Leoneho upozaděna. Stopy mlčenlivého, rozvážného leoneovského hrdiny nesou i dva válečné snímky Kam orli nelétají (1968) a Kellyho hrdinové (1970), oba v režii Briana G. Huttona. Hlasatel v rádiu Dave z Eastwoodovy režijní prvotiny Zahrajte mi „MISTY“ (1971) je jeho moderní verzí. S Mužem beze jména má mnoho společného i Pardner z Loganova westernového muzikálu Paint Your Wagon (1969), z větší míry je však spíše reminiscencí dobráckého kovboje Rowdyho Yatese.

Vrchol představují Eastwoodovy role ve westernech, které sám režíroval: Tulák z širých plání (1973), Psanec Josey Wales (1976), Bledý jezdec (1985) a Nesmiřitelní (1992). Jeho často bezejmenní hrdinové (Cizinec, Kazatel), osamělí jezdci putující krajinou, se stávají přirozenými vůdci v boji proti zlu a ochránci nevinných. Jsou to na slovo skoupí samotáři bez rodinného zázemí, jež zpravidla ztratili někoho ze svých blízkých (Josey Wales byl nucen nečinně přihlížet masakru celé své rodiny, William Munny zase nedávno pohřbil milovanou ženu).

Paint Your Wagon: Eastwoodův Pardner v sobě nese rysy dobráckého kovboje Rowdyho Yatese i Muže beze jména

HARRY CALLAHAN

Mezníkem Eastwoodovy herecké kariéry je nepochybně Siegelův Cooganův trik (1968), kde začíná transformace jeho hrdiny z mlčenlivého kovboje v hláškujícího cynického policistu. Konečnou podobu získal v sérii pěti filmů s postavou nonkonformního policejního detektiva Harryho Callahana (Drsný Harry (1971), Magnum Force (1973), Násilník (1976), Náhlý úder (1983) a Sázka na smrt (1988)). Hrdina callahanovského typu si ze svého leoneovského předchůdce vzal výrazné sklony k misantropii a samotářskému způsobu života. Harry Callahan je odměřený mrzout a nepřístupný cynik neschopný citové vazby – až na výjimky pocházejí Eastwoodovy postavy z nefunkčního rodinného zázemí a často žijí zcela odtrženy od blízkých osob (hrdinové jsou rozvedení, manželka zemřela, nebo je všichni blízcí pro jejich arogantní a sebestředné chování opustili). V tomto případě jsou výjimkou pouze Vesmírní kovbojové (2000), kde Frank Corvin žije šťastným rodinným životem po boku milované, oddané ženy.

„Welcome in hell, aashole.“ Nekompromisní Harry Callahan a jeho Magnum .44.

Milostná linie v Eastwoodových filmech nikdy nebyla primární, vztah k osobě opačného pohlaví stojí (až na výjimky) v pozadí příběhu. Přestože jsou jeho hrdinové téměř vždy objektem ženské touhy, chovají se k nim často chladně a odměřeně, mezi prvními dojmy vždy převažuje vzájemná antipatie. Od tohoto konceptu se výrazně odchylují pouze Madisonské mosty (1995), jejichž středobodem je romantická, byť nenaplněná láska. Eastwood se zde vymezuje proti callahanovskému typu – jeho novinář Robert Kincaid je sice (opět) samotář, ale k ženě pozorný a schopný vášnivých citů. Harry Callahan je naopak ztělesněním antiromantického, machistického hulváta, co se nezdráhá udeřit i ženu. Svým antiautoritářským postojem a neetickými metodami vyšetřování bojuje proti korupci a pokrytectví, většinou za cenu toho, že si udělá řadu nepřátel. Je vysoce konfliktní a nespolečenský, se svými kolegy, jež jsou většinou zástupci menšin (z hlediska rasy i pohlaví), zpočátku nikdy nevychází a nezřídka se potýká s problémy s alkoholem (Železný stisk (1977), Honky Tonk Man (1982), S nasazením života (1993), Pravda zabíjí (1999)).

Koncept filmů s drsným Harrym věrně sleduje Stahující se smyčka (1984). Stejně jako ve filmech S nasazením života, Dokonalý svět a Krvavá stopa (2002) je zde kladen důraz na úzký vztah mezi Eastwoodovým hrdinou-vyšetřovatelem a vrahem, po kterém pátrá. Stahující se smyčka nabourává představu o typickém eastwoodovském hrdinovi, když ukazuje jeho odvrácenou stranu – identita policejního kapitána Wese Blocka je klamně slučována s identitou vraha, současně jsou odhaleny jeho sexuální perverze a napovrch vyvstává i otázka jeho potenciální homosexuality.

