Zde se nacházíte: 25fps » Experimentální film » UNBREAK MY COPY #2

UNBREAK MY COPY #2

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – ART / REPORT – VÝZKUMÁK: UNBREAK MY COPY #2 (15.-17. 3. 2013, Brno): Víkendová série přednášek a workshopů věnovaných grafickému designu – Pinar&Viola (NL), Mütanta (CZ) –  MARIE MEIXNEROVÁ

Jaké jsou cesty současného grafického designu? Lze sledovat jeho progresivní tendence dříve, než se stanou trendy? Z jakých struktur uvažování vychází neotřelé přístupy a extravagantní nápady grafických designérů a jaké jsou způsoby a motivace jejich aplikace v praxi?

Jak implikují tyto úvodní otázky, následující práce se nezaměřuje na to, jakým způsobem současná, netrénovanému oku mnohdy těžko srozumitelná díla grafických designérů komunikují se svým čtenářem, ale naopak na to, co stojí u jejich zrodu. Práce se tedy soustředí na složku, jež je z pouhého díla empiricky nedetekovatelná, přesto je však pro podobu současné vizuální kultury – zde zastoupené grafickým designem – zásadní. Rozkrytí myšlenkových a tvůrčích procesů umělců nám pak má pomoci lépe porozumět a interpretovat ona „zdánlivě nesrozumitelná“ díla moderního grafického designu a odhalit poměrně logické struktury, skrývající se v jejich podhoubí. Struktury, vycházející z precizní znalosti sociokulturního prostředí, současného stavu vizuální a populární kultury, anticipovaných budoucích trendů moderního umění i, a to především, poptávky a nabídky trhu vizuální kulturou.

Tento kontext se pak pro nás jako pro „nepoučené recipienty“ stává zásadním aspektem interpretace, jež nám pomůže naučit se lépe číst grafická díla, najít si cestu v řádcích mezi layouty, videi, reklamami, ilustracemi, fonty … mobilními aplikacemi či videi, a dosáhnout kýžené estetické slasti, již nabízené produkty skýtají. Text je tedy zamýšlen primárně jako exkurz pro čtenáře – „nepoučeného recipienta“, jenž se sám nepohybuje v prostředí profesionálního grafického designu a není ani uvyklý jeho čtení1  (nesleduje trendy, nenavštěvuje veletrhy či výstavy grafického designu, nechává zahálet vyhledávač svého internetového prohlížeče), jinými slovy si dosud neměl příležitost osvojit gramatiku grafického designu. Pohled na grafický design „od lesa“ – nahlédnutí do zákulisí, či chcete-li do kuchyně tohoto uměleckého odvětví, pak otevírá cestu k pro něj zpočátku hůře srozumitelnému povrchu skrze část tvůrčího procesu, jež je mu blízká.2 Místo na výsledek, na „cize působící“, „nečitelný“ a v důsledku toho nepochopitelný konečný design, se mu dostává upozornění na dobře známé síly, jež uvádí celý proces do pohybu.

Nastavení práce nepřímo vychází z podnětů debaty, jež byla na téma současných trendů grafického designu vedena v březnu 2013 v rámci kursu Vizuální studia, určeného pro studenty Kulturálních, Komunikačních a Mediálních studií Filosofické Fakulty University Palackého v Olomouci.

V práci přitom navazujeme na vlastní dlouhodobý jak teoretický, tak praktický výzkum komunikačních a interpretačních strategií v umění v době post-internetu3 (týkající se mj. také využití specifických vyjadřovacích prostředků a vizuálního nářečí internetu v současném grafickém designu) a vycházíme z kontaktní zkušenosti s vybranými tuzemskými i zahraničími osobnostmi progresivních grafických designérů či vizuálních umělců věnujících se intenzivně mj. grafickému designu.

Primárně však vycházíme z  přímé zkušenosti se sérií přednášek a workshopů věnovaných současnému grafickému designu, kterých jsme se za účelem výzkumu v březnu 2013 zúčastnili v pozici nezúčastněného pozorovatele. Právě na edukačních postupech aplikovaných v rámci těchto workshopů dvěma grafickými studii, a s přihlédnutím k jejich úvodním přednáškám (nastaveným jako prezentace vlastní tvorby), pak v této práci názorně ilustrujeme preprodukční fázi tvůrčího procesu grafického designéra.

Michael & Mondriaan by Pinar&Viola. Zdroj: pinar-viola.com

unbreak my copy #2: víkendová série přednášek a workshopů věnovaných grafickému designu

Na základě predispozic zmíněných v úvodu4 jsem byla v březnu (15.–17. 3.) 2013 přizvána jako výzkumný host na tzv. „výzkumák“ (www.vyzkumak.cz), víkend workshopů současného grafického designu se studii Mütanta (Češi) a Pinar a Viola (Turkyně a Holanďanka, žijící a tvořící v Amsterdamu). Tato událost podporující kreativního ducha a tvůrčí racio byla pořádána grafickým studiem The Rodina (http://www.therodina.com/) v prostorech kolektivu pro architekturu a kulturu AM4 v Brně (přednášky) a firmy miss3 (workshopy). Šlo o v pořadí druhý ročník intenzivní kreativní spolupráce. Poprvé akce proběhla v listopadu 20125 za účasti prestižních německých designérů Alexandera Lise 6 a Tobiase Röttgera 7 a českých grafických studií Pixl-e,8 Kolektiv9  a Deep Throat.10

Pořadatelé se volbou hostů programově snaží ohledávat progresivní trendy a nabídnout účastníkům to nejlepší ze současného světového i tuzemského designu. Přitom je kromě tvůrčího vedení během workshopu kladen vysoký důraz právě na přednášky, jež osvětlují přístupy, ideové úhly a tvůrčí i komerční strategie jednotlivých hostů při likvidaci profesních zakázek, a umožňují tak širší veřejnosti setkat se s pozadím grafického designu (přednášky jsou tradičně zdarma a volně přístupné). Účastníci workshopů – profesionální umělci, designéři, ale i studenti připravující se na budoucí uměleckou dráhu či řadoví zájemci, jež byli na základě zaslaného portfolia akceptováni do užšího a velmi limitovaného okruhu účastníků – se tak stávají „výzkumníky“, snažícími se nejen podchytit rodící se aktuální trendy, ale především zkoumajícími praktiky svých lektorů a posouvajícími hranice vlastních přístupů ke grafickému designu. Samotní pořadatelé, vizuální umělkyně, VJka a grafická designérka Tereza Ruller (aka VJ Texa) a její partner, grafický designér Vít Musil (dohromady studio The Rodina)11 jsou zástupci nejprogresivnější linie současného českého grafického designu s výraznými přesahy do dalších uměleckých oblastí. Ostatně kontakt jsem s nimi navázala nejprve z pozice kurátorky, když jsem je na podzim 2012 oslovila coby jedny z mála v současnosti činných příslušníků mladé generace tuzemských internetových umělců.12

Pro druhý ročník „výzkumáku“ Rodina pozvala jednak nezávislé amsterdamské grafické studio Pinar & Viola, jenž ve svých pracech poměrně intenzivně zapojuje právě specifické vyjadřovací prostředky a vizuální nářečí internetu a specifickou estetiku počítačové kultury, navazující na glam and glitter boom pestrobarevných animovaných gifů pozdních devadesátých let,13 jednak ve srovnání s nimi o poznání konzervativnější a funkčněji orientované pražské studio Mütanta, které se zabývá produktovým designem, grafickým designem a webdesignem, a jenž v současnosti na domácím poli sklízí řadu uznání (naposledy se např. jeden ze zakládajících členů studia, Daniel Gonzales, stal Czech Grand Design Objevem roku 2012).

Nastolme si nyní stručně charakteristiku obou studií a jejich postoje k autorské tvorbě, jak byly předestřeny na úvodní přednášce a v průběhu workshopů:

Pinar&Viola (NL)

Využití specifických vyjadřovacích prostředků a vizuálního nářečí internetu v současném grafickém designu: Grafické studio Pinar & Viola

 

charakteristika

Nezávislé grafické studio Pinar & Viola sestává z dvou energických mladých Dánek, designérek Pinar Demirdag a Violy Renate. Jak uvidíme posléze, všechna tři adjektiva nesou zásadní signifikanci pro jejich tvorbu, již dle vlastních slov charakterizují jako „Ecstatic Surface Design. From the streets of The Internet. Totallitarian, decadent, monstrous and sexy.“14 V tomto sloganu nevědomky naráží na poslední trendy v teoretickém uchopování internetového umění, a sice v nahlížení internetu prizmatem fyzického místa.15 Místa, jež je obýváno „netizeny“ (obyvateli internetu – heavy usery, jež na internetu de facto žijí a s tímto „občanstvím“ se psychologicky, ideologicky i sociokulturně ztotožňují), což je stav, jenž přijímá za vlastní drtivá většina současných internetových umělců.16 Jak poukazuje italský kritik a teoretik Domenico Quaranta, „Net Art is the art made by netizens. You make Net Art because you are a Net artist, not the other way around. Sometimes it takes the shape of a website, more often it doesn’t. This is not really important, however: what defines Net Art is not the medium used, but the cultural background and habits of those who make it.“17 Na net art zde v souvislosti s grafickým designem upozorňujeme proto, že právě grafické práce studia Pinar & Viola mají velmi blízko k internetovému umění. Ač samotné autorky by se patrně za internetové umělkyně neoznačily, jejich práce vychází právě z „kulturního pozadí a zvyklostí“ netizenů. Jinými slovy ze sdílených vizuálních a sociokulturních kódů přítomných v komunitě uživatelů, jež jsou na internetu doma. To se projevuje jak v konceptuální úrovni jejich prací, v níž se odráží logické struktury fungování na síti, tak v zacházení se sdílenými estetickými kódy a preferencemi, společným vizuálním nářečím a internetovým folklorem. Podle teze, již Quaranta dále rozvíjí, by pak PinarViolou byly internetovými umělkyněmi, které se však voluntárně nerozhodly tvořit internetové umění, ale uchýlily se místo toho ke grafickému designérství.

 

Důvody proto, jak naznačují samotným studiem deklarovaná východiska, pak můžeme hledat především v ekonomické stránce věci, v možnostech uplatnění a především zpeněžení výsledků vlastní práce, a jsou tedy ryze pragmatické. (Zásadním momentem je zde pak samozřejmě také vzdělanostní průprava, již studio získalo na uměleckých a grafických školách, zejm. Sandberg Institute na Rietveld Academie v Amsterdamu, kde se dráhy obou umělkyň spojily.) Jako predispozici k „myšlení internetem“ (jak by se dala ve zkratce označit ani ne tak životní filosofie jako spíše způsob zacházení s žitou realitou netizenů) bychom pak mohli vnímat právě ony tři zásadní atributy zmiňované v úvodu [energické – mladé – Dánky]. Situace v Amsterdamu je totiž, co se týče současného umění, poněkud odlišná než u nás; tím spíše to platí o umění internetovém, které je zde součástí každodenního života (nebo alespoň uměleckého provozu). Spolu s Berlínem jej lze přímo nazvat „mekkou současného net artu“.18 [Dánky] Díky svému nízkému věku19 patří Pinar a Viola ke generaci umělců, kteří jsou s World Wide Webem dokonale sžití, neboť s ním měli příležitost vyrůstat od útlého mládí a velmi rychle si jej tak osvojili jako vlastní extenzi. [mladé] A konečně díky [energickému] rozhledu se ve fyzickém i virtuálním prostředí mohou pohybovat s lehkostí, díky které jim neunikají klíčové trendy či zásadní události týkající se západní popkultury.

 

Jako interpretační klíč událostí je zde pak zcela samozřejmě využíván internet, čímž do velké míry dochází ke stírání rozdílu mezi termíny Contemporary culture a Internet culture, které do značné míry splývají a zcela přirozeně se prostupují (což není zapříčiněno způsobem zacházení Pinar Demirdag a Violy Renate s informacemi, ale jde o širší současný sociokulturní trend). Pokud „[p]ro současného designéra-výzkumníka je rozhodující být aktuální a dobře informovaný o vizuálních kódech a nejnovějším vývoji popkultury,“ znamená to především být on-line (což dvojice v průběhu víkendu také intenzivně byla).

 

 

 

pracovní přístup a tvůrčí styl

Pracovní přístup studia Pinar & Viola vyžaduje nejen dokonalou znalost popkultury, ale především anticipaci příštích trendů; jako úspěšné grafické designérky musí udržovat tempo vždy napřed před svou dobou a vědět, co klient chce ještě dříve, než to tuší on sám – i za cenu toho, že klient si bude muset na výsledek poněkud „zvykat“. Takovýto provokativní přístup zajišťuje kontroverzi a pozornost, díky výbornému jménu je však studiu umožněna tvůrčí svoboda, neboť jsou vnímány především jako renomované umělkyně a jejich design jako prestižní. Do velké míry si tak mohou diktovat podmínky.20 Dvojice nikdy nepracuje individuálně, ale jako tým, uplatňována je vzájemná cenzura a silná autocenzura, což umožňuje vyhnout se excesům a předložit v rámci možností ty nejlepší výsledky.

 

Pinar a Viola se pohybují na hranicích grafického designu, módy a umění, přičemž se „snaží zachytit krásu i děs současného v jednom jediném povrchu… intenzivně estetizované reality.“ Volnou asociací by bylo lze jejich práce popsat jako glamour, gliter, vortex, změť obrazů, juxtapozice, kombinace prvků popkultury, internetová estetika, šok, kulturní šok, paradox, ironie, rezistance, apropriace, kultura copy/paste. Přes explicitně deklarovanou orientaci na (blyštivý) povrch a založení jejich přístupu na konceptuálním, „hyper-detailním náhledu“ na vizuální estetiku je, jak ostatně vyplynulo i z přednášky a vlastního workshopu, stěžejní vlastností úspěšného grafického designéra schopnost analyticky nazřít kontext; umět dokonale ohledat situaci, rozkrývat společenské či umělecké struktury a proniknout do jádra fungování čehokoli s jediným skutečně podstatným cílem – úspěšně své nápady zpeněžit.

Pro snadnou orientaci zákazníka sami svůj tvůrčí styl popisují následovně:

Ecstatic surface design is an undetermined new tendency. It generates hyper detailed, aestheticized, extravagant, surfacesby scanning the contemporary visual culture. Ecstatic surface designers are specialized in the seductive nature of surfacesand in the increasing power of representation. In their work, they reveal an understanding of the world as a mass of easily manipulated surfaces. The current conditions of existence should be stated as oneof their main drives, as well as the hyper fractured and the accelerating temporality of the information society. 21

a dodávají:

The hyper decorated work of the ecstatic surface designerscan be seen as the visualization of the state of mind of the contemporary crowd composed of opportunism, narcissism, desire for autonomy and creation, the inability to focus, the neurosis, paranoia and fear, the craving for intensity, fun and distraction22

 

 

 

portfolio

Co se týče praktické realizace, kromě každoročního vytváření své autonomní „haute couture“ kolekce – již lze vnímat jako jakousi sondu do nitra jejich tvorby, jenž je následně prezentována v četných výstavních prostorech (The Credit Card Collection, Diva Opaque, 4eva a naposledy Scandal Aqua), řeší také řadu prestižních komerčních zakázek – mezi jejich klienty patřili (velmi selektivně uchopeno) také Nike, Adidas, Městský dopravní podnik v Amsterdamu, dánský veřejnoprávní kanál nebo amsterdamská muzea moderního umění Cobra a Stedelijk. A tak dále a tak podobně.

Svou autoritu v oblasti současných trendů uplatňují také jako konzultantky. A konečně fungují rovněž jako přenašečky vlastního know how na mladší generaci – formou workshopů či kurzů na univerzitách (Chaumont Graphic Design Festival, KABK, ArtEZ, Mix Academy, Sandberg Instituut v Amsterdamu, 2011/12 působily jako hostující lektorky na amsterdamské Gerrit Rietveld Academie). Pravidelně přispívají do nezávislého magazínu Dazed Digital (Dazed & Confused).

Mütanta (CZ)

Jedinečná symbióza grafického a produktového designu :studio Mütanta 

 

charakteristika

Pražské studio Mütanta funguje ve složení Richard Rozhoň, Jaromír Skácel, Jakub Samek, Tomáš Varga a Daniel Gonzales23 a zabývá se produktovým designem, grafickým designem a webdesignem. Na rozdíl od excesivního stylu Pinar a Violy je jejich styl umírněnější a tradičnější. Práce v týmu funguje na principu vzájemné kooperace, spolupráce a důvěry, jednotlivé úkoly a tvůrčí oblasti jsou selektovány podle odborné profilace jednotlivých členů studia (např. navrhování fontů, produktový design ad.).

Ač studio spadá generačně do v podstatě stejné kategorie jako jeho amsterdamské kolegyně, a ač se mj. věnuje také webdesignu, nevyužívá specifické vyjadřovací prostředky netartu jako specifické sociokulturní a umělecké kategorie (ač členové Mütanty internet účelně využívají v práci, nejsou „netizeny“). Generační zkušenost s tímto médiem se však mimo jiné projevuje ve způsobu uvažování o materiálu/médiu a jisté inerci vůči kontextu a odlišným interpretačním modům, jež zajišťuje zvolení odlišného média. Ve stále aktuálnějším sporu analog/digital nepovažují existenci tištěných výstupů své práce (hovoříme-li zde o grafickém designu) za nezbytnou, uvažují tedy o naplňování tvůrčích vizí primárně v intencích digitálního prostředí. Jak vyplynulo z přednášky, realizace v podobě tisku je většinou požadována zadavatelem a studio se s ní ideově neztotožňuje (mnohdy ji naopak pokládá za neúčelnou). Pragmaticky kalkulují s existencí ve světě, v němž se on-line stav stává permanentní přirozeností lidské bytosti,24 „nemyslí však internetem“. Pro subkulturu netizenů je naopak typická fetišizace média, bytostné uvědomění si jeho podstaty, drobných významových nuancí a posunů díla/produktu v závislosti na použitém materiálu/médiu a láska ke starým formám.25

U tohoto studia je však podstatné propojení jiných dvou světů, které bývají ve většině případů jasně odděleny – světa produktového a grafického designu. Tato symbióza zcela jistě ovlivňuje mody spolupráce v rámci studia:

Vzhledem k tomu, že produktový design je v určitém směru mnohem techničtější obor než design grafický, funguje velice dobře vzájemné usměrňování, nebo naopak uvolňování při práci na projektech. I v případech, kdy projekty nezpracováváme společně, o nich probíhá intenzivní debata.26

Produktovému designu se ve studiu věnuje Daniel Gonzales a Tomáš Varga, grafickému designu pak Richard Rozhoň, Jakub Samek a Jaromír Skácel. Na výzkumáku byla přítomna a worskhop vedla pouze grafická sekce studia Mütanta.

 

portfolio

Mütanta je složena ze spolužáků z VŠUP (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze) –produktová sekce absolvovala ve studiu Olgoj Chorchoj, ostatní dosud studují v ateliéru Grafického designu a nových médií či Tvorby písma a typografie. Mezi klienty studia v minulosti patřila firma Nike, sklářský výrobce Bomma, Brokis (osvětlení), grafická sekce se soustavně zabývá vizuálním stylem Institutu dokumentárních filmů.

Z nedávné doby jmenujme také např. vizuál Startpointu, edici českých dokumentárních filmů pro České filmové centrum, grafické ošetření výstavy East Doc Platform 2012 v pražském paláci Archa nebo vítězství v soutěži o vizuální identitu Pražského Quadrinale 2015 a umístění na 1. a 2. místě ve veřejné soutěži o vizuální identitu České komory architektů (ČKA).  Z tiskové zprávy ČKA z 16. ledna 2013 (datum vyhlášení výsledků soutěže), obsahující posudky vítězných návrhů, je pak dobře patrné, že studio vyniká finesou práce s webovými stránkami.27

V neposlední řadě pak patří mezi úspěchy studia již výše zmiňované umístění Daniela Gonzalese v prestižní soutěži Czech Grand Design jako Objev roku 2012.

průběh workshopů a jejich výstupy: téma komunikace

Odlišné zaměření a přístupy obou studií anticipovaly rozdílný průběh workshopů i finálních výstupů. Skutečný vývoj situace tedy pro mne jako pro nezaujatého pozorovatele byl více než překvapivý.

Očekávané výstupy obou skupin byly od počátku nastaveny odlišně. Zatímco PinarViola se měly dle propozic pro uchazeče soustředit spíše na vytvoření líhně kreativních myšlenek a přispění svým rozjařeným know-how, kterak zlaté nápady proměnit na peníze, a výstupem jejich workshopu tedy neměl být žádný jeden hmotný a v závěru prezentovatelný objekt (např. letáček), grafické studio Mütanta cílilo směrem k vytvoření webové prezentace a brožurky formátu V1.28 Co se týče složení účastníků, obě skupiny sestávaly převážně ze středoškolských a vysokoškolských studentů, z nichž mnozí byli činní v oblasti grafického designu (byli tedy začínajícími profesionály), nebo se věnovali vlastní umělecké praxi (přihláška na workshop nebyla věkově ani profesně omezena). Na základě empirického pozorování lze usuzovat, že diferenciace do jednotlivých skupin byla motivována především mírou aktivní znalosti anglického jazyka.

Workshopu s Pinar a Violou podle zadání předcházela domácí předpříprava – důkladná rešerše konkrétního tématu či fenoménu z oblasti popkultury dle vlastního výběru (tedy prvek přirozeně integrální práci grafického designéra na každém novém projektu). Vlastní workshop pak začínal skupinovou konzultací, brainstormingem, v rámci kterého jednotliví účastníci své „téma“ prezentovali a analyzovali před skupinou. Zásadními otázkami přitom bylo, jaké jsou osobní motivace pro zpracování tématu, co je na tématu zajímavé, a proč by mělo zajímat klienta (případně jakého klienta, neboť nejde jen o to co prodat, ale také komu prodat), do jakého konečného a komerčně využitelného produktu lze téma přetavit. Zkrátka zda na anticipovaném trendu skutečně lze vystavět účelný produkt s komerčním potenciálem. (Opět: konzultace nápadů na řešení zakázky a jejich nahlížení z praktických úhlů probíhá v praxi jednak v rámci studia, jednak formou introspekce.)

Poměrně intenzivně se zde tedy řešila, aniž by si toho účastnici byli explicitně vědomi, sémiotika kultury. Otázka komunikace, její kulturní, sociologické, mediální, kognitivní a psychologické aspekty byly opěrnými pilíři celého víkendového dění mnohem spíše než pouze vizuální (estetické a umělecké) kvality děl, jak by mohl nezúčastněný pozorovatel předem předpokládat. Po konstruktivní debatě pak zbytek workshopu probíhal na bázi individuálních konzultací v různých fázích projektu. Takovýto postup simuloval kreativní formování myšlenky v praxi.

Zatímco druhá skupina, účastníci workshopu studia Mütanta, pracovali s konkrétním zadáním, jímž bylo ohledávání různých forem komunikace, tematické zadání první skupiny bylo zcela volné. Přesto zde téma „komunikace v kultuře“ vykrystalizovalo zcela spontánně a dá se říci, že většina projektů s ním do větší či menší míry pracovala (a obě skupiny se tak v podstatě věnovaly zpracování stejného tématu). Ať již šlo o rozvíjení myšlenky dobových a sociokulturních preferencí co se týče akceptace různých forem ochlupení lidského těla (především pánské hrudi) a řešení otázky, zda lze s dosaženými (do velké míry subjektivními) závěry pracovat ve smyslu tvorby příštích trendů, nebo argumentačně (a realizačně) méně náročné projekty. Ostatně přisvojení si „trendu“, jenž je používán pro komunikaci s okolím v rámci nějaké subkultury, se věnovalo vícero projektů: bylo upozorněno na re-cyklaci umělohmotných kelímků sítě Starbucks a jejich opětovné používání pro jiné než původní nápoje – snad za účelem implikování jistého sociálního statusu, příslušnosti k subkultuře (snaha být „hype“), prosté ocenění kvalitního designu nebo demonstrace „věrnosti značce“ (kterou si však nemohu z finančních důvodů standardně dovolit). Podobně bylo zohledňováno také užití žluto-červených tašek BILLA, jež nakonec vedlo k vyvinutí konceptu celospolečenské hry (jakési city game) s těžištěm na síti. Pohyb a přítomnost člověka v městském prostoru reflektoval také již dříve realizovaný projekt „neviditelného oděvu“, umožňujícího dokonale splynout s konkrétním městským prostředím (vytvoření vizuálně dokonale „průměrného“, a tedy v důsledku neviditelného, občana), jenž byl rozvinut do solipsistické neviditelné dečky, jejímž užitím měl její vlastník svému okolí jasně signalizovat, že pro něj momentálně „neexistuje“. Možnost na chvíli se skrýt a totálně se izolovat byla navržena pro silné introverty (zde by se, domnívám se, zcela minula s účinkem, jenž by v reakcích okolí byl zcela opačný než původně zamýšlený – naopak, jak bylo anticipováno v rámci závěrečné prezentace, jako cool hype instrument pro extroverty by fungovala skvěle). „Relaxační dečky“ měly být navrženy přímo na míru svému majiteli – z vnitřní strany, spatřitelné pouze ukrytým uživatelem, měl být aplikován personalizovaný potisk s utišujícím účinkem na svého recipienta (oblíbená pop-ikona, rodinné fotografie, příjemný abstraktní obraz ad.). Naprostým opakem pak byla idea festivalu „Un-Mask“, události, v rámci které má dojít k totálnímu (a psychologicky osvobozujícímu ?!?) odhalení a odhození masek, jenž si lidé vytváří v osobním životě a každodenních interakcích proto, aby byli akceptováni svým okolím (precedentem bylo například odhalení milostných afér golfisty Tigera Woodse a další společenské skandály).

Zde názorně vidíme, že mnohé projekty měly formu spíše utopických vizí bez nároku na odběratele. Komerční uplatnění ustoupilo stranou volnému tvůrčímu ohledávání nerealizovatelných počinů, jež bylo vlastní druhé skupině (studio Mütanta ostatně explicitně nedeklarovalo záměr naučit účastníky „proměnit nápady v peníze“, a tak se soustředilo spíše na jádro tvůrčího procesu). Nebudeme zde rozebírat všechny projekty, jen ještě upozorníme na několik z nich tak, aby měl čtenář rámcovou představu o tendencích projevujících se v práci účastníků workshopu.

Byla zde např. rovněž přítomna snaha analyzovat nonverbální gesta, užívaná při komunikaci politickými činiteli v různých epochách, a extrahovat z nich jakousi „esenci moci“, využitelnou v rámci dosud blíže nespecifikovaného projektu (který by měl dle slov autora v konečném důsledku patrně formát nějakého „slovníku“ či „encyklopedie“ gest).29 Řešila se také komunikace v rámci videí (v konečné verzi projektu rozvinuta do komunikace videemi jako nástroj hry formátu battle; souboj mezi dvěma soutěžícími by byl interaktivně rozhodován pomocí hlasování masou fanoušků na sociálních sítích), případně vývin webové/mobilní aplikace popularizující katolickou církev a usnadňující komunikaci Vatikánu se světským odběratelem.

Druhá skupina, již proškolovalo grafické studio Mütanta ve složení RozhoňSamekSkácel, na místě reagovala na konkrétní zadání. Workshop pak tkvěl v on-line výzkumu dílčí problematiky, již si účastníci dle vlastních preferencí zvolili, jejích konzultací s odborníky, a ve výsledku v reprezentativním odprezentování vlastního nápadu tak, aby oslovil potencionálního kupce myšlenky, jenž posléze zafinancuje vývoj konečného produktu. Šlo tedy především o prokázání kompetencí k hloubkovému průzkumu pod časovým presem a schopností „prodat“ jeho výsledky – přesvědčivě je zpracovat a především efektivně argumentovat jejich užitečnost komunikačnímu partnerovi, a to v jiném než mateřském jazyce (prezentace obou dílen probíhaly v anglickém jazyce a byly veřejně přístupné).

Kromě intrapersonální, interpersonální a skupinové komunikace v průběhu workshopu byli tedy účastníci vystaveni průpravě také v komunikaci veřejné. Schopnost „jít s vlastní kůží na trh“ a efektivně se sebeprezentovat pod větší mírou stresu je pak samozřejmě nedílnou součástí práce grafického designéra a zásadní osobnostní dovedností, již je třeba rozvíjet.

 

Zpracované výsledky výzkumů ve formě prezentací jsou dostupné na webových stránkách http://products.mutanta.com/ (kde zároveň slouží k prezentaci lektorských aktivit studia Mütanta). Projekty mapují specifické kódové systémy užívané ke komunikaci v rámci subkultur (např. tzv. Hanky Code newyorských homosexuálů či Femme Flagging leseb, tetování ruských vězňů nebo skrytou symboliku užívanou neonacisty či symboly dříve užívané pro označení hierarchie v rámci graffiti subkultury ad.) či zdravotně znevýhodněných menšin (komunikace hluchoslepých), ale navrhují také systémy nové – např. speciální piktogramy pro komunikaci na internetu, jež mají zaužívané TLA a FLA (trojpísmenné a čtyřpísmenné zkratky)30 ještě více komprimovat do jediného symbolu, nebo módní kolekci BETAKAROTEN s odnímatelnými částmi oděvu (odepnutelný rukáv, nohavice ad.), jenž by díky barevné symbolice jednak umožňovala komunikaci s okolím, jednak vedla k sociální interakci v rámci výměny jednotlivých částí oblečení (podobně jako sbírání a výměna „céček“, „pogů“, krabiček od sirek či nejrůznějších samolepek apod., tolik oblíbená a uplatňovaná celými generacemi školáků. Tento projekt byl však cílen spíše na středoškoláky či vysokoškoláky).

Projekt „MEME“ se snažil prokázat podobnost a aplikovat vizuální kódy internetových memů31 v bulvárním tisku, a přiblížit jej tak mladší generaci. Čistě vizuálně bylo zaměřeno řešení plakátů (či spíše digitálních obrazů), výtvarnými prostředky vyjadřující komunikaci mezi matkou a nenarozeným dítětem.32 Projekt jako jediný využíval pouze uměleckých kódů a měl charakter finálního výstupu (s výborným potenciálem uplatnit se např. jako ilustrace v knize či jako plakát na zdech veřejných prostor typu lékařské zařízení, městská knihovna, školka). Mezi výstupy se objevil také návrh velmi praktického systému memorování pro středoškolské studenty založený na vizualizaci osvojované látky,33 nebo „Manuál krizové interní komunikace“, radikálně řešená symbolika pro komunikaci v malých skupinách (pracující s reálnými řeznými a sečnými zbraněmi, ergo v širší praxi s ohledem na legislativu nevyužitelná). Zajímavostí byla akce v terénu – odpolední performance „hledání faxu“ prokazující, že tato technologie již je v dnešní době zastaralá (a to stejně tak sociokulturně jako technologicky). Výstup pak obsahoval záznam toho, jak se účastník workshopu v Brně usilovně leč marně snažil vypátrat funkční fax, aby z něj mohl odeslat zprávu – na další fax.

Kvalita zpracovaných výstupů do značné míry odpovídala ztíženým podmínkám, jež nastaly v důsledku celodenního výpadku internetového připojení v závěrečný den workshopu. Ač bylo bádání účastníků esenciálně závislé právě na možnosti vyhledávat na síti, lze tento nedostatek zpětně hodnotit spíše kladně. Jednak znamenal vyšší míru stresu, čímž účastníky o něco více přiblížil realitě v praxi, jednak vedl k rozvíjení improvizace, schopnosti kooperace a interpersonální komunikace v rámci skupiny, což jsou opět, jak jsme viděli v druhé části práce na příkladu lektorských studií, zásadní dovednosti fungování v rámci grafického studia.

Vzhledem k průběhu workshopu v obou skupinách mne zajímalo, proč studio Mütanta považovalo za podstatné seznamovat participanty právě s různými formami komunikace. Dle vlastních slov vnímají právě komunikaci a její nejrůznější aspekty pro práci grafického designéra jako zcela zásadní a dá se říct naprosto stěžejní. Přitom jde o aspekt, jenž je ve výuce grafického designu, respektive alespoň na středoškolské úrovni, fatálně opomíjen.34 Výsledkem je pak zkreslený (a v praxi zcela nefunkční) obraz o principech grafického designu, který studenti mají.

Tomu, že koncept komunikace podvědomě rezonuje a je s grafickým designem přirozeně spjat, ostatně odpovídají také výstupy druhé skupiny.

shrnutí

V této práci jsme upozornili na preprodukční složku práce grafického designera, jež je pro výsledný vizuální či audiovizuální produkt naprosto zásadní. Příprava kvalitního designového projektu musí vycházet z precizní znalosti sociokulturního prostředí, současného stavu vizuální a populární kultury, anticipovaných budoucích trendů moderního umění i, a to především, poptávky a nabídky trhu vizuální kulturou.

V práci jsme navázali na vlastní dlouhodobý teoretický a praktický výzkum v oblasti moderní audiovizuální a vizuální kultury jakož i kontaktní zkušenosti s grafickými umělci, primárně jsme pak vycházeli z  přímé zkušenosti se sérií přednášek a workshopů věnovaných současnému grafickému designu Výzkumák: Unbreak My Copy #2, na kterých jsme byli přítomni v pozici nezúčastněného pozorovatele. Právě na příkladech dvou grafických studií (amsterdamského Pinar & Viola a pražského Mütanta), jejich vlastních pracovních přístupech i edukačních postupech, jež v rámci workshopů aplikovali na své svěřence, jsme pak názorně ilustovali preprodukční fázi tvůrčího procesu grafického designéra. Právě o rozšíření kompetencí účastníků v této oblasti se oba workshopy nezávisle na sobě snažily.

Ač byly výstupy participantů workshopu ne vždy komerčně uplatnitelné, poznali jsme, že i nerealizovatelné projekty mohou hrát úlohu důležitého cvičení, posouvajícího způsoby uvažování (budoucího) grafického designera. Leitmotivem víkendového soustředění pak pro nás jakožto nezaujaté pozorovatele byla zcela překvapivě otázka komunikace, její kulturní, sociologické, mediální, kognitivní a psychologické aspekty.

Právě tato oblast je samotnými umělci vnímána z hlediska konkurenceschopnosti a především kvality tvorby jako naprosto zásadní, zároveň však vzdělávacím aparátem nejopomíjenější složkou práce grafického designera. Ač má preprodukční fáze zásadní vliv na podobu současné vizuální kultury, zde ztělesněné grafickým designem, je z pouhého díla empiricky nedetekovatelná, a tudíž, jak patrně netřeba zdůrazňovat, snadno opominutelná a opomíjená také badateli v oblasti vizuálních studií.

Použitá literatura

 „Mütanta“. Dolce Vita, č. 10/2012. s. 30–31, nesignováno

Česká komora architektů: Vyhlášení výsledků soutěže na vizuální identitu ČKA. Tisková zpráva z 16. ledna 2013. [on-line] www.cka.cc, 16. ledna 2013. Dostupné z WWW: <http://www.cka.cc/oficialni_informace/tiskove-zpravy/vyhlaseni-vysledku-souteze-na-vizualni-identitu-cka/soutez_VI_13.pdf>, čerpáno 22. dubna 2013.

Klimaite, Laura. „Interview with designers Pinar & Viola.“ [on-line] DESIGN BLOGwww.designblog.lv. 15. února 2011. Dostupné z WWW: http://www.designblog.lv/2011/02/15/interview-with-designers-pinar-viola/, čerpáno 15. 3. 2013.

KOHOUT, Martin. Linear ManualTLTRPreß  &  PAF, 2012.

McHUGH, Gene. Post Internet. LINK Editions, Brescia 2011.

McHUGH, Gene. „Post Internet.“ [online] 12. září 2010. [cit. 2013-06-02]. Dostupný z WWW: <http://122909a.com/>

McManus, Charlotte. „Pinar & Viola Interview.“ [on-line] LOGOculture, logo.ec. January 31, 2013. Dostupné z WWW: http://logo.ec/links/pinar-viola-interview/, čerpáno 15. 3. 2013.

MEIXNEROVÁ, Marie. „Facebook: sociální síť jako prostor pro umění“. [on-line] Filmový časopis 25fps, www.25fps.cz. 22. únor 2013. Dostupné z WWW: <http://25fps.cz/2013/facebook-jako-prostor-pro-umeni/>, naposledy navštíveno 20. 4. 2013.

MEIXNEROVÁ, Marie. „If you hate Internet, don’t even try to like this book. JUNK JET N°6 & Linear Manual review.“ [on-line] Filmový časopis 25fps, www.25fps.cz. 14. března 2013. Dostupné z WWW: <http://25fps.cz/2013/junk-jet-n6-linear-manual/>, naposledy navštíveno 22. dubna 2013.

Moutot, Dora. „Pinar & Viola (interview).“ [on-line] Triangulation Blogwww.triangulationblog.com. 5. března 2013. Dostupné z WWW: <http://www.triangulationblog.com/2013/03/pinar-viola.html>, čerpáno 27. 3. 2013.

O’BRIAN, Nicholas. „Finding Place in the Digital.“ In.: Junk Jet N°6: Here and Where. igmade.edition, Stuttgart 2012. s. 26–30.

PETTERSON, Rune. „Views on Visual Literacy“. [on-line]In: VASA Journal on Images and Culture, vjic.org. Issue Nr. 1: February 2013. Dostupné z WWW: <http://vjic.org/vjic2/?page_id=214>, čerpáno 19. 4. 2013.

Pinar & Viola (webové stránky). pinar-viola.com. Čerpáno 22. 4. 2013.

QUARANTA, Domenico. „The Art of the Netizens.“ In.: In Your Computer. Link Editions, Brescia 2010. str. 169–172.

STERLING, Bruce. „Data Mine, Bruce Sterling on Petra Cortrights‘ Hell_Tree, 2012“ [on-line] Artforum, September 2012. s. 492-93. Dostupné z WWW: <http://www.badlandsunlimited.com/images/news/Petra%20Cortwright_Artforum.pdf>, čerpáno 20. 4. 2013.

The World’s First #TumblrArt Symposium, Sat Mar 9, 2013 7:00pm EST — Sat Mar 9, 2013 9:30pm EST. (vědecké sympozium) Záznam dostupný z WWW: <http://new.livestream.com/tumblr/tumblrarthyperallergic>, naposledy navštíveno 23. dubna 2013.

VIERKANT, Artie. The Image Object Post-Internet. [online] jstchillin.org, 2010. Dostupný z WWW: <http://jstchillin.org/artie/vierkant.html>, čerpáno 6. 2. 2013.

Odkazy:

vyzkumak.com

http://www.facebook.com/vyzkumak

http://www.therodina.com/

Pinar & Viola

pinar-viola.com

http://www.pinar-viola.com/blog/

http://www.facebook.com/pages/PinarViola/277321622322933

https://twitter.com/Pinar_Viola

Rozhovory:

McManus, Charlotte. Pinar & Viola Interview. [on-line] LOGOculture, logo.ec. January 31, 2013. Dostupné z WWW: http://logo.ec/links/pinar-viola-interview/, čerpáno 15. 3. 2013.

Klimaite, Laura. Interview with designers Pinar & Viola. [on-line] DESIGN BLOGwww.designblog.lv. 15. února 2011. Dostupné z WWW: http://www.designblog.lv/2011/02/15/interview-with-designers-pinar-viola/, čerpáno 15. 3. 2013.

Moutot, Dora. Pinar & Viola (interview). [on-line] Triangulation Blogwww.triangulationblog.com. 5. března 2013. Dostupné z WWW: http://www.triangulationblog.com/2013/03/pinar-viola.html, čerpáno 27. 3. 2013.

Záznam přednášky Pinar a Violy ze dne 15. března 2013 (audio)

PINAR DEMIRDAG & VIOLA RENATE Unbreak my Copy lecture (English) ::: part 1 ::: http://soundcloud.com/25fps/pinarviola

PINAR DEMIRDAG & VIOLA RENATE Unbreak my Copy lecture (English) ::: part 2 ::: http://soundcloud.com/25fps/pinar-demirdag-viola-renate

Mütanta

http://www.facebook.com/mutanta.studio

http://www.mutanta.com/

http://mutanta.tumblr.com/

rozhovory:

„Mütanta“. Dolce Vita, č. 10/2012. s. 30–31, nesignováno

výstupy workshopu se studiem Mütanta

http://products.mutanta.com/

Print Friendly, PDF & Email
  1. Čtení a tedy porozumění specifickým estetickým a výrazovým kódům grafického designu se samozřejmě dá naučit podobně, jako se lze naučit „číst“ fotografie, obrazy, film či kterýkoli jiný aspekt vizuální kultury. Mistry ve čtení grafického designu jsou pak samozřejmě sami profesionálové, grafičtí designéři a teoretici vizuální kultury.

    K vizuální gramotnosti (nebo přesněji gramotnostem) blíže viz např. PETTERSON, Rune. „Views on Visual Literacy“. [on-line]In: VASA Journal on Images and Culture, vjic.org. Issue Nr. 1: February 2013. Dostupné z WWW: < http://vjic.org/vjic2/?page_id=214>, čerpáno 19. 4. 2013.

    Srov. např. zde nabízenou definici, již formuloval J. L. Debes: „Visual literacy refers to a group of vision-competencies a human being can develop by seeing and at the same time having and integrating other sensory experiences.“ („Vizuální gramotnost referuje ke skupině zrakových kompetencí, jež je lidská bytost schopna rozvinout pozorováním, přičemž současně prožívá a integruje prožitky skrze další smysly.“, přeložila MM) (Debes, J. L. (1969). The loom of visual literacy. Audiovisual Instruction, 14, 25–27, p. 26) []

  2. A to již ze své podstaty, neboť staví na živé populární kultuře, s níž je náš „designově negramotný“ čtenář, jak máme důvod díky praktikám masmédií a „globální vesnickosti“ současného světa předpokládat, do poměrně vysoké míry obeznámen. []
  3. Tedy prací, v nichž se nějakým způsobem odráží či promítá autorova uživatelská zkušenost s internetem, ať již jde o ovlivnění specifickou vizualitou či logickými strukturami. K termínu post-internet blíže viz např. McHUGH, Gene. Post Internet. [online] 12. září 2010. [cit. 2013-06-02]. Dostupný z WWW: http://122909a.com VIERKANT, Artie. The Image Object Post-Internet. [online] 2010. [cit. 2013-06-02]. Dostupný z WWW: http://jstchillin.org/artie/vierkant.html, McHUGH, Gene. Post Internet. LINK Editions, Brescia 2011. []
  4.  Tj. dlouhodobější badatelský zájem o danou problematiku, teoretické zázemí, obeznámenost s trendy v současném umění, kontakt a osobní styky s umělci, osvojení si výrazových kódů skrze vlastní uměleckou a kurátorskou praxi etc. =  tedy aktivní pohyb v oblasti vizuálního umění. []
  5.  Konkrétně 9.–11. 11. 2012, opět v prostorách kolektivu AM4 v Brně. []
  6. „Alexander Lis sám sebe nazývá „vizuálním designérem“, v současné době pracuje ve Frankfurtu nad Mohanem, kde provádí vlastní kreativní výzkum. V roce 2011 začal spolu s motion designérkou Katjou Baumannovou spolupracovat na projektu BALI. Alexander Lis pořádá přednášky a workshopy na několika německých univerzitách. Od roku 2005 je součástí výzkumného projektu fourfiveX, který sám iniciuje.“ (Zdroj: oficiální informace poskytnuté pořadali. Vice viz www.alexanderlis.com) []
  7. „Tobias Röttger je grafický designér střídavě pracující v Berlíně a Londýně, kde je součástí významného grafického studia Hort. Jeho práce byla oceněna tokijským Type Directors klubem a také evropskou společností Art Directors. V roce 2011 byl finalistou ceny Young Designers Rady pro Design Spolkové Republiky Německo. Tobias Röttger pořádá workshopy na universitách po celém Německu, např.: na Univerzitě Umění v Berlíně a v Bauhausu ve Výmaru.“ (Zdroj: oficiální informace poskytnuté pořadateli. Více viz www.tobiasroettger.de) []
  8.  Grafické studio Pixl-e funguje od roku 2000, kdy bylo založeno absolventy brněnské FaVU: Filipem Mondou a Pavlínou a Ondřejem Doležalovými. Od roku 2011 je součástí studia také nakladatelství, původní kolektiv byl doplněn Lukášem Kijonkou. Pixl-e převážně spolupracuje s nakladateli, architekty, kulturními institucemi a redakcemi periodik. V současné době studio pracuje na vizuálním stylu Ceny Jindřicha Chalupeckého 2012. (Více viz www.pixl-e.cz) []
  9. Lukáš Kijonka a Michal Krůl. (www.kolektiv.info) []
  10. Podle vlastních slov se studio Deep Throat ve své tvorbě zabývá „opačným pohledem na současný grafický design.“ „Hledání krásna v banalitách“ a „vyvyšování zapomenutých atributů“ se tak stává cílem jejich práce. (www.deeeeeeeeeeeeeeeeeeeeepthroat.it) []
  11.  The Rodina jako grafické studio funguje od roku 2010. (http://www.therodina.com/) []
  12.  Viz XI. Přehlídka animovaného filmu v Olomouci, 6.–9. 12. 2012. http://www.pifpaf.cz/cs/paf-rewind-net-art []
  13.  V současnosti se tato kategorie udržuje a stále dále rozvíjí právě v „hype“ kruzích populárního internetového umění („populárním“ je zde myšlena specifická estetická kategorie cílící na oblibu u masového publika – analogicky jako v případě pop-artu či pop-music. Dalšími kategoriemi netartu v intencích tohoto členění by pak mohl být performativní netart, avantgardní netart, environemtální netart apod.), a je výsostně přítomna např. v pracech Petry Cortright (http://www.petracortright.com/; včetně jejího knižního debutu Hell_Tree (Badlands Unlimited, 2012) – více viz např. STERLING, Bruce. „Data Mine, Bruce Sterling on Petra Cortrights‘ Hell_Tree, 2012“ [on-line] Artforum, September 2012. s. 492-93. Dostupné z WWW: <http://www.badlandsunlimited.com/images/news/Petra%20Cortwright_Artforum.pdf>, čerpáno 20. 4. 2013. Claudie Maté a Carlose Saéze (cloque.org), Michaëla Borrase aka Systaime ad. (www.systaime.com/ – jeho stránky však nedávno absorbovaly estetiku sociální sítě facebook a zařadily se tak do ranku facebook based netartu – srov. MEIXNEROVÁ, Marie. „Facebook: sociální síť jako prostor pro umění“. [on-line] Časopis 25fps, www.25fps.cz. 22. únor 2013. Dostupné z WWW: <http://25fps.cz/2013/facebook-jako-prostor-pro-umeni/>, naposledy navštíveno 20. 4. 2013. – to ovšem nic nemění na charakteru jeho dřívějších projektů). Na příkladu těchto umělců a především jejich děl pak vidíme, jak tenká je definiční hranice mezi internetovým umělcem a grafickým designérem – ostatně velká část „netartistů“ se ve svém profesním životě živí právě jako weboví či grafičtí designéři a tato praxe se pak přirozeně prolíná do jejich umělecké tvorby. []
  14.  Viz propagační materiály studia, oficiální stránky http://pinar-viola.com/ či deskripce činnosti v rámci sociálních sítí a dalších on-line i off-line kanálů. []
  15.  Tak internet v různých momentech pojímá mezi jinými např. Domenico Quaranta, Nicholas O’Brien či socioložka a etnografka Tricia Wang. Mnozí badatelé dokonce neváhají na internetové umění aplikovat landcape studies či poukazovat na to, že na základě kognitivního zacházení se skutečností jde o místa dokonce realističtější (a v psychologickém slova smyslu „fyzičtější“) než fyzický svět.
    Srov. The World’s First #TumblrArt Symposium, Sat Mar 9, 2013 7:00pm EST — Sat Mar 9, 2013 9:30pm EST. (vědecké sympozium) Záznam dostupný z WWW: <http://new.livestream.com/tumblr/tumblrarthyperallergic>. (Zejm. WANG, Tricia. “Tumblring Our Elastic Selves”)

    QUARANTA, Domenico. „The Art of the Netizens.“ In.: In Your Computer. Link Editions, Brescia 2010. str. 169–172.

    O’BRIAN, Nicholas. „Finding Place in the Digital.“ In.: Junk Jet N°6: Here and Where. igmade.edition, Stuttgart 2012. s. 26–30. []

  16.  Jak vyplývá z jejich explicitních prohlášení v rámci nejrůznějších veřejných vystoupení, rozhovorů, oficiálních stránek či sebeprezentace v rámci sociálních sítí, ale také autorských textů. []
  17.  QUARANTA, Domenico. „The Art of the Netizens.“ In.: In Your Computer. Link Editions, Brescia 2010. str. 169–172. []
  18.  Mezi další významná centra s rozvinutou netartovou kulturou patří New York, LA, Madrid a snad také Moskva. []
  19.  Vzhledem k jejich profesi a společenskému postavení a pozici v módním průmyslu si samozřejmě nemůžeme být žádnými poskytnutými údaji stoprocentně jisti, spokojme se však s konstatováním, že patří ke generaci umělců, jež se narodili zhruba v polovině osmdesátých let. (Tento fakt podkládáme rovněž empirickou zkušeností vyplývající z osobního setkání.) []
  20.  Viz například zakázka pro firmu Adidas, v níž využily falešná loga objevující se na napodobeninách značkových výrobků. []
  21. Pinar & Viola (webové stránky). pinar-viola.com. Čerpáno 22. 4. 2013. []
  22.  Tamtéž, zvýraznila MM. []
  23. Studio založil v Roce 2009 Daniel Gonzales a Tomáš Varga. []
  24.  Těmto dojmům nabytým v rámci výzkumáku odpovídá např. také rozhovor se studiem otištěný v časopise Dolce Vita, v rámci kterého byly aplikovány mj. odpovědi ve formě geografických souřadnic nebo QR kódu, využívající extenzi tištěného média prostřednictvím internetové technologie. „Mütanta“. Dolce Vita, č. 10/2012. s. 30–31, nesignováno. []
  25.  Srov. např. publikaci Linear Manual (TLTRPreß  &  PAF, 2012), vydavatelský počin českého umělce Martina Kohouta dříve aktivního v oblasti internetového umění, která na sémantické a kognitivní úrovni pracuje s typem použitého papíru či velmi účelně využívá revezní remediace. (Více viz MEIXNEROVÁ, Marie. „If you hate Internet, don’t even try to like this book. JUNK JET N°6 & Linear Manual review.“ [on-line] Filmový časopis 25fps, www.25fps.cz. 14. března 2013. Dostupné z WWW: <http://25fps.cz/2013/junk-jet-n6-linear-manual/>, naposledy navštíveno 22. dubna 2013. []
  26.  „Mütanta“. Dolce Vita, č. 10/2012. s. 30–31, nesignováno. []
  27.  Srov. viz Česká komora architektů: Vyhlášení výsledků soutěže na vizuální identitu ČKA. Tisková zpráva z 16. ledna 2013. [on-line] www.cka.cc, 16. ledna 2013. Dostupné z WWW: <http://www.cka.cc/oficialni_informace/tiskove-zpravy/vyhlaseni-vysledku-souteze-na-vizualni-identitu-cka/soutez_VI_13.pdf>, čerpáno 22. dubna 2013. []
  28.  Viz http://vyzkumak.com/ []
  29.  Samozřejmě by zde bylo více než účelné zhodnotit předchozí bádání v oblasti sociální či interkulturní komunikace. []
  30.  Z anglického Three-Letter-Acronym a Four-Letter-Acronym. []
  31.  Zde byl mém chápan ve smyslu jednoho jeho konkrétního typu, vyznačujícího se specifickým vizuálním kódem  – obrázek/momentka bývá dodatečně opatřena širokým černým orámováním a doplněna bílými kapitálkami v boldu vyvedeným vtipným komentářem, nikoli nepodobným rétorice novinového titulku. Tyto „memy“ glosující nějakou situaci se pak virálně šíří především prostřednictvím sociálních sítí, mají velký dosah, nicméně krátkou životnost. []
  32.  „Projekt je výtvarným záznamem lidské komunikace, která je smyslovým a duševním poutem. Obraz má evokovat jednotlivé stavy matky a dítěte, kdy o sobě navzájem vědí a ovlivňují své pocity. Ovlivněni prostředím, ve kterém právě jsou.“ (Jonatán Novák, Prenatal, http://products.mutanta.com/projekty/prenatal) []
  33.  Pro svou funkčnost by projekt samozřejmě vyžadoval důkladnější zpracování podložené intenzivní badatelskou činností, což je otázka v řádu let či spíše desetiletí (nikoli dvou dní). []
  34.  Dle slov grafické sekce studia Mütanta. []

Autor

Profilový obrázek

oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o digital graffity by Glitchr, multiplied̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊ oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, multiplied ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, mash-up ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ guerilla curating by (c) merry ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ it took me two and half fucking hours to curate Glitchr onto wordpress on my computer

Počet článků : 177

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru