Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Nenápadný obrat k realismu

Nenápadný obrat k realismu

Nenápadný obrat k realismu
RECENZE: Kluk na kole (Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne, 2011) – VÍT POLÁČEK – 

I když bratři Jean-Pierre a Luc Dardennové natočili v letech 1987–1992 dva celovečerní filmy, za začátek svého vlastního stylu sami považují až Slib (La Promesse) z roku 1996, kterým také poprvé prorazili na festivalu v Cannes. Tehdy si jejich filmu všimla sekce Quinzaine des reálisateurs a od té doby byly jejich snímky pravidelnou součástí festivalu. Rosetta (1999) a Dítě (L´Enfant, 2005) získaly Zlatou palmu a s prázdnou neodjížděly ani jejich další tvůrčí počiny Syn (Le Fils, 2002) a Mlčení Lorny (Le Silénce de Lorna, 2008). Dardennové se tak stali jakýmsi synonymem pro kvalitu a úměrně k tomu se také ze dvou bratrů, kteří si na svou první kameru vydělávali jako brigádníci, staly klíčové osobnosti belgické kinematografie. Jimi založená produkční firma Les Films du Fleuve podporuje filmaře nejen v belgickém frankofonním Valonsku. I proto byla jejich novinka Kluk na kole (Le Gamin au vélo, 2011) očekávána s napětím a soutěživí Belgičané dokonce snili o tom, že by Dardennové mohli být prvními filmaři, kteří získají vytouženou Zlatou palmu potřetí.

Slib, RosettaSyn i Dítě vykazovaly celou sadu shodných znaků, a to přesto, že filmový jazyk každého filmu byl sám o sobě specifický. Pro filmy bratří Dardennů v období 1996–2005 platilo, že jsou natáčené ruční kamerou, není k nim přidávána hudba, střih zvuku je hrubý a odehrávají se na malém průmyslovém městě na severu Belgie v Seraingu, kde sami filmaři bydlí. Ještě podstatnější ale byla scenáristická konstrukce příběhů, které velmi umně budovaly napětí ze všedních situací a vedly své postavy k morálním dilematům. Ne nadarmo bývají Dardennové řazeni ke spirituálnímu proudu kinematografie, protože právě jejich postavy nezřídka volí v obtížné situaci variantu, která jim sice zkomplikuje život, ale je morálně přijatelnější. A to i přesto, že postavy příběhů jsou málokdy lidé morální. Ať už je to drobný zlodějíček, který chce dodržet slovo, ze Slibu, nebo truhlářský mistr, který přijme do učení vraha svého malého syna. Bratři Dardennové neotřele a bez patosu, zato ale s obrovským napětím otevírali morální a spirituální otázky v příbězích mapujících sociální milieu kdysi průmyslové oblasti Belgie. Zároveň ale dokázali každý ze svých filmů odlišit pohybem kamery. Ať už to bylo nenápadné pozorování okolí ve Slibu, kamera sledující hrdinku hledající práci v Rosettě, jako kdyby šlo o hrdinu válečného filmu1, nebo kamera, která pozoruje zátylek truhlářského mistra v Synovi.

Větší zlom ve stylu autorské dvojice nastal v roce 2008, kdy bratři uvedli Mlčení Lorny. Nejen, že je film natočen na 35mm materiál a je tak statičtější, ale kamera náhle dostává možnost objevovat větší prostory a staví se do pozorovatelské pozice. Mlčení Lorny je ale také příběhem odehrávajícím se ve větším městě, Lutychu, a jeho hrdinka je místo konfrontace a rozhodování o morálních postojích vystavena výčitkám svědomí. Zdá se, že právě Mlčení Lorny otevřelo novou kapitolu ve tvorbě belgické dvojice. A Kluk na kole jde v tomto směru ještě dál. Velmi jednoduše by se dalo říci, že zatímco předchozí filmy byly minimalistickými morálními dramaty, Kluk na kole je velmi dobrým příkladem filmového realismu s mírným sociálním podtónem. Jde sice jen o mírný posun, ale otázky po lidské podstatě nejsou totéž co přesné konstatování jedné rodinné situace. Cyrilovy ani Samanthiny volby z velké většiny nejsou volbami morálními.  Více než morálka tvůrce  filmu zajímá spíše cit a energie jejich postav. Cyril žije v dětském domově a energie, kterou investuje do hledání svého otce, mu vynese přezdívku pitbul. Dardennové tradičně nevysvětlují pohnutky svých postav, takže divák nemá šanci, že by se dostal pod kůži kadeřnici Samanthě a jejímu rozhodnutí si Cyrila vzít k sobě. Na tom by nemuselo být nutně něco špatně, kdyby tvůrci neportrétovali mladou ženu většinou jen pomocí problémů, které s Cyrilem má. Jejich vztahu tak začíná scházet něco, co by jej pohánělo, i když je to především Samantha, kdo Cyrilovi pomáhá při hledání jeho otce. Po jejich setkání ale právě motivace tohoto typu mizí a zůstává jen otázka, proč Cyril od nervní kadeřnice neprchá daleko rychleji.

A pak se na scéně objevuje dealer, který Cyrila svede na šikmou plochu. I ono svádění je zobrazené realisticky, ale zároveň nijak překvapivě.  Oproti starším filmům bratří Dardennů je boj o Cyrilovu duši méně zastřený, protože je také předvídatelnější. Tajemství postav je pryč a celkem přehledně se v druhé polovině dá očekávat, co bude dělat dealer, jak na to bude reagovat Cyril a jak Samantha. Většina těchto očekávání se pak mechanicky naplňuje, ale překvapivě to filmu příliš neubližuje. Jako problematická se mi jeví jen scéna Cyrilova zločinu. Ten totiž proběhne tak hladce, že to v realistickém klíči působí jako režijní a scenáristická schválnost, nebo dokonce chyba.

Výše uvedenému je přizpůsoben styl. Kamera podobně jako v případě Mlčení Lorny sleduje vše z  patřičné vzdálenosti. Na rozdíl od Mlčení Lorny  se ale příběh odehrává na jaře a v létě a kamera překvapivě pracuje zejména s teplými barvami. Belgické maloměsto přestává být nehostinnou sociální krajinou. Dříve charakteristickou texturu zdí a materiálů nahradily celky snímající ulice a celé domy. I proto se subjektivně může zdát, že navzdory Cyrilovu stálému pohybu je celý film statičtější.

Bratři Dardennové jsou tradičně velmi precizní v obsazení a ve vedení herců. Nad všechny tentokrát vyčnívá Cyril Thomase Doreta. Jeho energie, pohyb i obličej  táhnou film tam, kde jindy tolik precizní stavba příběhu začíná kulhat. V tomto směru má navíc podporu i od nezvykle civilní Cécile de France. Stejně jako v Mlčení Lorny Dardennové kombinují herce s neherci a jejich výkony dokážou sladit tak, že ani jedna herecká složka neshazuje druhou.


Pro Dardenny byla nefunkční rodina vždy základem k uvažování o současné Evropě. Kluk na kole tak pokračuje v jejich zkoumání tohoto tématu z jiného úhlu. Nyní z pohledu umanutého dítěte, které ve svých dvanácti letech začíná uvažovat o sobě a své pozici ve světě a k vlastní identifikaci nutně potřebuje mít někoho, o koho se může opřít. V tom je nakonec Kluk na kole nejpřesvědčivější.  Na druhou stranu, podívám-li se na něj optikou starších filmů stejných autorů,  jsem trošku v rozpacích, protože na rozdíl od nich nepřináší v jednoduchosti uzavřenost a komplexnost svých předchůdců i jejich jemný přesah a morální apel. A to se mi zdá škoda. Nutno ale poznamenat, že tak Kluka na kole kole srovnávám s možná nejzajímavějšími filmy za poslední desetiletí,2 které mají k jeho smůle stejné autory. Možná svou roli hraje i to, že zatím poslední film v jejich filmografii je natočen nejklasičtěji a také pro běžné publikum nejstravitelněji.  Na každý pád ale bude zajímavé, jakým směrem se Jean-Pierre a Luc Dardennové vydají příště.

Le Gamin au vélo

Scénář a režie: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne

Kamera: Alain Marcoen

Hrají: Thomas Doret, Cécile De France, Jérémie Renier, Fabrizio Rongione ad.

Belgie, Francie, Itálie 2011, 87 min.

Premiéra v ČR: 15.3.2012 (Artcam)

Print Friendly, PDF & Email
  1. Viz SARI Yianna – MOUZAKI Despina  (eds.), Jean-Pierre & Luc Dardenne, Thessaloniki International Film Festival-Oxy Publications, Thessaloniki 2008, s. 20. []
  2. Za všechny možné žebříčky například výběr Cinematheque v Torontu. Viz http://www.nostalghia.cz/pages/archiv/filmy/2010/100104.php []

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 59

Komentáře (1)

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru