Momentky z Crweconu

Tenhle článek nemá ambice být vyčerpávajícím reportem ze svátku všech komiksových fanoušků a fanynek. Už jen proto, že jsem svou první návštěvu Crweconu nepojala jako běhání od přednášky k přednášce. Vybrala jsem si z bohatého programu několik panelů, které mě zaujaly, a jak to tak bývá, některé z nich jsem prošvihla a zbytek času strávila okukováním a nakupováním komiksů, placek a sluněním se na zahrádce klubu při pivě.

O chystaném komiksu On the Coast of Dreams (Na břehu snů), který aktuálně finišuje kickstarterovou kampaň (deadline je 14. června), už jsme psali. Do Cross Clubu jsem se na představení tvorby dvojice Michael Petrus a Viktor Šauer neváhala vydat brzy dopoledne a stálo to za to. Tvůrci představili své starší projekty (Gen 7, Obloha zítřka) a přiblížili problematiku, která se váže k tvorbě pro časopis ABC, jenž je primárně určen pro děti: vedení klade důraz na barevnost a rozdělení příběhu do více kratších částí, tím pádem složitější udržení dějových linek.

Velký prostor dostala pochopitelně samotná kickstarterová kampaň a její specifika. Tvůrci odpověděli na četné dotazy z publika a mj. prozradili, proč se s komiksem vydali na Kickstarter a nikoli na jinou crowdfundingovou stránku, např. Indiegogo. Bylo to z důvodu 45procentní úspěšnosti komiksových projektů na Kickstarteru a také pochopitelně proto, že Kickstarter je největší. Přitom se však z hlediska autorů projektu nejedná o uživatelsky příjemný systém, ve kterém by se daly měnit a upravovat jednotlivé prvky. Jak tvůrci naznačili, případný kickstarterový úspěch (který je v těchto hodinách čím dál blíž) jim může otevřít dveře také u zahraničních nakladatelství. Některé možnosti se už rýsují.

Za pozornost stálo také představení projektu ProfiKOMIKS, na kterém se podílejí Petrus, Šauer a letterer Mankin. Tato trojice, která má za sebou oceňované projekty, pomáhá začínajícím tvůrcům dostat se k práci. Ať už se jedná o storyboardy, komerční nebo vzdělávací komiksy atd. Mladí tvůrci tak mají možnost dostat se k zakázkám (ČSOB, Národní muzeum) a později se podílet i na autorských projektech.

Velkému zájmu se těšilo představení výběru 10 nejlepších amerických komiksů za rok 2013, které od roku 2007 tradičně chystá Kamil Bernášek. Přišla jsem později, a tak jsem si poslechla vykládání o posledních dvou položkách seznamu (Wraith Joe Hilla a Zero hlavní hvězdy Crweconu – Aleše Kota), ale mrzet mě to nemusí ze dvou důvodů. 1) TOPka bez popisků, pouze ve formě obálky, názvu atd., je k dispozici online. 2) Déle než těch cca 20 minut bych asi Bernáška poslouchat nevydržela. Stačilo když dával na odiv svou sečtělost (výběr sestavil z tisíce přečtených komiksů) a tónem nepřipouštějícím odlišný názor prohlásil, že „komiks má bejt zábava“. A největší průser prý je, když se komiks cpe do galerií a nedejbože se do něj „začnou srát intelektuální mrdky, který četly jen Saudka„. Komiks coby zábava a zároveň umělecké dílo jsou tedy [edit: jak já to chápu] podle něj asi dvě neslučitelné věci, stejně jako výstava Káji Saudka v galerii je zřejmě průšvih. Škoda, že se Bernášek nedržel jen svého povídání o subjektivním výběru, který je zajímavý, a neodpustil si pasování do pozice neomylné autority, která k publiku dost často mluví stylem: vole, koukej, jakej já jsem borec. I kdyby to celé byla jen vědomá rádoby žertovná póza (což podle všeho není), je to něco nesnesitelného. Nikdy více.

Opravdu zajímavá osobnost přišla do velkého sálu později. Aleš Kot, o kterém se v poslední době mluví nejen v americkém komiksovém světě, ale v souvislosti s návštěvou Crweconu také v ČR. Před pěti lety se vydal do Ameriky za přítelkyní a za tu dobu (ale i předtím) toho stihl hodně. Uspěl s komiksem Wild Children, psal pro DC (Suicide Squad), Marvel a v současnosti hlavně pro Image, které je jeho domovským vydavatelstvím. Nyní dokončil pilot k chystanému seriálu Zero podle svého úspěšného komiksu a chystá nový projekt. Výčet by mohl pokračovat dál, ale doporučuju si přečíst některý z řady rozhovorů, které jsou k dispozici. Jak bylo patrné, Kot se z úspěchu nezbláznil a v hlavě to má srovnané. Bylo zajímavé poslechnout si srovnání velkých vydavatelství (v Image zná každého, zisk se vrací zpátky umělcům, tedy do tvorby komiksů, Marvel daleko víc podporuje kreativitu než DC Comics, kde řada lidí komiks nikdy nečetla a zajímá je jen zisk), jakým způsobem tvoří (intenzivně 4 hodiny denně) a jak se od komiksových článku Pavlovského a Kopřivy ve SCORE postupně dostal přes stovky titulů např. k teorii scénáře Syda Fielda a filosofii Ericha Fromma.

Panel chystaných komiksových titulů nabídl několik příjemných překvapení. Nemá cenu kompletně vyjmenovávat všechny zmíněné tituly do přehledného shrnutí, protože to už na Komiksáriu udělal Lukáš Růžička, proto jen zmíním některé chystané počiny, které mohly zapadnout: pokud jsem správně postřehla, Labyrint chystá vydání existenciální komiksové novely Moje kniha Vinnetou autorky Toybox a také komiksu Rudo divadelního dramaturga Daniela Majlinga.

I přes dusný vzduch malé přecpané místnosti se panel nesl v pohodovém duchu, několikeré vzájemné „pošťouchnutí“ mezi představiteli CRWe, Arga a Comics Centra jsem brala spíše jako přátelské (nebo jako starých známých). Asi největší ohlas mělo u fanoušků oznámení plánovaného vydání Invisibles Granta Morrisona (s vyjednáním práv pomůže CREW) a společný projekt Arga a Comics Centra – obří osmidílný Malý Nemo (Little Nemo in Slumberland).

Ve výčtu událostí nesmí chybět ocenění Fabula Rasa (dvě ceny získala Borgia) a zejména dražba obrazů českých výtvarníků na podporu nemocné manželky Stana Sakaie. Prakticky všem se podařilo originálně a vtipně vyobrazit oblíbenou postavu králičího ronina Usagiho. Dražby se zúčastnili kupříkladu Nikkarin, Dan Černý, Petr Kopl, Mikuláš Podprocký, Karel Jerie Tomáš Chlud, Petr Včelka a mnoho dalších. Celkem se vydražily obrazy za více než 24 000 korun. Dražba pokračuje na webu CRWE a ve hře je ještě několik opravdu pěkných kousků.

Cross Club byl nacpán komiksovými nadšenci, kteří putovali od jednoho sálu k druhému (značení pomocí šipek fungovalo) a chtivě okukovali pulty s komiksy. Je tedy logické, že na Crweconu se začalo prodávat několik nových titulů. Zájem byl mj. o CREW č. 41, která přináší dva nové příběhy. Kratší (bude dokončen v následujícím čísle) Všechno, co jste chtěli vědět o snech, ale báli jste se zeptat podle scénáře Billa Willinghama. A detektivní, do noiru laděný osmidílný příběh Bendise a Mediny Sam a Twitch. V č. 42 startuje série Mika Careyho Mezi řádky, takže to – spolu s pokračováním už rozjetých sérií – vypadá hodně dobře.

Nemám srovnání s předchozími ročníky, ten 9. ale hodnotím jednoznačně pozitivně co do programu i organizace. Drobným nedostatkem byl hluk z předsálí vnikající do malého sálu, a tedy horší slyšitelnost. Na druhou stranu musím ocenit reproduktory před velkým sálem, které posloužily velmo dobře v případě plně obsazených panelů. Už teď je mi jasné, že tuhle akci si s chutí příští rok zopakuju, obzvlášť když bude jubilejní 10., což vždycky slibuje něco speciálního…