Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Nenápadná hvězda Glenn Ford

Nenápadná hvězda Glenn Ford

RECENZE – KNIHA: Glenn Ford: A Life (Peter Ford, 2011) – JANA BÉBAROVÁ – 

Glenn Ford (nar. Gwyllyn Samuel Newton Ford, 1916–2006) byl jednou z hereckých stálic klasického Hollywoodu. Během své dlouhé, půl století trvající filmové kariéry ztvárnil více než sto rolí ve filmu a v televizi. Přestože až na výjimky (Vincente Minnelli, Frank Capra, Fritz Lang, Anthony Mann) neměl příležitost pracovat s „velkými“ režiséry a auteurskými osobnostmi své doby a oscarové sošky se k němu taktéž příliš nehrnuly (získal pouze Zlatý Glóbus za roli v Caprově Plné kapse zázraků /Pocketful of Miracles, 1961/), je jeho odkaz (nejen) v rámci dějin klasického Hollywoodu nesporný. Jeho jméno se stalo především synonymem klasického westernu a filmu noir, v nichž ztvárnil řadu nezapomenutelných rolí.

Fordovu kariéru neprovázely skandály jako v případě jiných hollywoodských star a v očích kolegů a veřejnosti to byl skromný a přátelský chlapík, který neváhal nabídnout pomocnou ruku. Přesto nebyl jeho život bez temných stránek, jak dokazuje hercův syn a zároveň jediný potomek Peter Ford (1945) v biografii Glenn Ford: A Life, jež vyšla loni v květnu při příležitosti Fordových nedožitých pětadevadesátin v The University of Wisconsin Press.

Přání sepsat vlastní paměti vyjádřil Glenn Ford synovi Peterovi již na sklonku svého života, kdy mu svěřil své deníky, které si celý život vedl. Pro Petera Forda se však muselo jednat o nesnadný úkol, jelikož pro něj otec vždy zůstával jakousi enigmou („…za celý svůj život jsem nikdy nepochopil otcovy skutečné city ke mně.“ str. 163) a otcovo manželství s herečkou Eleanor Powell (1912–1982) taktéž nebylo zcela harmonické (po šestnácti letech skončilo rozvodem v roce 1959). I přesto se Peterovi Fordovi daří přinést co nejobjektivnější reflexi otcovy kariéry a osobního života. Ostatně, kdo by pro tuto pozici byl vhodnější než on, který Glenna Forda tak dobře znal a zároveň s ním i pracoval (Peter se po otcově boku objevil v osmi filmech)? Léta pečlivé práce a výzkumu jsou na výsledném díle dobře znát. Jak v předmluvě poznamenává i editor série „Wisconsin Film Studies“ Patrick McGilligan, kniha Petera Forda „zcela jistě pozmění naše dosavadní vnímání osobnosti Glenna Forda“. (str. ix)

Peter Ford otcův osobní i profesní život rekapituluje na prostoru tří set stran rozdělených do šestnácti intertextově pojmenovaných kapitol, které odkazují k populárním songům své doby (např. „California Here I Come“, „Somewhere over the Rainbow“, „Love and Marriage“, „Amado Mio“, „Trouble in Paradise“ či „Rock Around the Clock“). Vrací se k otcovým kanadským kořenům i k jeho dětství a dospívání v Los Angeles, kam se s rodiči přestěhoval v roce 1922 a kde se již ve školních letech začal věnovat divadelnímu herectví. V části o otcových hereckých začátcích v Santa Monica Community Players Peter Ford zmiňuje zásadní vliv Harolda Cliftona, který byl jeho otci mentorem a jako „dialog coach“ s ním později pracoval i u filmu, než ho Peter na této pozici v roce 1968 vystřídal. Přes první a nijak znamenité zkušenosti u filmu (pohovor u MGM v polovině 30. let; krátký film Night in Manhattan /1937/ pro Paramount; a celovečerní debut u Twentieth Century-Fox v road movie Heaven with a Barbed Wire Fence /1939/, jež podle scénáře Daltona Trumba režíroval „stroheimovský“ despota Ricardo Cortez, který při natáčení mladého Forda tyranizoval) se autor dostává k hercově setkání s agentem Miltonem „Gummo“ Marxem, začátkům jeho dlouholetého působení v Columbii a prvním filmům režisérů George Marshalla a Charlese Vidora, s nimiž během následujících let opakovaně spolupracoval.

Peter Ford také reflektuje otcův nesnadný návrat do Hollywoodu po jeho vojenské službě během 2. světové války, která pozastavila jeho slibně se vyvíjející kariéru, jež mu zásadním způsobem pomohla znovu nastartovat až Bette Davis, když si ho vyžádala jako hereckého partnera do melodramatu studia Warner Bros. Uloupený život (A Stolen Life, 1946), který sama produkovala. Zásadní okamžik Fordovy kariéry rovněž představovala Gilda ze stejného roku, v níž byl (již podruhé) partnerem tehdejší sexuální bohyni Ritě Hayworth. V tomto bodě jistě zaujme, že jinde diskutovanou homoerotickou vazbu mezi Fordovým protagonistou a jeho ochráncem Ballinem (George Macready) Glenn Ford synovi okomentoval slovy, že si nevybavuje diskuzi o homosexuální implikaci mezi hlavními mužskými protagonisty (str. 64).

Na spolupráci s Columbia Pictures a jejím šéfem Harry Cohnem nicméně Peter Ford nahlíží s jistým despektem a opakovaně připomíná otcova zklamání z málo prestižních projektů, do kterých ho studio zavazovalo, a kdy čekání na úspěšné hity typu Velký zátah (The Big Heat, 1953) předcházela práce na průměrných projektech. Nicméně vrcholné období otcovy kariéry Peter Ford spatřuje ve druhé polovině 50. let, kdy natočil několik zásadních snímků (např. Džungle před tabulí /Blackboard Jungle, 1955/, Čajovna U srpnového měsíce /The Teahouse of the August Moon, 1956/, Cesta za záchranou /3:10 to Yuma, 1957/) a kdy se paralelně s Columbií smluvně zavázal i studiu MGM.

Velké pozitivum Fordovy biografie představuje autorova snaha vyhýbat se tendencím řady životopisců převyprávět synopse každého filmu, ve kterém se daný herec/herečka objevil/a. Peter Ford snadno nachází kompromis mezi stručností a výstižností v hodnotících soudech a reflexí produkčního kontextu a osobní linie zároveň. Paralelně s otcovou kariérou reflektuje vývoj jeho manželství s Eleanor Powell, které komplikovala jejich častá odloučení, a Fordovy milostné aféry. „Můj otec vždy potřeboval být do někoho zamilován – bez lásky byl ztracený. Radoval se z toho, že měl krásnou ženu v náručí.“ (str. 204)

Peter Ford se rovněž nevyhýbá bolestivým momentům odcizení v jeho vztahu s otcem, které vyvrcholily především během hercova třetího manželství, a otcově nesnadnému vyrovnávání se s ústupem do hereckého ústraní a ztrátou blízkých osob na přelomu 70. a 80. let. Konkrétně šlo o úmrtí milované matky Hannah, první manželky Eleanor Powell, hereckých kolegů Johna Wayna, Henryho Fondy a především Williama Holdena, jenž byl dlouhá léta jeho nejlepším přítelem. Vedlo to k těžkým depresím a závislosti na alkoholu, což jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu nepřidávalo.

Přestože vztah Petera a Glenna Fordových často balancoval na hranici odcizení, vzpomíná syn na slavného otce s úctou a láskou, která se odráží ve familiérním oslovování Glenna Forda „Tatínek“. V zájmu vytvoření co nejkomplexnějšího portrétu jeho osobnosti oslovil Peter Ford řadu jeho přátel, známých a hereckých kolegů (např. Rhondu Flemmig, Sidneyho Poitiera, Ernesta Borgnina, Russe Tamblyna, Debbie Reynolds či Shirley Jones), jejichž vzpomínky v knize cituje. Taktéž cituje pasáže přímo z otcových deníků a milostných dopisů, které si s Eleanor Powell vyměňovali v dobách jejich odloučení. Reflexe otcových filmů a jeho hereckých výkonů pak tradičně obohacuje o úryvky z dobových recenzí. Závěrečná osmistránková bibliografie a k ní připojený zevrubný jmenný rejstřík a kompletní filmografie s údaji o natáčení a premiérách samy o sobě vypovídají o pečlivém badatelském výzkumu, který psaní knihy předcházel.

Peter Ford uzavírá otcovu biografii větou: „Filmová hvězda nikdy doopravdy neumírá, ne dokud zůstává její dílo.“ Péči o otcův odkaz se věnuje i na webových stránkách http://www.glennfordbio.com/, které stejně jako jeho knihu vřele doporučuji vaší pozornosti.

Glenn Ford: A Life

Peter Ford
The University of Wisconsin Press
2011, 345 stran.
doporučená cena: $24.95

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 255

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
Zpět nahoru