Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » True Blue

True Blue

RECENZE: Avatar (režie: James Cameron, 2009) – EDA SPÁČIL –

Avatar už není jen film, je to událost, společenské téma. Každý o něm slyšel, každý druhý ho viděl, noviny nás i měsíc po premiéře zásobují přihlouplými články typu „Cameron patří za mříže“1 nebo „Avatar může způsobit smrt“2. Koncem ledna tržby dohánějí úspěch Titaniku, kina jsou pořád plná (jen si zkuste sehnat slušné místo v Imaxu), film byl oceněn Zlatými glóby za režii i nejlepší drama. Čekají nás vlastně už jen ti Oscaři, „oficiální“ potvrzení zjevného faktu, že James Cameron je znovu nebo spíš stále králem filmového světa.

Když pominu dokumenty o podmořském světě, Cameron točí pouze žánrové snímky podle vlastních scénářů. Po prvním Terminátorovi taky natáčí už jen filmy velké a drahé (i kdyby to měl být remake francouzské komedie). Na rozdíl od některých megaprodukcí (které jsou buď tunelovány nebo je většina rozpočtu investována do marketingu) jsou ovšem na jeho snímcích vložené peníze vidět. Je zbytečné zmiňovat revolučnost speciálních efektů Terminátora 2 (triků, co jsou vidět) nebo Titaniku (kde naopak technologie posiluje dojem autentické minulosti). Cameron je vzděláním fyzik a znalost techniky a technologií mu (stejně jako třeba kdysi Hitchcockovi) dovoluje točit filmy podle svých vizí. Velikost produkce jej ovšem nikdy neovládne. Cameronovy filmy nejsou efektní pro efekt sám, hrdinové se v nich neztrácejí pod přílivem spektakulárních scén. Postavy a jejich vztahy jsou vždy zajímavé a přesvědčivé. Navíc Camerona musí třeba takové feministky prostě milovat. Každý jeho film má silnou hrdinku, která rozhodně není jen hlavnímu hrdinovi na ozdobu. Sarah Connor nebo Ellen Ripley jsou už dávno ikonami moderní pop kultury, ale ani ženské postavy v Propasti, Pravdivých lžích nebo Titaniku nezůstávají sedět v koutě. Avatar v tomto trendu samozřejmě pokračuje.

Jestli má Avatar nějaké slabé místo, může jím být jen příběh. Velkofilmy s nezveřejněným rozpočtem (kdysi uváděných 300 milionů dolarů, méně to nejspíš nebude) nemohou mít příliš komplikovanou zápletku a být moc temné či myšlenkově ambiciozní, to je z logiky nebo spíš ekonomiky věci pochopitelné (a Cameron už se v tomto ohledu jednou spálil se Zvláštními dny jeho bývalé manželky Kathryn Bigelow, ke kterým napsal scénář a produkoval jej). Co mi jako divákovi milujícímu dobře a chytře odvyprávěné filmy při první projekci chybělo, je pocit překvapení, nejistoty, co bude dál. Záleží jen na vás, jestli budete považovat příběh Avatara považovat za archetypální nebo klišovitý, ale skutečnost je taková, že asi všechny dějové prvky jsme už někde viděli – ať už je to Pocahontas, Tanec s vlky, Matrix či Pán prstenů a další. Zatímco u Titaniku se podobný přístup dal úspěšně omlouvat nutností držet se rámcově reality (ta loď se prostě na konci musela potopit), i příběh lidského hrdiny, který se spřátelí s obyvateli vzdálené planety a poté je vede v bitvě proti vlastní rase, je překvapivě čitelný od prvních minut. V čem spočívá mimořádnost Cameronovy monstrprodukce je také to, že nejpozději od druhé projekce vám to nejspíš vadit vůbec nebude. A že si dáte Avatara i podruhé je velmi pravděpodobné.

