Zero není žádná nula

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 03. listopadu 2014 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Zero 1: Krize (Aleš Kot & různí autoři) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Jedno nejmenované nakladatelství se rozhodlo zastavit nám pro letošek pravidelný přísun Gartha Ennise (žádná Banda, žádný další Punisher, žádné pokračování válečných povídek). Takto vzniklou „díru na trhu“ však naštěstí vyplnila CREW, když uvedla první díl ze série Zero. Za nošení dříví do lesa považuji zdůrazňování faktu, že duchovním otcem tohoto projektu je opavský rodák Aleš Kot (nar. 1986), který před několika lety odjel do Spojených států a nyní se už jako respektovaný comicsový scenárista poprvé představuje v tuzemském prostředí. Kdo chtěl, mohl se s ním osobně setkat na letošním Crweconu, kdo to nezvládl, může si pustit záznam jeho vystoupení (případně rozhovor v podobě crewního podcastu, který s redaktory natočil). Ať už Kot působí jakkoli sympaticky, záleží především na kvalitě jeho práce. Ta je v případě série Zero (vydávané od roku 2013 u Image Comics) nepopiratelná, takže není divu, že v současnosti se vedle jejího rozvíjení autor věnuje psaní pro Marvel a v profesním životopisu najdeme také práci pro dalšího giganta – DC Comics.

Zero má podobu příběhů spojených postavou tajného agenta, superšpiona Edwarda Zera. Ten sedí v roce 2038 v Anglii nad doverskými útesy a malý chlapec mu míří pistolí na hlavu. V této situaci začíná hrdina nechronologicky vyprávět o svém životě, který zasvětil práci pro Agenturu. Většina kapitol se odehrává v blízké budoucnosti (2019), což umožňuje včlenění takových motivů, jako jsou prototypy bionických vojáků nebo funkční teleport. Nechybí však ani odskok do Zerova dětství, kdy byl zařazen do programu na výchovu a výcvik elitních zabijáků. Tato pasáž vrcholí prvním ostrým nasazením a nejspíš kvůli jejímu dějišti (Severní Irsko) ji Kot dedikoval právě Garthu Ennisovi. Již v prvním dílu lze vysledovat náznak motivu, který se zřejmě bude mozaikou jednotlivých epizod vinout. Tento dojem posiluje závěrečný dvojstránkový panel ukazující scénu na útesech z jiného úhlu a v širokém záběru, který dokumentuje, že svět v roce 2038 nebude takový, jak ho známe nyní. A není pochyb, že na jeho podobě se podepíšou aktivity titulního hrdiny.

Již na začátku projektu stála myšlenka, že každou kapitolu výtvarně zpracuje jiný umělec. Na jedné straně to může působit trochu nekoherentně, na druhé straně se tím zamezí případné únavě z materiálu, kdy by zvolený kreslíř začal rutinní práci odbývat. Mají-li výtvarníci prvního dílu něco společného, pak je to zaměření se na postavy a to, co dělají. Zero už ze své podstaty není atmosférický comics, v němž by prostředí hrálo velkou roli, namísto detailního prokreslování se čtenář naděje barevně výrazných ploch (šanghajská epizoda) nebo rovnou potažení celého panelu monochromním filtrem (odstíny oranžové a zelená v brazilské epizodě). Děj většinou žene dopředu akce (výjimkou je pátý segment věnující se Zerovu zotavování z předchozí mise) a je to akce neuhlazená, brutální, syrová. Žádná vymazlená choreografie soubojů tělo na tělo nebo baletně pojaté přestřelky. Bojuje se na život a na smrt, bez pravidel, čímkoli, co přijde pod ruku. Střelba přichází rychle, až nečekaně a je vedena snahou o maximální efektivitu. Zabíjení a smrt v Kotově pojetí není nic elegantního a pokud přistoupíme na promo hru s „Bondem tohoto tisíciletí“, pak jde jednoznačně o spřízněnost s aktuálním Bondem Daniela Craiga než o nahláškované sebeparodické hrátky, jimiž diváky obšťastňoval Roger Moore nebo Pierce Brosnan.

Říká se, že mezi typické české projevy patří závist. Nevěřím, že by se po přečtení prvního dílu Zera našel jediný český fanoušek dospělého comicsu, který by Aleši Kotovi splnění jeho amerického snu nepřál a nechtěl vidět dvojku v edičním plánu na rok 2015. Legenda o talentu nepřeháněla. Přesvědčte se o tom sami.