Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Verhoeven Reloaded

Verhoeven Reloaded

TÉMA: Verhoeven Reloaded – EDA SPÁČIL –

Úchyl a provokatér. To je charakteristika, kterou najdete ve většině komentářů a recenzí k filmům Paula Verhoevena. Faktem je, že jeho snímky nejsou „normální“ v tom smyslu, že vždycky překračují určité standardy, pravidla a očekávání, která máme s pohyblivými obrázky spojeny. Pokaždé přijde s něčím, co „běžného“ diváka překvapí, znejistí a dovede k pocitu, že „tohle se přece v normálním filmu nedělá“. Není to zdaleka jen notoricky známá kalhotekprostá roznožka Sharon StoneZákladním instinktu. A ani Verhoevenovy sci-fi podívané, které tvoří větší část jeho hollywoodského filmového portfolia, se nedrží zkrátka. Někdy jde o provokaci podobně lacinou a senzační (což jí neubírá na působivosti), jindy o chytrou a mazanou. Jako filmožrout, co na RoboCopovi či Total Recallu vyrůstal, jsem se rád znovu ponořil do světa plného kyberpolicajtů, mutantů, obřích brouků, neviditelných vědců a dalších potvor, abych věrným čtenářům 25fps podal zprávu o tom, jestli dětské a teenagerovské nadšení odnesla voda nebo v tomhle případě spíš potoky filmové krve.

RoboCop (1987)

Co (ne)musíte vidět: fašírka z lidských těl

Verhoevenův první hollywoodský sci-fi počin působí na první pohled jako extrémně násilné sci-fi béčko se spoustou cynického humoru a parádním plechovým hrdinou v hlavní roli. Je to snad zdůrazněná krvavost, která maskuje, o jak rafinovaný počin ve skutečnosti jde.

Příběh detroitského policisty Murphyho, který je zločinci zabit a poté vědci vzkříšen v podobě kybernetického ochránce práva, jenž postupně nabývá vědomí své předešlé existence, není totiž jediná dějová a významová linie filmu. Hrdinův úděl je přímým důsledkem konkurenčního boje uvnitř megakorporace OCP (Omni Consumer Products), která se kromě provozování městské policie (!!!) a dalších aktivit zabývá také vývojem nového typu zbraní. Tato společnost je ovšem zároveň napojena na svět zločinu, který má potlačovat. Uzavírá se tak začarovaný kruh, jehož obětí se stávají běžní lidé typu Murphyho.

Verhoeven údajně poctivě nastudoval Ramba, aby dodal svému filmu potřebný drajv. Možná proto se zálibou ulpívá na rozstřílených tělech a dalších detailech brutálního násilí. Je ovšem skutečností, že dnes je film většinou dostupný už v režisérem dodatečně upravené verzi, do kin šel v krotší podobě. Je jen na vás, jestli budete brát vážně Verhoevenovu interpretaci Murphyho jako Ježíše, nebo chcete dumat o nadčlověku s kovovou tělesnou schránkou, rozčilovat se nad korporátní Amerikou, vysmívat se médiím s úsměvem referujícím o tragédiích a bavícím diváky nadmíru stupidními sitcomy, nebo si jen tak nezávazně užívat víc než zručně natočené akční sci-fi. Triková stránka (mám tím zejména na mysli stop-motion animaci robota Ed 209) může být dnes trochu k smíchu, ale jinak je RoboCop snímkem vzácně nadčasovým.

Total Recall (1990)

Co (ne)musíte vidět: mutanti všeho druhu, explodující oči, utržené ruce a spousta dalších lahůdek

Schwarzenegger si prý po zhlédnutí RoboCopa sám vybral Verhoevena jako režiséra adaptace povídky klasika sci-fi Philipa K. Dicka Zapamatujeme si to za vás se slevou (We Can Remember It for You Wholesale). Pokusů o převedení zmíněné povídky na plátno bylo během osmdesátých let několik, k vážným zájemcům patřil mimo jiné David Cronenberg, ovšem jeho scénář byl prý paradoxně příliš v duchu předlohy, čti málo akční a velkofilmově nerozmáchlý.

Hlavní hrdina Douglas Quaid si nechá ve společnosti Recall implantovat vzpomínku na dobrodružnou dovolenou na Marsu, v níž vystupuje jako tajný agent. To vyústí v boj o život, identitu a hádání, jestli právě prožívá implantované dobrodružství, nebo je opravdový tajný agent, kterému byla jeho paměť dříve vymazána. Kromě toho dojde i na osvobozování v útlaku žijících mutantů a okysličení atmosféry celé planety, no znáte to.

Total Recall je občas označován jako „chytrá sci-fi“, což je poněkud ošidné tvrzení, protože jeho chytrost je omezena hlavně na spekulování hlavní postavy (a diváků), zda „sní či bdí“. Na rozdíl od RoboCopa jde „jen“ o velkolepou zábavu bez vyšších ambicí a jako taková funguje i dnes. Jedná se o jednu z posledních vysokorozpočtových produkcí, kde se ještě mohutně využívaly „ruční“ modely a ne nastupující počítačové triky, jejichž vlajková loď Terminátor 2 měla premiéru už o rok později.

Pravdou zůstává, že Sharon Stone nebyla nikdy krásnější a její božská mrcha je víc než solidní rozcvičkou před Základním instinktem. Verhoeven se opět nezdráhá přitlačit na násilí a brutalitě, ale člověku trošku přijde líto, že po podvratnosti a interpretační otevřenosti předchozího snímku není tentokrát ani stopa. O tom, že Total Recall zůstává nezapomenut, ale svědčí třeba i připomenutí postavy tříprsé prostitutky v právě běžící třetí řadě sitcomu Teorie Velkého třesku (The Big Bang Theory). Některé věci prostě z paměti nevymažete. Stejně tak já nezapomenu na násilně zcenzurovanou verzi snímku, která pravidelně běží na německých televizích a připravuje diváky o spoustu krásně nechutných detailů, s kterými si režisér tolik vyhrál.

Hvězdná pěchota (1997)

Co (ne)musíte vidět: utrhané ručičky i nožičky, vysáté mozky, brouk Mozkoun, velmi nápadně připomínající ženské pohlaví atd.

Po dvojici erotických kousků se Verhoeven vrací ke sci-fi zfilmováním klasického románu R. A. Heinleina Hvězdná pěchota. Adaptace významně měnící vyznění vážně se tvářící předlohy se ujal jeden ze dvou scenáristů RoboCopa Ed Neumeier, a stejně jako v případě policisty-kyborga jde o podívanou, pod jejímž povrchem se skrývá víc, než byste na první pohled řekli. Podle některých jde o film protiválečný, podle jiných o fašistický. Tak si vyberte.

Ocitáme se v budoucnosti, kdy „demokracie zklamala“ a nahradil ji poněkud fašistický režim, kdy si musíte odkroutit vojenskou službu, abyste nejen mohli volit, případně být voleni, ale také mohli studovat, získat povolení mít děti apod. Civilizaci začnou ohrožovat obří brouci, kteří jsou schopni se přesouvat vesmírem, a vojsko od nich dostává na frak. Hlavní hrdina Johnny se do armády přihlásí hlavně kvůli své dívce Carmen. Johnnyho však oddaně miluje jeho nejlepší kámoška Dizzy a Carmen to zase začíná nebezpečně táhnout k frajerskému Zanderovi. O emoce nebude nouze. A ještě jsou tu ti brouci. Zní to jako Beverly Hills 90210 ve vesmíru? A přesně to taky v Neumeierově a Verhoevenově pojetí Hvězdná pěchota je. Sucharský Heinlein se musel otáčet v hrobě. Dobře mu tak.

Dráždivá a odvážná kombinace soap opery pro teenagery, opravdu drsného válečného filmu, hardcore sci-fi s rozpočtem 100 milonů dolarů plného dokonalých triků a fašistické propagandy vás buď znechutí, nebo nadchne. Napadne vás, že kdyby Hitler vyhrál druhou světovou válku, něco takového by klidně mohla točit Leni Riefenstahl. Tvůrci nikdy otevřeně neřeknou: „Válka je vůl,“ žádná z hlavních postav o režimu nepochybuje, zabíjením brouků se evidentně všichni dobře baví. Stejně jako v RoboCopovi je děj traktován televizními šoty (tentrokrát zpravodajsko-propagandistickými) končícími pokaždé výzvou: „Chcete vědět víc?“ Všechno je vyhnané do takového extrému (nemusíte se zajímat o historii, abyste poznali, že symboly a uniformy se nápadně podobají těm nacistickým), že se jednoduše musíte smát, zároveň ve vás ale může klidně hlodat přesvědčení, že to Verhoeven možná myslí úplně vážně. Pro uklidnění v takovém případě doporučuji podávat jeho návrat na domácí půdu ve znamenité odbojářské Černé knize.

Muž bez stínu (2000)

Co (ne)musíte vidět: neviditelný muž si hraje s ňadrem spící ženy, neviditelný muž znásilňuje vnadnou sousedku atd.

Už od dob klasického Whaleova Neviditelného muže víme, že neviditelnost není dobrá pro vaše duševní zdraví. Muž bez stínu je vlhkým snem puberťáka, který fantazíruje, co všechno by se v neviditelné podobě dalo dělat. Těžko věřit, že jde o dílo více než šedesátiletého tvůrce.

Sama zápletka je průhledná, až skoro neviditelná. Hlavní hrdina je vědec, který v rámci vojenského projektu zneviditelňuje zvířata, nezvládá je ovšem ve zdraví přeměnit zpět. Když se mu to konečně podaří, rozhodne se vyzkoušet sérum na sobě. Přeměna zpět se ovšem nepodaří, muž v neviditelné podobě šílí, začíná znásilňovat a vraždit. Jeho kolegy čeká boj na život a na smrt.

Asi nejhůře kriticky přijímaný režisérův sci-fi snímek kazí hlavně posledních dvacet minut, které mění žánr, z působivého thrilleru se stává hororová naháněčka, kdy každá z tří hlavních postav má nejméně devět životů a zvedá se i po zjevně smrtících úderech (či dokonce upálení). Jinak jde o verhoevenovsky podvratnou podívanou, jejíž od začátku nepříliš sympatický, ale pro diváky akceptovatelný titulní hrdina se stává čím dál víc nepříčetný a nebezpečný. Triky od ILM jsou i po desíti letech stále úžasné a i nešťastný závěr dokazuje, jak zručný je Verhoeven režisér. Tvůrce se podílel jako výkonný producent i na mnohem lacinějším pokračování, které šlo rovnou do videodistribuce, a zmínku si snad ani nezaslouží.

Závěrem

Verhoevenovy hollywoodské filmy a sci-fi obzvlášť bývají někdy odsuzovány jako tupé, brutální a násilnické. Brutální a násilnické bezesporu jsou. Tupě se ovšem jen tváří. A pořád skvěle baví. Jsou dílem tvůrce jednak řemeslně mimořádně zručného, ale zároveň inteligentního, hravého a zdravě provokujícího. Je to hollywoodský popcorn, ale má osobitou příchuť. Verhoeven se nenechal továrnou na sci-fi sny semlít a za to si zaslouží být veleben.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 17

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru