Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Disneyho pohádková dílna: Analýza narativních schémat a postav ve snímku Dumbo

Disneyho pohádková dílna: Analýza narativních schémat a postav ve snímku Dumbo

TÉMA – WALT DISNEY: Dumbo (1941) – ANDREA FALTÝNKOVÁ –

Filmová tvorba studia Walta Disneyho se neodmyslitelně zapsala do dějin světové kinematografie. Vedle divácky populárního hraného filmu, který kladl důraz zejména na zachycení reálného světa, tvůrci Disneyho studia vytvořili paralelní pohádkový svět kypící fantazií, čímž vyplnili dosavadní mezeru ve filmovém průmyslu. Během několika let si tak animovaný film vydobyl stálou pozici na filmových plátnech po celém světě.

Narace a žánrová klasifikace

Tvorba studia Walta Disneyho se vyznačuje specifickou filmovou estetikou. Vyděluje se především jednotným vizuálním stylem, který však v průběhu let prošel značným technologickým vývojem. Také konstrukce jednotlivých příběhů a postav je pojícím prvkem Disneyho filmů. Je to právě žánr a narace, jež snímky sdružují pod jeden společný jmenovatel. Za základní žánr, ze kterého tvůrci většinou vycházeli, je považována pohádka. Žánr pohádky byl ale rozšířen o důležité prvky dalších žánrů a jejich subžánrů, které výrazně ovlivnily narativní strukturu jednotlivých snímků a prostřednictvím svých dílčích charakteristických rysů udávaly jejich výsledný tón a celkové vyznění. Na základě této teze lze provést klasifikaci vybraných Disneyho filmů a televizních seriálů, která je do určité míry determinována množstvím a různorodostí natočeného materiálu. Výčtem jsou to především prvky žánru komedie a melodramatu, dále hudebního filmu, okrajově také detektivky či akčního a dobrodružného filmu. Jednou z hlavních skupin jsou pohádky se znatelným komediálním podtextem obsahující prvky situačního a slovního humoru, nejrůznější gagy a vtipy. Této kategorii dominují televizní seriály My z Kačerova, Rychlá rota, Goofyho tlupa nebo krátkometrážní snímky zachycující příhody psa Pluta. Silně melodramatické linie jsou obvyklé spíše u celovečerních snímků. Jedná se o filmové adaptace klasických pohádek, jakými jsou Popelka, Kráska a zvíře, Sněhurka a sedm trpaslíků, Pinocchio, Kniha džunglí nebo adaptace moderních pohádek jako Dumbo, Bambi, 101 dalmatinů, Lady a Tramp či Pocahontas. Následující odstavce jsou věnovány podrobnější analýze žánrových variací melodramatu, jehož základní znaky a narativní konstrukce budou demonstrovány na snímku Dumbo z roku 1941.

Pohádka, jak již bylo řečeno výše, tvoří základ žánrové diferenciace Disneyho filmů. Poměrně početnou skupinou jsou pohádky s  výraznou melodramatickou linkou ve vyprávění obohacující příběh o citově silné momenty, jež velice intenzivně působí na duši diváka a jeho vnitřní prožitky. Tyto filmy mají některé znaky společné, hlavně v rovině narace. Vyprávění je konstruováno jednoduše pomocí opakujících se narativních schémat. Jádro příběhu tvoří hlavní hrdina. Jedná se buďto o mladou krásnou dívku či malé bezbranné zvířecí mládě výrazných antropomorfních charakterových rysů. Tento hrdina se často ocitá na okraji společnosti, kam se dostává buďto na popud ostatních postav nebo souhrou nešťastných náhod. Zůstává sám a opuštěný. Například Sněhurka a Popelka jsou rodinou zavrženy na základě nepřímých pokrevních vazeb, jelikož je nevlastní matky nedokážou přijmout za své. Koloušek Bambi zůstává osamocen poté, co přijde o maminku, která zemře. Dumbo je pro změnu uvalen v nemilost ostatních zvířat v cirkuse kvůli svým velkým uším. Všichni však mají jedno společné. I když se k nim zpočátku život nezachoval přívětivě, postavy Disneyho filmů spojuje obrovská síla a odhodlání vzepřít se osudu a bojovat za své osobní štěstí. Právě životní boj je charakteristickým znakem narativu. Postavy jsou totiž vystaveny mnoha zkouškám, neustálému překonávání překážek a nástrah, které jim jsou kladeny do cesty. Nikdy svůj boj nevzdají a i v těch nejtěžších okamžicích neztrácejí naději. Osudy všech těchto postav silně působí na citové prožívání diváka. Vzbuzují pocity smutku, lítosti, soucitu, ale na druhé fascinují obrovským odhodláním a odvahou, jež jsou hlavním poselstvím Disneyho pohádek. Nikdy to nevzdávat a následovat své sny je jedinečné motto, které dodává snímkům nezaměnitelné kouzlo, protože se tak každý divák může ztotožnit s hlavním hrdinou a prožívat s ním jeho důležité životní momenty.

