Jaká je budoucnost transmédií?

V pondělí 30. září 2013 byla slavnostně zakončena třídenní konference na téma stavu, vývoje a možností propojování médií s názvem Convergence. Akce, která se uskutečnila pod záštitou 51. ročníku Filmového festivalu v New Yorku (NYFF), se zúčastnilo kolem stovky odborníků a zájemců o problematiku transmédií z celého světa.

„Transmédia vnímám jako prostředek uměleckého vyjádření, který nese potenciál propojení všech forem umění,“ říká programový ředitel Convergence Matt Bolish a dodává: „Jde o největší možnou míru spolupráce, jakou si v umění dokážu představit.“ V rámci konference byla diskutována zejména témata možností nových technologií, interaktivní a imersivní stránka uměleckých děl či prolínání rozmanitých formátů a médií. Zároveň zde vybraní tvůrci představili přibližně desítku transmediálních projektů v různých fázích vývoje. My jsme díky projektu UTB Shorts měli jedinečnou šanci být u toho.

Convergence se odehrála v Lincolnově centru, což je prostor sám o sobě výjimečný. Moderní komplex uměleckých institucí, škol, divadelních, operních, koncertních a filmových sálů je umístěn v samotném středu Manhattanu a je skutečným „kulturním srdcem New Yorku“. Ohromeni rozlehlostí i umístěním prostor vstupujeme do filmového centra Elinor Bunin Munroe, které se po další tři dny stává naším útočištěm.

Po úvodní prezentaci projektu s názvem The Cloud Chamber Mystery jsme však lehce v rozpacích. Přestože projekt nese jasný podnikatelský záměr i zajímavou myšlenku propojení herních prvků, filmových sekvencí a komunikace účastníků na sociálních sítích, zůstává pro nás jeho realizace i udržitelnost spíše v rovině „záhadně“ hypotetické. Ani následující panelová diskuze na téma transmediálního vyprávění příběhů, které se mimo jiné zúčastnili i světově známí dokumentaristé Tia Lessin a Tom Jennings, nevnáší z našeho pohledu do současného stavu či budoucnosti dané problematiky příliš mnoho světla.

Situace se však pozvolna mění s prezentacemi a následnými diskuzemi k projektům Charlie Victor Romeo a No More Roadtrips. V prvním případě se jedná o intenzivní imersivní zkušenost s trojrozměrným záznamem úspěšné divadelní hry o leteckých katastrofách, jež využívá přepisů dialogů posádky z nalezených černých skříněk. Tvůrce snímku No More Roadtrips zase vyvolává řízenou diskuzi mezi diváky při projekci sestřihu stovek archivních domácích filmů. Postupně zjišťujeme, že přestože tyto moderní transmediální projekty prozatím nemají jasně definovanou strukturu či identifikovatelnou podobu, jejich hlavním cílem je propojení konvergence médií s narativními postupy tak, aby byl divák co možná nejvíce vtažen do procesu vyprávění – či dokonce spoluvytváření – daného uměleckého díla.

Jednoznačným zlomem v přístupu k transmédiím se pro nás stává interaktivní dokumentární projekt Hollow. Ten nenásilnou, ale velice působivou formou poukazuje na dříve nevídané možnosti propojování médií a aktivního zapojení diváka. Zachycení tématu odlivu mladých lidí z konkrétního malého města ve Spojených státech tak díky transmediálnímu zpracování přestává být pouhou dokumentární případovou studií. O funkčnosti a životaschopnosti projektu Hollow vypovídají nejen poutavě zpracované webové stránky, ale také počet přidružených aktivit a členů, kteří se do iniciativy již zapojili.

O komerčním potenciálu transmediálních kampaní nás dále přesvědčuje projekce celovečerního hraného filmu Kosmonaut (El Cosmonauta) debutujícího španělského režiséra Nicoláse Alcaláa. Tento náročný trikový snímek by v podmínkách nezávislé produkce nevznikl bez masové finanční podpory diváků. Z tohoto důvodu byla vytvořena komplexní transmediální kampaň, v jejímž rámci měli zájemci možnost dotovat či se jinak zapojit do jednotlivých fází výroby snímku.

Také cílem dalšího z prezentovaných projektů – Captain Ahab’s Motorcycle Club – je za využití rozmanitých médií vytvořit platformu pro výrobu celovečerního filmu. Svérázný americký režisér a hudebník Cory McAbee však přistoupil k myšlence po svém. Kombinací živých vystoupení, bezplatného zpřístupnění veškerých materiálů a internetové komunikace se mu podařilo vybudovat mezinárodní sdružení dobrovolníků, kteří mají zájem se do projektu jakkoliv zapojit bez nároku na honorář. Vzhledem k charitativním účelům se autorovi podařilo dalece přesáhnout původní myšlenku akce, když se – pro většinu projektů nepodstatná – cesta stala cílem.

Letošní Convergence tedy nejen ukázala současný stav problematiky transmédií, ale také rozvířila plodné diskuze nad nově vznikajícími projekty i potenciálem dalšího vývoje. Svou optimistickou vizi shrnul na závěrečném večeru konference Matt Bolish: „Transmédia jsou směrem, kterým se byznys postupně, ale jistě vydává.“

A jak vnímám budoucnost transmédií já? Přes počáteční rozpaky nad daným tématem mi nezbývá než konstatovat, že transmediální projekty urazily za posledních deset let nesmírnou cestu vpřed. Využitím nejmodernějších technologií, prostředků a postupů se podařilo vytvořit funkční modelová spojení médií, sloužících divákům/účastníkům jako komunikační platforma ke spoluvytváření prezentovaných příběhů. Toto úžasné privilegium je však zároveň i největší slabinou. Předpokládá totiž aktivního diváka. Diváka angažovaného, ochotného učit se novým věcem, tvořit… A takových je prozatím spíše poskrovnu. Buďme tedy klidní, tradičním médiím zajisté ještě neodzvonilo a pasivní konzument se má stále na co těšit!

Autor textu: Libor Nemeškal
Revize textu: Markéta Čejnová
Jazykové korekce: Johana Breburdová