Jak rozesmát netopejra

Publikováno: Michal Večeřa Publikováno dne: 22. září 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Batman: Kameňák a další příběhy (Moore, Bolland, Brubaker, Mahnke) – MICHAL VEČEŘA –

Kdo by si nepamatoval obskurní hereckou kreaci Jacka Nicholsona z Burtonova Batmana nebo o něco novější roli zesnulého Heatha Ledgera v Nolanově Temném rytíři? Ano, je řeč o Jokerovi, masovém vrahovi s věčným úsměvem na tváři a Batmanově Nemesis. Kniha Kameňák a další příběhy, kterou nedávno na pulty knihkupectví přineslo nakladatelství Crew, spojuje dohromady dvě historky o tomto gothamském arciďáblovi – Kameňák a Muž, který se smál – a navrch ještě přidává kratičký příběh Dobrý člověk ještě žije. Autory dvou hlavních příběhů jsou dva z nejlepších komiksových tvůrců současnosti. Alana Moorea není potřeba nijak zvlášť představovat (každý přeci známe Ztracené dívky…) a Ed Brubaker se na českou scénu uvedl svou prací na marvelovském Captainu Americovi a noirové sérii Criminal.

Pokud bychom se ptali po základním styčném bodu obou příběhů, tak je jím především bláznivý anarchistický šílenec Joker a příběhová linka, jež v Muži, který se smál vypráví o tom, co provedl, aby v Kameňáku mohly být vysvětleny důvody jeho činů. Tento zloduch nezapře, že se jeho tvůrci inspirovali románem Victora Huga Muž, který se směje – i v Hugově románu je totiž tvář hlavního hrdiny trvale znetvořena doširoka rozšklebeným úsměvem. Tato inspirace se pohybuje na rovině volné vnější podobnosti, už se ale neodráží v Jokerových povahových rysech. Brubakerův komiks, odehrávající se na samotném začátku Batmanovy superhrdinské kariéry (na události, jež se v něm odehrají, odkazuje Frank Miller v Batmanovi: Rok jedna), je veskrze přímočarý detektivní příběh pátrající po šíleném zločinci Jokerovi, který vyhrožuje gothamským obyvatelům. Kameňák se odehrává v době, kdy už se Joker zná velmi důvěrně jak s Batmanem, tak komisařem Gordonem. De facto se Muž, který se smál žánrově podobá jiným Brubakerovým pracím, jen chybí hvězdy a pruhy a místo červené lebky přišel usměvavý nezbeda se zelenými vlasy. Postavy vyšetřovatelů jsou sice kladné, ale všudypřítomný voice-over komentář Batmana a Jima Gordona akcentuje jinak méně výrazné noirové prvky.

Jestliže se inspirace Hugovým románem v Brubakerově příběhu odráží už přímo v samotném názvu, tak u Kameňáku se zase kreslíř Brian Bolland inspiroval filmem natočeným podle Hugova románu. Nakolik se tento film v Kameňáku odráží, nelze s jistotou rozpoznat, jisté však je, že se tvůrcům i přes kratičký rozsah podařilo vytvořit po formální stránce geniální komiks. Pokud pronikneme do místy jednotvárně pravidelné struktury rozložení obrázkových panelů, zjistíme, že i v práci s nimi lze najít různé vzorce napomáhající budování napětí. Komiks intenzivně pracuje s technikou střídání záběrů a protizáběrů, skoky na detail a následnými přechody do větší vzdálenosti od akce nebo rozfázováním pohybu či drobných změn v obraze v rámci několik panelů. Geniální je rovněž způsob eliptického zkratkovitého vyprávění, kdy se situace napoprvé odehraje před očima čtenáře celá, a poté už Moore s Bollandem ukazují jen část děje, z níž si ale čtenář na základě své předchozí zkušenosti dokáže odvodit i to, co nebylo otevřeně vyřčeno. V neposlední řadě je fascinující i intenzivní používání flashbacků – právě s těmito skoky do minulosti se postupně odkrývá vznik Jokera jako zloducha a série jeho anarchisticky šílených zločinů získává nějaké, byt ne zcela hodnověrné opodstatnění.

Formální stránka jde bohužel na úkor příběhu. Přestože způsob vyprávění v Muži, který se smál rozhodně není tolik propracovaný jako v Kameňáku a veškeré „inovace“ se omezují na používání různě detailních panelů, tak vtáhne čtenáře do Batmanova pátrání po zlosynovi. Na rozdíl od toho si Kameňák zanechává odstup, přičemž kvůli svojí formální struktuře působí příliš chladně a vykonstruovaně. Přestože popisuje takovou událost jako Jokerův začátek, místo příběhu nakonec v paměti zůstane čtenáři spíše komplikovaný způsob, jak Alan Moore příběh podal. Důležité ale je, že oba příběhy jdou spolu ruku v ruce. Události, o nichž se zmiňuje Brubaker, slouží jako podklad pro čtenářovo vytvoření znalostí o Batmanově světě a Jokerovi. Nabyté znalosti o fikčním světě pak poslouží čtenáři pro snadnější zorientování v Kameňáku.

Bollandův Dobrý člověk ještě existuje už funguje jako pouhý dodatek navíc, jenž nemá s předešlými událostmi zjevnou souvislost. Spíše než samostatnému příběhu se podobá krátké eseji na téma, jak vůbec být dobrým člověkem. Z velké části spojuje dohromady spolu téměř nesouvisející panely, které ale místo vizuálních podobností dohromady pojí vysvětlující voice-over.

Přestože jako tahák na tuto knihu funguje spíš jméno Alana Moora (což mimo jiné pramení i z titulu knihy), čtenářsky mnohem vstřícnější a poutavější je Brubakerův příběh. Ostatně Kameňák podle Briana Bollanda vyšel z jeho hlavy a nikdy tedy nebyl Moorův srdcový projekt, obvykle navíc ani nebývá uváděn na seznamu Moorových nejlepších komiksů. V každém případě je jasné jedno: comic book Kameňák a jiné příběhy od Crwe z letošní netopýrské záplavy nově restartovaného DC univerza snese srovnání snad jen se Sovím tribunálem, a i tomu se s přehledem může Joker se svými kameňáky chechtat z dálky.