Dumbo (1941)

Snímek Dumbo patří mezi nejznámější animované filmy z Disneyho dílny. Film je adaptací stejnojmenné dětské knihy Helen Aberson, kterou ilustroval Herold Pearl a v roce 1941 ji do filmové podoby převedl režisér Ben Sharpsteen (s přispěním početného týmu animátorů). Po svém uvedení nabyl snímek nebývalé popularity a za píseň „Baby Mine“ byl nominován na Oscara.

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Dumbo

Jedná se o tklivý příběh malého Dumba, roztomilého slůněte, které se narodí v cirkuse, kam ho paní Jumbové jedné deštivé noci přinese čáp. Jeho příchod vyvolá v cirkuse velké pozdvižení. Má totiž obrovské uši, díky kterým se stává terčem posměchu diváků a ostatních zvířat v cirkuse. Po prvotním nadšení se tak Dumbo cítí mezi ostatními zvířaty méněcenný. Dobrovolně se začíná stranit kolektivu a uzavírá se do sebe. Na povrch vyplouvá téma outsiderství, kdy je nejslabší jedinec na základě vnějšího vzhledu skupinou zavržen. Otevřeně je kritizována tehdejší konzumní společnost, která byla velice povrchní: velkou váhu měl pro lidi jejich zevnějšek, a naopak opomíjeny byly vnitřní charakterové vlastnosti a hodnoty. Kritice je podrobeno rovněž maloměšťáctví typické pro čtyřicátá léta minulého století. Vyjádřeno je prostřednictvím zvířecí alegorie, která funguje na základních principech bajky. Zvířata reprezentují většinu neduhů soudobé společnosti, jako je již zmíněná povrchnost, materialismus, falešnost, touha po penězích a slávě, jež jsou upřednostněny nad lidskými a morálními hodnotami. Na druhé straně je ale také vyzdvihováno ryzí přátelství a mateřská láska jako všemohoucí síla, díky které může být zlo překonáno.

Základní konstrukce příběhu je vystavěna pomocí hlavních postav. Jsou narativními činiteli, kteří na základě svého jednání a povahových rysů utvářejí stěžejní dějové linie příběhu. Vedle hlavní postavy je uvnitř samotného narativu možno rozlišit tři kategorie vedlejších postav (zvířat). První skupinou jsou zvířata přebírající lidské negativní vlastnosti, zejména povrchnost a maloměšťácké způsoby. Zástupcem této kategorie je stádo slonic reprezentující typický model soudobé společnosti. Jejich chování i jazyk připomíná způsoby rozmazlených dam z lepších rodin. Nejenže šíří klepy, ale jsou také nepřátelské, sobecké, pyšné a neustále spřádají intriky. Dumbem pohrdají a odmítají jej přijmout mezi sebe. Považují ho za černou ovci sloního rodu poškozující jejich důstojnost jakožto vážených majestátních zvířat.

Další skupinou jsou zvířata zastávající lidské morální hodnoty, a to především přátelství, lásku a také smysl pro spravedlnost. Jsou vždy připravena podat příteli pomocnou ruku, oplývají upřímností a vřelými city. Této skupině dominuje postava myšáka Timothyho. I když je postavou malého vzrůstu, má velké srdce. Myšák ve vyprávění funguje jako Dumbův duchovní otec a ochránce, který je mu věrným přítelem. Je mu oporou v těžkých chvílích, kdy zůstává opuštěný bez maminky. Jako jediný se Timothy Dumba zastane a pokouší se ustrašené slůně přesvědčit o jeho jedinečnosti pramenící ze zdánlivé tělesné nedokonalosti. Chce z něj učinit cirkusovou hvězdu, což se mu také v závěru podaří a létající Dumbo se stane vrcholným číslem programu.

Stěžejní postavou snímku je kromě Timothyho matka slůněte paní Jumbová. Ztělesňuje vřelý mateřský cit, je milujícím rodičem. Své dítě se snaží přede všemi chránit, avšak tíha okolností jí zlomí srdce. Její duše neunese neustálé pošklebování a urážky ostatních slonů, kteří slůně oslovují Dumbo. Jméno Dumbo je totiž slovní hříčkou vzniklou ze jména Jumbo znamenající hanlivé označení pro hloupou osobu. Jedná se o záměrnou variaci počátečního písmena slova Jumbo (obrovský) na Dumbo (hloupý), čímž je slůně záměrně společensky degradováno. Série slovních útoků dramaticky vrcholí ve chvíli, kdy je Dumbo před cirkusovým představením zesměšňován malými chlapci. Paní Jumbová tlak již nevydrží a začne své dítě zuřivě bránit, načež situace vyústí v její uvěznění na samotce ve výběhu pro nebezpečná zvířata. V těchto sekvencích je pomocí výrazových prostředků zdůrazněno vzájemné pouto mezi matkou a dítětem. Využito je hudební složky jakožto stěžejního prvku melodramatické linie, kterou podtrhují detailní záběry tváří hlavních hrdinů. Slzy, všudypřítomná melancholie a úzkost prostupuje tóny písně „Baby Mine“ dokazujíc důležitost mateřského tepla a něhy.

Poslední specifickou skupinou zvířat jsou vrány. Zpočátku nepůsobí jako kladné postavy, avšak na rozdíl od těch ryze záporných dochází v jejich případě k charakterové proměně, což snímku dodává lehce reálný podtón, jelikož jejich vnímání není tak černobílé jako u zbylých hrdinů. Vrány nemají srdce z kamene, projeví soucit a Dumbovi podají přátelskou ruku. V konečném důsledku mu pomáhají překonat trému z vystoupení a společně s myšákem jej naučí létat.

Samostatnou kategorií jsou lidé, kteří mají výhradně záporné charaktery. Představují zkažený kapitalistický svět a asi nejvíce kopírují svět reálný. Ve většině záběrů nejsou vidět jejich tváře, za čímž můžeme vidět autorskou snahu co nejvíce zdůraznit lidskou bezpáteřnost a podlézavost. Zejména prostřednictvím postavy principála cirkusu a šašků je kritizován kapitalismus a materialismus moderní doby. Objektem jejich zájmu nejsou zvířata. Ta jsou brána jen jako nástroj pro získání peněz a dosažení chtěného zisku, pro který jsou schopni udělat téměř cokoliv.

Snímek Dumbo pomocí skrytých metafor a odkazů velice barvitě vykresluje stav tehdejší společnosti. Chce poukázat na neduhy, které ji sužují. Snaží se diváka přimět k zamyšlení a navést jej na cestu zpět k základním lidským hodnotám. Dojemný příběh slůněte Dumba probouzí potlačované city a navrací lidem víru v lásku, důvěru a sílu přátelství. Přesně to je hlavním poselstvím pohádek Walta Disneyho, které přežívá dodnes.

Dumbo

Režie: Ben Sharpsteen; Samuel Armstrong, Norman Ferguson, Wilfred Jackson, Jack Kinney, Bill Roberts

Scénář: Joe Grant, Dick Huerner; podle knihy Helen Aberson

Hudba: Frank Churchill, Oliver Wallace

Hlasy: Edward Brophy, Billy Bletcher, Cliff Edwards, Sterling Holloway, John McLeish a další

USA, 1941, 64 min.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 5

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru