Je důležité rozvíjet dialog

JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D. (1975) vystudoval právo a politologii. Mnohokrát navštívil Blízký východ a absolvoval stáž na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V současnosti působí v Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší na několika vysokých školách. Je autorem řady článků a několika knih: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009), Izrael a Palestina (2005), Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007), Dějiny moderního Izraele (2011) a je spoluautorem knihy Rabíni naší doby (2010, s R. Kořanem). Provozuje blog: blizky-vychod.blogspot.com.

Jedním z klíčových témat letošní Letní filmové školy bylo 11. září 2001 a hrozba terorismu, které jsou obecně považovány za zlom v oblasti zahraniční a obranné politiky států západní kultury. Je ono dělení na svět před 11. zářím a po něm opodstatněné nebo se jedná o zveličování a přeceňování jedné z mnoha událostí?

Samotné útoky z 11. září 2001 byly velmi výrazně vnímány hlavně v západním světě, a to jak pro svou ničivost, bezprecedentně pochmurnou spektakulárnost, tak i všudypřítomnou medializaci. Na druhou stranu dělení dějin na svět „před“ a „po“ 11. září se mi zdá poněkud účelové a přehnané. Terorismus a předpoklady pro jeho vznik a násilí s ním související nepřišly s nárazem letadel do manhattanských dvojčat, ale existovaly dlouhou dobu před nimi. Vždyť už celá desetiletí jsme tu měli blízkovýchodní diktátory brutálně potlačující opozici, okupační režimy či různé západní a komunistické politiky, kteří na Blízkém východě rozdmýchávali etno-náboženské spory. Terorismu nejrůznějšího druhu, včetně státního, padlo ještě před zřícením WTC za oběť desetitisíce, možná i více lidí. Je pravda, že mohutnosti ničivé síly 11. září se do té doby žádný teroristický útok nevyrovnal, to samotné však nečiní série řady předešlých teroristických útoků humánnější. Lidi na Západě často také terorismus příliš nezajímal, protože oběťmi byli hlavně „oni“, lidé na Blízkém východě, nikoliv „my“ vyspělí Evropané a Američané. 11. září bylo však v jistém smyslu zásahem do „srdce“ západního světa. Z dlouhodobého hlediska je však tento útok významný hlavně proto, že v hlavách mnohých zvýraznil černobílé vidění světa, posílil protimuslimské (a u muslimů zároveň i protizápadní) fobie a princip kolektivní viny, dal mnoha politikům záminku potlačovat pod rouškou „boje proti teroru“ opozici… V neposlední řadě 11. září vyvolalo na Západě hysterii, která se projevila ve formě sebedestruktivního omezování občanských práv a svobod, vzniku kontroverzních zařízení jako je Guantánamo, posílení xenofobie a napomohlo vzestupu politiků, kteří do té doby nebyli v mainstreamové politice příliš vlivní.

Na Letní filmové škole jste přednášel o terorismu a náboženském fundamentalismu. Jaký je mezi těmito dvěma pojmy rozdíl?

Jsou to dva pojmy, které spolu nemusí vůbec souviset. Fundamentalismus je pojem spojovaný s náboženstvími obecně – existují tedy fundamentalisté muslimští, křesťanští, židovští, hinduističtí i jiní. Těm většinou jde o komplexní a striktní uplatňování principů jejich víry. Jen někteří tak ale činí násilnou cestou. Křesťanské fundamentalisty tak máme třeba i v České republice a nejsou to žádní teroristé. Terorismus je oproti fundamentalismu násilná metoda či taktika používaná organizacemi, které nemusí být zdaleka jen náboženské. Mohou být naopak zcela sekulární, ateistické, inspirované různými variantami fašismu a celým spektrem dalších ideologií a politických postojů.

Program festivalu nabízí celou řadu různorodých snímků variujících téma 11. září a terorismu. Je podle vás důležité vytvářet dialog a relativizovat stávající dominantní názorová přesvědčení, třeba i skrze kinematografii, nebo je výhodnější nevyvolávat „spory“ a zachovávat status quo?

Určitě je velmi důležité rozvíjet dialog, podporovat vzdělání a zvyšovat povědomí o tom, co se děje kolem nás. Teroristé a političtí radikálové totiž často těží právě z nevzdělanosti lidí a ze schopnosti vnutit svým stoupencům jednoduše srozumitelné, avšak polopravdivé či zcela zcestné a zmanipulované vzorce pohledu na svět. A v České republice mi přijde názorové povědomí o terorismu, Blízkém východu a náboženském fundamentalismu obecně špatné. Je to částečně stále dědictví myšlenkové manipulace z dob komunismu, dílem je to však způsobeno i nezájmem, předsudky, dosebezahleděností a povrchními postoji řady Čechů, kteří mají za to, že když si přečtou pár článků v našich nejčtenějších plátcích a na internetu, tak rozumí všemu.

Terorismus a 11. září jsou často využívány buď jako motiv, nebo jako dílčí či hlavní téma jak v nejrůznějších filmech, tak v televizní seriálové produkci. Existuje nějaký snímek, seriál…, který podle vás vystihuje atmosféru po útocích na WTC, případně průběh válek v Afghánistánu a Iráku?

Hollywoodské filmy zaměřené přímo na události 11. září mně přišly vesměs špatné. Naštěstí bylo v posledním desetiletí natočeno i několik filmů, které celkem dobře vykreslují situací okolo mezinárodního terorismu a dění na Blízkém východě. Do komplexnosti a složitosti vývoje například výborně zasvěcuje film Syriana. Určitě stojí za to vidět i Mnichov nebo izraelské či koprodukční filmy Valčík s Bašírem, Libanon a Ráj hned teď. Ty se sice zaměřují na specifické události z nedávné historie Blízkého východu, přesto pomáhají pochopit širší souvislosti. A pokud se chcete podívat na terorismus a Blízký východ trochu odlehčeně, doporučuji teroristickou tragikomedii Čtyři lvi a krátký film West Bank Story, který je blízkovýchodní parafrází na slavný muzikál.

Zkrácená verze rozhovoru byla uveřejněna ve Filmových listech 37. Letní filmové školy.