Crying Freeman v zajetí sexu

U čtvrtého (předposledního) špalku mangy Plačící drak stojí recenzent před zapeklitým úkolem. Jakým způsobem napsat text, který bude mít hlavu a patu, a přitom před čtenářem nevypadat jako nebezpečný sexuální maniak. Ovšem za předpokladu, že fanoušci série Kazua Koikeho vědí, do čeho jdou (a ti ostatní si určitě nebudou kupovat čtvrtý díl jako referenční), s chutí do toho.

V předchozí recenzi jsem zmínil závěrečný zvrat, nyní tedy lze prozradit, v čem spočíval. Vůdce kultu Naidži, démonický stařík Kumaga, vytvořil párek Freemanových dvojníků. S pomocí toho lepšího z nich hodlá zmanipulovat organizaci Sto osm draků a využít ji k ovládnutí japonských ostrovů. Je důležité, aby falešného Freemana neodhalila ani manželka, proto dvojníci přihlížejí tomu, jak se zajatý pravý Freeman oddává sexu a z těchto mnohahodinových lekcí čerpají náležité poučení. Tomu se autoři mangy věnují opravdu s velkou pečlivostí a celý úvod připomíná sexuální příručku pro mírně pokročilé. Excelentní kreslíř Rjóiči Ikegami na spoustě stránek hraje s cenzory svou oblíbenou hru na „zneviditelňování“ hrdinova penisu, okořeněnou faktem, že Freeman odmítá ejakulovat. Proč je to pro jeho partnerku tak důležité a proč kvůli tomu později opakovaně masturbuje zakrslého pikolíka, jsem až tak nepochopil. Jenomže to není všechno. Ve druhé části svazku začíná další dobrodružství. Freemana požádá kmotr losangeleské Čínské čtvrti, aby našel jeho unesené příbuzné. V únosu má prsty organizace K.O. (Kidnappers Organization), jejíž velitelka Nina Heaven je Freemanem sexuálně posedlá. Když se jí nepodaří jej přinutit k sexu (hrdina tentokrát odepře rovnou erekci), ukájí se aspoň na jeho těle. Zábavné, že?

Mám podezření, že tou přemírou sexu (vedle toho se ženské postavy zásadně svlékají před každým bojem) maskují tvůrci jistou vyčerpanost námětu. Alternativní svět plný tajných a ještě tajnějších zločineckých organizací, které se snaží zlikvidovat (nebo ovládnout) Sto osm draků, tentokrát rozšiřuje K.O. tvořená bývalými veterány vietnamské války, příslušníky Zelených baretů. Freeman se opět nechá zajmout, znovu bude muset prokázat svoje schopnosti v nespočtu soubojů (ultimativní řezanici, kterou naznačuje otevřený závěr, očekávám ve finálním svazku), znovu se ukáže, že je mistrem úkladů vpletených do plánů svých protivníků. V celé čtyřce mě nejvíce zaujala scéna, v níž je Freemanovi podáno nejprve dávidlo a posléze vtlačen do úst tenisový míček. Na setkání s unesenou rodinou má čas jen do té doby, než mu zvratky ucpou dýchací trubici. Zde v jednom z políček, detailu hrdinova oka, Ikegami ukazuje, že s tímhle Freeman nepočítal, snad jej na okamžik i zachvátila panika. Za tuto chvilku slabosti, kterou si ale možná jen nalhávám, jsem vděčný, protože bez ní už se Lung Tchaj Jang stával odlidštěným, neporazitelným supermanem, s jehož osudem si není třeba dělat starosti.

Vzdor jisté dějové schematičnosti zůstává Plačící drak špičkovou ukázkou japonského comicsového umění. Autoři tentokrát nespěchají, ale přitom vytvářejí ve všech ohledech strhující dílo. Dovolí si i takový kousek, kdy podrobně představují střelecké umění jedné z nastupujících ženských postav… Načež dojde ke zvratu a tato postava je odhalena jako pouhá postradatelná návnada. A rozplývat se nad precizně prokreslenými detaily zbraní, dopravních prostředků či panoramatických záběrů a interiérů je opakováním již dříve řečeného. Jen těch různě propletených nahých těl pokrytých složitým tetováním! Ale to jsme už zase u sexu a nastal nejvyšší čas skončit.

Takže, jestli už z předchozího dílu víte, co znamená „vuch vuch“, mám pro vás další hádanku. Vsadím se, že smysl citoslovce „pik“ bez znalosti Plačícího draka neuhodnete…

Kazuo Koike, Rjóiči Ikegami: Crying Freeman – Plačící drak 4

Nakladatelství CREW, Praha 2012
408 (černobílých) stran
389 Kč

Recenze: Crying Freeman – Plačící drak 1
Recenze: Crying Freeman – Plačící drak 2
Recenze: Crying Freeman – Plačící drak 3