Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Zajímá mě, co se děje za oknem

Zajímá mě, co se děje za oknem

40. číslo – TÉMA – LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA

Rozhovor s Robertem Glińskim (1952), významným polským režisérem hraných i dokumentárních snímků, který rovněž působí jako pedagog na prestižní filmové škole v Lodži a příležitostně se věnuje divadelní režii.

Zdroj: LFŠ

Původně jste studoval architekturu. Jak jste se dostal k filmu a v čem vám studium architektury pomohlo v práci filmaře?

To je legrační. U přijímacích zkoušek na filmovou režii mi položili podobnou otázku. Ptali se mě, proč chci k filmu, když už jednu profesi mám, a jakou vidím mezi filmem a architekturou spojitost. Dodnes si pamatuji, co jsem odpověděl, a je to už víc než třicet let. Řekl jsem, že architektura je umění formovat prostor a film je umění formovat prostor, ale navíc v čase. Před kamerou rovněž vytvářím prostor – vizuální, který je umístěn v konkrétním časovém kontextu, a tak vznikají významy. Prostor samozřejmě nevytvářím pomocí neživých předmětů, ale nejčastěji pomocí „živých předmětů“ – herců. Herci by asi neměli radost, kdyby slyšeli, že jsou to předměty… Tohle jsem tedy řekl zkušební komisi. Po letech jsem si uvědomil ještě jednu velmi důležitou souvislost – jde o konstrukci, strukturu. Film se děje v čase, musí tedy mít strukturu, prvky, které se dějí dřív a které později, musí být podepřen určitými „dramaturgickými“ sloupy. V architektuře je to podobně, každá stavba má svou konstrukci – stěny podpírají strop, o strop se opírají další stěny, střecha atd. Stavba takové konstrukce vyžaduje určitou logiku. S filmem je to stejné. Připomeňme známého amerického scenáristu Syda Fielda, autora paradigmatu tří aktů, který formuloval vzorec, podle nějž každý film má tři části a dva zvraty. Film považuje za strukturu, která musí být napsaná a vyprávěná. Musím se však přiznat, že jsem od architektury utekl. U ní totiž člověk musí sedět na zadku u stolu a mě to táhlo na různé strany. Architektura byla monotónní. Film je neustálé dobrodružství, každý nový film je výzva a nová část mého života.

Řešil jste někdy stejné dilema jako hrdina Labutího zpěvu, tedy jestli točit „film pro festival, nebo pro peníze“?

To je věčné téma mnoha filmařů. Proto jsem natočil Labutí píseň. Chtěl jsem ukázat, že není důležité, jestli se film dělá pro peníze, nebo na festival, ale že je třeba dělat to, co osobně považujeme za podstatné a důležité. A není důležité, jestli se jedná o festivalový film, nebo komerční záležitost. Jestliže někdo věří v komerční film a je to pro něj určitá hodnota, ať takové věci dělá. Někteří kolegové tak pracují. Jiní naopak točí velmi náročné filmy, protože v ně věří. Nejdůležitější je pracovat v souladu s vlastním svědomím, dělat práci, která zaručuje, že to, co vidíme na plátně, je pravdivé. Nejhorší je, když někdo chce točit společensky a politicky angažovaný film, ale pro peníze udělá bezduchou romantickou komedii. V tu chvíli sám sebe popírá a na plátně je vidět, že jde o vykalkulovaný podvod.

Ve svých filmech nehledě na žánr tematizujete současné sociální problémy. Čím vás tato témata přitahují?

Domnívám se, že je velmi důležité věnovat se tomu, co se děje za oknem. Vyobrazit to, co z hlediska sociální tematiky považujeme za důležité. Několik takových filmů jsem natočil. A myslím, že ve své době šlo o velmi zásadní věci. Film Ahoj, Terezko vypráví o samotě dívky, která si nemůže vytvořit vlastní svět, je velmi osamělá, odříznutá a pasivní. Neví, co má se sebou dělat, velmi potřebuje kontakt s lidmi, hledá ho, ale nenalézá. Podle mě je to charakteristický postoj mládeže z období před deseti patnácti lety, který má své kořeny v socialistickém systému. Tehdy se počítalo s pasivitou a netečností. Sedělo se a čekalo. Po rozpadu tohoto systému mládež zůstala sama a nevěděla, co má dělat. Sviňky jsou také o mladých lidech, ale ukazují je již v jiném období – v období aktivním. Hrdina Sviněk je aktivní, hledá práci, chce tohle a tamto, chce peníze, míří dopředu. V tomto případě samozřejmě jde o konkrétní sociální problém – prostituci. Tento přístup k životu nicméně vyrůstá z dnešní doby a domnívám se, že za pět nebo deset let natočím další film, ve kterém budu chtít ukázat, jaký postoj k životu je pro danou dobu typický. Doba se mění, lidé a jejich postoje se rovněž mění a je třeba to zachytit na filmový pás.

Je pravda, že než jste začal natáčet film Ahoj, Terezko, odmítlo vás osm producentů? Jak jste ho nakonec realizoval?

Film Ahoj, Terezko se rodil v obrovských bolestech. Nedařilo se mi najít producenta. Hledal jsem na různých místech. Začali jsme tedy natáčet systémem no-budget (nikoli low-budget), což znamená, že pracujeme za vlastní peníze, naložíme kameru do auta a jedeme. Zpočátku to šlo velmi těžko, neustále vyvstávaly problémy. Herci, např. Zbyszek Zamachowski, vynikající polský herec, souhlasili, že budou hrát zadarmo. Kameramana jsem pozval k práci na filmu jenom proto, že měl kameru a souhlasil s tím, že bude s vlastní technikou točit zadarmo. Počátky tedy byly velmi krušné. Pak nám najednou dala peníze televize. Na konci jednoho roku, už si nevzpomínám kterého, vyšlo najevo, že zbývají peníze, které byly v rámci ročního rozpočtu určeny pro nějaký jiný program, který nebyl realizovaný. A zbývající peníze bylo třeba někde udat. „Dejme to jemu, on pořád chodí a otravuje.“ Tak jsem asi 30. prosince dostal peníze, protože je samozřejmě museli odeslat do konce roku. A díky tomuto systému rozpočtů, který v některých polských institucích dosud existuje, mohla Terezka vzniknout. Pak přišel úspěch a mnoho lidí říkalo, že se jim film velmi líbil a podporovali ho.

Ve vašich nejznámějších snímcích jste pracoval především s dětmi a teenagery. Jak dlouho jste hledal představitele pro tyto role?

Je to těžká práce. Nevěřím, že mladý herec přijde na plac a geniálně zahraje. Může zahrát několik dobrých kousků, ale roli, která má dynamický průběh, je smutná i veselá, zkrátka velmi rozmanitá, nezvládne. Mladého člověka, neherce, je na takovou roli třeba připravit. Vedu takovou malou školu herectví. Cvičíme si scénky, které budou ve filmu, ale učím je i hereckou techniku, která se jim hodí při natáčení. A herce si vybírám jako všichni na castinzích. Dívám se, zda jsou přirození, a nakonec představitele mladých rolí obsadím. Je to zdlouhavá práce. Myslím si, že hrají velmi dobře. Terezka je vynikající a Filip, chlapec, který hrál ve Sviňkách, je fantastický.

Ve filmu Sviňky tematizujete problematiku dětské prostituce. Vychází námět ze skutečné události?

Ano. Scénář napsala moje studentka. Byla to zápočtová práce na konci semestru. Psala o svých kamarádech ze střední školy v malém městečku na polsko-německých hranicích. Popsala skutečné události, kterých byla svědkem. Poté jsme scénář samozřejmě ještě upravovali. Později jsem se tomu problému věnoval hlouběji. A nejedná se jen o problém pohraničí, děje se to i v dalších městech. Prostituce mladých se objevuje např. v dalším polském filmu Kočičky. Mladí lidé si dnes zkrátka přivydělávají sexem. Dříve o víkendech pracovali v barech nebo jezdili na jablka a někteří to samozřejmě dělají nadále. Jsou ale tací, kteří to berou zkrátka, vidí, že je možné vydělat si rychleji, snáz a víc. Stačí jen nemít určité morální zásady. Sociologický výzkum na toto téma doložil, že padesát procent mladých z těchto příhraničních oblastí se domnívá, že přivýdělek sexem, neboli prostituce, je stejná práce jako v restauraci nebo v obchodě.

Jste rektorem filmové školy. Objevil se v poslední době nějaký výrazný talent?

Ano a ne jeden. V každém ročníku by se několik takových talentů našlo. Samozřejmě ne všichni, někteří ještě musí vyzrát. Ale pár osob se jistě najde. Borys Lankosz, který vloni natočil vynikající hraný debut, o němž se velmi psalo, je čtyřicátník. Až po patnácti letech po skončení školy se mu podařilo natočit film, který je nyní velmi úspěšný. Svým studentům říkám, že se bohužel vydávají na cestu, na které je čeká množství překážek.

Eva Chlumská, z polštiny přeložila Tereza Vlachová

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 12

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru