Odkrýt, co bylo skryto

Varování: tento text obsahuje mnoho skrytých narativních odpovědí. Jeho přečtení by tak mohlo ublížit někomu, kdo hledá odpovědi na narativní otázky pokládané v potterovských filmech a ještě je nezná.

Harry Potter, David Yates a blockbuster

Všech osm zástupců série filmů o Harry Potterovi řadíme do žánru dětské fantasy. Právě tyto snímky vedly po roce 2001 k jeho utvoření, inspirovaly mnoho následovníků. Jak říká Rick Altman1 ve své studii filmových žánrů, v Hollywoodu neexistuje něco takového jako čistý žánrový film – v průběhu série se objevovaly prvky většiny existujících žánrů2

Několik filmů série můžeme řadit do kategorie blockbusteru, která stojí zdánlivě mimo žánry, avšak v některých z nich není možné blockbuster natočit (např. intimní psychologické drama), neboť se jedná o film, který má za úkol diváka ohromit zpravidla nákladnými speciální efekty v bojových scénách, postavy plní přímočaré úkoly, nemají psychologickou hloubku a většinou v takových filmech nenalezneme výraznější přesahy.

David Yates se ve třech ze čtyř potterovských filmů čistému blockbusteru vzpírá, před závěrečnou otočkou jde naopak stále více proti blockbusteru. Ve Fénixově řádu omezí epické bitvy s CGI efekty do posledních dvaceti minut, v Princi dvojí krve závěrečnou bitvu vypustí úplně a v prvních Relikviích jakoukoli akční scénu z předlohy zkrátí na několik minut a věnuje se psychologii titulních tří hrdinů, vztahům mezi nimi na pozadí boje proti zlu, avšak o samotě, ve stanu, v lesích.

V druhých relikviích dochází k logickému obratu. Závěrečná kapitola potterovské ságy tudíž již z předlohy vyžaduje epickou bitvu, která je v tradičně epizodickém vyprávění J. K. Rowlingové rozložena do několika dějství. Bitva o Bradavice zabírá ¾ filmu a blockbusterové charakteristiky z posledního potterovského dobrodružství vybuchují ze všech stran:

-protagonista Harry jde kauzální cestou za svým cílem zničit Voldemorta (tato cesta se odehrává ve vzorci najít viteál -část Voldemortovy duše- a zničit jej).3

-antagonista Voldemort mu klade překážky (pokouší se dobýt hrad, v kterém je Harry bráněn svými přáteli)

-téměř všechny epizody gradují lineárně bez jakýchkoliv chronologických či narativních komplikací k závěrečnému střetu mezi Harrym a Voldemortem, mezi dobrem a zlem.

-ve filmu je několik bitevních scén, které ve velké míře využívají CGI (na Bradavice útočí Smrtijedi pestrobarevnými kletbami, ve společnosti obrů, pavouků a mozkomorů. Na straně dobra se objeví hliněná brnění i drak). Tyto bitevní scény mají za úkol diváka ohromit, ale spíš než na čistě zábavní charakter4 mají ve vyprávění jasné místo v gradaci emocí jako je strach ze smrti, zármutek ze smrti blízkého, odvaha či sebeobětování.

Přestože Yates natočil téměř čistě blockbusterovou kombinaci žánrů dětské fantasy, hororu, dobrodružného a válečného filmu, na mnoha místech se tu nachází přesahy, které mají vyšší ambici než pouze diváka pobavit (funkce zábavná a estetická jsou u většiny blockbusterů stěžejní). Jedná se o přesahy do emočně-výchovného působení na diváka – oprosťme se prosím od negativních konotací slova výchovný. Původní ambicí autorky J. K. Rowlingové bylo vystupovat proti nešvarům lidské společnosti od rasismu přes fašismus po vraždění pro potěšení. Yatesův poslední potterovský snímek na emocionální rovině často přesahuje kouzla, bitvy a zákonitosti hůlek a na rozdíl od knižní předlohy tak často činí skrytě – prostřednictvím náznaku divákovi a nikoli doslovně v dialogu postav, jak je to časté v knize. Hlavním příkladem budiž závěrečná konfrontace Harryho a Voldemorta, kterou v knize představuje několikastránkový vysvětlovací dialog o tom, v čem všem Voldemort chyboval a jaké přesně byly cesty bezové hůlky. Finální konfrontace v knize obsahuje pouze dvě kouzla vmetená proti sobě Harrym a Voldemortem zároveň. Ve filmu si naopak protivníci neřeknou téměř nic a místo toho mezi nimi zuří v rámci pravidel klimaxu blockbusterového snímku několikaminutový efektní souboj.

Kde je přesah? Kde má divák hledat vysvětlení jak a proč dobro zlo porazí, když né v doslovném dialogu? Odpověď překvapivě zní – v celém filmu, potažmo v celé sérii. Relikvie smrti – část 2, totiž obsahují mnoho značně sofistikovaných náznaků, pomocí kterých si má divák najít ty nejdůležitější odpovědi sám. Pro knižní fanoušky to je za cenu nepříjemné změny závěrečného souboje, pro filmového diváka to však přinese nejednu hlubokou emoci, včetně radosti z aktivní účasti na zodpovídání narativních otázek. Divák nedostane všechny odpovědi naservírované, k mnohému si musí přijít sám zpravidla poměrně snadnou interpretací. Některé věci jsou však skryty důmyslněji. Ambicí druhé poloviny tohoto textu je odkrýt tato skrytá tajemství pomocí klíčů, které scenárista Steve Kloves a režisér David Yates umístili do závěrečného snímků nezřídka přímo rafinovaně.

Co bylo skryto…

Hlavním poselstvím je důležitost lásky jako zbraně proti Voldemortovi, který jí není schopen. Doslovně se dozvídáme ve Fénixově řádu z Harryho úst: „Nikdy nepoznáš přátelství a lásku a já tě vlastně strašně lituju.“ V Relikviích smrti Voldemortovi nikdo nic takového neřekne. Pouze překvapivě Neville před závěrečnou konfrontací vmete Voldemortovi do obličeje: „Harry, Fred, Lupin a Tonksová nezemřeli zbytečně, ale vy zemřete zbytečně, protože ničemu nerozumíte.“ Jenom Brumbál se vysloví o důležitosti lásky, ale nikoli před Voldemortem, nýbrž k Harrymu: „Nelituj mrtvé, lituj živé, a především lituj ty, kteří žijí bez lásky.“ Láska tu často bývá dávána do souvislosti se smrtí a to v mnoha různých podobách. Spojení lásky a smrti je k emoční interpretaci přesahu potterovské série klíčové. Dochází v něm ke skloubení tolikrát zdůrazňované lásky – Harryho ochrany, zdroje jeho opravdové moci se smrtí, která je leitmotivem sedmé knihy.5 Nalezneme je v různých podobách.

-V expozici první části Relikvií zabije Voldemort učitelku mudlovských studií v Bradavicích, jenž se jmenuje Charity Burbage. Charity je v angličtině výraz pro charitu nebo také křesťanskou lásku. Charity před smrtí levituje nad stolem, Voldemort ji shodí smrtící kletbou a pak laškovně pobídne svého společníka hada Nagini k hostině. Voldemort není schopen lásky ani soucitu, vraždí pro potěšení a to je příčinou jeho zkázy. Již v expozici je tato příčina divákovi naznačena.

-Když jsou studenti Bradavic pobídnuti, aby vydali Harryho a zachránili tak vlastní život, zmijozelští jej chtějí vydat, Giny – Harryho láska jej kryje vlastním tělem, po ní i jeho přátelé.

-Když Ron s Hermionou zničí pohár, políbí se, konečně. V Komnatě nejvyšší potřeby, když Goyle vyšle po Hermioně smrtící kletbu, vyběhne šílený Ron za ním kříčíce: „To je moje holka, vy kreténi.“ Vtipný moment přesto značí Ronův strach ze smrti své velké lásky.

-Voldemort roztříštil svoji duši na sedm kousků pomocí několika vražd. Při posledním odštěpení láska maminky ochránila Harryho jako mocný štít, kousek Voldemortovy duše však přešel do Harryho a vytvořil tak nevědomý viteál.

-Při každém zničení viteálu Voldemort postupně trpí, ztrácí sílu, moc i zdravý rozum (logický a střihově velmi úspěšně vygradovaný motiv přidaný oproti knize), Harry cítí tyto ztráty s ním. Po zničení diadému je Harry skrčen bolestí a řekne, že posledním viteálem je Nagini, Hermiona v tu chvíli pochopí, že to není pravda, posledním viteálem je Harry. V hereckém výrazu výtečné Emmy Watson je toto pochopení velmi dobře čitelné, otočí se na Rona, zůstane viset v detailu, otočí se zpět na Harryho a pod tím jemně hraje Harryho motiv. Na toto pochopení poukáže Harry v dialogu s Ronem a Hermionou, když jde na smrt: „Existuje důvod, proč cítím viteály, vím to už nějakou dobu a vím, že vy to víte také.“ Harry neřekne skutečnost doslova, pouze naznačí. Divákovi to už je jasné, postavám také.

-Po Snapově smrti následuje krátký záběr na potopenou pramici. Můžeme jej interpretovat jako symbol Snapovy zkázy. Jeho život lze vnímat jako loď, která se pomalu potápěla od chvíle, kdy jeho láska k Lily nebyla naplněna, a on se přesto rozhodl riskovat život pro Harryho. V okamžiku Voldemortova podlého útoku se pramice Princova života potopila.

-Odhalení pravé tváře Severuse Snapa míří k přímočaré informaci, že Harry musí zemřít. Z montáže Snapových vzpomínek, flashbacků z předchozích filmů a Snapovy cesty k mrtvé Lily se dozvídáme o jeho lásce k Lily, která trvá i 17 let po její smrti a podle jeho slov bude trvat: „Navždy.“ Jedná se o jeden z nejnázornějších příkladů lásky, která překoná hranice smrti. Snape byl díky této lásce schopen žít život plný výčitek a ústrků, kdy ho ostatní považovali za padoucha, přestože byl hrdina.

-Když jde Harry na smrt, schází po hodně vysokém, ale rovném schodišti, které bylo složeno z dříve pohyblivých schodišť. Toto schodiště je jednak symbolem zmizelé hravé magie, druhak symbolem Harryho „poslední cesty“. Když vidíme Bradavice za vlády Carrowových, první záběr je na toto dlouhé táhlé schodiště. Bradavice už nejsou tím kouzelným místem, kde se schodiště mění a obrazy mluví. Po prozření v Brumbálově pracovně Harry schází pomalu po tomto dlouhém rovném schodišti vstříc smrti, na cestě potká Rona a Hermionu.

-Po použití kamene vzkříšení se Harry znovu setká s Lily, Jamesem, Siriusem a Lupinem. Vyvolal návrat svých milovaných zemřelých. Oni mu však odtajní, že vždy byli přítomni, že si je nese s sebou v srdci. Sirius doslova ukáže na Harryho srdce: „Máš nás tady.“ Toto gesto působivě navazuje na závěrečnou scénu Vězně z Azkabanu, kde Sirius ukáže na Harryho srdce a řekne: „Ti, které miluješ, tě nikdy neopustí, vždycky je najdeš, tady.“ Rowlingová se po premiéře třetího filmu nechala slyšet, že tvůrci do něj nevědomě dostali odkaz, o kterém si budou diváci po zhlédnutí posledního filmu myslet, že to bylo úmyslně, přestože sedmá kniha ještě tenkrát nebyla napsána. Steve Kloves se k tomu po letech vrátil a odkaz zpětně zpečetil, dokonce dvakrát. Neville ve svém dojemném monologu také poznamená, že milování nikoho neopustili, že si je všichni s sebou nesou v srdci. Vyrovnání se smrtí je jedním z nejsilnějších témat potterovské série, pomocí jednoduché ale funkční metafory, která je zhmotněna díky kamenu vzkříšení, sedmý film nabízí dojemnou možnost vyrovnání se se ztrátou bližního.

-Po své smrti se Harry ocitne ve verzi nádraží King’s Cross, která znázorňuje přestupní stanici mezi životem a smrtí, podle Brumbálových slov se může rozhodnout vrátit dobojovat bitvu s Voldemortem nebo jet: „Dál!“ Pod lavičkou vidí zkrvavené torzo odporného stvoření – nemluvněte s vrásčitou kůží starce. Umírá tam část zhyzděné Voldemortovy duše. Není to řečeno doslova, podoba Voldemortovy duše je však ukázána dost názorně, aby si divák spojil sám, jak podle tvůrců vypadá duše vraha. Scénu na King’s Cross je možné interpretovat i z křesťanských pozic. King’s Cross totiž v angličtině znamená králův kříž a je tím myšlen kříž Ježíše Krista, na kterém se z lásky k lidem obětoval. I Harry Potter se obětoval z lásky ke svým bližním. Když zjistil svůj osud, neváhal ani vteřinu a šel bez boje položit svůj život. Toto sebeobětování jasně překračuje rámec činností postavy hlavního hrdiny v blockbusteru. Málokdy jdou tvůrci tak daleko, např. v trilogii Matrix Neo položí život za všechny lidi, jeho spojení s mesiášem je tam velmi jasné. Harry z lásky dokázal obětovat svůj život, Voldemort se tolik bojí smrti, tolik touží po nesmrtelnosti, že neváhá zas a znovu vraždit, aby svůj život ubránil. Celá bitva o Bradavice má za cíl zabít Harryho Pottera, který má být podle věštby Voldemortovou zkázou. Mnoho zla napáchá Voldemort ze strachu ze smrti (což film podtrhuje výrazněji než kniha pomocí jeho postupného slábnutí). Mnoho dobra vykoná Harry překonáním strachu ze smrti. „Umírání, bolí to?“ – „Je to rychlejší a snadnější než usínání.“

Proč tedy před Voldemortovým skonem není vysvětlující dialog? Možná je to proto, že se po zásadním zvratu s Harryho obětováním tvůrci rozhodli natočit blockbusterový klimax, v kterém je napínává montáž těžkého boje s hadem a letání Voldemorta s Harrym korunována pestrobarevným soubojem s přehnaně digitálním rozpuštěním Voldemorta na prach v záplavě světla od východu slunce, která přece jen symbolizuje katarzi z vítězství dobra. Možná. Možná ale seznali, že méně doslovných vět o příčinách Harryho triumfu a více práce s náznaky během celého filmu v divákovi vzbudí tu blaženou katarzi, která možná přijde až po jistém čase. Možná. Možná se toto digitálně zbrklé a blockbusteru poplatné řešení vymklo tvůrcům z ruky. Možná ale přestali být pyšní na svoji schopnost formulovat slova, ta mocná kouzla, která dovedou hojit i ranit, možná dali více důvěry své schopnosti malovat obrazy, které vykouzlí potřebné emoce v divákově srdci.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II

Režie: David Yates

Scénář: Steve Kloves

Hudba: Alexandre Desplat

Kamera: Eduardo Serra

Střih: Mark Day

Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Alan Rickman, Tom Felton, Helena Bonham Carter, Ralph Fiennes, a další

Velká Británie / USA, 2011, 130 min

Premiéra v ČR: 14. 7. 2011

 

zdroj obrázků: outnow.ch