Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Hollywood obscénní

Hollywood obscénní

2x RECENZE DVD: Láska mezi umělci (Režie: Ernst Lubitsch) a Kleopatra (Režie: Cecil B. DeMille) – MILAN HAIN –

Tzv. Produkční kodex, soubor pravidel omezujících zobrazování zločinu, násilí a obscenity, byl hollywoodskými studii přijat již v průběhu roku 1930. Přesto byl jeho vliv v prvních letech značně omezený – nedokázal například zabránit uvedení snímků Nebezpečná rusovláska (Red-Headed Woman, 1932) a Baby Face (1933), v nichž si postavy atraktivních žen (Jean Harlow, resp. Barbara Stanwyck) plní sny o luxusu a vyšším společenském statusu prostřednictvím otevřené promiskuity. Komedie úspěšné herečky a dramatičky Mae West She Done Him Wrong a I’m No Angel (obě 1933) zase dráždily explicitními zmínkami o sexu a vztazích s muži. Až v létě 1934 – mimo jiné i na nátlak katolické Ligy slušnosti, která v některých amerických městech začala bojkotovat filmy glorifikující násilí či promiskuitu – došlo ke zpřísnění Produkčního kodexu a ke zřízení úřadu Production Code Administration, který jej měl pod vedením Josepha Breena uvádět v praxi. Předkodexové (pre-code) období, respektive léta 1930-1934, kdy kodex sice existoval, ale nebyl zcela prosazován, dobře demonstruje snímek Ernsta Lubitsche Láska mezi umělci vydaný v září na DVD v rámci Platinové edice Magicboxu. Historický spektákl Kleopatra Cecila B. DeMilla je pak do jisté míry anomálií – snímkem uvedeným po zřízení Breenova úřadu a opatřeným cenzurním osvědčením (pořadové číslo 80), jenž však reflektuje spíše uvolněnější mravy předcházejících let.

Zapomeňme na sex.“

Láska mezi umělci, volně inspirovaná divadelní hrou Noela Cowarda, dodnes překvapuje svobodomyslným pojetím partnerských vztahů. Malířka Gilda (Miriam Hopkins) se ve vlaku jedoucím z Francouzské riviéry do Paříže setkává s Tomem (Fredric March) a Georgem (Gary Cooper), kteří se rovněž živí jako umělci (nebo se o to alespoň pokoušejí). S oběma si začne románek a stane se jejich múzou a kritičkou. Aby zůstalo přátelství neohrožené, uzavře trojice džentlmenskou dohodu – zapomenou na sex a vzájemnou náklonnost budou udržovat pouze v platonické rovině. Když je však Tom odvolán do Londýna, aby se zúčastnil dramatizace jedné ze svých her, Gilda s Georgem dohodu poruší. Zdrcený Tom se po čase vrací do Paříže, kde se v Georgeově nepřítomnosti intimně sblíží s Gildou. Ta se rozhodne ochránit přátelství obou mužů tak, že od nich uteče a vezme si nudného reklamního agenta Plunketta (Edward Everett Horton). Tom a George však bez Gildy nevydrží – navštíví jeden z Plunkettových večírků a Gildu si odvedou s sebou. V závěrečném záběru vidíme znovuustanovení milostné trojice dvojitým polibkem.

Svobodomyslnost Lubitschova snímku se projevuje minimálně ve třech rovinách. Láska mezi umělci záměrně převrací genderové stereotypy tím, že jako promiskuitní vykresluje ženu. Gilda si je toho sama vědoma, když říká: „Přihodilo se mi to, co se většinou stává mužům.“ Dále snímek obhajuje milostnou trojici jako akceptovatelnou formu partnerského soužití. Dvojicím Gilda-George a Gilda-Tom vždy nějaký element k životaschopnosti chybí. Pouze jako trojice mohou Gilda, Tom a George dosáhnout spokojenosti. V neposlední řadě Láska mezi umělci odkazuje k sexu a intimitě explicitně prostřednictvím dialogů. Scénář Bena Hechta obsahuje výrazy jako „milovat se“, „sex“ nebo „první meta“ (v souvislosti s partnerským sbližováním), které zcela jasně a přímo pojmenovávají povahu vztahů.

Láska mezi umělci jakožto příklad snímku z Lubitschova vrcholného období oplývá kvalitami, které s režisérem obvykle spojujeme: s dráždivou upřímností pohlíží na vztahy mezi mužem (v tomto případě muži) a ženou; využívá chemie mezi pečlivě vybranými hereckými představiteli; spojuje evropskou a americkou sensibilitu; a uplatňuje sofistikovaný humor, který na sebe samoúčelně neupozorňuje. „Lubitsch touch“ ve vší své jednoduché dokonalosti.

Ženy by měly být hračkami velkých mužů. Sluší to oběma.“

Kleopatra Cecila B. DeMilla dosahuje svých cílů pomocí zcela odlišných prostředků. Zatímco Lubitschův přístup zdobí střídmost a zdrženlivost, pro DeMilla je typická opulentnost a exces. I sexuální náboj má v obou filmech rozdílné příčiny. V Lásce mezi umělci vychází z dynamiky vztahů mezi hlavními postavami, v Kleopatře je důsledkem odvážných kostýmů a svůdných póz titulní hrdinky. Dějová linie je dostatečně přímočará a i českému divákovi notoricky známá: egyptská královna Kleopatra (Claudette Colbert) se prostřednictvím neodolatelného šarmu a sexuality snaží zachránit svou zemi před Římany. Nejprve svádí Caesara (Warren William), po jeho smrti soustředí pozornost na Marca Antonia (Henry Wilcoxon). Nakonec však ztroskotá na sexuálně chladném a neoblomném Octavianovi (Ian Keith). Pro DeMilla je příběh pouze záminkou pro velkolepé atrakce, kterými jsou nejen davové scény v okázalých kulisách (příjezd Kleopatry a Caesara do Říma, setkání Marca Antonia a Kleopatry), ale také honosné a odvážné kostýmy ústřední protagonistky v podání Claudette Colbert, které často zakrývají jen to nejnutnější (podprsenka ze šperků; průhledné šaty s odhaleným dekoltem apod.). Politika dostává formu sexuální hry: svádění je pro budoucnost země důležitější než formální vyjednávání či bitvy (alespoň do příchodu sexuálně imunního Octaviana). Pozoruhodné ovšem je, že Kleopatřiny vztahy nejprve k Caesarovi a později k Marcu Antoniovi nejsou definovány pouze zištností, ale také skutečnou vášní. „Již nejsem královna. Jsem žena“, říká v jedné scéně Kleopatra.

Snímek vděčí za svou působivost zejména DeMillově citu pro velkolepost, oscarové kameře Victora Milnera a výkonu Claudette Colbert, pro kterou byl rok 1934 zlomový: zahrála si hned ve třech snímcích nominovaných na Oscara v hlavní kategorii. Vedle Kleopatry se jednalo o melodrama Johna M. Stahla Imitation of Life a slavnou screwball komedii Franka Capry Stalo se jedné noci, za níž sama získala svou jedinou Cenu Akademie. Její výkon v Kleopatře, ač nepatří mezi nejkomplexnější v její filmografii, je pro DeMillův snímek natolik určující, že s přehledem zastiňuje všechny mužské kolegy.

Snímky vychází na DVD s českou podporou bez jakékoliv bonusové výbavy. V obou případech je však samo vydání filmů podstatnější než potenciální nadstandard v podobě bonusů. Jen škoda občasných lapsů v překladu, které ubližují zejména vytříbeným dialogům Lásky mezi umělci. Například výraz „policeman’s benefit ball“ je přeložen jako „benefice za policejní míč.“ Replika „I could have enclosed some small-pox germs easily“ je nepochopitelně přeložena jako „mohl jsem si ti tam na vše stěžovat“, čímž je „zabit“ i následující vtip, když si Tom s Georgem připíjejí na „small-pox germs. In Latin Variola Cocci.“

Design for Living
Režie: Ernst Lubitsch
Scénář: Ben Hecht, podle hry Noela Cowarda
Kamera: Victor Milner
Střih: Frances Marsh
Hudba: John Leipold
Hrají: Gary Cooper, Fredric March, Miriam Hopkins, Edward Everett Horton a další
USA, 1933, 88 min.
Premiéra filmu: 29. prosince 1933
Paramount Pictures
DVD
V prodeji od: 1. září 2010
Obrazový formát: 4:3
Zvukový formát: anglicky 2.0
Titulky: české
Vydal Magicbox (cena: 299,-)

Cleopatra
Režie: Cecil B. DeMille
Scénář: Waldemar Young, Vincent Lawrence
Kamera: Victor Milner
Střih: Anne Bauchens
Hudba: Rudolph G. Kopp
Hrají: Claudette Colbert, Warren William, Henry Wilcoxon, Ian Keith a další
USA, 1934, 98 min.
Premiéra filmu: 5. října 1934
Paramount Pictures
DVD
V prodeji od: 1. září 2010
Obrazový formát: 4:3
Zvukový formát: anglicky 2.0
Titulky: české
Vydal Magicbox (cena: 299,-)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 129

Komentáře (2)

  • Milan Hain

    Milan Hain

    Toho jsem si, přiznám se, ani nevšiml. Díky za doplnění.

  • Profilový obrázek

    Markéta Nedvědová

    Bohužel lapsy se netýkají jen překladu titulků, ale speciálně Kleopatru postihl tento zásadní renonc i v anotaci: „Kleopatra nabízí velkolepou podívanou, dokonalé kulisy a neodolatelný herecký patos, kterým se snímek blíží spíše Melrose Place než lekci z historie.“ Na to je slovo nevkus málo :(

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru