Nebojsa z Pekelné kuchyně

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 22. listopadu 2011 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE: Frank Miller, John Romita Jr. – Daredevil: Rok jedna – JAROSLAV STUCHLÝ –

Comicsový tvůrce Frank Miller je tuzemským čtenářům znám především díky své autorské sérii Sin City a historické rubanici 300. Než však začal tvořit vlastní světy, dostal v nakladatelství Marvel za úkol resuscitovat slepého superhrdinu v čertovském oblečku, kterého vytvořili Stan Lee a Bill Everett a jehož sláva na přelomu 70. a 80. let nebezpečně pohasínala. Dílo se zdařilo a v postavě Daredevila našel Miller mustr pro své pozdější hrdiny. Následně u DC Comics redefinoval Batmana Návratem Temného rytíře a napsal scénář k Batman: Rok jedna (kresba David Mazzucchelli). A protože nezapomněl, zač vděčí Daredevilovi, rozhodl se počátkem 90. let („pouze“ scenáristicky) prozkoumat jeho zrod v comicsu Daredevil: Rok jedna (originální název zní Daredevil: The Man Without Fear a nakladatelství CREW měnilo český název na poslední chvíli, protože titul Muž beze strachu použila v jiné souvislosti konkurence).

Matt Murdock vyrůstá v drsné newyorské čtvrti Hell’s Kitchen vychováván otcem, vysloužilým boxerem a vymahačem dluhů pro zločineckou organizaci. Chlapec je šikanován spolužáky (a přezdívka Daredevil jej zesměšňuje), navíc se mu při nehodě dostane do očí radioaktivní materiál a přijde o zrak. Ujme se jej tajemný mentor Stick a naučí ho využívat skrytý potenciál. Když však Matt v touze pomstít otcovo zavraždění zapřičiní smrt dívky, Stick se jeho dalšího tréninku zříká. Mladík začne studovat práva a zde potkává osudovou ženu svého života, Elektru…

Jak bylo výše řečeno, Daredevil naplňuje koncept millerovského hrdiny – bojovníka za spravedlnost, jenž „vidí“, že oficiální cesty ke zjednání práva jsou často „slepé“, a proto si vytváří svoje vlastní. Nemá (podobně jako Batman) žádné zázračné superschopnosti, kontakt s radioaktivní látkou jej naopak handicapuje a teprve trénink učiní ze slepoty jeho nejsilnější zbraň. Protože si (alespoň zpočátku) nedokáže zachovat odstup a podléhá emocím, chybuje a tato chyba jej traumatizuje. Finále Roku jedna vyrůstá z pokusu tuto chybu napravit. Vždyť co jiného je zoufalá snaha zachránit svou žákyni než vykupování vlastní dávné viny. Miller také chápe, že hrdina musí mít „své“ město (to se naučil od Willa Eisnera). Proto Matt v závěru rezignuje na kariéru a vrací se do Kingpinem ovládaného New Yorku, který tolik připomíná Sin City. Ale to hlavní, co z Daredevila dělá až hypnotickou záležitost, je Millerův styl. Ten se neprojevuje v dialozích (žádné vtipy ani popkulturní narážky), nýbrž v popisu prostředí a především vnitřních stavů hlavního hrdiny. Podobně jako v Sin City nebo Třístovce i zde dává autor detailně nahlédnout do myšlenkových pochodů či cítění hrdiny, také zde uplatňuje svůj typický prvek repetitivnosti.

Na kreslíři pak je, aby Millerovu literární kvalitu doprovodil kvalitou obrazovou. Předpokládám, že technický scénář připravil Miller Romitovi podobně pečlivě jako Mazucchellimu (viz bonusové stránky v Batman: Rok jedna). A Romit nezklamal. Millerův drsný příběh v kresbě nikterak neuhlazoval, zprostředkoval atmosféru města bičovaného deštěm a svým dílem přispěl k tomu, že comics čtenář zhltne na jeden zátah. Když se na poslední dvojstraně objeví hrdina poprvé v ikonické podobě, je to stejně působivé, jako když se v závěru Casina Royale (2006) představil Daniel Craig bondovskou formulkou a zazněl příslušný hudební motiv.

Je škoda, že film z roku 2003 natočený s ohledem na Millerovo pojetí (sám autor si v něm zahrál muže zabitého propiskou) utrpěl naprosto nevhodným obsazením klíčových postav (Daredevil, Elektra, Kingpin). Na následující Elektru (2005) by bylo lepší rovnou zapomenout. Vydáním comicsu Daredevil: Rok jedna tak připravilo nakladatelství CREW zklamaným fanouškům pořádnou (předvánoční) satisfakci.

P.S. Vydání Návratu Temného rytíře (NETOPEJR a CREW, 2003) je dnes prakticky nesehnatelné. Batmana: Rok jedna (CREW, 2007) se lze ještě dopátrat na některých specializovaných e-shopech. Předpokládám, že Daredevil s Millerovou autorskou pečetí se zanedlouho může stát mezi sběrateli podobným svatým Grálem, takže bych s koupí příliš neváhal.