Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Sbližování kultur

Sbližování kultur

40. číslo – TÉMA – LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA

Argentinský filmový kritik a milovník českého filmu Pablo De Vita byl poradcem letošní filmové sekce Nový latinskoamerický film.

Zdroj: LFŠ

Jak jste se dostal ke spolupráci s Letní filmovou školou?

Vždycky mě zajímala česká kultura a český film. Už od malička jsem v Buenos Aires chodil na české filmy, např. na filmy pro děti od Karla Kachyni, filmy od Vojtěcha Jasného, Jiřího Trnky a všechno jsem si to samozřejmě uchoval ve vzpomínkách. Když jsem se stal filmovým kritikem, poznal jsem také řadu českých režisérů, kteří přijeli do Argentiny (Věra Chytilová, Jana Boková, Saša Gedeon). A všichni mě posílali dělat s nimi rozhovory, protože já jsem ty jejich filmy znal. Bylo to pro ně totiž výhodné, protože argentinští filmoví kritici neznají české filmy a ptají se pořád na ty samé otázky… „Tak, o čem byl vlastně váš film?“ Dvakrát, třikrát, čtyřikrát…A pak jsem přijel poprvé do České republiky, navštívil jsem v Praze argentinskou ambasádu a šel jsem za vaším velvyslancem, abych mu řekl, že musím najít způsob, jak by se k sobě mohly argentinská a česká kinematografie přiblížit. Aby šly argentinské filmy do Čech a české do Argentiny. Celý ten rozhovor probíhal velice formálně, takže to nakonec působilo velice legračně. Byl to zároveň poslední den mého pobytu v Praze. Přes e-mail jsem kontaktoval Davida Čeňka a sdělil mu můj záměr s tím, že je to můj poslední den v ČR a že už bohužel nemám čas. On mi také velice formálně odepsal. Uběhl rok, začali jsme si zase psát a Davida napadlo, že by se mohlo naprogramovat něco z nového argentinského filmu a že bychom mohli udělat něco z nového latinskoamerického filmu.

V sekci Nového latinskoamerického filmu jste spolupracoval jako poradce. V čem tato funkce spočívá? Co je její náplní? Jak probíhá váš pracovní den na LFŠ?

Když David přišel s nápadem, udělat ten nový latinskoamerický film, strávili jsme nejdřív hodně času tím, že jsme se snažili si vyjasnit, které filmy do tohoto cyklu chceme a které už ne. Vyčlenili jsme si zhruba čtyři skupiny témat, kterým jsme se chtěli věnovat (např. nezávislý film, komerční film apod.). Vešlo se tam asi čtyřicet, padesát filmů. Pak jsme tam měli nějaké filmy, které byly určitým způsobem propojeny s Českou republikou. Buď svou tematikou, nebo např. tím, že režisér byl Čech. Také tam byly komerčně velmi úspěšné filmy, které měly úspěch u diváků v Argentině. A jedna skupina byly skutečně ty zásadní filmy, kterým my říkáme nový latinskoamerický film. Davidovi se líbil ten poslední seznam a tak jsme začali redukovat všechny filmy. Vyřadili jsme např. takové filmy, o kterých jsme věděli, že už v ČR běžely a vybrali jsme zase ty, které jsou naprosto zásadní pro pochopení tohoto proudu. A tak vlastně vznikl program.

Je nějaký host nebo film, který není v letošním programu LFŠ bloku Nový latinskoamerický film a rád byste ho tam viděl?

Myslím, že není, protože už od začátku jsem chtěl hlavně Lisandra Alonsa a Davidovi se ten nápad také zamlouval. Napsal jsem Lisandrovi, jestli by se nechtěl zúčastnit českého filmového festivalu v Uherském Hradišti a zašli jsme na kafe. On se mě zeptal, kde se nachází Uherské Hradiště, a tak jsem mu to musel vysvětlit z toho mála, co jsem věděl. On mi řekl, že si to napíše, a najde si to na googlu. Našel si stránky festivalu a přišlo mu to jako dobrý nápad. Chtěli jsme udělat retrospektivu jeho filmů a on měl velkou chuť to realizovat. Takže se nám vlastně podařilo realizovat všechno, co jsme chtěli. Což je vlastně to nejtěžší v Latinské Americe. My totiž nemáme zákony, takže i když se něco domluví, ne vždy se to potom kvůli nejrůznějším problémům realizuje. A také nejsme tolik formální.

Liší se argentinské filmové festivaly nějak od těch českých? Např. programovou skladbou, návštěvností, finančním zázemím nebo mediální podporou?

Podle těch festivalů, co znám, musím říct, že není možné je srovnat. Tady je velmi homogenní program. Na argentinských festivalech to nebývá tak, jako tady, kde je program rozdělen do několika částí a každá sekce má svého garanta a zároveň to všechno funguje jako celek. V Argentině se všechny festivaly snaží dělat, co mohu, aby se vůbec mohly uskutečnit. Spíše rozhodují podle finančních možností. Další velký problém je, že skoro každý host musí minimálně dvacet hodin cestovat, aby se tam dostal. Dalším rozdílem je např. publikum. Tady v Uherském Hradišti je mladé publikum. Podobně mladé publikum chodí třeba i na Mezinárodní festival nezávislého filmu v Buenos Aires (BAFICI). Ale je to festival, který probíhá ve velikém městě. Nemá žádná letní kina. Projekce probíhají ve velkých kinosálech. Návštěvníky jsou obvykle mladí lidé, i když ale samotný program není koncipován pro mladé publikum. A má úplně jiná kritéria nasazování filmů, než má tento festival. Asi největší chybou je, že se snaží působit jako nezávislý festival (BAFICI poz. red.), i když předává ceny. Takže vlastně působí strašně nevyrovnaně. Tento problém Letní filmová škola nemá. Jednotlivé sekce mezi sebou nesoupeří a to je skvělé. My vlastně v Argentině nemáme žádný festival, který by se LFŠ podobal. Máme vlastně jen jeden letní festival, odehrávající se u moře – Mezinárodní filmový festival Mar del Plata.

Jana Jedličková

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 77

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru