Zde se nacházíte: 25fps » Experimentální film » Remix a mediální produkce

Remix a mediální produkce

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – RE-EDITY/NETWORKED – Remix and the Rouelles of Media Production – PŘEKLAD PAVLA STEJSKALOVÁ 

„Síťová kniha je kniha otevřeného obsahu. Její tvorba, revize a četba probíhají v prostředí internetové sítě.“ — Institute for the Future of the Book

V roce 2007 oslovily Jo-Anne Green a Helen Thorington (spolu-ředitelky New Radio and Performing Arts a turbulence.org) se svým projektem Networked Eduarda Navase (NewMediaFIX). Společně ještě se Seanem Dockrayem (Telic Art Exchange) a Anne Bray (Freewaves) pak sepsali a podali žádost Národní nadaci pro umění (NEA). Ta pak roku 2008 celý projekt spustila.

 V mezinárodní výzvě k zasílání příspěvků, která osvětlovala cíle a záměry tohoto projektu, byli budoucí přispěvatelé vyzváni, aby kriticky a kreativně přehodnotili kategorizaci, rozbor a uzákonění síťového umění a především také to, kým by tyto činnosti měly být vykonávány vzhledem ke stále proměňujícím se normám autority, důvěryhodnosti, autentičnosti a legitimity. Příspěvky poté posuzovala devítičlenná komise, která čtyři vítěze pověřila úkolem rozvinout několik kapitol, jež byly následně ponechány otevřené případným komentářům, revizím a překladům. K přispění byl přizván i jeden z finalistů.

Networked i nadále přijímá návrhy dalších kapitol.

Networked zastává názor, že historie a kritika interaktivního či participačního umění musí být taktéž z podstaty objektu jejich zájmu interaktivní a participační. Stejně tak i technologie užívané k vytvoření takového díla zakládají nové formy, jež na sebe „text“ může vzít.  (http://networkedbook.org)

(překlad úvodního odstavce Barbora Hrušková)

 

Následující příspěvek, publikovaný v Networked Books, se zabývá remixováním videa a vznikl v rámci spolupráce, kterou začal v lednu 2010 Owen Gallagher, když vyzval Metta BirkaMarka O’ CúláraMartina Leduce a Eduarda Navase, aby se zapojili do online semináře „Teorie a praxe remixu„. V dubnu se poté připojila Tara Zepell.

Příspěvek se zabývá koncepty remixování nejen v rámci obsahu a formy, ale také procesu. Cílem spolupráce je zhodnotit, jak funguje kreativní proces jako druh samotného remixu v době, kdy se produkce přibližuje ve všech aspektech kultury kolektivnímu přístupu. Důraz na remixování videa je výsledkem společného přepisování jednotlivých a na sobě nezávislých odstavců, které byly napsány našimi přispěvateli a které se poté revidovaly do podoby jednotného textu. Video jsme se rozhodli analyzovat z důvodu jednotného zájmu o time-based média, ale také předního místa, které remixování v produkci médií zaujímá. Chceme, aby se text stal výpovědí, čím by video mohlo být jako reflektivní forma kulturního networkingu, jež se na začátku 21. století vyvíjí. Text se neustále reviduje a čtenáře, kteří se chtějí do psaní zapojit, vítáme.

(http://networkedbook.org)

 

 Remix a mediální produkce

Obliba remixování stoupá

Bylo by těžké představit si umění bez remixování. Naše nejstarší kulturní záznamy obsahují bezpočet příkladů, ve kterých se dochované materiály využily pro tvorbu nových děl. Irští vypravěči neboli „Seanchai“ se se svými posluchači dělili o mytické příběhy, jež různě přizpůsobovali a měnili podle tamějšího publika. Klasický starověk nabízí řadu obměněných mýtů a hrdinů a tato tradice pokračuje po celou dobu historie kanonizované západní kultury. Samotný Louis Dudek vyzdvihoval „Nalezený úvodJohna Roberta Colomba, ze kterého citujeme: „Jestliže A si myslí, že je lepším básníkem než B, zastavme jeho povýšené naznačování. Nechť přepíše báseň básníka B a svoji, tedy vylepšenou verzi publikuje… absurdní návrh? Pouze navrhuji, aby se k sobě moderní umělci chovali stejným způsobem jako řečtí dramatici, renesanční malíři nebo básníci královny Alžběty. Pokud se někdo domnívá, že autorská práva podporují lepší umění, než tomu bylo za barbarských časů, nebudu se ho snažit přesvědčit.“ 1

Zastáváme názor, že médium, které básníci síťové kultury upřednostňují, je video. Poezie byla od samého začátku o kvalitě a výběru. Dodnes je typickým příkladem znalosti procesu výběru z velké databanky referencí, zkušeností a literárních strategií, jež básník záměrně přizpůsobuje vlastní představě. Podobně jako poetové, inspirující se vlastními literárními tradicemi, nachází básníci videa (dnešní autoři video remixů) kvalitu ve výběru již existujících materiálů. Rozdíl mezi poezií a videem tkví v tom, že první z nich má kořeny v bývalém ekonomickém systému, ve kterém duševní vlastnictví nebylo o boji mezi kvantitativní a kvalitativní přesností, zatímco nynější a aktivní video se nachází v době, kdy dolování dat a vyhledávání v reálném čase vymezuje, jakým způsobem má být duševní vlastnictví distribuováno a ceněno v kultuře. Výsledkem je stále se opakující otázka originality, která úzce souvisí s  autorskými právy. 2

Naše diskuze o remixování se můžou mnohým umělcům a kulturním teoretikům zdát pochopitelně povědomé. Remixování videa, jak jej chápeme, dnes čerpá z vlivů tak rozdílných, jako jsou estetika hip-hopu, filmová metoda „found footage“ a umělecké styly apropriace z galerií dvacátého století. Tato podobnost s technikou defraudace 3 vychází z výtvarné tvorby Situacionistů. Virální vzorce distribuce byly zavedeny kulturním aktivismem zvaným „culture jamming“ a hackery. 

Začátek 21. století však zaznamenal nebývalý růst v „remixované“ tvorbě. K tomu došlo především díky rozsáhlému přístupu k relativně cenově dostupné mediální produkci a distribuční technice. Ti, kteří si tuto techniku smějí dovolit, se mohou v rámci kulturního průmyslu dříve orientovaného na zákazníka stát kulturními producenty. Tyto tradičně jednosměrné komunikační kanály filmu a videa nyní dokážou fungovat v obou směrech.

Dnes lze videa produkovaná za komerčním účelem považovat za podklady pro naše vzájemné debaty. Nemusíme už dále dodržovat harmonogramy stanovené televizními společnostmi. Můžeme hledat podle libosti a média remixovat.

Sociální média jsou definovaná estetikou remixování, což se projevuje zejména v mash-up videích všech druhů. Pro uživatele se remixování obsahu stalo tak běžnou záležitostí, že technický postup začal postrádat význam. Ať už blogeři píší o jiných blozích, sdílejí link, video nebo obrázky, tak samotné tvoření obsahu (profesionálního i amatérského) považují za zvyklost, za něco, co míní vykonávat ve svém každodenním životě. Tento postoj mění vnímanou roli tvůrce a vyžaduje nový rámec kritiky kulturních producentů. Hranice mezi tradičními představami o vysoké kultuře v porovnání s masovou kulturou a amatéry s profesionály začínají rychle mizet. Přesto s sebou tato změna přináší novou fázi sporu, jíž lze nejlépe porozumět ve všudypřítomnosti amatérských produkcí, které představují reálnou ekonomickou sílu, jež není snadno kontrolována těmi, kteří se domáhají práv duševního vlastnictví.

Schopnost obstarat si digitální video z internetu poskytuje lidem příležitost, jak toho dosáhnout bez ztráty kvality. Podobné produkce se vyskytují po celém YouTube a pohybují se od tropení žertů z populární kultury až k vážným a významným politickým výrokům. Zajímavou se jeví diskuse o vlivu remixování videí na ekonomiku video produkce. Remixování videa je v podstatě zdarma stejně jako ideální kasino. Pro obyčejné lidi poskytuje vynikající možnost, jak podrývat propagandistický styl videí pocházejících z průmyslu a vlády.

Jak amatéři rozlišují dnešní video remixy

V případě umělecké tvorby je remix schopný zajít až za systém profesionálů a komerčních podnětů. Pokud jsou komerční zájmy odsunuty stranou, vynoří se nové motivace. Někteří lidé tvoří a dělí se o svou práci z čistého zájmu o zapojení v kulturní síti či je těší samotné sdílení, jiní mají naopak zájem pronášet politické výroky. Pokud analyzujeme remix na základě rozdílných motivací a sociálních struktur, můžeme porozumět uměleckému a politickému potencionálu kultury remixování.

Zatímco se žánry remixování a jejich komunity rozšiřují online, my nacházíme celou škálu motivů pro produkci. Některé se sdílí mezi rozdílnými komunitami a umělci, kdežto jiné jsou odlišné a odporují si. Například MAD editoři v Japonsku remixují pro vlastní publikum a spřátelené umělce podobně jako producenti AMV (animované hudební video) převážně ze Severní Ameriky. Střihači nevydařených videí z YouTube jsou často hnáni také obdobným šoumenstvím, zejména ale usilují o to narušit YouTube a další weby sdílející videa. Ti, kteří vytváří fan videa, už dlouho oslavují, kritizují a rozebírají vlastní základnu s rozsáhlou kolekcí remixů. 4 VJové, již svou práci zavedli v komerčních prostorech, vytváří online komunity se širokou škálou komerčních i nekomerčních podnětů pro produkci.5 Příkladem jsou politická remixovaná videa, která ukazují politickou motivaci typickou pro kulturní jamery (culture jammers).

Na druhou stranu nám remixy filmových trailerů připomínají, že ne všichni tvůrci mají politické, sociální nebo společenské záměry využívat licencovaný materiál zábavního průmyslu. Tito remixující autoři si většinou neuvědomují politiku a zákony, které obklopují prostředí remixu. Zřídkakdy komunikují s kolegy a často upřednostňují vlastní práci. Z těchto důvodů není sociální struktura ve skupině remixovatelů trailerů optimální pro spolupráci a tvůrci nemusí být jedinými přispěvateli, kteří mají méně kolaborativní a více komerční motivace vytvářet video remixy. Tyto remixy jsou také využívány s čistými komerčními záměry pomocí výrobního a maloobchodního prodeje a nechávají návštěvníky, aby si vytvořili vlastní remixy z omezeného množství reklamního video materiálu.

 Přesto musíme být opatrní, abychom si to neidealizovali až do takového bodu, že vytvoříme mýtus. Postup amatérů (termín označující osobu, která je zapojená do činnosti a nevyžaduje žádné materiální výhody) by měl být chápán jako odklon od jiných apropriačních praktik. Jde o okrajovou formu mediálního výzkumu a kritiky; způsob, jakým lze vyjádřit vlastní názor nebo změnit představu o kulturním fenoménu, jako jsou průmyslová zábava, komerční výrobky, zprávy, memy a další. Remix nabízí stručné a živé rétorické metody schopné buď infikovat systém masových médií, nebo jej narušit či zapojit do vzájemného vztahu.

Rétorické rozdíly remixovaných záběrů

Zatímco význam mediální gramotnosti a s tím souvisejících kritik médií byl již vyčerpávajícím způsobem postižen, konkrétní vlastnosti video remixu (jako bezprostřednost, aktuálnost, příhodnost a soustředěnost) nám nabízejí nové rétorické příležitosti. Největším rozdílem je použití video remixu jako prostředku řeči, jenž může vytvořit přímé a praktické zapojení s obrazotvorností osvobozené nejen od tradičních estetických problémů, ale také od institucionalizované politiky. Je užitečné zamyslet se nad tím, jak může video remix jakožto niterný a bezprostřední nástroj pro sdělení zprávy nahradit textový komentář, názor nebo nesouhlas.

Pokud vezmeme v potaz zmiňovanou podobnost s poezií, je zřejmé, že video je obeznámeno s poetickou licencí nejen z hlediska pohodlného přístupu k materiálu (básník může vybírat slova ze své rostoucí slovní zásoby stejně jako remixovatel videa lehce přistupuje k databázi již existujícího videa), ale také z ekonomické stránky (psaní není nijak drahé a editování videa se stalo nečekaně dostupným). To může být částečně způsobeno tím, že celé generace lidí byly, jakožto spotřebitelé, doslova bombardovány obrazy. Jakmile programování zpřístupnilo výrobu videí, staly se amatérské postupy nebo nezávislé produkce obdobně přirozenými jako třeba mluvení.

Samozřejmě remixování videa v žádném případě neuniklo obchodním zájmům, dominujícím kulturní produkci. Podklady, které využívají online remixy, se často skládají z nejprodávanějších filmů a televizních pořadů nebo z předních videoklipů a reklam. Reklamní průmysl si sám o sobě vybral estetiku remixu proto, aby apeloval na novou tržní strukturu vzdorovitých profesionálních spotřebitelů.  Nicméně onen propastný rozdíl mezi reklamní agenturou, která legitimně zajišťuje práva a která platí za použití řady klipů chráněných autorskými právy v reklamě, a mezi jednotlivými remixovateli, kteří z klipů, ke kterým nemají žádné oprávnění, vytváří politické remixy, je zřetelný. A tento rozdíl je ještě dále prohlubován počiny mnohých autorů remixů, kteří riskují postihy spojené s autorskými právy, a to i za cenu, že za svoji práci nedostanou zaplaceno. V této válce o informace může útěk z komerčních tlaků a restrikcí poskytnout autorům politických remixů potenciálně mocnou zbraň. Může totiž znamenat odolnost vůči firemní kooptaci, zplnomocnit diváky a nabídnout pedagogicko-politický nástroj.

Můžou video remixy změnit ekonomii video produkce?

Walter Benjamin vyzval umělce, aby se ujali nejen úkolu produkování, který má progresivní politický charakter, ale aby tak učinili prostřednictvím moderních prostředků produkce, které podporují ostatní umělce k obdobnému přístupu: „[Autorova] práce nevyvíjí pouze produkty, ale zároveň pracuje se všemi prostředky produkce… Autor, jenž nenaučí nic spisovatele, nemůže naučit nic ani nikoho dalšího. Zásadním faktorem je ukázkový typ produkce, který za prvé umožňuje vést ostatní producenty k této produkci a za druhé jim představuje vylepšená zařízení, jež mohou používat.“6

Postupy, které se využívají v remixování videí, můžou být také považovány za mediální aktivismus, jelikož postupně oslabují zákony a monopoly, jež dominují průmyslové kultuře a mění ji v komoditní trh. Fair use, Creative Commons7 a copyleft8 snižují náklady na kulturní spoluvlastnictví a dávají producentům sdělovacích prostředků příležitost vykonávat své řemeslo v demokratickém stylu. Zároveň výzvy, které video remixy představují pro roli copyrightu, mohou přispět k diskusi o změně zákonů, jež se uplatňují na další formy duševní práce, jako je věda nebo vývoj softwaru.

Aktivisté všech typů můžou těžit z nízkých nákladů na remixování videí. Některé politicky motivované remixy mohou přispět k různým progresivním kauzám a prohlubovat solidaritu mezi umělci tvořícími remixy, mediálními aktivisty a hnutím za sociální spravedlivost. Video remix může sloužit nejen jako důležitý příklad progresivní kulturní produkce, ale nabízí také prostor pro diskuzi, na kterou v hlavním proudu kulturního průmyslu není prostor.

Umělci jako Negativland9 a John Oswald jsou příkladem jednotlivců, pro které je umění prostředkem ke zpochybnění ekonomických vztahů kulturní produkce. Obohacující je zde také ovšem otázka, zda velké umělecké komunity věnující se remixu mohou či nemohou společně pracovat a stavět tak na těchto minulých vítězstvích. Komplikací je, že většina nejnavštěvovanějších platforem pro sdílení videí sídlí na webových stránkách vlastněných velkými korporacemi. Ba co více, hrstka obrovských konglomerátů, která dnes vlastní práva k většině médií, je často schopná pod hrozbou žaloby odradit potenciální umělce. Přiznané zacházení se zdroji a aktivistické aktivity jednotlivých umělců a uměleckých skupin věnujících se remixům jsou tudíž kvůli nutnosti financí zastaveny často ještě dříve, než se stanou předmětem právních otázek.

Jaká je budoucnost remixování videí a jak jí docílíme?

Vzhledem k faktu, že počet video remixů roste, měli bychom se zaměřit na překážky, kterým čelí, a překonat je. Práce autorů věnujících se remixům je spojena s řadou hodin strávených nad hledáním a konvertováním záznamu. Mnoho tvůrců také odrazuje náhodné vymazávání videí na základě copyrightu nebo strach z právních následků. Řešení těchto problémů nespočívá pouze v právní a technologické reformě, ale také ve vývoji a obohacení samotných komunit autorů. Právě tyto komunity nabízí tvůrcům možnost poradit se v otázkách estetiky a techniky se svými současníky. Metadata mohou umělcům pomoci těžit ze zdrojového materiálu. Neziskové distribuční stránky umožňují autorům nahrát své výtvory bez toho, aby se obávali náhodného vymazání nebo zneužití ze strany ostatních uživatelů. Ukázkovým příkladem je projekt The Archive of Our Own („náš vlastní archiv“) organizace pro transformativní díla Organization for Transformative Works10. A my se můžeme zaměřit na diskuse probíhající v těchto komunitách, abychom zde nalezli nový pohled na budoucnost video remixu.

Přestože často uvažujeme o tvůrcích online video remixů jako o velké demografii uživatelů, měli bychom se také zaměřit na individuální autory nebo tvůrce: tj. osoby u počítače, které pracují se střihačským softwarem, vybírají a dohromady dávají fragmenty různých médií. Kromě toho, že této činnosti věnují fanaticky veškerý svůj volný čas, jsou také stavebními kameny kulturní reprodukce. Asi nikoho nepřekvapí, že tvůrce je základní podstatou kulturní produkce. Hodnota individuální práce je pak zásadní pro naše diskuze o tom, jak chceme budovat své umělecké komunity.

Screenshot, zdroj: http://turbulence.org/networked/

Vybrala Marie Meixnerová, z anglického originálu Remix and the Rouelles of Media Production přeložila Pavla Stejskalová.

„Remix and the Rouelles of Media Production“ [online]. In.: Networked: a (networked_book) about (networked_art), http://networkedbook.org/, naposledy upraveno 11. června 2011. [čerpáno 28. 12. 2012] Dostupné z WWW: <http://wiki.networkedbook.org/index.php/?title=Remix_and_the_Rouelles_of_Media_Production>.

 O autorech.

Text i jeho překlad jsou publikovány pod licencí 3.0 Creative Commons (The “Attribution-ShareAlike” licence).

Print Friendly
  1. Colombo, John Robert. „A Found Introduction“ Open Poetry. Ed. Ronald Gross a George Quasha. Simon & Schuster: New York, 1973. 431-435 []
  2. Pro více detailů ohledně otázek originality, autorských práv a kultury v dnešní ekonomice, viz Lawrence Lessig. Remix: Making Art and Commerce Thrive in the Hybrid Economy. Penguin Press: New York, 2008. []
  3. Ken Knabb: „Francouzské slovo détournement znamená odchylka, odvedení, odklonění, překroucení, zneužití, zpronevěra, únos, jinak odbočení z běžného směru nebo cíle…“ []
  4. http://www.video24-7.org/video/vidding.html []
  5. http://thru-you.com/ []
  6. Walter Benjamin, „The Author as Producer,“ New Left Review I/62, July-August 1970 []
  7. http://creativecommons.org/about/what-is-cc []
  8. http://www.gnu.org/copyleft []
  9. http://negativland.com/riaa/post.html []
  10. organizace, která podporuje činnost fanoušků – pozn. překl. []

Autor

oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o digital graffity by Glitchr, multiplied̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊ oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, multiplied ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, mash-up ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ guerilla curating by (c) merry ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ it took me two and half fucking hours to curate Glitchr onto wordpress on my computer

Počet článků : 132

Komentáře (1)

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru