Zatrolené norské hvozdy
RECENZE: Trolljegeren (režie: André Øvredal, 2010) – LEOŠ MEDŘICKÝ –
13. října 2008 obdržela společnost Filmkameratene AS anonymní zásilku dvou pevných disků, obsahujících 283 minut dokumentárního záznamu tří nezvěstných studentů. Jejich záměr natočit reportáž o pytlákovi, který údajně zabíjí chráněné medvědy, neočekávaně přerostl v dokumentaci dramatické, nevděčné a hlavně přísně tajné práce jediného Nora svého druhu – lovce trollů. Déle než rok tým výzkumníků prověřoval autenticitu tajemného záznamu. Jeho hrubý sestřih, chronologicky řazený a dodatečně neupravený, nese název Trolljegeren a je potvrzením jejich verdiktu: nejedná se o podvrh, trollové existují. Věříte tomu? Ani já ne.
Dějová linka je nekomplikovaně přímočará. Tři studenti, kameraman Kalle, reportér Thomas a zvukařka Johanna, sledují tajemného vousáče, o kterém vědí jen tolik, že se jmenuje Hans a považují ho za ilegálního lovce medvědů. Pokusy domnělého pytláka oslovit nevycházejí, Hans je uzavřený a nepřátelský. Teprve když se štáb v setmělém lese připlete k jedné z jeho akcí, vychází najevo, že neloví medvědy, ale trolly, lidem nebezpečné predátory, jejichž existenci Norsko tají svým obyvatelům. Hans má ke své práci ambivalentní vztah, není spokojen s platovými podmínkami a když už není co tajit, váhavě souhlasí, aby ho štáb doprovázel. Studenti si od reportáže slibují dobře prodejný sólokapr, Hans možné zlepšení své situace. V sérii epizod jsme svědky zneškodňování trollů různých druhů, velikostí a stupňů nebezpečnosti, prokládaného Hansovou zasvěcenou výpovědí.
Skandinávská mytologie zná trolly jako divoké přírodní bytosti, nepřátelské bohům, lidem a všemu, co lidé vytvořili. V norských národních pověstech vystupují v podobě obrů nevalné inteligence a nevábného vzhledu. Obvykle jsou lidožraví, násilní a jejich honba za potravou za sebou nechává pustošivé následky. Žijí nejčastěji v lesích, horách, ojediněle i v mořích. V souladu s tradicemi trolly ve svých literárních dílech použili například J.R.R. Tolkien (v českém překladu jeho knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je ale slovo troll přeloženo jako zlobr), Terry Pratchett a řada dalších autorů převážně fantastické literatury.
Právě díky svému častému angažmá v literárních a dramatických dílech ale trollové – původně personifikace hrozeb přírodních živlů – postupem let přejímali víc a víc lidských vlastností. Už v norských pohádkách 19. století si osvojili schopnost lidské řeči i složitějšího úsudku a po svém vstupu do komerční dětské literatury 20. století pozbyli většinu své původní hrozivosti. Analogicky k českému vodníkovi nebo čertovi, stává se i z trolla čím dál častěji neškodné pitvořivé strašidýlko, potměšilý chichotající se skřítek. Odtud pramení i přenesený význam slova troll jako označení pro zlomyslného narušitele internetových diskusí. Rozmanité způsoby komerčního využití trollů jako motivu dětských hraček, pohlednic nebo turistických suvenýrů výmluvně svědčí o tom, že v Norsku pojem troll dávno nevzbuzuje ani stín atavistické bázně před monstrózním kolosem, přírodní hrozbou. Stal se z něj národní maskot. Názvem Troll se mimo jiné honosí malá norská automobilka, existuje i tamější hudební skupina Trollech nebo softwarová firma Trolltech.
Jednou z možností, jak přistupovat k zdánlivě hororovému filmu Trolljegeren, je vidět v něm ironický komentář k tomuto zkreslení v čase; ke komercionalizaci jedné z norských kulturních hodnot a ochotě přizpůsobovat ji poptávce globalizovaného trhu. Hans v průběhu děje boří jeden novodobý mýtus o trollech za druhým. Ne, nejsou to laškující skřítkové, ale obři. Nenosí šaty ani nemluví, jsou to predátoři a řídí se jen zvířecími pudy. Během lovcovy služební cesty kamera (většinou periferním viděním a občas ve výmluvném detailu) ukáže tu sádrovou figurku skřítkovského trolla, tu zase jeho rozesmátou kresbičku v emblému nějaké firmy; z autorádia se line popová píseň o trollech a to vše se zdá fádní a kýčovité v konfrontaci s realitou Hansovy každodenní zkušenosti.
Film přesto není útočnou kritikou komerce ani globalizace. Chápe ji jako nevyhnutelnou a nestydí se být její součástí. Dobře ví, že uplatnění národního zboží na světovém trhu mimo jiné vyžaduje zaplašení obav zahraničních zájemců z jeho nepřenosné lokální výlučnosti. A protože takovým zbožím není jen trollí mytologie, ale i samotný film Trolljegeren, prezentuje se způsobem, který má vysoké šance oslovit celý svět. Všechny doprovodné materiály, které ochotně přejímají filmové databáze, navenek slibují dobrodružný found footage horror, samotný film ale poměrně rychle odkryje karty a odhalí, že je především neobvyklou, osobitě norskou komedií.
Její chápání a divácká odezva se mohou lišit v závislosti na percepci rozmanitých narážek. Například scéna, v níž se Hans v podomácku zhotoveném brnění pokusí přilákat trolla ukrytého pod mostem na návnadu v podobě tří ovcí, působí na většinu diváků především jako napínavá. Norské publikum v ní ale rozezná i humornou aluzi na všeobecně známou pohádku, v níž se stejným způsobem pokusil obelstít trolla pohádkový rytíř. Z podobného soudku nepřenosných vtipů je situace, v níž Hans stojí před mapou Norska, opatřenou praporky a poznámkami, a vypočítává místa častého výskytu trollů. Norští diváci si existující místa spojují s konkrétními dějinnými událostmi a smějí se naznačené souvislosti s řáděním trollů, zatímco divákům mimo Norsko může tato scéna připadat dlouhá a redundantní.
Pro norské publikum byl jasným vodítkem k žánrovému zařazení filmu už trailer, který zdánlivě zve na akční film, ale také a především na účast populárního televizního komika Otta Jespersena v hlavní roli lovce Hanse. Jespersen pronáší všechny informace o trollech s věcným tónem unaveného profesionála, provádějícího svou práci víc jako nutné zlo než vzrušující způsob seberealizace, a tímto postojem může připomenout trápení cimrmanovského Děda Vševěda, sužovaného hemživostí trpaslíků. Více než trojice filmařů dále zaujmou epizodní postavy, jako je soucitná veterinářka, která by si přála, aby trollové při odchytu příliš netrpěli, nebo Hansův nasupený šéf Finn, snažící se držet jejich existenci v tajnosti.
Po formální stránce se jedná o dobré řemeslo s velmi slušnými digitálními triky. Scenárista a režisér André Øvredal přivedl na svět film, který norská kritika i divácká obec záhy přijala za novodobou klasiku a jemuž se dostalo kladného přijetí také na loňském Fantastic Festu v texaském Austinu a na letošním festivalu Sundance.
Trolljegeren
Režie: André Øvredal
Scénář: André Øvredal
Kamera: Hallvard Bræin
Střih: Per-Erik Eriksen
Hrají: Otto Jespersen (Hans, lovec trollů), Glenn Erland Tosterud (Thomas), Johanna Mørck (Johanna), Hans Morten Hansen (Finn), Tomas Alf Larsen (Kalle), Knut Nærum (role nezjištěna), Robert Stoltenberg (lovec medvědů)
Norsko, 2010, 90 minutzdroj obrázků: http://www.trollhunterfilm.com/
Autor
