Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Vymítač zombies

Vymítač zombies

RECENZE: Rec 2 (režie: Jaume Balagueró a Paco Plaza, 2009) – EDA SPÁČIL -

Na přelomu let 2007 a 2008 vtrhlo do kin téměř současně několik snímků využívajících nápadu tvůrců dnes už legendární Záhady Blair Witch. Ruční kamerou z pohledu hrdinů točené filmy, tvářící se jako autentické záznamy skutečně probíhajících událostí, osvěžily subžánr monstrfilmů (Monstrum z produkce J. J. Abramse) i zombie hororu v podání klasika George A. Romera (Deník mrtvých). Třetím byl další zombie kousek tentokrát od španělské režisérské dvojice Jaume Balagueró a Paco Plaza REC. Fanoušky po celém světě nadchl kombinací sugestivní tísnivé atmosféry plné děsu, vysokého tempa, úderné stopáže, fungujícího tajemna. A krve. Spousty krve.

Jednoduchý příběh televizní reportérky, jež se během noci, kterou má strávit natáčením výjezdů hasičské jednotky, ocitne s kameramanem v domě, kde vypukla nákaza měnící obyvatele v krvelačné bestie, se k zmíněné autenticky se tvářící formě dokonale hodil. Okoukané žánrové zvraty dostaly nový náboj, divák se stal intenzivněji součástí děje, prožíval hororové peklo spolu s hrdiny. Pověst znamenitého žánrového dílka se šířila rychle, protože do roka měl premiéru hollywoodský remake pod názvem Karanténa. Ten kopíroval originál prakticky „slovo od slova“ po stránce příběhu i filmařiny, což je možná nakonec ta lepší varianta předělávky než pochybné vylepšování, ale pro ty, co REC viděli, je samozřejmě úplně zbytečný. Na podzim 2009 mělo premiéru španělské pokračování, naštěstí v režii stejné autorské dvojice. Otázkou bylo, co se v něm bude odehrávat, protože pobíhání nahoru dolů po starém domě plném zombií bylo v jedničce vytěženo do poslední kapky krve. Nebo aspoň zdánlivě.

Děj prvního dílu končí v podkroví zmíněného domu, kde reportérka Angela najde spoustu starých záznamů týkajících se vymítání ďábla z jakési dívky. Ta se posléze objeví, zabije kameramana a v posledním záběru táhne na zemi ležící Angelu od kamery a začínají závěrečné titulky. Zhruba ve stejnou dobu se rozbíhá pokračování, kdy sledujeme členy speciální jednotky, která doprovází jistého muže z ministerstva zdravotnictví právě do onoho „nakaženého“ domu.

Pojetí sequelu může do značné míry připomenout způsob, jakým se James Cameron popasoval s pokračováním Scottova Vetřelce. Děj prvního dílu se víceméně zopakuje, změní se ale styl. Originál je postaven na postupné gradaci napětí, dvojka už se rozbíhá v adrenalinovém tempu a přidává na krvavosti a násilí až s comicsovou nadsázkou. Černočerný humor vyplývající z likvidace zuřivých nakažených si nezadá se škodolibostí ukončování existence zombies v Romerových snímcích. Politická korektnost je razantně vykázána za dveře ihned ze začátku, kdy je jednomu nebohému zombie-dítěti ustřelena jeho nebohá zombie-hlava. A ačkoliv to takto napsané nemusí vyznít, budete se smát.

Další potenciálně riskantní změnou oproti prvnímu dílu bylo i rozšíření mytologie a zároveň odhalení typu „nic není tak, jak jste si mysleli“. Jednou z Achillových pat mnohých pokračování úspěšných snímků je snaha tvůrců přesvědčit diváky, že měli všechny nové zvraty „vlastně vždycky“ vymyšlené. Tvůrci Rec 2 nám taktéž vysvětlí, že nejde o „běžnou“ nákazu, ale posedlost démonem, a záhadný muž, který celou akci v domě vede, je kněz snažící se najít krev první posedlé dívky, z níž by vytvořil protijed! Ano, přijde mi trochu podivné propojovat vymítání ďábla a chemii, ale na druhou stranu, jde přeci jen o film o zombies a hlavně, hrdinové musí mít nějakou motivaci a zároveň důvod, proč nemůžou z „místa činu“ utéct.

Trochu proti pravidlům je taky způsob, jakým se do děje (a hermeticky uzavřeného domu) dostane trojčlenná parta teenagerů (ovšem dočkáme se díky tomu originálního způsobu likvidace zombie, jaký by zkušené profesionály asi nenapadl), a to, že tvůrci mají tu drzost v jedné chvíli vyměnit zdroj „obrazu“ z kamer jednotlivých členů speciální jednotky za telefon jednoho z puberťáků. Ale to jsou detaily. Stejně jako že nejpůsobivější „zelené“ záběry vyvrcholení obou dílů natáčené kamerami s nočním viděním jsou vlastně kopií finále Mlčení jehňátek.

Ale dost kritizování. BalagueroPlazou si zaslouží ocenit za řemeslnou zručnost, hravost a nápaditost v žánru, který se v posledních letech topí v lavině průměrných remaků klasických amerických hororů nebo asijských duchařin. Navíc dokáží vyděsit a někdy i rozesmát, ne jen obrátit váš žaludek naruby, což je v dobách pokračování a kopií série Saw kvalita z hororů prakticky vymizelá. Víc takových žánrových tvůrců.

Rec 2 je film od fanoušků pro fanoušky a nemůžu než doporučit nějakou společnou projekci v kolektivu podobně zatížených jedinců. Promítání pro burácející, fandící a vůbec skvěle se bavící publikum na letošním Festivalu otrlého diváka v kině Aero hned tak nezapomenu. Už jste někdy hromadně tleskali při ustřelení něčí hlavy? Tak vidíte… Měl bych se děsit z informace, že práce na Rec 3 jsou v plném proudu, ale víte co? Tohle bude skvělá trilogie!

[Rec] 2

Režie: Jaume Balagueró, Paco Plaza

Scénář: Jaume Balagueró, Menu Díez, Paco Plaza

Kamera: Pablo Rosso

Střih: David Gallart

Hrají: Manuela Velasco, Ferran Terraza, Pablo Rosso a další

Španělsko, 2009, 85 min.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 16

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru