13. Seminář archivního filmu – 2. den

Druhý a programově nejbohatší den Semináře začínal v Redutě v 9:00 méně známým dokumentem Wernera Herzoga s názvem Handicapovaná budoucnost (1971). Po dokumentu Krajina ticha a temnoty (1971), který byl zařazen do čtvrtečního programového bloku, tak diváci dostali možnost zhlédnout další snímek mapující životy tělesně postižených lidí. Vystavěný především z neupravovaných výpovědí tělesně postižených dětí, rodičů a pracovníků reflektuje Handicapovaná budoucnost palčivé téma integrace tělesně postižených do „normální“ společnosti.

Zdroj: www.csfd.cz

V 10:00 pokračovalo promítání snímkem Woyzeck (1979). V pořadí třetí film, na kterém Werner Herzog spolupracoval s Klausem Kinskim, je adaptací nedokončené divadelní hry George Büchnera. Natáčení se uskutečnilo v rekordním čase – trvalo 18 dní a jako lokaci Herzog zvolil československou Telč. Dramatický příběh vojáka, který je zmítán nedůstojným zacházením a nakonec pod tíhou chudoby a odhalení nevěry ubodá svou ženu, je založen na pravdivé události z roku 1821. Po obědě mohli návštěvníci festivalu zhlédnout první část intimní zpovědi Wernera Herzoga s názvem Já jsem mé filmy (1979). Filmový portrét zachycuje rozhovor Herzoga s Laurensem Straubem, vzpomínky na dětství a otce jsou proloženy záběry z natáčení filmů. Nejzajímavější a divácky nejvíce ceněnou se však stala ukázka zvukové nahrávky „rozhovoru“ (spíše slovní přestřelky) mezi Klausem Kinskim a Wernerem Herzogem, která se odehrála před šesti lety a byla omylem nahrávána. Hysterický výstup Kinského byl příjemným odlehčením a diváci v Redutě chvíli pro zasmání kvitovali s povděkem.

V 15:00 bylo na výběr hned ze dvou akcí. Ti, kdo si chtěli odpočinout od filmů a projít se prosluněným Uherským Hradištěm, se mohli vydat na komentovanou prohlídku Uherského Hradiště vedenou paní PhDr. Blankou Rašticovou. Ti, kdo zůstali v Redutě, si mohli užít první přednášku v rámci Kinolektorátu zaměřenou na Nový německý film. Lukáš Skupa si pro informací chtivé návštěvníky připravil prezentaci proloženou ukázkami filmů. Účastníků Kinolektorátu sice nebylo mnoho, ale i tak přednáška končila později a s povzdechem, neboť její poslední část věnovaná queer a camp filmu přítomné očividně zaujala.

Večerní program odstartoval snímek Fitzcarraldo (1982). Jeden z produkčně nejnáročnějších filmů, jehož výroba trvala čtyři roky a je dodnes opředena množstvím tajemství, přitáhl pozornost a Reduta se zvolna zaplňovala. Film je dalším ze sekce spolupráce Wernera Herzoga a Klause Kinského. Sleduje příběh milovníka opery Firzcarralda, který se nadchne pro nápad vystavět uprostřed džungle svou vlastní Operu. Peníze, které na projekt potřebuje, se rozhodne získat těžbou a prodejem kaučuku, nejprve se ale na dotyčné místo potřebuje dostat – a to i s lodí.

Ve 20:00 přišlo očekávané Slavnostní zahájení. Úvodní slovo dramaturga Semináře archivního filmu Josefa Korvase lehce ťuklo do již odpromítaných či teprve chystaných snímků, odměnilo pochvalou Janu Bébarovou, programovou ředitelku letošního Semináře, a Milana Haina za tematický katalog. Následovala česká premiéra zatím posledního snímku Wernera Herzoga Synku, synku, cos to proved (2009) vzniklého v produkci Davida Lynche, který sleduje kriminální zápletku v herzogovském stylu s trochou černého humoru navíc. Příběh o herci, který zabije svou matku na popud divadelní hry, Aischylovy Oresteii, je společnou prací Wernera Herzoga a profesora, odborníka na řeckou mytologii, Herberta Goldera.

Po slavnostním zahájení byli všichni pozváni na tradiční slovácký raut spojený s vernisáží fotografií a plakátů. Ti, kdo se v pozdních hodinách báli zaměstnávat chuťové buňky, se mohli vydat na Německý hudební večer. Ten začínal v Míru přehlídkou elektronické hudby mladých DJs, následoval koncert kapely The Richie Success, přičemž byli návštěvníci Semináře na slavnostním zahájení ujištěni, že koncert nezačne dřív než po skončení hokeje. Většina si úlevně oddechla (a hokejoví fanoušci byli po příchodu do Míru určitě potěšeni).

Ve 22:30 potom v Redutě pokračovalo promítání, tentokrát dokumentárních filmů. Po televizním filmu Balada o vojáčkovi (1984) o dětské odvetné armádě následoval dokument Temná záře nad horami (1984) zaznamenávající expedici horolezce a cestovatele Reinholda Messnera do pákistánských velehor. Páteční program zakončil Paganini ve víru erotických vášní (1898). Fascinován životem Paganiniho napsal Klausi Kinski scénář a naléhal na Wernera Herzoga, aby mu snímek zrežíroval, ten odmítl. Kinski se tak postaral nejen o scénář a ztvárnění hlavní postavy, ale i o režii. Životopisný film pojal Kinski doslova jako příběh svého alter ega, snímek se nesetkal s úspěchem, a stal se tak posledním dílem bouřlivého umělce.