Jednou z mnoha parafrází drsného Harryho je i svéhlavý novinář Steve Everett (Pravda zabíjí), který se v časové tísni snaží dokázat nevinu muže odsouzeného za brutální vraždu, kterou nespáchal. Eastwoodův záletnický Everett má problémy s alkoholem, nedaří se mu znovunalézt cestu ke své rodině a stejně jako Harry se nesetkává s přívětivými vztahy a uznáním ze strany kolegů. Pokřivený obraz detektiva Callahana naopak podává snímek Železný stisk, Eastwoodův Ben Shockley je tentokrát slabým článkem policejního sboru, který je svými nadřízenými poslán na jistou smrt.

Náhlý úder: Harry Callahan přichází vykonat spravedlnost. Kompozice zřetelně odkazuje k leoneovskému Muži beze jména.

Pro filmy Clinta Eastwooda je obvyklé schéma buddy movies, nejpatrněji v Ciminově snímku Thunderbolt a Lightfoot (1974) nebo v retrofilmu V žáru velkoměsta (1984) Richarda Benjamina. Eastwood jako na slovo skoupý policista paroduje vlastní mediální obraz, a to nejen když s ironickou sebereflexí cituje callahanovskou hlášku „Vím, na co teď myslíš. Vystřelil šestkrát nebo pětkrát?“ Kromě posledního dílu série s drsným Harrym je důvtipná sebereflexe patrná i z dalšího filmu zahrnujícího buddy motiv, Zelenáče (1990). Obdobně jako ve snímku Bojové nasazení (1986) zde Eastwood přechází do role mentora, které zůstal věrný i v následujících filmech (Absolutní moc a především Million Dollar Baby (2004) a Gran Torino (2008)). Walt Kowalski, jeho zatím poslední filmová role, je směsicí leoneovského Muže beze jména, cynického Harryho a zestárlého zabijáka přicházejícího vykonat spravedlnost, Williama Munyho.

Některé z jeho callahanovských postav mají blízko k Jamesi Bondovi – ve Vraždě na Eigeru (1975) hraje vládního zabijáka, jenž při výstupu na švýcarskou horu musí odhalit a zabít špióna, v Ohnivé lišce (Firefox, 1982) ztvárňuje amerického pilota, tajného agenta zachraňujícího svět před studenou válkou s Ruskem.

S narůstajícím věkem Eastwood ukazuje další slabé stránky svých hrdinů, nebojí se ukázat jejich zdravotní komplikace a horší fyzickou kondici (S nasazením života, Absolutní moc, Vesmírní kovbojové, Krvavá stopa).

PHILO BEDDOE

Philo Beddoe, do velké míry pravý opak nerudného Callahana, je nejméně známým prototypem filmové postavy Clinta Eastwooda. Nicméně v netypické roli dobrosrdečného burana z odlehčených komediálních snímků Nikdy neprohrát (1978) a Vždycky zvítězit (1980) slavil ohromný divácký úspěch a definitivně si na svou stranu získal i ženské publikum. Přátelský a naivní řidič náklaďáku, který si přivydělává účastí v nelegálních zápasech a jehož nejlepším přítelem je šimpanz Clyde, byl Eastwoodovou první komickou rolí. Jako prostoduchý venkovan je logicky zbaven Harryho macho postoje a stává se obětí ženských intrik. Country zpěvačka (Sondra Locke), do které se Philo bezhlavě zamiluje, jej (zpočátku) pouze využívá ve vlastní prospěch, zatímco on jí bezmezně důvěřuje.

Philo Beddoe a jeho kamarád Clyde

Podobně laskavý je i Bronco Billy, hrdina stejnojmenného snímku (1980), kovboj cestující po Americe se show o Divokém západu. K zaměstnancům se sice často staví despoticky, ale v hloubi duše je šlechetný a citlivý. Nejdůležitější je pro něj radost dětí, kterých je ochráncem, jejich spokojené a šťastné úsměvy. Na rozdíl od leoneovského hrdiny jej peníze nezajímají – se svou show zadarmo navštěvuje dětské domovy a psychiatrické léčebny. Jako v řadě dalších Eastwoodových filmů je i zde patrná míra ironické sebereflexe, jak vlastních postav, tak westernového žánru jako takového. Nádech nostalgie po starých dobrých časech má komická scéna, v níž se Billy se svou partou pod tíhou finančních problémů (neúspěšně) pokusí přepadnout vlak. Stejně komicky působí i jejich stan ušitý z amerických vlajek. Heslo, které Billy razí – „Nikdy nezabíjej člověka, když to není nutné.“ – si z Eastwoodových úst rovněž nelze nevykládat ironicky. Podobně jako Železný stisk je i Bronco Billy založen na zápletce klasické hollywoodské screwball komedie Stalo se jedné noci (1934). Billy je konfrontován s rozmazlenou ženou z vyšší společnosti, která vede prázdný život, ale po jeho boku objevuje pravé životní hodnoty.

V obdobně odlehčeném tónu se odehrávají i Eastwoodovy snímky Honky Tonk Man (1982) a Růžový cadillac (1989). V prvně jmenovaném retrosnímku z doby Velké hospodářské krize Eastwood ztvárňuje umírajícího neúspěšného zpěváka-alkoholika, kterého na cestě za naplněním snu doprovází jeho synovec (ztvárněný Eastwoodovým vlastním synem Kylem), jemuž je mentorem a rádcem. Tommy Nowak z Růžového cadillacu je pak skrz naskrz vtipnou parodií detektiva Callahana. Všichni hrdinové Eastwoodových komedií jsou nositeli netypických, svérázných jmen a pro všechny jeho komediální filmy jsou příznačné excentrické vedlejší postavy. Jejich nedílnou součástí jsou rovněž častá hudební intermezza (většinou vystoupení country zpěváků) a tradiční akční, barové rvačky.

Clint Eastwood jako Honky Tonk Man Red Stovall

Filmové postavy Clinta Eastwooda se často dočkají spojování s jeho reálným životem. Hledat mezi jeho rolemi paralelu s jeho vlastní osobností je logické. Kde však končí filmová postava a kde začíná jejich skutečný herecký představitel?


HERECKÁ FILMOGRAFIE CLINTA EASTWOODA

(pokud není uvedeno jinak, jedná se o film v Eastwoodově vlastní režii; uvádím filmy až od Leoneho dolarové trilogie)

Gran Torino (2008)

Million Dollar Baby (2004)

Krvavá stopa (Blood Work, 2002)

Vesmírní kovbojové (Space Cowboys, 2000)

Pravda zabíjí (True Crime, 1999)

Absolutní moc (Absolute Power, 1997)

Madisonské mosty (The Bridges of Madison County, 1995)

Dokonalý svět (A Perfect World, 1993)

S nasazením života (In the Line of Fire, 1993); režie: Wolfgang Petersen

Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992)

Bílý lovec, černé srdce (White Hunter Black Heart, 1990)

Zelenáč (The Rookie, 1990)

Růžový cadillac (Pink Cadillac, 1989); režie: Buddy Van Horn

Sázka na smrt (The Dead Pool, 1988); režie: Buddy Van Horn

Bojové nasazení (Heartbreak Ridge, 1986)

Bledý jezdec (Pale Rider, 1985)

Stahující se smyčka (Tightrope, 1984); režie: Richard Tuggle

V žáru velkoměsta (City Heat, 1984); režie: Richard Benjamin

Náhlý úder (Sudden Impact, 1983)

Honky Tonk Man (Honkytonk Man, 1982)

Ohnivá liška (Firefox, 1982)

Bronco Billy (1980)

Vždycky zvítězit (Any Which Way You Can, 1980); režie: Buddy Van Horn

Útěk z Alcatrazu (Escape from Alcatraz, 1979); režie: Don Siegel

Nikdy neprohrát (Every Which Way But Loose, 1978); režie: James Fargo

Železný stisk (The Gauntlet, 1977)

Násilník (The Enforcer, 1976); režie: James Fargo

Psanec Josey Wales (The Outlaw Josey Wales, 1976)

Vražda na Eigeru (The Eiger Sanction, 1975)

Thunderbolt a Lightfoot (Thunderbolt and Lightfoot, 1974); režie: Michael Cimino

Magnum Force (1973); režie: Ted Post

Tulák z širých plání (High Plains Drifter, 1973)

Joe Kidd (1972); režie: John Sturges

Drsný Harry (Dirty Harry, 1971); režie: Don Siegel

Oklamaný (The Beguiled, 1971); režie: Don Siegel

Zahrajte mi „MISTY“ (Play Misty for Me, 1971)

Dva mezci pro slečnu Sáru (Two Mules for Sister Sara, 1970); režie: Don Siegel

Kellyho hrdinové (Kelly’s Heroes, 1970); režie: Brian G. Hutton

Paint Your Wagon (1969); režie: Joshua Logan

Cooganův trik (Coogan’s Bluff, 1968); režie: Don Siegel

Kam orli nelétají (Where Eagles Dare, 1968); režie: Brian G. Hutton

Pověste je výš (Hangh ‘Em High, 1968); režie: Ted Post

Una Sera come le altre (režie: Vittorio De Sica) z povídkového filmu Le Streghe (The Witches, 1967)

Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad and the Ugly, 1966); režie: Sergio Leone

Pro pár dolarů navíc (For a Few Dollar More, 1965); režie: Sergio Leone

Pro hrst dolarů (Fistful of Dollars, 1964); režie: Sergio Leone

Print Friendly

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 216

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru