Crying Freeman potřetí!

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 22. dubna 2012 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE: Kazuo Koike, Rjóiči Ikegami – Crying Freeman: Plačící drak 3 – JAROSLAV STUCHLÝ –

V sekci Často kladené otázky na webu comicsového vydavatelství CREW se objevuje i tahle: Proč nevydáváte mangu? V odpovědi čteme slova jako „malý trh“, „nezájem Japonců“ nebo „obtížné podmínky“. Kdyby sekce prošla aktualizací, mohla by otázka klidně zmizet. Od loňského roku se totiž CREW vrhla na mangu s plnou parádou a příznivce japonského comicsu seznámila s Narutem, Zápisníkem smrti… a Plačícím drakem.

Třetí svazek této série (scénář Kazuo Koike, kresba Rjóiči Ikegami) o nejhbitějším zabijákovi na světě a zároveň vůdci čínského zločineckého syndikátu Sto osm draků je uveden poněkud překvapivou kresbou. Freeman alias Lung Tchaj Jang drží v rukou hřeben a nůžky! Zděšení z toho, že by hlavní hrdina změnil sexuální orientaci a vrhl se na dráhu dámského kadeřníka, po několika stránkách vystřídá úleva – jde jen o krycí manévr, který má Freemana dovést k vedení organizace Africký kel (viz 2. díl).

Těžištěm trojky je však zápletka kolem mytické katany Muramasa, jež svému držiteli má přinést pouze neštěstí. Proto se jí ujímá Freemanova milovaná manželka a za pomoci senseie Gokena Išidy se pokouší ovládnout démonického ducha meče. Freeman mezitím pátrá po tom, kdo ve skutečnosti stojí za útoky na jeho organizaci.

Po stručném nástinu děje přistupme k tomu, co příznivce této mangy zajímá nejvíce.
1/ akce – ano, je jí požehnaně. Nejčastěji kontaktní souboje s různými bodnými a sečnými zbraněmi.

2/ nahota a sex – ano, opět se zde svléká kdekdo a ani o orgasmy není nouze. Památným momentem je zejména scéna, v níž Freeman v roli kadeřníka dráždí zákaznici bradavky, nebo sebevzrušování se (údajně dvoumetrového, ale podle některých políček spíše čtyřmetrového) monstra jménem Tógoku Ošu předtím, než se brutálně zmocní jedné z čerstvých posil série. No a samozřejmě Dračí ponorka, jasně falický symbol.

3/ „bondovské“ vychytávky – nic tak zábavného jako ve dvojce, snad jedině chemikálie vyvinutá k ochraně žaludeční stěny před jakýmkoli jedem a goldfingerovský šakram ukrytý v dýnku klobouku. Tu největší legraci, které patří samotný závěr svazku, prozradit nelze.

4/ nechutnosti – Barbarem Conanem inspirovaná scéna rozkousnutí a následné sežvýkání krysy, sexuální vyvrcholení obludné Paj Ja Šan ve vířivce, kde přihlíží milování manželů Freemanových.

Předchozí výčet je třeba brát s nadsázkou, třetí díl mangy Crying Freeman nabízí především zběsile uhánějící děj, který čtenáře doslova pohltí. V této rychlosti a nadupanosti by se ovšem neměla slít do jednoho černobílého toku Ikegamiho kresba, naprosto precizní v detailech i panaromatických políčkách (chudinská čtvrť Kowloon). Osobně si ve třetím svazku cením dvou momentů – předtím, než se do sebe Freeman a Tógoku Ošu pustí, zafilozofují si o tom, co znamená někoho milovat. A v okamžiku křehkého příměří se titulní hrdina vrátí k hrnčířině (viz první díl) a pro svého soupeře v klidu vyrobí…urnu.

Překlad Ľudovíta Platy je bezchybný, překládají se samozřejmě i citoslovce a vyjádření emocí, takže jestli vás zajímá, co znamená „vuch vuch vuch“, neváhejte ani vteřinu.