Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Anna Sten: Z hvězdy studia UFA evropskou emigrantkou

Anna Sten: Z hvězdy studia UFA evropskou emigrantkou

Anna Sten:  Z hvězdy studia UFA evropskou emigrantkou
PORTRÉT: Herečka Anna Sten (závěrečná 3. část) – KVĚTA LUJKOVÁ –

První část portrétu Anny Sten si můžete přečíst zde, druhou zde.

Z německé Rusky hvězdou studia UFA

Nejenom díky svému vztahu s Fjodorem Ostepem se rozhodla Sten přesunout do Německa. Mohl za to i fakt, že v té době byla už ustavenou hvězdou, známou i v zahraničí, zvláště díky Moskevské modistce a Žluté knížce.1 Ve své první roli v Německu hrála postavu, kterou už několikrát v jiných podobách ztvárnila v Rusku. Lohnbuchhalter Kremke (1930) je drama o rostoucí nezaměstnanosti v Německu. Anna hraje Lene, úřednickou dceru, jejíž otec ztratí práci. Film dává Sten dostatek prostoru pro ukázání rozsahu její herecké škály. Její postava musí čelit rozchodu, zklamaní, chudobě, hněvu, ale i znovunalezení rovnováhy v životě. Tentokrát je její herecký výkon daleko klidnější a dospělejší a podporován jejím hereckým partnerem Ivan Koval-Samborskim, v roli mladého dělníka. Filmový styl doplňuje navíc narativ o avantgardní prvky filmů ze série takzvaných „symfonií velkoměst“.

 Další film, který Sten natočila v Německu, byl její první zvukový film – Der Mörder Dimitri Karamasoff (1930). Film se natočil i ve francouzské verzi a přinesl Sten další uznání v zahraničí. Od Lohnbuchhalter Kremke  se Der Mörder Dimitri Karamasoff  liší ve všem. Jedná se o historický film s barokní mizanscénu a temným dramatickým příběhem. Role kurtizány navíc nově představila Sten i jako sexuální symbol. Ve stejném roce natočila ještě Salto Mortale, zvukový remake němého filmu Varieté (1925) a Bomben auf Monte Carlo, komediální muzikál natočený Hannsem Schwarzem, který vznikl ještě v anglické a francouzské verzi.

  Der Mörder Dimitri Karamasoff (1930)(1)

Posledním filmem, který Sten natočila v Německu, byl V bouři vášní (1932). V tomto snímku můžeme vidět, k jaké obrovské herecké změně u Sten došlo během minulých dvou let od  Lohnbuchhalter Kremke. Sten po tomto filmu definitivně opustila role nevinných dívek/žen, ze sociálně slabších rodin. Hraje femme fatale a její role připomíná vším Marlene Dietrich v Modrém andělovi, včetně Emila Janningse v hlavní mužské roli. Film byl ve své době poměrně populární. Uváděl se i Československu a místní tisk si všímal obou hlavních herců: „Emil Jannings dovede jemnými mimickými detaily vykreslit detaily postavy, potácející se za mezí zákona i citového zhroucení, člověka, postaveného náhle tváří v tvář surové skutečnosti. Vytvořil postavu Gustava Bumkeho živoucího, pravdivého člověka, spokojeného, milujícího, podezřívajícího a v záchvatu zuřivosti vraždícího.“2 Oproti tomu postava Anny Sten nebyla hodnocena tak dobře. Recenze srovnávala její podobu se Dietrichovou a kritizovala i její zpěv. Bylo očividné, že si českoslovenští diváci všímali faktu, že Anna Sten nemá dobrou německou výslovnost a že se svým jemným herectvím nehodí do role vyzývavé ženy. Přesto po V bouři vášní a Der Mörder Dimitri Karamasoff  byla Anna Sten známou hvězdou studia UFA a jako taková učarovala americkému producentovi Samuelu Goldwynovi.

  V bouři vášní (1932)

Evropská emigrantka

Při pohledu na role, ve kterých Sten vynikala v minulosti, a na to, že Goldwyn z ní chtěl udělat hvězdu naprosto opačného hereckého typu, se nám už nyní ukazuje jeden z hlavních problémů jejího neúspěchu v Hollywoodu. Samuel Goldwyn ve snaze přeměnit Sten do nové Garbo nebo Dietrich zapomněl, že Anna Sten nebyla manýristická herečka a její dřívější role v sobě hojně neobsahovaly ženy typu femme fatale. Její první hollywoodský film, inspirovaný románem Emila Zoly Nana (1934) byl vzhledem k choulostivému námětu přísně zcenzurován v nejvyšší možné míře. Protože měl finanční neúspěch, rozhodl se Goldwyn navrátit Sten do rolí, s kterými měla lepší zkušenosti. Ve We Lived Again (1934), filmové adaptací Tolstého Vzkříšení, Sten představuje opět typ naivní a později zhrzené ženy a v romantickém dramatu Wedding Night (1935) zase dceru imigrantů, která má těsně před svatbou.

We lived again (1934)

Oba filmy tak pro ni představovaly návrat k rolím, jaké jí byly známé během působení v Rusku a Německu. Zároveň v nich hrála role neamerických postav a imigrantek. I přesto, že něčím podobným si prošly i ostatní evropské hvězdy (například Garbo v Ninočce), Anna Sten byla jiným případem. Nebyla hlavní postavou, která na sebe strhávala pozornost, v obou filmech to byli její herečtí partneři, což nebyla dobrá reklama pro začínající hvězdu, a ani její těžký akcent nepomáhal. Po neslavné spolupráci s MGM byla ještě mnohokrát herečkou hlavních i vedlejších rolí. Její role se však ustálily nejčastěji v kategoriích imigrantek a cizinek (Exile Express, Chetniks!, They Came to Blow Up America, Three Russian Girls) a v 50. letech přešla k účinkování v televizi.

Ruská a německá star se tak nezměnila na americkou, ale uvízla v rolích, které poukazovaly na její evropský původ. Můžeme se donekonečna přít o tom, zda větší podíl na jejím neúspěchu měl její herecký projev, nebo způsob její propagace v Americe. Pravdou zůstává, že Anna Sten vždy vynikala v rolích, které vybočovaly z hollywoodského „hvězdného“ repertoáru, takže pokud by byly v Americe zvoleny jiné filmy a praktiky její propagace, mohla mít větší šanci na úspěch.

 

Zdroje: IMDb.com, katalog Pordenone Silent Film Festival (2012), Russiancinema.ru, Rozpravy Aventina

 

Print Friendly, PDF & Email
  1. Její krok nebyl ojedinělý, v té době byly ze sovětského svazu importovány do západní Evropy další známé osobnosti, příkladem za všechny je Vera Baranovskaja, která se stala známou osobností československého filmu díky svým rolím ve filmech Takový je život (1929), Svatý Václav (1929) nebo ve zvukovém filmu Tonka Šibenice (1930). []
  2. Rozpravy Aventina, 17. 3. 1932, str. 214. []

Autor

Květa Lujková
Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru