Zbytečně mi neříkají paní Morálka

Zdroj: www.petrklic.info

Mladá bakalářka Michaela Koštálová se nyní nachází mezi trojicí osobností – Emou Destinnovou, Růženou Šlemrovou a Mílou Pačovou. Její monografie o pikantní dámě Růženě Šlemrové odpovídá pozici slečny Košťálové, kterou si získala jako „nejmladší odbornice na dílo Emy Destinnové“. Emu Destinnovou i Růženu Šlemrovou sama interpretovala jako příležitostná divadelní herečka. Její zanícení ovšem vychází také z prostředí absolutní neznalosti Růženy Šlemrové jako filmové herečky, a proto jsou cíle, které si předsevzala, jen základní. Sama označuje svou knihu za první vlaštovku, na níž by mělo být v budoucnu navázáno. Anotována je jako „ucelená filmografie“, což skutečně slibuje nový přístup na poli memoárové literatury, jen by bylo ideálnější, kdyby tomu tak skutečně bylo…

V minulosti se projektu kompletní filmografie věnoval jen Karel Čáslavský v knize Filmový Vlasta Burian (Fragment, 1997). Pojal tuto myšlenku jako bohatě vypravený katalog prošpikovaný fotografiemi ze všech filmů, který doplnil úryvky z dobových recenzí a vlastní bilancí. Tomuto přístupu se Michaela Košťálová vzdálila a dala přednost hutnému popisu většiny zásadních scén z většiny filmů, ve kterých se Růžena Šlemrová objevila. Dala tak dohromady spíše příručku stmelující kolekci nejzajímavějších poznatků o herečce a jejích rolích.

Michaela Košťálová se poměrně pečlivě věnuje vlastním úsudkům o jednotlivých aspektech kariéry Růženy Šlemrové a čtenář si tak může procházet kapitoly věnované tématům jako například Obecná charakteristika umělkyně, Záliby a vášně, Zrození elegance a noblesy… Žebříčky nejrůznějších nej – Nejlepší filmové výkony vůbec, Nejoblíbenější a nejčastější používané filmové rekvizity atd. Nevyhýbá se klasickému zrcadlu názorů Šlemrové a o Šlemrové. Působení herečky na divadelních prknech spíše jen uvede v příslušný kontext a dále se jím nezabývá.

Pokud bych měla shledat nejvýraznější plus knihy, pak je jím zmínka o osobnosti Otýlie Sklenářové-Malé, která se stala mnoha českým herečkám rovnítkem. Je poměrně sympatické, že je připomenuta také Růžena Nasková, čímž se kniha Michaely Košťálové řadí mezi tu potřebnou minoritu textů, které nemají potřebu neustále přepisovat jen osudy tzv. trojhvězdí Baarová–Mandlová–Gollová, jež se stalo největším problémem soudobého nahlížení na domácí film do roku 1945.

Dominantní část monografie tvoří oddíl a názvem První dáma prvorepublikového filmu, štěpící se do kapitol rozčleněných podle rolí – Paní Hakenová a jí podobné, Paní Morálka kráčí městem, Tetinky Malvína a Hermína atd. Růžena Šlemrová byla skutečnou prvorepublikovou filmovou herečkou (debutovala ještě jako Růžena Machová za Rakousko-Uherska v roce 1914 ve filmu Jana Arnolda Palouše Noční děs) a hrála po roce 1920 v necelé desítce filmů němých předtím, než se etablovala i ve filmu zvukovém. Michaela Košťálová bohužel neučinila nijak zásadní rozbor těchto filmů. Čtenář se nedozví ani to, že se většina z nich nedochovala a je nutné rekonstruovat poznání o účasti Růženy Šlemrové v těchto snímcích jen ze sekundárních zdrojů. Výjimku tvoří film Nad propastí Vladimíra Majera z roku 1921, který společně s Nočním děsem mohl posloužit jako základní materiál pro setkání s nejranější fázi herectví paní Růženy.

Stejně tak postrádám výraznější pozastavení nad vstupem Šlemrové do zvukového filmu v tak odlišných projektech roku 1930, jakými byla Fidlovačka Svatopluka Innemanna a (dnes nedochované) Tajemství lékařovo Julia Lébla. Chybí zamyšlení nad rolí Šlemrové v české a německé verzi filmu Polibek ve sněhu (Kuss im Schnee/Liebe auf Bretteln) režisérů Václava Binovce a Rudolfa Katecheta z roku 1935. Opět fakt, že se žádná z verzí nedochovala, nemusí být zásadní překážkou při pátrání v archivech. Vzhledem k tomu, že to pro Šlemrovou byla jediná příležitost hrát německy, jde o kauzu unikátní.

Nicméně typizované postavení Růženy Šlemrové jako představitelky určitého typu rolí je zpracováno pečlivě a nechybí upozornění na zásadní roli, která se stala jedinou hlavní v celé filmové kariéře Růženy Šlemrové, tedy radová Štěpánková zvaná paní Morál ve sžíravé satiře Čeňka Šlégla Paní Morálka kráčí městem z roku 1939. Tento film patří mezi nejvíce postrádané nejen v kontextu Šlemrové na DVD, přičemž jinak lze při bilanci více nežli dvaceti titulů z let 1931-1955, které jsou aktuálně dostupné, hovořit o úspěchu. A je tedy možné přemýšlet o Růženě Šlemrové jako o herečce, která nemusí být objevena, ale spíše detailněji poznána.

Kmotrou publikace se stala Hana Maciuchová, v očích Michaely Košťálové pokračovatelka tradice Růženy Šlemrové ve Vinohradském divadle.

Citované filmy:

1914, Noční děs

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72215.html

1921, Nad propastí

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72321.html

1930, Fidlovačka

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72561.html

1930, Tajemství lékařovo

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72570.html

1935, Polibek ve sněhu

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72852.html

1935, Kuss im Schnee

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72853.html

1939, Paní Morálka kráčí městem

http://web.nfa.cz/CeskyHranyFilm/cz/obsah/filmy/72828.html

Stránky autorky:

Musée du Trompe-l’oeil
http://musee-du-trmpel-oeil.cz/

Rozhovor s autorkou pro Český rozhlas:

Michaela Košťálová je okouzlená herečkou Růženou Šlemrovou
http://www.rozhlas.cz/praha/radiozpravy/_zprava/michaela-kostalova-je-okouzlena-hereckou-ruzenou-slemrovou–813732

Michaela Košťálová: Růžena Šlemová, Pikantní dáma

Vydavatel: Petrklíč http://www.petrklic.info

Rok vydání: 2010

Návrh obálky a grafická úprava: Juraj Himal

Fotografie: archiv sběratele Jaromíra Farníka, autorky a nakladatelství

152 stran, pevná vazba s přebalem