Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Tambylles aneb v kůži mladého delikventa

Tambylles aneb v kůži mladého delikventa

Tambylles aneb v kůži mladého delikventa
RECENZE: Tambylles (režie: Martin Hogenauer, 2012) – JAN JENDŘEJEK –

Michal Hogenauer patří mezi mladé nadějné režiséry, kteří v uplynulých letech dokončili svá studia na pražské FAMU. Již jeho bakalářský film Děti sledující noční vlaky (2008) vzbudil zájem několika festivalů – vyhrál kupříkladu Národní krátkometrážní soutěž na Ostrava Kamera Oko1. Tambylles je jeho absolventským snímkem, který byl letos vybrán do soutěže Cinéfondation v Cannes 20122.

Tambylles vypráví příběh mladého muže, který se po odpykání trestu vrací do rodného města. Sledujeme jeho vypořádávání se s reakcí sousedů a také snahu mladého dokumentaristy zachytit jeho rozpoložení po návratu. Snímek je uvozen titulkem „dokumentární film“, čemuž odpovídá jeho první polovina. Mladého muže pozorujeme pomocí ruční kamery dokumentaristy, který připravuje svůj film. Sbírá záběry se sousedy, otcem oběti, rodiči odsouzeného a pokládá jim jednoduché otázky při snaze získat jejich reakce na propuštění mladého delikventa. Mladík (Ivan Říha) je ve filmu režisérem neustále dotazován na pocity viny a po důvodu svého činu.

Režisér Hogenauer se v této části zaměřil na použití ruční kamery, zoomování, přeostřování, kterým se snaží navodit atmosféru „amatérského“ dokumentárního filmu. Bohužel se mu se spoluscenáristkou Markétou Jindřichovou nepodařilo důsledně prokreslit charaktery postav, a tím vznikají určité logické lapsy v příběhu. Kupříkladu se nedozvíme, proč vlastně režisér (ve filmu) film natáčí? Jedná se o školní práci, nebo ho příběh mladíka osobně zaujal? Podivně se jeví také chování rodičů obviněného, kteří měli dle svých slov velmi těžký život mezi sousedy po obvinění mladíka, ale přesto souhlasí, aby režisér natáčel o celém incidentu dokument, čímž opět rozvíří (spolu s návratem odsouzeného) uklidňující se vody. Motivace odsouzeného ke svolení natáčet film o činu, který spáchal, je nám také zatajena. Podivné je, proč svolení dal, když svým chováním dává za vděk spíše snaze zapomenout na celý případ? Naprázdno proto vycházejí scény, kdy je mladík stojící na poli natáčen režisérem, když za ním projíždí vlak (zřejmě symbol cesty a pohnutí se svým životem dál).

V druhé polovině je divákovi odkryto, že se jedná o natáčení dokumentárního filmu a je ukázán jeho režisér. Dosavadní roztřesená kamera, kterou jsme sledovali veškeré dění, je nahrazena statickou kamerou bez pohybu (s vyjímkou záběrů v lese)3. Divák stále sleduje mladého muže, který se rozhodne pod novou identitou přestěhovat do jiného města a začít nový život. Natáčení filmu se mu stává čím dál tím větší přítěží, jelikož jej jeho režisér vypátrá v novém zaměstnání, kde svou minulost zamlčel. Do hry vstupuje také nová dívka, která podněcuje diváka v ostražitosti nad chováním hlavního hrdiny. Odcizení v novém městě, neschopnost zapomenout na minulost (ať již jeho samotného či jeho okolí) má zdrcující následky.

Naneštěstí i v druhé polovině se ke slovu opět dostávají nedokonalosti ve scénáři. Mladíkův návrat je propírán bulvárem (scéna s matkou v autě), ale on si bez problémů změní identitu a nastoupí do zaměstnání, aniž by na to jeho zaměstnavatel přišel. Několik scén předkládaných ve velmi pomalém tempu (například první setkání s novou „přítelkyní“ v kuchyni) působí značně rozpačitým dojmem v důsledku naprosté absence rytmu. Režisér dokumentárního filmu se po čase z příběhu zcela vytratí a vše se soustředí na herecky rozpačitý výkon Ivana Říhy.

Přes všechny výtky, které zazněly, film nepůsobí špatným dojmem. Hlavním kladem je poměrně (zdráhám se použít to slovo) originální námět a některé režijní nápady. Snímek půjde do české distribuce díky společnosti Cinema Glok – Kamera Oko. Ovšem o tom, zdali se jedná o svěží vítr do české kinematografie, napoví asi připravovaný celovečerní debut Michala Hogenauera. Otázkou zůstává, jestli se režiséru podaří zaujmout podobně jako Olmu Omerzovi a Vladimíru Jiráskému4, či upadne v zapomnění.

Tambylles

Režie: Martin Hogenauer
Scénář: Markéta Jindřichová, Michal Hogenauer
Kamera: Adam Stretti
Střih: Michal Reich
Hrají: Ivan Říha, Anna-Marie Maxera, Lucie Trmíková, Petr Gabaj, Jan Šantroch, Tomáš Turek, Lenka Andelová, Richard Trsťan, Tomáš Zákravský, Ivana Šumová
ČR 2012, 58 min.
www.tambylles.cz

Print Friendly, PDF & Email
  1. Stránky festivalu Ostrava Kamera Oko – www.filmfestivalostrava.com []
  2. Podobného či většího úspěchu se dostalo také v roce 2011 režiséru Aramisova s filmem Cagey Tigers či v roce 2009 Zuzaně Špidlové filmem Bába. []
  3. Režisér Hogenauer jako by základní rozdíl mezi dokumentárním a hraným filmem viděl pouze v přítomnosti či nepřítomnosti stativu u kamery. []
  4. Příliš mladá noc (Olmo Omerzu, 2012), Poupata (Zdeněk Jiráský, 2011) []

Autor

Počet článků : 25

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru