Prvoplánová magie?

S celovečerním debutem teprve devětadvacetiletého amerického režiséra Benha Zeitlina jsou spojena nemalá divácká očekávání. Snímek do českých kin vstupuje s puncem výjimečného díla oceněného na řadě prestižních světových přehlídek včetně Cannes a Sundance (jen na těchto dvou festivalech posbíral šest cen). V recenzích se nezřídka objevují přívlastky jako „magický“ a „kouzelný“ a sám Zeitlin bývá přirovnáván mj. k Terrenci Malickovi či dokonce k Hayao Miyazakimu.1 Pověst zázračného dítěte a miláčka filmových kritiků se rozhodl přiživit i český distributor Divokých stvoření, společnost Aerofilms, která Zeitlinův snímek kromě jiného propaguje prostřednictvím krátkého videa, v němž se vybraní čeští novináři svěřují s tím, jak je snímek zasáhl a proč by diváci neměli s návštěvou kina otálet.2

Benh Zeitlin v Divokých stvořeních pracuje s podobným námětem a poetikou jako ve svém ceněném krátkometrážním filmu Glory at Sea (2008). Oba do centra pozornosti staví dětské hrdinky vyrůstající v hurikánem Katrina zdecimované krajině jižní Louisiany a vyrovnávající se se smrtí (a v případě Divokých stvoření rovněž s nemocí) rodičů. Základními rozlišovacími znaky Zeitlinova stylu, jenž bývá často označován za „magický realismus“, jsou ručně držená kamera, záměrná zrnitost obrazu způsobená užitím 16mm filmu, spolupráce s neherci, natáčení v autentickém prostředí, „malickovský“ voice-over, výrazně rytmizující hudební doprovod a práce se snovými sekvencemi a vizuálními symboly, jež intimní drama přibližují závažnější výpovědi s dalekosáhlejším dopadem.

Režisér v celém filmu prokazuje mimořádný audiovizuální cit a vnímavost k detailům (podobně jako šestiletá Hushpuppy v podání Quvenzhané Wallis). S pomocí jednoduchých formálních prostředků dokáže divákovi předložit nevšedně krásné obrazy podbarvené podmanivým soundtrackem. (Až se někdy chce říci, že se jedná o příliš krásné obrazy podbarvené příliš podmanivým soundtrackem.) V některých momentech se ovšem zdá, že Zeitlin tak úplně nezvládl přechod k formátu celovečerního filmu. Zatímco Glory at Sea se svými 25 minutami funguje jako kompaktní a vzhledem ke svým skromným ambicím naprosto uspokojivé dílo, Divoká stvoření se tříští do řady epizod a dílčích motivů, z nichž ne všechny jsou funkčně integrovány do vyprávění. Nejpatrněji to lze vidět na souboru vedlejších postaviček, tvořících spolu s Hushpuppy a jejím otcem Winkem komunitu odříznutou od „civilizovaného světa“, které jsou šablonovitě načrtnuté a nepůsobí živoucím dojmem. Podobně nepřesvědčivě místy vyznívá i ekologický/ezoterický přesah vyprávění, podlamující intimní rovinu příběhu.

Zdá se však, že většině diváků (soudě podle reakcí na premiéře v kině Světozor či podle komentářů na CSFD) a filmových kritiků přitažlivá vizuální stránka, chytlavý soundtrack a „tah na emoce“ plně postačují k výrokům o jedinečnosti a výlučnosti. Osobně se domnívám, že lépe než ignorovat limity Zeitlinovy režie je vzít je na vědomí a věřit, že se mu je do dalšího projektu podaří zdárně eliminovat. Divoká stvoření jižních krajin nejsou nesporným uměleckém triumfem, ale spíše nadějným příslibem do budoucna.

Beasts of the Southern Wild

Režie: Benh Zeitlin
Scénář: Benh Zeitlin, Lucy Alibar
Hudba: Benh Zeitlin, Dan Romer
Kamera: Ben Richardson
Střih: Crockett Doob, Affonso Gonçalves
V hlavních rolích: Quvenzhané Wallis, Dwight Henry, Levy Easterly, Lowell Landes, Pamela Harper a další
Česká premiéra: 9. srpna 2012 (Aerofilms)
profil filmu na stránkách distributora