Pandora, planeta, kde se hlavní hrdina fyzicky i v podobě avatara ocitne, je rozhodně jedním z hlavním trumfů filmu. Režisér s pomocí svých výtvarníků, designerů a odborníků na speciální efekty vytvořil svět plný nových živočišných druhů, v jehož existenci uvěříte a kam se budete rádi vracet. Když hrdina poprvé prchá džunglí před rozzuřenou obří příšerou, vzpomněl jsem si na Jacksonova King Konga a podobnou, díky nedotaženým trikům ovšem zdaleka ne tolik přesvědčivou scénu. A tak je tomu na Pandoře se vším. Na rozdíl od toho, co jste dosud v kině kdy viděli, působí opravdu reálně. Po celou dobu. Dosažení dojmu, že „jste tam“, je ovšem jen základ, na kterém je celý film vystavěn.

Postavy jsou napsány a rozestavěny velmi očekávaně – hrdina sympatický správňák, rázná ale dobrosrdečná vědkyně, drsňácká pilotka, princezna, která nejdřív hrdinu nesnáší, zlo v podobě zeleného mozku – prostě žánrový second hand. Zajímavě namíchané obsazení plné neokoukaných tváří (plus ikonická Sigourney Weaver) ovšem funguje naprosto báječně a hrdiny si zamilujete stejně rychle a lehce jako budete nenávidět hlavního padoucha. Na další snímky Sama Worthingtona, Zoe Saldany i Stephena Langa si budu dávat pozor.

Bez ohledu na všechny triky si zvýšenou pozornost určitě zaslouží i Cameronova režie, která oponuje trendům, kdy blockbustery musejí být točeny ve videoklipovém stylu (řekl někdo Michael Bay?), kde se stříhá desetkrát do sekundy, protože jinak se prý mládež nudí. Celý snímek plyne velmi svižně i přestože Železný Jim používá na dnešní dobu opravdu nezvykle dlouhé záběry (proti takovému trendu bych rozhodně nic nenamítal). Akce je oproti drtivé většině současných filmů krásně přehledná a v klíčových momentech dochází na Cameronovy klasické zpomalovačky, emocionálně dochucující už tak dechberoucí scény. Nenapadá mě jiný současný režisér, jehož zpomalené záběry by byly tak funkční a cool. Nemůžu nezmínit, že i v tak opulentní podívané je spousta scén vyloženě poetických, mezi které se rozhodně řadí třeba létání na „dracích“. Podobně lahodné rovnováhy intimních a akčních sekvencí se u běžného trikového popkornu opravdu nedočkáte.

Doposud jsem nezmínil 3D a není to náhodou. Třetí rozměr jen vylepšuje, podtrhuje výtečně natočený snímek, který funguje i v „ploché“ podobě. Nabudete uhýbat před na vás se řítícími vesmírnými loděmi či šípy, tak laciné triky režisér nepotřebuje. Je jen úsměvné, že právě tohle je předmětem výtek některých diváků. Co už kvalitu zážitku opravdu vylepší, je velikost plátna. A proto mohu jen doporučit zážitek v IMAXu. Čelist vám bude skutečně padat o něco víc než v běžném multikině. Pokud jste náhodou ještě Avatara neviděli, bežte okamžitě do kina. Píše se tam právě nová kapitola filmové historie.a vy budete moct vyprávět vnoučatům, že jste u toho byli.

P.S. Někteří recenzenti (či nejmenované české postarší deníkářky) vidí Avatara spíš v zelené než modré barvě. Je to film určitě enviromentálně uvědomělý, ale násilně do nás netlačí žádné politické ani jiné proklamace. Stejně tak odkazy na historii Indiánů, Vietnam či 11. září z filmu netrčí, ale jsou jeho pevnou součástí.

Avatar

Scénář a režie: James Cameron

Kamera: Mauro Fiore

Střih: James Cameron, John Refoua, Stephen E. Revkin

Hudba: James Horner

Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Stephen Lang a další

USA, 2009, 163 min.


1 http://www.ct24.cz/svet/77749-cameron-patri-kvuli-avataru-za-mrize-volaji-petrohradsti-komuniste/

2 http://kultura.idnes.cz/cameronuv-avatar-muze-zpusobit-smrt-tchajwanske-kino-hlasi-obet-phg-/filmvideo.asp?c=A100119_121736_filmvideo_tt

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 17

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru