Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Filmy patří lidu aneb Setkání s polozapomenutými „dílky“ českého filmu

Filmy patří lidu aneb Setkání s polozapomenutými „dílky“ českého filmu

RECENZE DVD: Filmy patří lidu aneb Setkání s polozapomenutými „dílky“ českého filmu – VĚRA ADINA ŠEFRANÁ –

V červenci 2009 jsme mohli zaznamenat menší revoluci na distribučním poli DVD filmů, a to právě vydáním českého filmu Botostroj (režie K. M. Walló, 1954) prostřednictvím vydavatele a distributora Levné knihy ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Nejen české široké veřejnosti se tak představil projekt Filmy patří lidu, za jehož duchovní rodiče můžeme označit dvojici mladých filmových historiků Michala Večeřu a Markétu Nedvědovou.

Samotný projekt se zrodil z upřímné snahy představit část dnes polozapomenutých nebo zcela zapomenutých celovečerních hraných snímků domácí produkce ze 40. a 50. let minulého století, s nimiž se současná mladá generace nemá téměř žádnou šanci seznámit (s čestnou výjimkou kabelových televizí nabízejících ve své programové náplni česko-slovenskou filmovou tvorbu) a které ani mnozí pamětníci těchto let neznají či je již vytěsnili ze svých cinefilských vzpomínek.

Autorům projektu tedy jde v prvé řadě o poskytnutí možnosti potenciálním divákům vidět filmy „z takzvaného trezoru naruby“ a zároveň jim tak dopřát možnost udělat si vlastní úsudek, aniž by je odkazovali na ne vždy přesné a dostačující informace ze sekundárních zdrojů, které jsou mnohdy dokladem právě oné smutné neznalosti těchto snímků. Rovněž ponechme stranou případné ničím nepodložené „obavy“ z nepřímé propagandy starých pořádků, které se od vydání prvního DVD pravidelně objevují v médiích. Právě naopak, považujme je za zcela bezpředmětné, ba dokonce nelogické. Vždyť jakým jiným způsobem se má zájemce o český film seznámit s celou domácí filmovou tvorbou ve všech jejích podobách? Anebo je přípustné, aby byl běžný televizní divák několikrát ročně krmen Císařovými pekaři a rekreujícími se Anděly a zároveň byl „ochuzen“ o starosti Pana Nováka, Anny proletářky či rovnou celé Karhanovy party? Navíc při vědomí toho, že právě tyto postavy kouzlem nechtěného rozvibrují divákovu bránici více než Stradová spící na nebesích…

Tato starost o divákovu inteligenci až nebezpečně připomíná praxi let padesátých a asi jen málokdo po zhlédnutí DVD Rudá záře nad Kladnem vyhledá v místě svého bydliště místní organizaci KSČM a při opětovném puštění přehrávače si společně s filmovými postavami zamává svou nově nabytou stranickou legitimací.

Podívejme se nyní, co si pro nás autorka a dramaturgyně DVD řady Markéta Nedvědová připravila. Na webových stránkách http://www.filmy-patri-lidu.cz probíhaly po sobě jdoucí ankety, v nichž si samotní zájemci mohli odhlasovat, jaký film by chtěli objevit na pultech. Nedvědová pro první anketu vybrala tuto sérii (filmy uvedené podle procentuálního počtu hlasujících): Rudá záře nad Kladnem, Velká přehrada, Pan Novák, Anna proletářka, DS 70 nevyjíždí, Štika v rybníce, Karhanova parta, Cesta ke štěstí, Olověný chléb a Slovo dělá ženu.1 Vítězem se tak stal snímek Vladimíra Vlčka podle stejnojmenné literární předlohy Antonína Zápotockého, který vyšel jako druhý v pořadí prosinci 2009.

V další anketě si lid odhlasoval volné pokračování Botostroje, film Nevěra režiséra K. M. Walló. Nevěra za sebou zanechala v těsném závěsu drama Únos a dále filmy Expres z Norimberka, Vstanou noví bojovníci, Větrná hora, Druhá směna, Šachta pohřbených idejí, Dnes večer všechno skončí, Ztracená stopa a Severní přístav.2 Zatímco první série filmů vykazuje jako jednotící prvek vztah člověka k práci na různých úrovních a v různých časových obdobích jak v komediální poloze, tak i dramatické, v druhé sérii převládá téma špionáže a subžánr dobrodružného filmu. Na základě četných ohlasů vychází, coby třetí titul, hudební spektákl Zítra se bude tančit všude opět v režii Vladimíra Vlčka, následovaný výše zmíněnou Nevěrou.

Setkání první – Botostroj

Snímek Botostroj můžeme bez jakýchkoliv pochyb označit za jeden z nejhorších českých filmů vůbec. Jedná se o značně zkreslenou historii jednoho nejmenovaného prvorepublikového koncernu, ovšem jen naprostý ignorant by nepostřehl, že si filmoví tvůrci včetně autora literární předlohy Svatopluka Turka a zároveň jednoho ze spoluscenáristů chtěli vyrovnat účty s tzv. batismem, a potažmo tak s kapitalistickým způsobem výroby v obecnější rovině.

Svým způsobem se zfilmování Botostroje stalo jedinečným případem v celé zestátněné kinematografii. Jeho realizace trvala osm let (první dramaturgický posudek nese datování z roku 1946 a původně projevil o tuto látku zájem režisér Jiří Weiss), než se uskutečnila premiéra snímku 24. září 1954. Na tomto filmu měl být demonstrován boj dělnické třídy proti kapitalistickým vykořisťovatelům a ukázána potenciální síla komunistické strany v boji o lepší zítřky. Navzdory tomu, že právě tyto zásahy byly uměle naroubovány do původní knižní předlohy z počátku třicátých let, vedoucí ke zcela nové, přepracované a rozšířené verzi původního literárního textu z roku 1955. Nepomohla ani spoluúčast sovětského režiséra Leonida Lukova coby odborného poradce při realizaci filmu, scénář byl několikrát přepisován, původně oslovení herci odmítali účast atd.

Režisér K. M. Walló naprosto nezvládl základní režijní kroky, většina scén působí téměř jako z počátečního období němého filmu. Jednotlivé sekvence nejsou do sebe navzájem funkčně zakomponovány a spíše připomínají leporelo fotografií z dob dělnických masových hnutí. Filmová adaptace Botostroje se ukázala jako naprosté fiasko. Byla dílem scenáristického i filmového diletantství, nejhrubším obrazem stranickosti, ideovosti a aktuálnosti ve filmovém díle.3

Setkání druhé – Rudá záře nad Kladnem

Film Rudá záře nad Kladnem taktéž spadá do oblasti historizujících filmů, podobně jako předchozí snímek, a rovněž se jedná o literární adaptaci, tentokrát románu z revoluční trilogie Antonína Zápotockého. Nejdříve byl realizován její první díl Vstanou noví bojovníci (1950) v režii Jiřího Weisse. Film se v době svého vzniku setkal s chválou ze všech stran a dostalo se mu jen dílčích výtek; obecně můžeme tvrdit, že se v tomto případě jedná o filmařsky velmi zdařilé dílo.

Problémy nastaly s realizací druhého dílu Bouřlivý rok, který navzdory vypracování literárního scénáře nakonec nebyl vůbec realizován, a s realizací třetího dílu Rudá záře nad Kladnem režisérem Vladimírem Vlčkem, jehož dokončení bylo vážně ohroženo (o látku původně požádal znovu Weiss, dokonce nějakou dobu figurovalo jeho jméno v tematických plánech jak v kolonce scénář, tak režie). Zasáhnout musel samotný autor předlohy, tehdejší soudruh prezident Zápotocký. Na tento film myslel Vlček již v průběhu natáčení svého debutu Zítra se bude tančit všude v dubnu roku 1951. Dokonce si vypracoval šestnáctistránkovou synopsi, aniž by tušil, že bude pověřen vypracováním jak literárního scénáře, tak režií filmu.

Po prvních scenáristických nezdarech bylo Vlčkovi posléze doporučeno, aby scénář přepracoval v co nejkratší době za spolupráce zkušených filmových pracovníků a spisovatelů s tím, že natáčení by měl zahájit až po definitivním schválení scénáře. Panovala obava, že by Vlčkovy neuvážené kroky překročily stanovený rozpočet osmi miliónů korun, jelikož realizace se dočkala až osmá verze scénáře (pod první verzí byl podepsán Jan Drda). Dobová kritika konstatovala, že se tvůrcům nepodařilo dosáhnout účinnosti románové předlohy, nezakomponovali všechny tři vrstvy románu a scény postrádaly revoluční podtext. Samotný Zápotocký se proti takové kritice ohradil s poukazem na to, že nelze mít ve filmu vše jako v knize, že nechtěl, aby byl film příliš heroickým, neboť by to mohlo odradit návštěvníky kin.4

Setkání třetí – Zítra se bude tančit všude

Celovečerní debut Vladimíra Vlčka Zítra se bude tančit všude (premiéra se konala dne 24. října 1952), trojlístku autorů Vlčka samotného, Pavla Kohouta a Boženy Šochové, svým tematickým zaměřením pokryl dobovou poptávku po hudební veselohře, která by optimistickým způsobem ukazovala „vývoj, poslání a politicko-výchovný smysl mládežnického souboru, který tancem a písní bojuje za mír a vyjadřuje životní radost rodícího se nového člověka“5. I tato látka prošla několikakolovým schvalovacím řízením, během nějž autoři zapracovávali dílčí připomínky dramaturgických orgánů (jmenovitě Filmové rady a Kolektivního vedení ústřední dramaturgie), které se týkaly základního dějového příběhu, ale taktéž vykreslení postavy mladíka Rudy či zapracování folkloristických motivů (např. popud sovětských umělců k založení Národopisného souboru)6. Konečným výsledkem je prapodivný muzikálový spektákl zkřížený s dobově proklamativní dikcí o životních cílech a náplni československé mládeže, oné nové směny budovaného socialistického zřízení, nevyhýbající se prostřednictvím barevných pohyblivých obrazů vedle folklorismu i otázce světového míru a atomové hrozby ze zemí imperialistického tábora. Pokud Botostroj snese označení nejhorší film tohoto období, tak snímek Zítra se bude tančit všude by mohl věnčit titul nejúmornější film, který ze svých diváků vysaje poslední kapku životního optimismu.

Na závěr ještě slovo k doprovodné složce všech tří disků. Každý film je vybaven poměrně rozsáhlým a zdařilým bonusovým materiálem, kde kromě fotosek a plakátů nalezneme rovněž medailonky jak tvůrců filmů, tak i vybraných hereckých představitelů včetně tzv. úvodních slov a anotací. U všech tří filmů autoři edice rovněž připojili Slovo k historii socialistického filmu, které až na pár marginálních nepřesností uvádí nepoučeného diváka do dobového kontextu. Malou výtku by si snad zasloužil materiál Obraz hospodářské krize v českém filmu 1930-1960, který je připojen k DVD Botostroj, kde jsou do výčtu filmů zobrazujících tuto krizi zahrnuty i snímky, které se během ní neodehrávají, neboť časovým zasazením svých příběhů se odehrávají ještě před rokem 1929.

V každém případě lze edici bez nadsázky jen radostně uvítat a popřát jejím autorům dostatečnou a stále se rozšiřující základnu diváckých konzumentů těchto vskutku vydatných filmových soust.


Botostroj
Režie: K. M. Walló
Scénář: T. Svatopluk, Otakar Vávra, K. M. Walló
Kamera: Julius Vegricht
Hudba: Jan Kapr
Hrají: Vítězslav Vejražka, Vilém Besser, Eva Kubešová, Marie Vášová, Zdeněk Řehoř, Oldřich Vykypěl, Ota Sklenčka, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fialová a další
Československo, 1954, 91 min.
DVD: Levné knihy 7/2009

Rudá záře nad Kladnem
Režie: Vladimír Vlček
Scénář: Vladimír Vlček
Kamera: Jan Stallich
Hudba: Ludvík Podéšť
Hrají: Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabiánová, Vilém Besser, Jaroslav Vojta a další
Československo, 1955, 82 min.
DVD: Levné knihy 12/2009

Zítra se bude tančit všude
Režie: Vladimír Vlček
Scénář: Pavel Kohout, Vladimír Vlček, Božena Šochová
Kamera: Václav Huňka
Hudba: Ludvík Podéšť
Hrají: Zdeněk Buchvaldek, Jiří Vala, Stanislav Remunda, Marie Kubešová, Jiří Adamíra, Jitka Frantová, Miloš Nesvadba, Marcela Martínková, Pavel Šmok, Ludmila Vendlová a další
Československo, 1952, 104 min.

1 Ankety se zúčastnilo celkem 630 hlasujících. Viz http://www.filmy-patri-lidu.cz/onas.

2 Ankety se zúčastnilo celkem 392 hlasujících. Tamtéž.

3 Viz Šefraná, Věra Adina: Praxe filmových adaptací pod dohledem ideologie. Diplomová práce, Filozofická fakulta UP Olomouc. Olomouc 2007, s. 93-98.

4 Tamtéž, s. 75-77.

5 Národní archiv Praha, archiv Ústavu dějin KSČ v Praze, fond 19/7, a. j. 671/2, Tematický plán studia uměleckých filmů Barrandov – Hostivař na rok 1952, s. 9.

6 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 670/1, Zápisy Filmové rady 1950-1951, s. 1.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 19

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru