Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Komediograf Frank Tashlin

Komediograf Frank Tashlin

Komediograf Frank Tashlin
RECENZE – KNIHA: Tashlinesque – The Hollywood Comedies of Frank Tashlin (Ethan De Seife, 2012) – MILAN HAIN –

Anglická verze recenze je dostupná zde / English version of the review is available here

Pokud by mě někdo požádal, abych sestavil seznam nejopomíjenějších hollywoodských režisérů všech dob, jméno Franka Tashlina by v něm zcela jistě figurovalo na předních příčkách. Rodák z New Jersey prožil bohatou kariéru, během níž působil jako kreslíř, autor knih pro děti, tvůrce animovaných grotesek pro Warner Bros. či Screen Gems, scenárista a gagman a nakonec i režisér hraných filmů. Opakovaně spolupracoval mimo jiné s Bobem HopemJerrym Lewisem (osm společných snímků z druhé poloviny 50. a první poloviny 60. let), Doris Dayovou, Jayne Mansfieldovou či Tonym Randallem. Svými komediemi – a Tashlin jen zřídkakdy pracoval v rámci jiného žánru – zapůsobil na francouzské kritiky v čele s Jeanem-Lucem Godardem a ovlivnil takové tvůrce, jakými jsou Španěl Pedro Almodóvar a Američan Joe Dante (např. Gremlins, Lidé z předměstí nebo Looney Tunes: Zpět v akci). Literatura však byla k Tashlinovi spíše skoupá a potenciální zájemce o texty věnované režisérově tvorbě tak byl odkázán pouze na několik dílčích studií. Situaci se rozhodl změnit Ethan De Seife, badatel a pedagog působící na Hofstra University v New Yorku, jemuž letos na jaře vyšla kniha nazvaná Tashlinesque – The Hollywood Comedies of Frank Tashlin.1

De Seife se v publikaci věnuje Tashlinově kompletní režijní tvorbě – od animátorských začátků u Warner Bros. (mj. filmy s Bugsem Bunnym a prasátkem Porkym) a Columbie, přes první hrané snímky, z nichž kvalitativně vystupuje zejména komedie Son of Paleface (1952) s Bobem Hopem, spolupráce s Jerrym Lewisem a Jayne Mansfieldovou, které patří k vrcholu režisérovy kariéry, až po zajímavé i když méně vlivné filmy z druhé poloviny 60. let, kdy se Tashlin musel často spoléhat na umění méně charismatických komiků (např. Tony Randall). Autor v textu vytyčuje základní charakteristické rysy Tashlinovy poetiky, mezi které patří „sexuální humor“, vizuální a zvukové gagy, vysoká úroveň vědomí sebe sama a časté rozrušování diegeze, spoléhání se spíše na mizanscénu (rekvizity, herecké kreace) než na střih nebo užívání tzv. ne-gagů, kterými jsou myšleny situace, u nichž divák neocení ani tak jejich humornost, jako spíše promyšlenost (podobně jako v některých filmech Jacquese Tatiho). De Seife z diskuze bohužel zcela vyčlenil Tashlinovo působení v roli scenáristy. Svůj krok však v textu vysvětluje tak, že autorský podíl Tashlina je v případě snímků jako Bledá tvář (The Paleface, 1948, rež. Norman Z. McLeod) nebo The Good Humor Man (1950, rež. Lloyd Bacon) jen velmi těžko kvantifikovatelný a nejlepší proto bude ponechat tuto část tvůrcovy kariéry stranou.

Komedie Franka Tashlina pochopitelně nejsou zkoumány v izolaci. Naopak, De Seife je neustále vztahuje k relevantním kontextům a nevyhnutelně se tak dotýká šířeji definovaných témat a okruhů, jakými jsou například žánr (a komedie především), autorství, vztah hraného filmu, animace a vaudevillu nebo vliv hollywoodské autocenzury na výslednou podobu snímků.2 Publikace tak podává plastický portrét Tashlinovy režijní tvorby vykreslený na pozadí amerického filmového průmyslu 40.–60. let. Poslední kapitola pak souhrnně pojednává o vlivu režisérovy poetiky na tvorbu jeho obdivovatelů, mezi které patřili a dodnes patří Jean-Luc Godard,3 Joe Dante a v menší míře i Pedro Almodóvar.

Publikaci lze jen stěží něco vytknout. De Seife čtenáři předkládá logicky strukturovaný a čtivý text, který na každé straně dokumentuje autorovu erudici a nadšení pro věc. Bez jakýchkoliv diskuzí se tak jedná o jednu z nejlepších režisérských monografií, které jsem v poslední době četl. Text je doplněn několika desítkami ilustrací, precizně zpracovanou filmografií a rejstříkem. A pokud ani po jejím přečtení nebudete mít Tashlina dost, vřele doporučuji De Seifův blog, který najdete zde.

Kam dále?
– webové stránky autora (další texty o Tashlinovi najdete zde)
– rozhovor s Ethanem De Seifem
– některé animované filmy Franka Tashlina najdete na YouTube; tamtéž se můžete podívat na video, v němž John Waters hovoří o přelomovém rock’n’rollovém filmu The Girl Can’t Help It
– esej na Senses of Cinema napsaná nikým jiným než Ethanem De Seifem
– film Will Success Spoil Rock Hunter? vyšel letos na Blu-ray disku v rámci edice Masters of Cinema

Tashlinesque – The Hollywood Comedies of Frank Tashlin
Ethan De Seife
Middletown, Wesleyan University Press
2012, 272 stran
kniha je k dostání například zde

Print Friendly, PDF & Email
  1. Kniha je přepracováním autorovy disertační práce obhájené na University of Wisconsin-Madison v roce 2005. []
  2. V posledním bodě se autor spoléhá na primární prameny z archivu Margaret Herrick Library v Beverly Hills. []
  3. Viz např. jeho recenzi snímku Hollywood or Bust; v českém překladu dostupná jako GODARD, Jean-Luc. Hollywood nebo smrt. In Jean-Luc Godard. Texty a rozhovory. Jihlava : JSAF, 2005. s. 67–69. []

Autor

Milan Hain
Počet článků : 129

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru